Zaseklá přání a uklidňující kamínky

23. března 2016 v 15:38 |  ZPOVĚDNICE
Musím Vám říct, že za mnoho let, co mám doma kočku, jsem vyzkoušela snad všechny druhy "písku" do tý jejich kadibudky, ale pokaždý se to muselo brzy celý měnit, jelikož to páchlo...
Jeden jedinej skutečně ten smrad drží a já na něj nějak pozapomněla. On je dražší a je ho málo, přesto stojí za to.
Vzpomněla jsem si na něj, když jsem zas takhle jednou vybírala, co jí tam nasypat, než to zas celý prochčije...

Vybavilo se mi, že tenhle kočkolit byl perfektní, a tak ho
mám. Tedy ona ho má. A je po smradu.
Já totiž nesnášim smrad. Je tu někdo, kdo jo? :)



S Půjínkem chodíme teď denně na hřiště, a často taky na projížďku tramvají. To ho bere.
Jezdíváme jednu stanici, od nás na Dejvickou a zase zpátky. Čekáme, koukáme jak se otvírají dveře, nastupujeme,
koukáme jak se dveře zavírají, usedáme a jedeme :) Za dvě minuty zase to všechno od konce, akorát že nesmíme odejít čekat na zpáteční tramvaj dřív, že tahleta zavře dveře a odjede...

A pak to hřiště, už mi to zase začíná, ambiciózní matky a jejich vesměs rozmazlený a lakomý děti. Co musí dělat všechno to, co my, takže klouzat se, když my, a tak dále, a poučovat nás dokonce - "tudy se na klouzačku nechodí!"
Lojovinka totiž moc rád vyleze po skluzavce nahoru, aby ji hned vzápětí sjel po bříšku - takže to po sobě očistí, tak o co jde... :)


Nejvíc ho ale baví písek a kamení, a toho je tam (a všude) dost a dost, takže se nemusí prát s dětmi o lopatky a kyblíky... Je na to stejně ještě malej. Místo lopatky má ruku. A místo kyblíku snad boty - když ho v předsíni zouvám, tak se pokaždý začne sypat celý věrtel kamení, kopec kamení - hora kamení...! :)

Já ho pokaždý posazuju na tu Sáry boudu, protože nemáme u dveří žádnou lavičku, kde bych ho líp obula a zula. Teď mě tak napadá, že můžu bejt ráda, že ještě neobjevil ten písek uvnitř ...



Měla jsem nějakej blbej týden. Nic se mi nedařilo, všechno se kazilo...
Naše maminka měla narozeniny a já se jí rozhodla přichystat nevšední dárek. Začala jsem s tím asi 14 dní předem, abych všechno krásně stihla, protože se jednalo o "výrobu" minizahrádky. To je teď velkej hit, hlavně v cizině!
Já to viděla někde na fotkách a moc se mi to zalíbilo, tak se hned zrodil nápad, že tím maminku potěším. Ona je taková zahradnice, miluje kytky a tohle všechno kolem, byla to tutovka.

Když říkám, že ty minizahrádky nejsou u nás ještě úplně IN, myslím tím především fakt, že se neprodávají potřebné artefakty k tvoření. Jo, sežene se malá drátěná lavička a stolek, ale to není nic...

Jedná se o zahrádku v květináči, kam zasadíte malé rostlinky, vytvoříte cestičku, na ni dáte lavičku...
Já ale viděla na internetu i mini hrabičky a lopatičky a další spoustu věciček...

U nás ale nic, a tak jsem na to šla od lesa a tyhle malé zahradní pomůcky objednala od paní, která tvoří doplňky pro panenky... Holt.

A už se blížím k tomu, že se mi nic nedařilo.
Rozjela jsem se sehnat nějaký květináč. Pak malé rostlinky. Kamínky a klacíky jsem nasbírala, o mech jsem poprosila maminku... :)
"A jéje, to mi asi chystáš nějakej dárek...," utrousila a já se úplně zarazila, že jí to snad Kiki prozradila!

Ale prý ne, prý sama se dovtípila. A srandu si ze mě dělaly, když to maminka vykládala všem, jak jsem u ní na zahrádce sháněla mech...
No jen počkejte, na oslavě se ukáže, kdo se bude smát naposled!

No tak jsem to všechno měla doma. A mini hrabičky a kyblík a holinky na cestě.
Na cestě poštou. Moje zkušenost - balík do druhýho, max. třetího dne dodá pošta tutově.
Zádnej stres.

Všechno jsem si pěkně zasadila a čekala.

I pařez jsem měla nachystanej - na klícku zlatou, s ptáčkem maličkým... No ta maminka bude koukat! :)


Kiki mezitím opatřila nějaká značková trička a na oslavu upekla dokonce dort. Co je teď podruhý těhotná, tak se dočista mění. Začala vařit a má za oknem dokonce bylinky... A výtírá, taky...

Zuzka koupila strom olivovník, táta koupil v Holandsku kolo, když tam byl navštívit Toma. Oni tam mají taková ta stará, retro, nádhera to je.

A já pořád čekala na pošťáka.

Tři dny do oslavy, pořád čekám. Jízda tramvají a zpátky, hřiště, písek, každodenní rutinka, pošta žádná.

Volala jsem té paní "kutilce", zda by mi nedala číslo zásilky, abych koukla, kde se balíček toulá. Ochotně hned číslo poskytla a já tak zjistila, že si ještě počkám.

"Balík se zasek v Čerčanech, nevim proč," sdělila mi pošťačka do telefonu.



A ještě jedna věc byla toho času zcela zaseklá. A to moje mailová schránka. Nepřišlo do ní totiž to, co mělo.
Návrh obálky mojí knížky. Grafik řekl: "Pošlu po obědě, cca ve dvě."

V pět mu píšu, že čekám.
On píše, že musí někam odjet, tak to bude večer cca v osm.

Cca v osm nic, tak mu píšu, že nic a on na to, že ráno to budu mít v mailu.

Ráno nic.

Takhle to šlo pár dní.

Ruku v ruce s tou poštou, víte.
A já si doma rvala vlasy, jak horlivě jsem přemýšlela, čím to je, že je to, o co mi právě jde, takhle totálně zaseklý.
Přišla jsem na nápad, nechtít to.
Prostě to vypustit. Až to přijde, tak to přijde. Asi neni vhodnej čas, teď.

Sice je zítra ta oslava a knížka měla bejt na světě už na Vánoce, no ale situace je holt takováhle a nic s tím nenadělám.

Jestli jsem dosud byla za lůzra rodiny, co jedinej vyrábí dárek pro maminku (v pětatřiceti letech) doma, tak po omluvě, že ho dodám později, jsem úplně končila :)))

Ovšem s tím pocitem, že jsem nechala události volně plynout a oprostila se od věčného napětí, jestli UŽ, mi bylo líp.
Někdy se mi v minulosti stalo, že když jsem měla dobrou myšlenku nebo úmysl, potvrdilo se mi to třeba nálezem čtyřlístku nebo padají hvězdou.
A já teď v obýváku našla překrásný kamínek. Asi Lujzíček přinesl v botičkách z písku, ale moc pěkný, bílý s fialovými odlesky.
Neviděla jsem nikdy takový.


No a tak jsem se uklidnila a kamínek dala Elence na oltářek, já jí tam někdy dávám hezký věci, co najdu.

V povznesený náladě a bez dárku, jsem se dostavila k našim, kde se předávaly krásný a velkolepý dary.
Kolo bylo zlatý hřeb, olivovník maminku i rozplakal dojetím, i Kiki dort ji dojal, a mě ujistila, že se na můj výtvor moc těší. Prý hlavně, ať zatím nezvadne ten mech...


A víte co? Jak jsem přijala svou novou filozofii, všechno se náhle dalo do pohybu, v pondělí byl balíček doma - sice až večer, ale byl, mini věcičky byly (jsou) překrásný, přesto výsledek takový nějaký neumětelský - nejsem až tak dobrý aranžér, jak jsem se cítila... Možná to chce jenom pár změn...
Obálka taky přišla, akorát že se mi úplně nelíbíla, tak mi ji slíbili předělat... Už je to pár dní...

No a já měla v plánu hned ráno zajet za maminkou a taky, jako Zuzka, jí ten svůj květináč postavit za dveře, aby měla překvapení. Jenže jsem se vzbudila s chřipkou, taktéž Adínek, a nebyli jsme schopni nikam jet.
Nevadí, maminka mě ujistila, že počká, hlavně ať zalévám.

Aspoň mám čas, trochu tu zahrádku překopat. Možná jsem ji příliš překombinovala. Je to zvláštní, protože Mirkovi se líbí.
Já ale úplně vidim, jak by to ona sama uspořádala mnohem líp. Jestli já jí spíš ty "ingredience" neměla věnovat zvlášť, aby si to seskupila po svém...


Jak marodíme, tak jsme přestali chodit na hřiště a já přesto našla v obýváku další takový kamínek. Všechno bude dobrý.
Můžu bejt klidná. Obálku pošlou lepší a zahrádku předělám taky hezky.
Kamínku jsem v duchu poděkovala za příznivé zprávy a klid v mojí duši a přidala ho k tomu prvnímu, ke svíčce pod fotkou Elenky. Sem patří posel vyšší moci...


A pak jdu zamést po Sáře ten luxusní kočkolit, co ho s sebou trochu vynesla, jak po sobě zahrabávala svou potřebu a koukám, že metu takové bílé kamínky... s fialovými odlesky... do prdele...

Kočkolit???
A já tu blábolim o poslech vyšší moci?!

Ať jsem byl, kdo jsem byl, dobře jsem ti posloužil - jakoby šustil praskající kočkolit svou nejapnou píseň, když se rozpouštěl v záchodové míse.
To je možný, přesto teprve od chvíle, co jsem ho smetla i z Elenčina oltáře, jsem teprve v klidu :)
***



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fredy | Web | 23. března 2016 v 17:25 | Reagovat

jé, kočička :-)

2 Blanka | 24. března 2016 v 9:16 | Reagovat

Opravdu jsi mě moc pobavila...Hned se člověku žije líp s vlastní nedostatečností. Všichni blbneme, ale málokdo to umí takhle popsat! :-D

3 renuška | E-mail | Web | 24. března 2016 v 10:46 | Reagovat

Ty, Jani, a neposlala bys mi značku tý kočičí podestýlky? Taky by se mi nějaká bílá s fialovými odlesky líbila ... nebyl by to ten hnusnej smrdutej písek, co známe ...
A puclák bych moc ráda viděla celej a ne jen kousek, třeba chytnu kousek inspirace od nejšikovnější dcery pod sluncem - protože co si budeme povídat, dárek vyrobený od srdce udělá vždycky největší radost! :-)

4 Marie | 24. března 2016 v 20:22 | Reagovat

Já kupuji kočce o"ko-best je to přírodní a může se splachovat v záchodě a super hrudkuje.Zahrádka vypadá skvěle a jinak skvělé čtení.

5 niternice | 24. března 2016 v 22:20 | Reagovat

Dekuju :) nekdy se clovek ztrapni i sam pred sebou :)
No a nazev toho kockolitu nevim, ale je to modry balik a tusim, ze misty pruhledny, takze jsou ty bile kaminky videt... ovsem fialove odlesky az po dukladnejsim proukoumani...:)
Zahradku lip vyfocenou nemam, ale zklidila spise rozpaky, nez uzas - nejhorsi hodnoceni podle me zni: Je to zajimavy... :)
Ale samozrejme maminka ocenila ten punc "delano z lasky"; a tak mi byly nedostatky snad odpusteny. Rikam, nekdy mam pocit, ze to svedu jako na obrazku a ono holt ne:)) horsi je, kdyz vidim fajn uces a beru nuzky... :)))

6 Marie | 26. března 2016 v 10:25 | Reagovat

Janičko,krásné velikonoce a Půjínkovi bohatou pomlázku.

7 niternice | 26. března 2016 v 16:34 | Reagovat

Dekuju za krasny pranicko, my taky prejeme, vsem prejeme!:)

8 praguenation | 27. března 2016 v 3:05 | Reagovat

Po dlouhe době jsem sem nahlédnul a opět jsem se velmi bavil. Máš talent na to, zažívat podivné a vtipné věci. Jako zajimavý dárek, minimálně originální,zajímá mě zdali teto bizarně artový výtvor měl úspěch.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.