Babičko peč! Aneb Naše Vánoce

26. prosince 2017 v 16:02 |  ZPOVĚDNICE - aktuální zpovědi
Přemejšlim, kde začít. Kdy vlastně začaly naše Vánoce.
Jestli tim, jak jsme si vzájemně rozesílali seznamy vánočních přání, anebo pečením cukroví, na což jsme po letošku s Kiki už úplný expertky...

Sešly jsme se k tomu účelu asi třikrát, pokaždý nám pomáhaly děti (a pokaždý to s nima nešlo, takže jsem je nakonec vzala ven, aby to Kiki mohla předělat a dodělat...), ale jíst se to dalo. Ale bylo toho nějak málo.
Snědlo se to hned.

Tak hned, že nezbylo pro Ježíška vůbec nic.

Ještě, že jsem se poslední adventní neděli chystala k babičce. Předem jsem ji poprosila, i za Kiki, zda by pro nás narychlo něco napekla.

"No vy jste dobrý, holky, to bylo pořád, nenene, my si letos samy napečem, a teď voláte babičko peč!"

A jelikož dodala, že toho od pátku do neděle nestihne moc, vydaly jsme se jí s Kiki na půl cesty...

Když její holčičky usnuly, zapnula jim tam chůvičku a přeskočila ke mně. Do kuchyně, kde už jsem měla rozválený těsto, mi nakráčela v Danových veselých ponožkách a s baťohem. Z něj vyndala několik Plzní a tvářila se, jakože bude snad mejdan. Přitom byla v pyžamu - a já teď lituju, že nemám k dispozici fotky ze svýho telefonu, kterej se mi těsně před svátky rozbil...


Když to shrnu, namísto koled jsme si pouštěly, co se nám líbí, Kiki přitom popíjela, a vyprávěla, a dokonce tančila, takže jsem pekla sama, akorát že ona mě natolik fascinovala a svým rozpustilým počínáním rozptylovala, že jsem všechno cukroví vyndavala spálený.

Ona ty nejtmavší kousky vyjídala přímo z plechu, že je to prej na krásu.

Já mám teda zkušenost jinou; kdykoliv si polevim a dám se do užírání, který nakonec rádo přechází ve žraní (protože už je to jedno), nebejvám se sebou pak v lednu před zrcadlem moc spokojená...


Navátou Kiki jsem pak nemohla dostat domů. Holčičky jí tam spokojeně chrupkaly, když ona byla v nejlepšim. Jak ale odbyla půlnoc a já byla už v polospánku, sbalila jsem jí to poslední nevypitý pivko zase pěkně do baťůžku a poslala ji spát.
Zlobila se, že jsem špatnej podnik.
Že už jí nenaleju. Navíc z jejího.
A hrozila, že bude stejně pokračovat doma. Protože je v tom nejlepšim.
A tančit, že tam bude!

Aspoň než se vrátí Dan, kterej dneska taky někde slaví Vánoce... Vlastně jinak, on dneska slaví Vánoce. Kiki se je rozhodla slavit TAKY :)

Ale když ji vyhánim, tak TOHLE, že si s sebou bere. A tohle taky. Procházela naší chodbou a házela do baťohu, co jí padlo do ruky, aby si to odnesla domů.

Nakonec sundala ze zdi i van Goghův obraz. Ten si taky bere.
Daneček má rád Vincenta.



Má ho tak rád, že zatoužil taky malovat. Aspoň se s tím kdysi údajně svěřil doma. Povídala mi Kiki.
Proč jinak by k svátku dostal od svý mámy malířskej stojan?

A tím dostali jeho Ježíškové nápad, vybavit ho víc. Plátna, a učebnice kresby, jak na zátiší, i na postavu...
Ten bude nadšen!


Mirek se jen podivil, že má zaměstnanej táta od dvou dětí tolik času.


Kiki si napsala o krém proti vráskám 25+, protože v polovině prosince oslavila UŽ 26, ovšem největší srandu vzbudil můj seznam, kde stálo, že si přeju strom (jabloň nebo švestku).

"Kdo si přeje po strom strom?!" Smála se Zuzka a táta pak řekl, že v prosinci se nic nesází, takže nic nebude. Mínila jsem sice sadbu odložit na jaro, ale vysvětlujte jim to.

Dál je taky zajímalo, KAM bych jako sázela. Jestli na těch našich deset metrů čtverečních. A má bejt?
Ten náš Ježíšek všechno tak analyzuje, že člověk nakonec nechá všechno radši na něm...

U položky "sexy tepláky" se totiž taky pozastavili. Prej jak si představit sexy tepláky... Po mym.
Pro názornost jsem se cvakla (to ještě bylo čim) ve svých pohodlných nesexy...

"HAHAHA! A tyhle jsou podle tebe sexy nebo ne? Ať víme! HAHAHA!"

NIC PROSIM VÁS.




A pak se jelo k babičce. Jen na otočku, svezla jsem se s tátou. On tam jezdí, kdykoliv to jde. Ale když je takhle prosinec a zima až praští, anebo ani praštit nemusí, stačí zima klidně mírná, což je furt dost zima na to, aby člověk kutil něco na zahradě, tak nikdo nechápem, co tam jezdí dělat. Ale jezdí. A dělá.
A já zatím, podle svýho plánu, pobyla u babičky, která už jednoho hosta měla.
Strejdu, syna svýho.

On tam s babičkou tráví zimu a jen sem tam zajede do Prahy. Už je v důchodu a má to tam taky hrozně rád.
Navíc má hrozně rád babičku, a tak jí dělá společnost, aby prej nezapomněla mluvit.

Ale hned ve dveřích mi vyčetl, že co jsem jí zavolala, ať peče, tak ji ještě neviděl.
Prej má pořád hlavu v troubě.

A já nemohla uvěřit, kolik plechů babička v tý troubě za dva dny vykouzlila. Na mý přání!

Klidně pět, šest, a na každym plno různých malebných cukrátek, no radost pohledět.


"Víc jsem nestihla, Janinko. To je všechno, co pro vás mám. Musíte se o to podělit. Tohle vezmeš mamince, tohle Zuzince, a tohle si rozdělíte s Kiki," organizovala babička, jak se naloží s její prací.


"A to zase ne! Prosily jsme tě jen my s Kiki, ostatní nechtěj! A jestli chtěj, tak si měly říct," rozjela jsem se a v tom vidim, jak babička i strejda koukaj. Na mě.
Nococococo.

Takže babička polovinu plechů schovala a domů mi dala jen část. Asi kolik si zasloužim... Ačkoliv jsem nakonec kývla, že teda jo, že se rozdělim. Protože jsem si najednou připadala trochu jako řezník Krkovička (kupec a sedlák v jedné osobě).

A takyže jsem hned po návratu do Prahy nabídla mamince, ale ona nechtěla. Zřejmě si všechno nesežrala a má ještě dost. Zato Kiki mě překvapila. Tvářila se na tu krabici, jako bych ji nutila kynout. A já se tam za ty naše kila navíc biju!


Strejda se hned ptal, co Adriánek umí od léta novýho. Povídám, že chodit na záchod. Že už si řekne a pleny nenosí.

"To úplně stačí do života. Neposrat se," zasmál se.

On to sice myslel tak, jak to řek´, prostě se nepodělat, protože jeho žena dělá v domově důchodců, kde leží babky a dědci v plenách, a jak mu o tom denně vypráví, začíná se bát...

Ale pokud jde o ten přenesený význam, tak s tim úplně souhlasim. Je to taková pomyslná meta ve vývoji dospěláka, myslim, že ani já tam ještě úplně nejsem.
Natož naše Mazlenka. Měli jste ho vidět, když uviděl na Staromáku čerta...


Strejda vyprávěl, jak je to letos poprvý, co nedělal dětem Mikuláše. Dvacet let, že chodil s partou v přestrojení.

"A jednou jsem se probudil s hroznou kocovinou a vůbec nic jsem si nepamatoval. Tak jsem vstal a ptám se dcery: Miladko, byl tu večer mikuláš?
A ona na to: Jo, byls tu tati..."


Pak jsme se šli projít po hrázích, než bude oběd, a když jsme se vrátili, babičku jsem nikde neviděla.
Strejda zalezl zpátky na lenošku a já ještě na chodbě vysvlíkala Adriánka, když jsme za dveřmi ložnice zaslechly křik.

Proboha, snad se něco nestalo babičce!

(Zesrala jsem se) a prudce rozrazila dveře.
A tam v kleci pták, co kdoví proč ječel, ale jak mě zahlíd´, řekl AHOJ.

To teprve přilákalo vyděšenýho Pucleho a od tý chvíle až do odjezdu si dával s papouškem lekce mluvení.
- Strejdův papoušek. Koho to překvapilo? :)




Já měla, kromě potěšení se s babičkou a vyslechnutí strejdy životních postřehů, v plánu ještě natrhat si tam trochu chvojí. Domů, do vázy. A nastrojit ho pěkně, vánočně.

Jak byla v létě ta děsná bouřka s vichřicí, kdy stromy padaly, našla jsem v zahradě ještě nějaký popadaný větve. Tak jsem to rvala z nich. Škoda trhat živý.

Jenže babička měla jinej názor. Prej mi tohle opadá, hned jak se s tim zavřu do bytu.

A tak sama šla, aby mi natrhala "pořádný".

To to vonělo, hned byly ty Vánoce nějak blíž.


Pak se pro nás stavil táta, celej vymrzlej, a jelo se domů.


Zpátky do toho předvánočního shonu a reality, kdy mě celkem pálilo, že ještě nemám všechny dárky.
Vyrazili jsme s Mirkem a Puclíkem do nákupního centra. Je dva jsem poslala do dětskýho koutku a dala si sólovou hodinku na nákupy.

Největší zásek jsem měla v krámu s kravinkama. Přívěšky, sponky, čelenky, taštičky, gumičky, malovátka, příčesky, náušnice, korále, vánoční čelenky, masky, papíry, ubrousky, krabičky, taštičky, hračičky, PROSTĚ ÚPLNĚ VŠECHNO.
Miluju když je někde všechno. Ať jde o cokoliv; obchod, chlap nebo film...


Prohlížela jsem si ty paruky (s nápadem, že si koupim dlouhý blond vlasy a zas to budu já - protože s odstupem nechápu, co mi na nich tak vadilo, že skončily v šuplíku), když v tom za sebou slyšim holku:

"Myslíte, že v týhle čelence můžu dělat vánočního skřítka?"

Jé, to je hezkej nápad, co se taky vybavit na vánočního skřítka? Napadlo mě hned a úplně jsem se zaradovala nad tou představou.

"Leda tak vánoční děvku," odpověděl jí ale suše prodavač.

Teprve jsem se otočila.

"Aha, tak to nechci," ušklíbla se holka, a tak i já pustila její nápad z hlavy.



Stejně nechápu, jak jí to mohl říct. To by ani náš strejda neřek´!

Tak jsem si aspoň koupila náušnice s vánočním motivem. Plameňáky se santovskou čepicí. Vůbec to neni kýč.
Na vánočního skřítka to ale nestačí. A na děvku snad taky ne.
Škoda. Toho skřítka.



Mirek koupil nádhernej stromeček. Vysokej jako velkej muž (jako Mirek), a zcela dokonalej. Souměrný patra, zdravě zelený jehličí, a ta vůně... Vánoce jsou téměř tu!


A pak mi ukázala fotku vánočního stromku kamarádka, co ke mně chodí na řasy. Stromek sehnali na poslední chvíli a byli z něj nešťastní. Prořídlej, nesouměrnej, patra chybí...

A já vám během toho lepení řas dostala nápad. Co použít ty babiččiny větve, co mám tadyhle ve váze, a drátem ten stromek vylepšit?

Nadě se to moc nezdálo, ale když vstala z lehátka, předala jsem jí tašku s voňavým a zdravým chvojím, (jelikož mi babička nedovolila odvézt si to z vlétěspadlýho stromu), přihodila jsem zelenej drát, co jsme jím v létě přidělávali bambus na plot, a vyslala jsem ji vylepšit si strom. Prostě ať přidrátuje nový patra, kde chyběj, jakýpak copak.




A pak už přišel Ježíšek.
Bylo hned několik nadílek; první doma, druhá u našich, kde jsme se sešli všichni, třetí u Mirkovy rodiny a další nás čeká ještě u babičky, až se shodneme, kdy.


Štědrej večer u nás, u nás tří, byl kapku rozpačitej. Aspoň pro nás s Mirkem. Ještě pořád si asi nemůžem zvyknout, že neni všechno hotový, a že si nemůžem dřepnout k telce a až do večeře se cpát cukrovím u pohádek.

V podstatě celej den jsem vařila. Zatímco on vzal Adriánka ven.
A když přišel, viděl mě usmolenou nad hrncem a přeptal se mě, kde už jsou teda ty Vánoce...



Největší blázinec byl ale u našich, kde se děti přetahovaly o dárky a nebyl chvíli klid. Zato bylo veselo. A nemuseli jsme se sourozenci nic. Kromě starání se o naše děti... Který se klidně mohly jen cpát cukrovím u telky, ale nějak o to nestály.

Stromek pod stromkem jsem sice nenašla, sexy tepláky nevim, jestli jsou tak sexy, aby se dalo mluvit o nějaký změně,
a Dan si rozbalil plátna a učebnice a posteskl si, že doprdele bude muset asi začít fakt kreslit.
(A Kiki mi vrátila van Gogha, protože prej Dan na to kreslení stejně nemá čas...)

Tom od nás rozbalil (a přitom omylem roztrhal) poukázku na jízdu metrem v kabině u řidiče, protože jako dítě ho tohle děsně bralo (bylo mi hned hnidopišsky předhozeno, že to je už dvacet let - ale já na to, že dětský sny žijou dál - a že mu to vytisknu znova!), no a jinak se nám všechno všem líbilo.


A mně přišla esemeska od Nadi:

"Zachránilas nám Vánoce, přidrátovali jsme dvě patra a je to nádhera. Jsi vánoční skřítek!"

Vida. Tak přece. A i bez čelenky.
Jestlipak se to povedlo i tý holce z krámku s úplně vším?
***



Já s Adriánkem

Vánoce u našich

Rodinná večeře

Sestřička Zuzka

Bráška Tom s neteří Mariankou

Violka hlídá dárky

Kiki s Julinkou

Adriánek s tatínkem






Děkuju všem našim Ježíškům a posílám vánoční přání a poděkování za super dárek pro Adriánka taky tetě Blance a strejdovi Standovi :)




Fotky mám jen ty, co fotili jiní, a to ještě zdaleka ne všechny se mi podařilo získat, takže jen malý náhled do našich velkých Vánoc :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka | 28. prosince 2017 v 7:23 | Reagovat

Moc hezké! A co se týče vánočního stromku. Měli jsme vždy dost hrozný stromek a byl vždy  jen na postavení do rohu. Teď máme umělý - taky hrozný... ale nevadí, jsou důležitější věci, např. co je pod ním :):):)

2 Niternice | 30. prosince 2017 v 15:52 | Reagovat

To je pravda :)
A dekuju moc za to poslané novorocni pranicko!
Vam vsem taky stastny novy rok :)

3 Veronika Š. | 30. prosince 2017 v 22:36 | Reagovat

Jani, vše nejlepší do nového roku vám všem, samo hlavně zdraví a ať ti to nadále i tak dobře píše :-)

4 Niternice | 1. ledna 2018 v 22:32 | Reagovat

Dekuju Verco, jsi mila :) Taky Ti moc preju hodne stesti a zdravi! :)

5 Marie | 7. ledna 2018 v 9:59 | Reagovat

Janičko,super povídání,krásný fotky a děti rostou jako z vody.Krásný Nový rok 2018.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.