Zmatenej řidič, Kratochvíl i Mirek

23. září 2016 v 21:16 |  ZPOVĚDNICE
Mám strašně ráda, když nějaký můj oblíbený interpret nahraje novou muziku a ta se mi opět tak líbí, že
mám aspoň na měsíc co poslouchat. Pořád dokola.
Já si totiž nedokážu dávkovat "dobrého pomálu". Musím se toho nabažit, abych tím nestrádala.
Je to možná malinko podobný, jako když vám někdo nabídne oříšek. Anebo brambůrku.
Co s jednou brambůrkou? Jedna brambůrka je akorát pro zlost :)


Já to zrovna aktuálně zakusila. Byla jsem s ženskou částí rodiny v divadle a na přestávku jsme si daly připravit na stůl, kromě nápojů, taky pytlík brambůrků. A já tohle vůbec nejím. Kvůli figuře, víte.
Jenže jsem měla takovej hlad, že jsem si jednu dala.
Nenápadně.
A pak za chvíli druhou, když zas nikdo nekoukal.

"Ty jíš brambůrky??!!" Vykřikla maminka, až se na mě koukali všichni hosté ve foyer... (foajé prostě).

Kruci...

"Nooo, když já mám strašnej hlad," pípla jsem. "Jenom takhle pár si jich dám, víš..."

Kvůli těm mým pár musely přiobjednat druhej pytel, ačkoliv na hlad by mi stačil ten jeden. Ten druhej už byl právě jen ten pověstný mor...

Když jsme u toho divadla, tak to my takhle občas zajdem. Přijede babička, my s Kiki si pořešíme hlídání u tchyní, což se bude velice brzy týkat i Zuzky... A dámská jízda začíná.

Jó, to jsem vám neřekla? Zuzanka čeká miminko :)))))))


My se poslední dobou moc neužijem, už se skoro nepoštěstí, abychom si někam vyrazily jenom my tři ségry, což je škoda, protože spolu se vždycky nejvíc nasmějem. Jako třeba teď v tom divadle. My máme svůj humor, takže se někdy stává, že nás něco rozesměje, ale nikoho dalšího... Maminka pak na nás kouká, babička taky, ale maminka ji hned uklidňuje: "Prosim tě, je nemá cenu řešit, to vědi jenom voni, čemu se smějou..." Nato obě zas nevzrušeně otočí hlavy k jevišti.

My se takhle řechtaly, ještě než hra vůbec začala. A víte čemu? Před námi totiž seděl chlap, co si snad zapomněl ze svetru vyndat ramínko... To byste ta jeho ramena museli vidět. (Foto samozřejmě součástí článku :))



Mirek mi z práce poslal odkaz na novinku naší oblíbený kapely. Tentokrát takovou předělávku, co si nemohl bejt jistej, že se mi zalíbí. Bylo tam hodně rapu, což úplně nemusím, ale refrén to zachraňoval. Hned, jak jsem si nahrávku poslechla, nebyla jsem si jistá, jestli je to dobrý nebo ne. Druhý poslech ale rozhodl. Je to super.

Usoudila jsem, že má fakt dobrej vkus, a byla ráda, že se tak shodujem.

Tak moc mě to potěšilo, že jsem mu pro radost nahrála vlastní taneček na ten song... Neposlala jsem mu to do práce, abych ho nerozptylovala, ale hned večer mu videjko přehraju. Ten bude koukat.

Ne, že bych neměla co jinýho na práci - to, o čem mluvím, probíhalo v době, kdy Loj spinkal.
Stejně jako moje rozhodnutí, že až mi začne večer vyprávět, co bylo v práci, řeknu mu, že si k tomu jako kulisu pustím svou nově oblíbenou písničku...
To ho rozhodně moc potěší, protože má z předešlých zkušeností za to, že jeho gusto nesdílím. Že co se líbí jemu, mně snad nějak zákonitě, až podezřele často, vůbec.
Ale to se týká především filmů. A je to holt pravda, v těch se moc neshodnem. I proto jsem byla tolik nadšená a přesvědčená, že teď ho vyvedu z omylu a potěším...


Ať si jednou pro vždy nemyslí, že to dělám naschvál, že to "jeho" odmítám.
Basta.



Kiki i já se snažíme naučit už ta naše robátka na nočník. Zatím to moc nechápou, ale Puclenka už se několikrát do kbelíčku vykakal - jak říkával nočníku náš dědeček.
Ne, že by věděl, co dělá, to já ho tam samozřejmě usazuju násilím, když vidím, že tlačí do pleny, ale vychází to.
Pak mu tleskám... Čůrání zatím neřeším.
To Violka ještě, pokud vím, neudělala do kbelíčku nic. (Zato umí mluvit, narozdíl "od nás"!).

Jenže Kiki to nevzdává ani na téhle frontě. Poslala mi zprávu, že neuvěřím, co právě dělá - ona.
Skutečně by mě to nenapadlo...
Posadila se osobně na nočník a názorně své dcerce předvedla, co se po ní chce... Vyčurala se do něj. Prostě celá Kiki :)

Ale nedejte se mýlit, mě to nadchlo, rozhodně je to inovativní a strašně sympatickej přístup k výuce. Mě by to, jak říkám, nenapadlo. BOHUŽEL. Asi už jsem stará.


Kiki dál popisovala, jak na ni Violka koukala a pak se rozesmála. A tím to haslo :)



Zuzka slavila narozeniny a já pro ni objevila super dárek. Ona miluje růže, tu jejich nezaměnitelnou vůni a tak, no a já už mám pár let v merku nějaký parfém, či co, který přesně tak voní. A možná ještě silněji, než celý puget růží!
Jenže jsem neměla ponětí, jak se voňavka jmenuje, vždycky jsem ji jen na někom z dálky ucítila, než madam zmizela.
Vůně po ní vždycky ještě chvíli zůstala, a já ji nasávala a litovala, že jsem se zase nezeptala...

Až jsem teď zabrousila na nějakou internetovou diskuzi, kde se ženský o tomhle parfému bavily. Prý není profláknutý a není od žádné slavné značky, zato ryzí růže.
Hned jsem HO v tom poznala. Ten, co tak dlouho hledám.

Opsala jsem název a objednala ho.

Ta bude zírat!


Objednala jsem včas, má dorazit den před oslavou.

Jenže nestalo se.

Ani v den oslavy nic. A tak jsem přála s dárkem "ve fázi slibu". Takže zase tolik Zuzka nezírala :))

Příští ráno mi přišla esemeska od PPL, že mi dnes bude doručována zásilka. KONEČNĚ.
A pokud se mi prý čas doručení nehodí, což se nehodil, mám volat na uvedené číslo. Volala jsem.

Řidič mi ale řekl, že na mou adresu neveze nic.
Namítám, že mi přišla zpráva s číslem balíčku, a s jeho číslem telefonu, takže by ho podle všech indícií vézt měl.
Jenže on trval na tom, že pro mě opravdu nemá nic.

Bylo mi to divný, ale vyčkávala jsem do druhého dne.

To už mi to nedalo a volala jsem na jejich centrálu. Tam mi oznámili, že jsem balíček včera převzala.
Což už byl vrchol - to uznáte sami.

"Podepsaný Kratochvíl, ulice Uzbecká," četla mi operátorka PPL ze svých záznamů.

"Tak snad vidíte, že balíček byl na jiný jméno i adresu, ne?"

"To máte pravdu... Takže vy ho nemáte?"

"Já ho nemám."

"Tak moment, já se spojím s řidičem..."



Netrvalo dlouho a volala mi zpátky. Že řidič je nový a zásilku omylem doručil jinam.
Nemohla jsem to pochopit, ale byla jsem ujištěna, že ji tam okamžitě pojede vyzvednout a přiveze ji mně.

"Někdo převzal něco, co neobjednal a nebylo na jeho jméno, ani adresu a vůbec se tomu nedivil???" Divila jsem se operátorce do telefonu.

"Lidi jsou různí, no..."


"To teda koukám..."


Tak jsem znovu vyčkávala. Nedělo se nic.

Abych to zkrátila, psala jsem znovu na PPL, tentokrát mail, protože se jim nešlo dovolat. Že stále balíček nemám. Přitom mi opět přišla esemeska, že bude doručován.
Odepsaly mi dvě ženy. Obě až příštího dne.
V jednom mailu stálo, že ho podle všeho mám. Že ho převzal pan Kratochvíl. Ohraná písnička. Zřejmě si nepředaly informaci, že tohle už jsme si vyjasnily...

V tom druhém ještě hůř - že jim zlobí počítač a zprávy jsou rozesílány nekontrolovatelně. Bezdůvodně. Zmatečně. Poplašně!

Na ten druhý mail jsem odepsala, až když řidič skutečně přijel a balíček mi s velkou omluvou konečně předal.
Napsala jsem, že jí děkuju za výmluvu. Ale že mým problémem nebyla zmatečná zpráva, nýbrž zmatený řidič.



Pak jsem to vyprávěla Kiki a shodly jsme se, že pokaždé, když nějaký zaměstnanec udělá průser, snaží se ho navenek jeho šéf omlouvat, že je buď nový, anebo že jim zlobí systém. A ona měla hned den na to taky příhodu, kdy někdo něco posral a firma se za něj postavila slovy: Systém se předělává, je tu pořád něco nového, takže zaměstnanci se to učí za pochodu...

A jí v tom přišlo na jazyk to moje: Děkuju za výmluvu! :)



Mirek se vrátil z práce a všechno běželo přesně podle mýho scénáře.
Jal se mi vyprávět, ale já ho zarazila: "Počkej, já nám k tomu pustím mou novou oblíbenou písničku, jenom jako kulisu..."

Zapla jsem to.

On koukal.

Už se tam rapovalo a on pořád nechápavě koukal.

Já povídám: "Hm?"

"Ano?"

"No?"

"Co?"

Pustila jsem to víc nahlas.

Začal tipovat kapelu. A navíc samá voda.

Přetočila jsem to na refrén. Pořád nic, jen koukal. Dokonce se mě zeptal, o co mi jde.

Proč to kurva nepoznává?

Přetáčím dál a pohledem ho vyzívám, aby se konečně chytil.

"Co na mě tak čumíš?" Zeptal se.

"Co TY na mě tak čumíš? Dyť to je KURVA ten song, cos mi poslal z práce!"

"No ale ten já vůbec neposlouchal, já neměl čas! Jenom jsem ti to přeposlal, protože vim, že je máš ráda!


Že mám pro něj dokonce natočenej taneček, sexy taneček, jsem mu svěřila až později. Až jsem to rozdejchala.
Aspoň ten ho zaujal. I když na blbou muziku...

Zuzku parfém asi taky moc nenadchnul, musela jsem z ní reakci dolovat, no a děti nám vesele dál čůraj do plen.
A firmy se dál vymlouvaj...

Ale ten chlap v tom svetru to ramínko určitě měl!
***









Oslavenkyně s neteří :)

Violka ujídá tetě Zuzance dort

Mazlenka na tátovi

Je tam prostě! :)

Tři sestry :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča | E-mail | 25. září 2016 v 13:35 | Reagovat

Pointu s Mirkem jsem tušila. ;) Už vás prostě znám. :D Je moc hezké, že si čas od času děláváte dámskou jízdu. Pro mou rodinně založenou dušičku je radost číst, jak držíte pospolu.
Zuzce moc gratuluju k miminku! Jsem zvědavá, jakou ona posléze zvolí taktiku učení dítka na kyblíček. Učitelské schopnosti Kiki jsou totiž úžasné! :-D Ty růže jsou asi nějak zakleté. Ségra si objednala kytici živých a hádej co! Jo, nedorazily s odůvodněním, že se jedná o nestandardní objednávku, která nebyla v systému. ;)
Já jsem ale se zasíláním čehokoliv doposud žádný problém neměla a to bydlím v opaku Prahy, co se velikosti a počtu obyvatel týče. (Velikosti místa, ne těch obyvatel.:D) No ale zpět k tomu parfému: jsem taky milovnicí autentické růžové vůně. Mohla bys mi prosím napsat o jaký parfém se jedná?
Předem moc děkuju a přeju vám všem nádherné, úsměvnými událostmi nabité, dny, (tedy vše, co už máte). <3

2 Marie | 25. září 2016 v 19:23 | Reagovat

Zuzce blahopřeji.Ten s tím ramínkem pod svetrem je dobrej.A ty jsi jak tak koukám z holek nejštíhlejší zezadu,ale pozor,nemám brýle jsem je nechala na chalupě. 8-)

3 niternice | 28. září 2016 v 21:54 | Reagovat

Verčo, pobavilo nás, jak nás už "máš přečtený" :)
A koukám, že systémový chyby jsou všudezdejší...;)
Ta vůně růží možná nakonec ani nebyla ta, kterou jsem léta toužila sehnat, spíš si zadej do googlu - jako já - "voňavka růže" a pátrej raději sama, ať neporadím blbě :) Nakonec by ti ji třeba taky nemuseli doručit, znáš to... :)))

Marie děkuju, to by holky rády četly teda :))) Ale ony mají teď "nárok", jedna čerstvě po porodu a druhá už hnedle před ním ;)

4 Verča | E-mail | 29. září 2016 v 12:30 | Reagovat

[3]: To víš, jsem poctivá čtenářka. ;)
Co se týče těch parfémů, já mám oblíbené dva:
Paul Smith Rose - z počátku voní trochu mýdlově, ale rozvoní se ve velmi jemnou, svěží růžičku. Je pravda, že na kůži blbě drží, ale mě to nevadí, stříkám si jej do vlasů, kde ho cítím i další den. Upřímně, nejautentičtější růžová vůně, kterou jsem zatím objevila.
Pak mi ještě voní trochu sladká, ale též velmi příjemná Chloé, Roses de Chloé.

5 Niternice | 29. září 2016 v 18:38 | Reagovat

Jojo, ten Paul to byl, co mi chtel sebrat Kratochvíl! :)
Tak asi (snad) opravdu nic "růžovějšího" neni ;)

6 Veronika Š. | 30. září 2016 v 10:08 | Reagovat

Zuzce gratuluji k mimču :) Pěkně se rozrůstáte, ale to je jen dobře :)

7 Blanka | 2. října 2016 v 20:20 | Reagovat

Hezký holky! (i ze zadu) :-D

8 Niternice | 5. října 2016 v 16:15 | Reagovat

Děkujeme!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.