Vzácná kýla, blitky a obálky

7. ledna 2016 v 12:22 |  ZPOVĚDNICE
Tak mi ten nový rok hezky začal.
Zdravotní peripetie střídá domácí pachtění a dohady kolem mé knížky.

Gynekolog na preventivní prohlídce říkal, že mám na břiše rozestup svalů.

"Ale to neni kýla, ne?"

"To JE kýla, ano. Musíte na chirurgii."



Tam jsem zajela hned cestou domů, protože TAM řekli, že to kýla není!
Někdy loni na jaře.

Vzali mě hned, fronta žádná, prostě to vůbec neodpovídalo "mé návštěvě čehokoliv", ale tím líp.

Starý doktor, jiný, než tehdy, mi kázal položit se a ukázat břicho. Mačkal a mačkal, zadumaně hleděl do stropu,
mačkal asi pět minut, aniž cokoliv řekl a pak jsem měla vyskočit a jít se k němu posadit.

Něco psal a pak najednou povídá:

"Ještě se položte."

Tak jsem znovu ulehla a znovu mačkal a mačkal. Bylo jasný, že si neni jistej a tápe.

"Já bych neřekl, že to je kýla. Možná se tam udělá, je tam oslabená břišní stěna. Hodně cvičte břicho,
buď se zpevní a boule zmizí, anebo se kýla udělá a teprve bude co řešit," zaznělo jeho resumé.


Přesto mi dal žádanku na chirurgii do nemocnice, ať mi udělají ultrazvuk.

Večer jsem trpěla, jak to rozdráždil, nemohla jsem ani nosit Půjínka, pro tu bolest. Přidala se zimnice
a i když to ráno bylo lepší, vydala jsem se do tý nemocnice hned.

Lidí jako "nasráno", úplně mi to odpovídalo, byla jsem spokojená. Ono už mě docela vyvádí z míry, když jde něco hladce.
Sestra v kartotéce řekla, že je to na dlouho. S ničím jiným jsem ani nepočítala, a tak jsem měla čtení i pití a sváču :)


Za hodinu a půl mě volal mladý zrzavý lékař.
Scénář ze včerejška se opakoval - ležím, on mačká a soustředěně kouká do stropu.

"Jestli je to kýla, pak špíglova. To je vzácná kýla, to byste měla v podstatě štěstí! Který byste zřejmě neocenila...,"

"No to máte pravdu," pípla jsem.
Ovšem jinou, než vzácnou, jsem ani nečekala...


"Pro jistotu vás pošlu na SONO a do té doby nenoste nic těžkého a necvičte," uzavřel to a dal mi termín na konec ledna.

Jeden cvičte, druhý ne, klasika.



S tou mou knihou se to nějak vleče. Vydavatelství se mnou témeř nekomunikuje, a tak jsem se rozhodla ozvat.
Že takhle teda ne! Že už to mělo bejt!

Do telefonu jsem pak mírumilovně špitala něco o tom, že se nějak nic neděje, jestli na tu mou knihu nezapomněli. Že jsem dávno měla dostat ty korektury, jak tomu říkají, co jsem je měla odsouhlasit...


Zpátky jsem poslouchala něco o tom, že nevědí, kde jim hlava stojí, že jejich webovky prochází proměnou, tak řešej tohleto...

Jak tak poslouchám ty výmluvy, vidim kočku, jak bleje pod stůl. A pak mezi chodbu a obývák, kde chybí práh - to aby Lojínek mohl projíždět s chodítkem. A pak pod stromek, jak zalézá a zvrací i tam. Nakonec skáče za gauč a tam taky...


Nasrala jsem se.

"Tak ale prosim vás, já mám s vámi smlouvu, takže pojďme řešit teď tu knížku. Posílala jsem vám návrh obálky, nevyjádřil jste se...," spustila jsem náhle v mocnějším tónu.


"Jasně, jasně, já na to teda hned kouknu... vydržte mi minutku..."

Pak koukal na můj návrh obálky, co za pět minut dohledal ve staré poště a co byl pochopitelně amatérsky provedený (v programu malování), a už jsem zase byla takhle malinká.



"Tak... Už to vidim..."

"A?"

"Kdopak vám to dělal?"

"Já!"

"Vy..."

"Já."

"No... Takže prosim vás... Takhle obálka opravdu nevypadá..."

"Ne?"

"Ne."

"Aha, no ono je to samozřejmě potřeba nějak předělat graficky, to je mi jasný...," pravila jsem, abych dala na jevo svou soudnost.

"Je to jenom pro představu, rozumim...," chápal mě.

"Přesně tak," chtělo se mi smát.

"Přesto... Obálka prodává, jestli to víte, a tohle je ... tohle neni ... tohle čtenáře nemůže zaujmout...," dobral se konečně k tomu, co mínil říct.

"Aha, no mně to připadalo originální a poutavý," svěřila jsem mu směle.

"Poutavé...," zopakoval pro sebe. "No víte, my vám návrh obálky uděláme - až teda po zlomu, a budem vycházet z obsahu té knihy.

"Tohle je taky z obsahu," uvědomila jsem ho. "Jsou to výstřižky z novin, co se o Metodějovi psalo a jeho máma to sbírá," vysvětlovala jsem mu a sama si připadala jako dítě.

Dítě, co bude za chvíli uklízet blitky po svý debilní kočce.

"Je to ale pořád jenom text a ten maj´ uvnitř - čtenáři jsou jako malý děti, jestli mi rozumíte," použil zřejmě přirovnání, co jsem mu sama přivedla na jazyk svou naivitou.

Hele, máš snad vzácnou kýlu? Tak mi věř, bude to dobrý!

Nakonec jsme se dohodli, že - že to udělaj´, když na tom budu trvat. Až uvidím i jejich návrh. Pche! To jsem teda zvědavá, s čim přijdou! :)


A pak už jsem vytírala a zalezlou kočku i pohladila, když vykoukla, protože jsem už měla zas tu svou povznesenou náladu - budu mít knížku... A klidně s obalem podle svýho. Mí čtenáři nejsou jako malý děti, nemusej mít obrázky! Nebo jo? :))))

(Když já maluju ještě hůř, než tvořím "grafiku", ale klidně vám tam něco nastíním...:)))) Především jsem chtěla všechno sama... Prosila jsem Zuzku, která dobře maluje, aby něco vytvořila, ale ona je zas povznesená na knížku, takže to neklaplo... Inu, mám teď těžkou hlavu - ale hezky :)
***


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 19:49 | Reagovat

Dobrý den, smekám před Vámi. Vaše články se čtou jedním dechem. Knížku si Váš talent určitě zaslouží. Přeji Vám i celé Vaší rodině v novém roce jen to nejlepší, včetně pořádné dávky štěstí a zdraví. To by bylo, aby nebylo :-)

2 Bocian | E-mail | Web | 7. ledna 2016 v 20:42 | Reagovat

Neviem prečo, ale keď prišla pasáž so zvracaním počas telefonátu, nemohol som sa prestať smiať. Tiež mám mačku...
No, o lekároch radšej ani vravieť nemusím. U nás to je rovnaké, ale to asi všade.
A náhodou, tento návrh nevyzerá vôbec zle! :-)

3 Niternice | 8. ledna 2016 v 9:44 | Reagovat

Dekuju mockrat :)

4 Marie | 10. ledna 2016 v 16:28 | Reagovat

No ty jsi celá vzácná a teď i s kýlou.Ten návrh nevypadá zle,ale když tak tam něco načrtni ať se čtenář pobaví.Skvělej článek a ta naše chlupatice taky furt někde bleje.

5 Andrea | 10. ledna 2016 v 19:33 | Reagovat

No já nevím, myslím, že ať bude obal jakejkoliv, tak si jí stejně všichni koupíme :-D  :-D  :-D

6 Niternice | 10. ledna 2016 v 20:11 | Reagovat

Jo? No tak to ráda slyšim - já už chtěla jít něco čmárat...:))))
Díky za milý komenty :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.