Papežovy boty

2. prosince 2017 v 16:19 |  ZPOVĚDNICE - aktuální zpovědi
Poslední dny jsem už fakt ve stresu z toho, že prostě nemám čas dopsat článek, co smolim už tak dlouho. Vždycky si říkám, jak je to vůbec možný, že jsem celej den tak vytížená, aniž by za mnou byla vidět nějaká práce, (zatímco Kiki se dvěma dětma, o dům dál, dokonce peče a zdobí cukroví).

A chodí si po akcích...

Ta módní značka totiž, co ji prodáváme, slavila nějaký výročí, a při tý příležitosti pořádala módní přehlídku.
No a Kiki byla mezi zvanými a pochopitelně se rozhodla týhle slávy zúčastnit.

Na akce spojený s módou se chodí jedině ve značkových svršcích, jak mě poučila, když vybírala róbu. Má tyhle věci v malíčku; dobře ví, co se nosí a co ne, co už je vyčpělý (Guess), co trapný (Michael Kors), co nevhodný (sekáč), co naopak velmi vhodný (Prada, Dior, MaxMara... :)))), co je nejvíc trendy (viz Elle), a tak...
Já kolikrát úplně koukám, co všechno jsem, ani po letech "v branži", netušila.
A taky, co všechno je jako pěkný.

Už mockrát mě napadlo udělat takovej pokus - vzít jednu nějakou šílenost od nás z butiku a vmísit ji někam mezi sekáčový zboží. Jestli by po tom Kiki sáhla.
Protože za sebe říkám, že někdy žasnu, CO TO ZASE UŠILI, a že bych to čekala tak v nějaký hrabárně. A ještě bych si to vyfotila, coby přelud.

No nic, nechme moje módní neumětelství stranou, teď je tu Kiki, která se chystá na módní událost sezóny. Budou tam známý tváře šoubyznysu, "chodit" budou topmodelky, jako třeba Hana Soukupová, prostě "Dane dělej, ať nepřijdem pozdě!" :)


Ten večer se mi Kiki přišla ukázat.

"Čemu se směješ?

"No jak vypadáš!"

"Tohle se nosí krávo!"

"Jo? Boty šílený, děrovaný punčochy jak pro štětku a kočičí kalhoty, dobrý tak pro kočičí matku, (dej je sem!)"


Mávla nade mnou rukou a podala mi mobil, ať ji vyfotim mámě a dalším sourozencům.
Očekávaje snad mírnější reakce.


Zuzka poslala asi deset smajlíků a dotaz, proč má papežovy boty.
Já se tak pobavila podruhý, ale maminka jí ten kontroverzní outfit schválila a všechen výsměch tím utla, protože mladý a štíhlý holce sluší všechno!

Nutno dodat, že Kiki zvolila oblečení (i obuv) právě té "naší značky", co tu show pořádá, takže opravdu vedle šlápnout nemohla.
A taky, že ne. Přímo na místě byla pochválená, jak značku skvěle reprezentuje.
Přesto se ty papežovy boty "v naší partě" ujaly a staly se mým nejnovějším přeludem, byť jsou pro tuhle sezónu všemi módními gurui posvěceny :)




Další akce Kiki a Dana byla kolaudačka jejich novýho příbytku.

Ten večer jsem přeskočila zábradlí a už byla u nich. Až na papežovy boty jsem byla celá vymóděná. Šlo totiž - podle mě - o významnější událost, než je nějaká módní přehlídka - přesto Kiki byla v civilu.
Seděla v džínách, spolu s dalšími svými přáteli, kolem dlouhýho kuchyňskýho stolu, když já vešla.

Mezi hosty byla taky jedna naše bejvalá kolegyně z butiku, kterou jsem neviděla dobrý tři roky. Obě máme mezitím děti, a tak není divu, že jsem na to její, co si právě chovala na klíně, byla zvědavá.

Přistoupila jsem tedy, hned po úvodním pozdravu, k ní, přidřepla do úrovně zády sedící holčičky a vyzvala jsem kamarádku:

"Tak mi ukaž tu svoji princeznu!"


Káťa ji beze slova natočila ke mně a já začala chválit...

"No ta je krásná," prohlížela jsem si děvčátko, "moc hezká, opravdu, ta se povedla..."

Tišil se mi však postupně hlas, až do úplnýho zmlknutí, protože se něco dělo a já ještě nevěděla, co.

Možná jako bych tu tvářičku odněkud znala... Trochu se odtáhnu a vidim, jak na mě všichni zíraj´. Kiki dokonce s otevřenou pusou. Zadívám se na dítě znovu, z tý větší dálky, a teprve zřetelně vidim, že je to její Julinka.
Neteř, moje.

NO DOPRDELE!

Všichni se naplno rozchechtali, líp jsem se uvést nemohla.

Nato mě Kiki představila a párty mohla začít...

Ještě, že tohle neni tak významná akce, jako je třeba módní přehlídka...



Já měla s sebou Adriánka, (kterej obě svý sestřenky poznal) a po uvítání se s nimi, obešel v dobrém rozmaru i všechny ostatní hosty, aby prohodil to svý vekeke a kokoko. I s nějakým pejskem si pohrál, až ho v průběhu večera někdo z hostů hlasitě upozornil:

"Buď na něj hodnej, to je ještě menší pes, než seš ty!"

S Kiki jsme po sobě koukly a ona nakonec usoudila, že děti už půjdou spát. Že to bude lepší pro všechny. Tedy, jak pro děti, tak pro ty, co nepoznaj děti z vlastní rodiny, anebo co si děti pletou se psy...

Odnesly jsme je tedy k nám, kde se Mirek právě chystal vyspat na ranní směnu - ale holt kolaudačka, no...
Nejdeš? Hlídáš :)




Taky jsem sázela živej plot. Teď teda něco k tý mý vytíženosti...
Objednala jsem padesát sazenic muchovníku, s nímž jsem se seznámila na internetu, a kterej to u mě vyhrál z celý bohatý nabídky keřů, hodících se do živých plotů.
A k tomu ještě třicet kousků jilmu, který nese přívlastek "zázračnej", neboť údajně rychle roste.
To moc potřebujem, aby ti sousedi furt tak nečuměli. Ten přidrátovanej bambus už totiž odletěl...


Jedni z našich sousedů, co se nastěhovali teprv před pár týdny, jsou Američani.
Procházeli právě kolem, když jsem ryla do hlíny, a pochopitelně se zastavili na čumendu.

Zajímalo je, co je to za keře. Tak povídám: "Jilm."

Jenže nerozuměli.

"Džilm!" Zkusila jsem po jejich :)

Ale všechno marný. Tak mávli rukou a šli. Však se proutky brzy zazelenaj a pak sami uviděj, co je džilm!



Mimochodem, Martin se mě úplně vážně ptal, jestli jsem je už byla přivítat s bábovkou. Protože tu teď často peču.
Hned jsem si vybavila, že když jsme tu byli noví my, měla jsem podle sousedů všechny obejít a představit se. A teď mám obejít nový sousedy zase já?
Máte mě za blbce?


Stačí, že mě za něj maj v našem butiku...
Donesl se mi drb, že jedna z kolegyň je tak blbá, že se údajně ptala jiný kolegyně, jestli Texas leží v Evropský unii.
To aby správně určila, zda zákaznice při odletu zaplatí při nákupu DPH.

Nemohla jsem tomu uvěřit, a tak, když jsem se s ní ocitla na směně, vzpomněla jsem si na to, jakmile jsme na téma náhodně narazily.
Ona mi ukázala svůj seznam zemí EU, jako báječnou pomůcku, a namátko mi něco přečetla.

"Aha, aha... a co třeba takovej Texas?" Zkusila jsem ji. Jestli už ví, chápete...

Ten pohled, co na mě hodila, bych nikomu nepřála.

"Jak Texas?! Tak ten pochopitelně a samozřejmě v EU neleží...," kroutila hlavou nespouštíc ze mě oči. Ona ze mě...

Takovou reakci jsem nečekala. Zaskočila mě. Snad si nakonec nemyslí, že já to nevim!
Rychle jsem dumala, jak z toho ven. Chtěla jsem jí říct, že ji jen zkoušim, ale nějak to nešlo.
Připadala bych si ještě blbější...

"Jo? Aha. Děkuju," řekla jsem radši a chtělo se mi smát, jakou jsem ze sebe udělala krávu, což ona okamžitě (pochopitelně a samozřejmě) běží říct holkám do bot, jelikož se mi najednou omluvila, že si musí odskočit.

A přitom já si totéž o ní nechávala pro sebe! :)


Pár dní nato jsem se ale dočkala satisfakce...

Prodávaly jsme zas spolu a ona přiběhla ke kase, listovat zběsile tím svým zápisníkem.
Ptám se, co hledá, když má zákaznici.

"Austrálii," odpověděla.

"Jak jako Austrálii?"

"Jestli je v EU nebo ne," vysvětlila mi.

"Je to světadíl kurva, tak co myslíš? Ne, neni v EU!"
A teď mě omluv...


Já když takhle něco mám, tak neběhám do bot, ale do skladu k telefonu, kde to spisuju Kiki.



Která se ovšem právě proháněla po nějaký pohádkový pláži (mimo EU) v papežových botách a vůbec ji moje butikový starosti, co na mě dočasně přehodila, nezajímaly.
Byly s Danem a s jejich holčičkama na dovolený.

Já ji mezitím zastupovala a řešila s kolegyněmi všechno, co k řešení v tu dobu bylo.
Je hrozně těžký, předstírat před nimi, že všechno vím a znám, že jsem zrovna tak obchodní talent jako moje mladší sestra, anebo že dokonce umim zpaměti, jako ona, veškerý obchodní názvy všech věcí, co jsme kdy prodávaly. (A taky jména všech koňů ze Sázek a Dostihů, jak jdou dokola za sebou, což si Kiki pamatuje od dětství).

Zkrátka, dělala jsem, že vždycky vim, "co s tim", když mi zavolaly. Měla jsem k úspěchu takovej fígl...


"Ahoj Jani, je tu pani a chce bundu, kterou sice máme, ale na druhym terminálu."

"A co navrhuješ?"

"Přinést ji, aby si ji vyzkoušela."

"Výborně.., Přines ji, ať si ji zkusí..."

"A když ji nevezme, tak ji tam zas vrátim."

"Přesně tak, jo jo jo..."
Vlastně ani nechápu, že mi příště zas volaly :)

Přesto jsem patřičně důležitě hovory vyřizovala a byla na sebe hrdá, jak to zastupování zvládám, a šéfka může v klidu odpočívat.
Snažila jsem se ji ničim neotravovat, i když někdy to prostě nešlo.
("Představ si, ona neví, jestli Austrálie...")



Jednou mi ale zadala úkol přímo Kiki z pláže. Mám prej zkontaktovat velice váženou zákaznici, která má zájem o bundu. Tu bundu jí máme připravit k vyzkoušení. Název JAX a barevná varianta bílá.

A já doma za pecí patlala bábovku.

"Zavolej jí, až všechno připravíš, nezdržuj ji, buď profesionální, žádný zbytečný votravování, je to fakt důležitá klientka!"

První nadliskej úkol pro mě byl už jen zjistit, kde v online systému najdu rozvrh, ze kterýho vyčtu, kdo je dneska v práci... Vždycky se pro usnadnění ptávám Kiki, když mě to náhodou někdy zajímá. (Třeba když zapomenu na kase vánoční nákupní seznam i s rozpočtem a potřebuju, aby to někdo okamžitě zničil a zahodil).

Po dvaceti minutách usilovnýho ověřování volám kolegyni do krámu, aby rezervovala bílej JAX pro pani Kudrnkovou a očekávala ji.
Volám paní Kudrnkové a stručně, jasně a úslužně jí sděluju, že bílej JAX je pro ni nachystán a může přijet.
Paní Kudrnková chápe, co mám na mysli, nevyptává se, co je JAX. Naše zákaznice, zkrátka.

I dál všechno proběhlo na výbornou; přijela, zkusila, sedlo jí to, koupila a Kiki byla spokojená.
Ujistila jsem ji, že velevážené zákaznici Kudrnkové se dostalo luxusního a rychlýho servisu, všechno běželo jako po drátkách.
Kdepak já, na mě je spoleh.



Jak jsem nečekala, nezvládla jsem dělat kočičí mámu třem kočkám.
Kotě, co se ke mně nejmíň mělo, jsem nabídla k mání.

Ale pořád jsme si s Mirkem říkali, jestli neděláme chybu, protože je přece šílený, vzít děťátko od mámy.
Jenže já zároveň cítila, že to jinak nejde. Tři kočky, to už je smečka. Dokážou i stěhovat nábytek. Po nocích. Škrabou na nás, že chtěj ven, když spíme. Škrábou uprostřed noci, že chtěj zas domů, Škrábou a mňoukaj za dveřma ložnice, že chtěj žrát, v pět ráno. Zkrátka, je jich moc a moc si v tý partičce dovolujou.

Netrvalo dlouho a ozvala se jakási paní z Loun, že by si kotě vzala.
V pondělí jí ho má Mirek přivézt.

Při čištění zubů se mi koťata honila kolem nohou a já si tak říkala, že mají před sebou poslední společný dny, než je rozdělíme, ale že se jim to nedá nijak sdělit. A tak to nevědí.

Aby se jako rozloučily, užily si ještě tu chvíli, co jsou pospolu. Že se tu nemaj rvát a pak jeden spát tam a třetí tady - ať se jako vždycky k sobě přitulí a pomazlí...
Jenže jak to tak v životě bejvá, hleděla si každá kočka zrovna svýho, na osud nedbaje.

A já pak rozvinula teorii, že třeba se nám někdy snaží vyšší mocnosti taky takovýhle věci říct, ale taky neslyšíme. Stejně, jako kočky nemůžou chápat a znát naše úmysly s nimi, my neznáme a neslyšíme, co bude s námi. A tak se chováme, jako by nic. I když se třeba něco chystá...
Ten večer jsem měla opravdu důkladně vyčištěný zuby.





Mirek se dověděl, že cestu do Loun má nakonec už zítra.
Povídám, že tý pani zavolám, že třeba bude doma a nebude se tam pak muset s kočkou extra.

Vytočila jsem poslední neuložený číslo, co mám v historii volaných.


"Dobrý den, co byste řekla, kdybychom vám to mourovaný kotě dovezli už zítra?"

"Prosim? Já si žádný mourovaný kotě neobjednala a nepřeju! Tady je Kudrnková!"

Ó ano jistě, paní Kudrnková, já volám samozřejmě (a pochopitelně) pouze s další naší nabídkou - už jste viděla naše exkluzivní papežovy boty? Nemáte zájem, chápu, tak prosím neříkejte mojí sestře, že jsem vás takhle otravovala...

A stejně si myslim, že na ty papežovky bych ji utáhla! :)
***









To jsou ony, papežovy boty...

Já na kolaudačce - nakonec jsem se, i přes úvodní trapas, dokázala uvolnit :)



Julinka. Taková povedená holčička, že jo...:)


Kiki s dětma peče cukroví



Rozdělená koťata, co se spolu nerozloučila
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie | 2. prosince 2017 v 18:22 | Reagovat

To jsem se pobavila.Papežovy boty vypadají jak papežovi.Koťátka jsou kouzelný a ty profi prodavačka-vedoucí v zástoupení.Děti jsou skoro všechny stejný,taky mám problém jestli je to Pavel nebo Karel,ale oni se vždy hrdě hlásí k svému jménu a řádně mě opraví.Hezké dny Janičko.

2 niternice | 7. prosince 2017 v 21:19 | Reagovat

:) já než se sem vždycky dostanu... Moc děkuju za komentář i přání! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.