"Poptávám historický buben"

1. března 2018 v 15:54 |  ZPOVĚDNICE - aktuální zpovědi
Mirek, když se potřebuje nerušeně vyspat, tak spává v obejváku. Máme to tam teď hezký, co jsme koupili ten klavír... Že jsem se ještě nezmínila?


Ještě přede dvěma týdny bych vám řekla, že klavír pravděpodobně nikdy mít nebudem.
Proč taky? Já nemám hudební sluch, neumím tudíž na žádnej nástroj, stejně jako Mirek, a pokud jde o mě, tak když už bych ten sluch měla, volila bych určitě jinak. Například kytaru, anebo harmoniku. Tu tahací. Ta mě jaktěživ brala. Ale klavír? Vlastně by mě do tý chvíle ani nenapadlo, o něm přemejšlet...

Kiki mi totiž poradila takovou mobilní aplikaci, (protože Aukro je prej mrtvý), kde se dá nejlíp inzerovat, co už člověk nechce, anebo i výhodně nakoupit, co chce. I co chce, ale ještě o tom neví. A to je přesně můj případ. Pár nocí jsem v těch inzerátech usínala, objevila toho spousty výhodnýho, (co jsem nikdy nechtěla), ale nic tolik, jako klavír za tisíc.

A pěknej, starej, s nefalšovanou patinou! Tedy PIANINO, abych byla přesná. Já už totiž teď vim, jakej je rozdíl. Klavír je do prostoru, taky se mu řiká křídlo, no a pianino je ke zdi. Obecně obojímu se řiká piáno.
To sama jsem se takhle hudebně vzdělala! A sáhla si tim na strop :)

No ale teď si vemte, že klavír "v dobrém stavu", jak v nabídce stálo, jinak stojí tisíce! A tenhle jenom jeden... Je to navíc hezkej kus nábytku. Vždyť je prvorepublikovej! Budil se ve mně snob.
Toho jsem v sobě dosud nepotkala - těší mě...

A co rozhodlo, kromě ceny a přepychovýho domácího doplňku, byl fakt, že naše Pucle ten hudební sluch má (aniž by bylo po kom), což shledala doktorka - když ho slyšela zpívat (ne nás), a dětem navíc výuka hry na hudební nástroj prospívá. Takže slovo dalo slovo (já a můj snob, i ambiciózní matka), nakonec i Mirek byl zpraven, že se jede pro klavír (ne tázán), a na druhej den už nám doma stál. A stojí dál, protože je fakt v dobrym stavu.
Což potvrdila slečna, co ke mně chodí na řasy...

Přišla hned den nato. Poprvé.
Na fotce, protože se se mnou spojila přes facebook, vypadala na můj věk, taková HOLKA mladá, pěkná prostě, takže povídám Mirkovi, že on si zaleze s Adriánkem...

No nic, pak přišla, ulehla mi pod ruce a znovu - slovo dalo slovo a já se dovídám, že studuje na konzervatoři operní zpěv a za druhý, představte si, klavír.

Tedy hru na něj. Protože klavír jsem už pár dní studovala taky... (Leštila jsem ho a počítala klapky, zjišťovala, jestli uvnitř nejsou moli, což jsem taky četla, že se stává, no a dohledávala jsem ve starym online archivu cokoliv o uvedenym výrobci...). Zkrátka jsem do něj byla zamilovaná, (do našeho pianina), aniž bych ho dovedla po hudební i historický stránce dostatečně ocenit.

No a tak jsem zapomněla na všechnu slečny krásu a mladost, (protože opravdu nebyla v mym věku, bylo jí doprdele o dvacet míň... ), a přitáhla jsem ji do toho obejváku, kde se Mirek s Áďou dívali na pohádku.

Povídám, že tadyhle vedu slečnu, hehe, aby zjistila, jestli ten náš klavír je fakt v pořádku.
No a ona k mý pýše pravila, že je. Jen ho naladit!
Zmínila i jak se to dělá - ale prej to nemám dělat já. Možná jí připadalo, že její slova nějak moc hltám.

No a pak jsem ho párkrát ještě někam popošoupla, než jsem byla s jeho místem úplně spokojená, a nanosila na něj spoustu výzdoby, od svícnů po paví péro, růži suchou, i péro ze pštrosa, co jsem loni našla v jedný jihočeský ZOO, a ještě víc svícnů... A babiččinu palmu jsem postavila vedle na zem...
Mirek to nechtěl ocenit, pořád odpovídal, že neví, jak se mu to líbí. Neví, co na to řiká. Neví, co on na to...
(Každopádně můj snob na to, že dost dobrý! Vůbec to neni přeplácaný.)

No ale spí tam rád, teď! Mirek. Sice dělá, že ho to zas tak nebere, že tam stojí klavír, ale podle mě ho vnímá...
To už neni, jako když tam jenom všedně bublalo akvárko.



Chodí ke mně ještě jedna jiná pani na řasy, ta opravdu je v mym věku, a vodí si s sebou tříletou dcerku.
Jednou s našim Puclečkem dost zlobili, když jsme je nehlídaly, což jde při lepení řas těžko. To hlídání - zlobení naopak snadno :)
Naházeli tehdy do toho akvárka, co jim přišlo pod ruku, dokonce přizabili rybu. Hubovaly jsme je a moje zákaznice mi příště vykládala, že holčičce bylo odmluveno ještě i doma, a už si prej pamatuje, že k rybičkám se nic nehází.

Je to šikovná holčička, taková roztomilá. Teď naposled si s Adriánkem hezky hrála, s autíčkama a na honěnou... Chvílema se mi ztratili z dohledu, a to jsem trošku znervózněla, jelikož
v obejváku právě spal Mirek po noční, a to by nebyl rád, kdyby mu tam vběhly.
On ani netuší, že dělám nějaký řasy - tedy, že zrovna teď...

"Doufám, že Adriánka nenapadne zavést ji do obejváku," prohodila jsem v obavách.

"Neboj Jani, ona už ví, že nesměj, i doma si to nahlas opakuje, že k rybičkám se nic nehází...," uklidňovala mě zákaznice v domnění, že mám strach o ryby.

"No ne, já že tam spí Mirek, víš...," vysvětlila jsem, proč by to právě dneska vadilo.

"A kdyby mu tam začli hrát na klavír, to by měl chudák probuzení...," ehm...

"Vy máte klavír, jo?" (Chytla se.)

Tak samozřejmě! Kdo by neměl klavír...
To jsou otázky, kroutil hlavou můj snob. Ale já jí nahlas převyprávěla ten příběh. O výhodný koupi mimo Aukro za litr. Je to docela dobrá holka.
Která mi pak svěřila, že maj taky klavír.
???
Jak řikám, kdo by ho dneska neměl, že ano...

Ta její holčička byla najednou zas u nás v kuchyni a Adriánek taky, ale už si nehrál s ní, ale s vlastní ponožkou, kterou si kdoví proč sundal.
Všimla jsem si, jak na něj kouká. Jako na blázna.

Zasmála jsem se tomu.

"To ona tak nemyslí," začala ji omlouvat ta moje kamarádka, ale tak to snad předpokládám!

"To víš, děti. Ty jsou všímavý."

???

A pokračovala: "Ona se mě i v autě ptala, proč Adriánek nemluví."

"Neumí to ještě, víš," vzala jsem si radši slovo a otočila se k Natálce.
"Zato ty mluvíš krásně, mohla bys mu s tim třeba pomoct, kdybys chtěla," nadhodila jsem s úsměvem. "Třeba nějakou říkanku bys mohla..."

Ona přikývla.

"Jo? Ty souhlasíš? Chceš mu něco zkusit říct?"

Zase kejvala.

"No tak fajn, řekni," pobízely jsme ji s její mámou už obě.

A ona suše a s vážnou tváří povídá: "Nandej si tu ponožku."



Ještě, že už bylo hotovo a rozloučili jsme se.

Když Mirek později vstal, nad kafem si vzpomněl, že měl vlastně v obejváku zvláštní zážitek. Vzbudil ho prej šok.

Asi něco s klavírem, napadlo mě... Že by nějaký vidění? Nebo duch?? Je to přecejenom historickej kousek, nebylo by divu...
"POVÍDEJ!" Nemohla jsem vydržet.

"Normálně spim, jo, když v tom mě probudí, jak u akvárka stojí ňáká cizí holčička a opakuje, že se tam nesmí nic házet."



Za pár dní jsme šli k logopedce. Znovu se obdivovala Adriánkově smyslu pro muzikálnost, protože mu podala bubínek, aby zkusil mlátit do rytmu písničky a on to (i k našemu údivu) zvládal. Pak ale řekla něco, co jsem nechtěla slyšet.

"Pořiďte mu buben."

Tak zas ležim v inzerci a jsem zvědavá, kam až tohle zajde. A jestli pak už si aspoň ty děti konečně všimnou, že máme doma i zajímavější záležitosti, než akvárko.
***








Adriánek má zkoušku na nazdobenym PIANINU :)



Těší mě, snob...


Na Alexe bych málem zapomněla - tak ještě s nim jsme do toho šli...:)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka | 2. března 2018 v 20:40 | Reagovat

No, kouknu a vidím...Adriánek má prostě talent! A už se těším na bubny :-D         Zdraví "takysnob"

2 Niternice | 6. března 2018 v 9:03 | Reagovat

Takysnob :))))))
A dekuju za komentar!:)

3 Marie | 14. března 2018 v 16:50 | Reagovat

Hezkej kousek i s patinou a dekoracemi.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.