Brum, Brum!

1. srpna 2018 v 22:22 |  ZPOVĚDNICE - aktuální zpovědi
Včera váš blog navštívilo 13 lidí. Hlásí se mi upozornění po přihlášení. To by mě zajímalo, co sem tolik vytrvalců ještě chodí dělat.. :) Tak dneska pro ně...


Měli jsme oslavu. Zas jednu z těch našich rodinných. Malá Jůlinka měla dva roky. A Kiki s Danem pro ni vymysleli oslavu v maskách. Tedy karneval přátel a jejich dětí - i našich dětí. V zahradě, co tu maj obyvatelé naší městký části k dispozici pro trávení volnýho času. Je tam pískoviště a klouzačka, velký ohniště se zásobou dřeva, stoly a lavice, jezírko s kachnama a žábama, houpačky a plno prostoru k čemukoliv. V zimě se tam z kopce sáňkuje, v létě se tam pořádaj různý sešlosti. Chodíme tam rádi, je to skvělý místo.

Na oslavu jsem se těšila i kvůli tomu dress codu - přijít v převleku za pohádkovou bytost. Dávno jsem si říkala, že je škoda, že nás dospěláků se už takový záležitosti, jako je karneval, netýkaj. Že tu paruku ala Marylin, co mám ve skříni, ani nevyužiju, tu škrabošku, co visí nad ní, taky asi ne... Králičí uši jsem vzala loni na Silvestrovskej mejdan, aspoň, ale jinak, je to bída.
Člověk aby vypadal pořád normálně - což je, mezi náma, taky docela kumšt. Ale ne tak zábavnej.

Takže za co půjdeme? Mirek byl jasnej hned, že za nic, respektive na šichtu za zaměstnance.

Já se nejdřív viděla jako Jůlinky oblíbená princezna. Zkoušela jsem si sehnat dlouhej příčes a fialový šaty. Jenže jsem tou dobou byla na chalupě, a tam se mi povedlo koupit jenom několik nítěnejch cárů, co bych si jako připíchla do vlasů, abych měla dlouhý princeznovský jenom symbolicky. A na to žádný dítě neni zvědavý.

Ostatně ani já ne. Musí mě to bavit. Jako ideálně všechno, do čeho jdu.
S kostýmem Adriánka jsem byla mnohem dál. Z druhý ruky jsem mu opatřila krokodýlí čepici a v papírnictví zelenej obleček vojáka. V kterym ale při dobrý vůli vypadal jako drak. Bude buď krokodýl nebo drak. Cože?

Ukazovala jsem jeho oblek babičce. Že to nějak neni ono, co myslí. Našila mu na to velký barevný knoflíky.
Cože?

Když jsme přijeli domů, navlíkla jsem ho do kostýmu (generálka na zítřek) a poslala ho ukázat se tatínkovi.
Nechápal, za co jde.
Nechápala jsem..


Poslala jsem ho na fotce do naší konverzace sester s maminkou.

"Jani, proč mu to děláš? Takovej hezkej chlapeček a uděláš z něj takovýho kašpara!"

"To je drak. Nebo krokodýl."

"Co že?"


No tak jsme to sundali. Svý nítěný vlasy jsem ani nevytahovala a rovnou je tajně ukryla do šuplíku. K tý Marylin paruce... To jsem jednou myslela, že bych jako alternativu... no nic.


A neni ona ta maškarní oslala náhodou blbost? Proč vlastně převleky? Stejně je horko k padnutí a pro nás už to stejně neni...

Snaha přesvědčit se, že karneval mě nezajímá a nechci jít za nic, byla marná, protože ještě mi ta myšlenka ani nedoběhla hlavou celá, a už jsem na googlu hledala půjčovnu kostýmů, co by mi pomohla.

Všechno daleko, zavřený, anebo trapný.

Až jsem našla prodejnu na Václaváku. Prohlížim si fotogalerii a tam masky zvířat. Takže Lujzíček půjde za šneka a já za ...
třeba tuhle opici. Ale co to komu dá? On navíc ani nebude chtít bejt šnek... Půjdu za pitomou opici sama a nebudu ani z žádný pohádky...

V tom jsem viděla medvěda. Velkýho, pro sebe. Hned jsem se vrátila o pár stránek, kde jsem podprahově registrovala malýho.
Mám to! Budem dva medvědi, co nic nevědi.

Pohádka Máša a medvěd - bez Máši. Hotovo.

A přijdem tam s pokřikem BRUM BRUM! A bude legrace. Jo!




Hned jsem na ten Václavák vyslala Mirka. Přivezl, my se ustrojili a byla legrace už doma, protože Adriánkovi se moc líbilo, bejt dva medvědi.

Tak hurá.


"Kiki, nemáš doma hnědý tuhý stíny na nalíčení tváře?" Psala jsem pořadatelce akce esemesku.

"Jdeš za medvěda?" Odepsala mi.

Cože? :)


Zalhala jsem, že ne. Přesto trvala na tom, že určitě jdem za Mášu a medvěda.
Jůlinka bude asi zklamaná...
Na chvíli mě napadlo, udělat narychlo z jednoho z nás tu ruskou Mášu, ale už nebylo jak.


V den oslavy jsem znovu ty naše maškarády vytáhla, abychom se ustrojili. Adriánek zakřičel NE!
Jak jako ne, koukej se do toho nasoukat...

Odmítal a odmítal. Takže jsem udělala medvědici jenom ze sebe a jeho kostýmek vzala s sebou s představou, že před brankou do zahrady si to, ovlivněn atmosférou, určitě oblíkne rád.

Obvykle tam chodíme pěšky, ale teď jsme jeli autem, protože... no, to snad nemusim vysvětlovat.

Na křižovatce za naší ulicí, kde mám přednost, protože vjíždím zprava, mě nějakej blbec nepustil a málem jsme se srazili.
Z otevřenýho okýnka a v medvědí hlavě jsem na něj hulákala, že jsem KURVA MĚLA PŘEDNOST JÁ!

Jenom čuměl, neměl na svoji obhajobu vůbec nic.


Ještě jsem slíbila donést melouny. Takže jsme se stavovali v nejbližší samošce. Adriánek v trenýrkách chtěl čekat v autě, a tak jsem rychle vyběhla a vlítla do prodejny. Nebylo mi pochopitelně příjemný, že na mě každej čumí, což je jasný, když jsem medvěd, ale mohli se teda kontrolovat.
Já vim, že jsem si mohla sundat aspoň tu hlavu, ale chtěla jsem zůstat anonymní...


Do zahrady se Puclenkovi chtělo, ale do medvědího pořád ne. Nemohla jsem ho za Boha přimět. Až vedle nás zaparkovala myš, kterou jsem poprosila, aby mu vysvětlila... z který pohádky je myš?

Nakonec se to povedlo, souhlasil, že tam jdem, že je tam teta Kiki a Violka s Jůlinkou, který se budou bát, až tam vejdem s rukama takhle nad hlavou, a budem křičem BRUM BRUM! Pojďme na to!

Myšku jsme poslali napřed, ať nepřichází s náma.
A pak přišla naše velká chvíle.
Nohy od sebe, dlouhej krok, točíme celý tělo do boků, rukama strašíme všechny kolem... BRUM BRUM! BRUM BRUM!

V tom vidim pár vlažných pohledů mně skoro cizích lidí. Kde je kurva ta Kiki? A kde má děti?


"Kiki se šla zašít, rupl jí kostým," uvědomil mě kdosi a já přestala bručet.

Naše skvělý entrée už nic nenahradí, je po všem. Teď jsme prostě medvědi na oslavě a budem se tu potit až do večera. Jsou tři.
Přišla Kiki, viděla nás a zasmála se, že jsme medvědi. Violka se schovávala tátovi za zástěrou - protože on tam griloval, no a Jůlinka si hleděla svýho. Ona je taková stromová víla, řekla bych. Miluje zalézt si někam pod strom a tam prostě bejt. Nejlíp ještě s klackem v ruce.
Šla jsem se jí ukázat, tak se zasmála.

COŽE?

Rychle jsem zorganizovala focení masek, abych mohla aspoň svý medvídě vysvlíct.
Já to přežila v medvědici do konce, protože jsem se rozhodla si tu roli maximálně užít.

Navzdory tomu, že nejlepší převlek měl stejně náš brácha, protože když přišel velkej taťka Šmloula, třískali jsme se všichni, ne jen smáli, řechtali jsme se, protože Tom byl prostě komickej. Nešlo si pomoct.
Navíc si během odpoledne odskočil do vedlejšího nonstop baru zčíhnout fotbal, a cestou zpátky ho zastavili projíždějící policajti, jestli je s nim všechno v pořádku.

Vrátil se, převyprávěl nám to a sklízel nový úspěchy. A já nebyla ani zábavná, ani sexy, ani princezna, ani fit. V tom horku. Tak jsem aspoň zběsile konzumovala ty melouny, abych se trochu osvěžila.

To se mi ostatně stává pravidelně, že si něco představuju a nato vejdu do úplně jiný reality.
Měli nás hladit, a klacky nám házet, maso taky, a řikat, že medvědi nic nevědi...
Ale kdo to měl řikat? Beruška? Vosa? Pepek námořník? Nebo snad pirát či Shrek?

Karevalovou příležitost ráda využila vetšina hostů, a tak si to příští rok zopakujem.
Jako správnej zoufalec jsem se, visící právě na stromě, přistihla, jak dumám, za co příště půjdu.


"Já byla na zmenšení a už se chystám zas, fakt mi ty velký prsa vadí," vyprávěla mi vnadná královna.

A pak se na mě zadívala a pokračovala: "Já bych tak chtěla mít takový malý prsíčka, jako máš ty! Ach jo!"

Cože???? :)
***






pardon...




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MOE | E-mail | Web | 2. srpna 2018 v 12:15 | Reagovat

Ty kostýmy jsou bezvadné! :D

2 Veronika Š. | 3. srpna 2018 v 6:17 | Reagovat

Tak Jůlince přejeme všecičko nejlepší :)Jani a co sis vymyslela na příště?

3 Niternice | 3. srpna 2018 v 13:14 | Reagovat

Dekujem :)
Jeste nez jsem si zakazala planovat pristi rok, me zaujala konska hlava...:)))) ale pohadka se mi s konem nevybavuje, tak to prozatim prenecham konovi :);)

4 Blanka | 6. srpna 2018 v 16:30 | Reagovat

Ahoj Jani (po delší době), pobavila jsi mě,medvídci jste byli roztomilí. Ale uniklo mi, jestli Jůlinka zůstala pod stromem nebo nakonec slavila taky ty svoje narozeniny :-D
Taťka Šmoula je i modrej celej taťka opravdovej(bílej) :-D

5 Niternice | 7. srpna 2018 v 12:53 | Reagovat

A Tys me pobavila tou posledni vetou:)) asi je to tak:)))
Julinka slavila svoje druhe narozeniny pod stromem, byla jsem ji tam i vyrusit s predanim darku, ktery odmitla protoze mela plny ruce  dulezitych vetvi:)))

6 Blanka | 7. srpna 2018 v 17:54 | Reagovat

[5]: :):):)Jůlinka nezklamala! Je svá a ty taky. Tak ať vám to vydrží!:)))

7 Marie | 12. srpna 2018 v 8:54 | Reagovat

Já už tak akorát za čarodějnici, nebo Babu Jagu.Možná ještě Marfuša by mi seděla.Oslavu jste si užili a to je hlavní.Medvědi co nic nevědí jsou úžasní a celá oslava super.Hezky jsi nám to vylíčila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.