Udělat zas něco více...

13. prosince 2015 v 17:18 |  Pomáháme nemocným dětem...
Píšu Vám za svitu hořící svíce, k níž jsem si sedla, abych se dala ovlivnit atmosférou Vánoc, které se už rychle blíží.
Přemýšlím v tomhle čase nad spoustou věcí - takže nic novýho...

Ptám se, jestli jsou věci tak, jak mají být.
Pochopitelně vím, že nejsou, a Vy víte, že už nikdy nemůžu říct, že jo. Když chybí Elenka.
Už by jí bylo šest a ani si neumím představit, jak by si užívala Vánoce. Často na ni všichni doma vzpomínáme.
A svíčky pod její fotkou nám všem doma hoří stále.

Pokud jde o ni, jako by čas nehrál roli. Možná už nepláčeme, kudy chodíme, už jsme se zas "chytli" a žijem dál,
ale vzpomínky neslábnou. Pořád si ji dovedu živě vybavit, a někdy i několikrát za den se mi stane, že se mi vybaví sama, připomene se mi
nějaký obrázek nebo situace s ní.
Třeba uklízím vyžehlené oblečení do skříně a v tom ji slyším: "Co děláš tatínku? Ty tam něco hrabeš?"

A nebo, když se v autě otočím na Adriánka (což by se nemělo, vím...), abych koukla (rychle koukla), zda je OK. On má autosedačku po ní, takovou obrovskou, nepřenosnou.
A třeba spí a není mu přes dudlík a bundu pořádně vidět obličej, jen ty vlásky. Hned ji tam vidím. Až se z toho musím otočit znova...
Upřímně řečeno ji tam vídám, i když je autosedačka prázdná.
Vždyť jsem se s ní něco najedzila. Dodnes nevím, jestli tu trasu do Motola nenávidím, anebo miluju. Protože to byla naše trasa.

Když tudy teď jedem občas s Mirkem, třeba do Hornbachu, tak mi připomene, že jsme se tudy něco najedzili. Do Motola.
A myslí my dva spolu. S naším pucvičíkem v mém břiše. Když jsem s blížícím se porodem musela na kontrolu každý týden.

Jenže já si to nevybavuju. Cesty s Elenkou si hned vybavím. Ty zřejmě nic nepřebije, nevymaže, nepřekoná (co do frekvence).
Mívám ale pocit, jako by se jednalo o nějaký můj minulý život.
Ne tenhle, protože tenhle je téměř perfektní.

Ale jak říkám - kdyby nechybělo kus mě, abych si to rodinné štěstí mohla naplno užívat.
A tak možná je všechno, jak má bejt, ale ne tak, jak bych chtěla, aby bylo.


Vždyť i ten Motol je pořád plný dětí, ať už tam ležících, anebo dojíždějících... tou naší trasou... Vánoce nevánoce...


Připomněla mi to Kiki. Že tam pořád jsou.
Já na to chtěla zapomenout. Nejlíp jednou pro vždy. Ale copak to jde? Dokud vídám Elenku, tak rozhodně ne.

A tak Vám píšu za svitu hořící svíce, že bychom mohli udělat zas něco více... Když jsou ty Vánoce.
Na tom našem transparetním účtu je něco málo peněz z loňska a Kiki dostala nápad, nakoupit zas nějaké hračky a těm nemocným chuďátkům je zavézt.

Co Vy na to? Můžem dle chuti a možností něco doposlat a řekněme za týden by se všechno nakoupilo a Kiki osobně by dárky v Motole dětem předala.
Takhle to vymyslela.

Ona je teď ovlivněna nejen atmosférou Vánoc, ale ještě něčím silnějším.
Čeká totiž své druhé miminko :)


Jestli se chcete přidat a přispět na hračky pro nemocné děti, bude to super.
Já do toho jdu, už pro to slovo "téměř", co provází navždy všechnu dokonalost.
***


Číslo transparentního uctu a náhled na něj je k dispozici v rubrice "Pomaháme nemocným dětem". Děkujeme.



 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Michaela | E-mail | 13. prosince 2015 v 19:46 | Reagovat

Mě ty Tvé příběhy vždycky dostanou.....každopádně je to výborný nápad a v týdnu něco zašleme, ať mají dětičky radost. I když doufám, že  všechny děti budou doma. To je nejen pro ně nejkrásnější dárek.

2 Verča | E-mail | 13. prosince 2015 v 20:39 | Reagovat

Jú Kiki, gratuluju k druhému miminku!:3 Já mám prostě vždycky šílenou radost, když se dozvím, že někdo čeká mimčo... a je jedno, znám-li ho osobně, skrz internet, nebo je to třeba nějaká celebrita, (i když celebrity jste ty a Janička vlastně už taky;)).
A k dětem v Motole: jsem moc ráda, že si opět hrajete na ježíška. Je to úžasné! No a nám ostatním tím vlastně dáváte příležitost, jak si na něj zahrát taky, aniž bychom museli do Motola osobně, ačkoliv já bych ty dětičky viděla moc ráda, neb ta jejich radost musí být nádherná.

Krásné Vánoce celé vaší velké rodince, kde vládne humor, láska a podpora.:)

3 niternice | 14. prosince 2015 v 12:29 | Reagovat

Děkuju mockrát! Jak za přání, tak i za příspěvky pro děti...

Jestli to dopadne, tak plán je teď takový, že by se půjčil kostým a šlo by se dělat Ježíška dětem stylově v převleku.

Jo a mně ta zpráva o Kiki taky dostala, je to krásný, včera oslavila 24. narozky a už bude dvojnásobnou maminkou :)

4 Marie | 15. prosince 2015 v 8:04 | Reagovat

Vždy,když tu u tebe lámu ty články si na Elenečku vzpomenu.Nejde zapomenout patří neodmyslitelně k tobě a tomuto blogu.Kiki blahopřeji a penízky posílám.

5 MM | 19. ledna 2016 v 12:49 | Reagovat

Milá Niternice, jsem moc ráda za to, že na tomhle (ne vždy ideálním) světě jsou lidé, kteří nepřestali ostatním pomáhat.

Je to to nejlepší, co člověk může udělat. Mám na mysli pomáhat jak už finančně, tak i materiálně bezmocným dětem, které neměli tolik štěstí, a i přes to, že jsou to nevinné lidské bytosti, tak nemohou žít plnohodnotným životem.

Neskutečně obdivuji tebe a tvojí rodinu a do budoucna chci také nějak přispět nemocným dětem, protože ten šťastný dětský výraz musí být k nezaplacení a to ani nemluvím o tom  hřejivém pocitu, když člověk udělá dobrou věc!:-)  

Jen tak dál, a teď mám na mysli jak i pomáhání dětem, tak i psaní super blogu, popř. další knížky, i když je to asi jasné. :-)

6 niternice | 19. ledna 2016 v 23:15 | Reagovat

Marie i Marinko, děkuju! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.