Zápisky z fronty (a cizího butiku)

16. listopadu 2015 v 22:32 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Pokud jde o Zápisky z butiku, tak jste si možná všimli, že jsou - že už tu nejsou.
Neni dost dobře možný, mít čtenáře Jakuba a vypisovat si tu vesele v glosách, jak jdou kšefty.
Tu o zákaznicích, tu o nás, co my na ně a jaký fintičky uplatňujem a co nám běhá hlavou i ústy, když odejdou... A tak dál... :)

Ale říkala jsem si - když budu psát z úplně jinýho podniku, o jinym krámu, co je taky na letišti... Co?;)
Znám pár holek odjinud, co to taky všechno znaj... Rozumíme si...

Tak do jednoho takovýho butiku, čirou náhodou taky s dámskou módou, přišla nová pracovní síla, brigádnice.
Ta ještě neví o týhle stránce. Takže omlouvat se jí budu až později :))))

Říkejme jí třeba Marina.

Tohle jméno se mi vždycky líbilo, tak asi proto mi teď přišlo na jazyk.

Tak tahle Marina byla v obchodě přede dvěma týdny a pak dnes. Její kolegyně, co pracuje častěji, si ji nemůže vynachválit.

"Ona pořád uklízí. Což je super, že jo... Někdo to dělat musí... heehééé."

A další kolegyně, co s ní byla v práci dnes, vyprávěla:

Marina si všimla, že neni vystavená kožená sukně, co visí ve skladu. Tak jsem řekla, ať ji vystaví, ale hned mě napadlo: Ty vole, brigádnice si toho všimla... co přišla po čtrnácti dnech... ne já... fakt dobrý...


V krabicích ve skladu je hodně šátků a šál. Když se něco prodá, hned se doplní a skoro neubyde...
Nekonečný příběh. Taky máme pár takhle rozjetých...

Marina prodala dva šátky.
Pak je chtěla odepsat z katalogu produktů a volá na starší kolegyni (na pracovně starší!):

"Těch šátků je ještě 36?"

"Jo, ve skladu v krabici."

"Joo, já vim, kde, jenom mě zarazilo to číslo. Jestli nemám vlčí mhu a je jich fakt 36."

" - Nemáš vlčí mhu...", uvědomila ji ta kolegyně a hned si vzpomněla, jak před pár dny otevřela krabici s šátky a měla dojem, že má vlčí mhu...
Já třeba taky mívám často v krámu tenhle dojem. Ale o tom už jsem se navyprávěla až až :)


I do tohohle obchodu chodí Rusky a Korejky, ale i Češky...

A manýry si s sebou přinášej úplně stejný, jako k nám.

Takže Češka tam přišla zkoušet kabát. Pak zjistila cenu. A začala s obligátním proslovem o tom, že se obává, aby jí
neuletělo letadlo.
Marina už věděla, že nekoupí. Že za chvíli koukne na hodinky a zděšeně provolá, že už musí letět...

Tyhle zákaznický manýry už i Marina zná.

A druhý den tam úřadovala zas jiná kolegyně, co je tam už dýl a je správně naladěná na ty prodeje za skoro každou cenu. Žádný mazlení se s tím...
Do prostřed obchodu se jí připotácela ožralá Ruska. Tak sťatá, že sotva chodila, sotva se na nohou držela, sotva mluvila, sotva se hýbala... A sotva věděla, kde je...

Uršula, tahle kolegyně, si poradila bravurně. Vycítila příležitost...

"Chačíte něčo pokupiť?" Zeptala se, jako by si vůbec nevšimla, s kým má tu čest...


"EEAAAUUU EEEE E," mumlala oslovená.

"Výborně. Tak co třeba eto?" A prodavačka jí ukázala svetr, co jí první přišel pod ruku.

"Éto? Ééééto nět krasivé...," zahalekala ta nalitá.

"Ale éto jesť krasivé, očin krasivé, eto vy pokupíte... charašo?"

"Charašooooo," ozvalo se.


"A drugoj vy pokupítě... hmm... ETO!" Popadla kalhoty obřích rozměrů - přišly jí první pod ruku.

"Charašooooo," ozvalo se zas, aniž bylo jasný, jestli opilka jenom neusnula a nechrápe...

A v tom se té ženštině přihodila zřejmě nehoda - prozradily ji rány do - teď už starých - gatí - Uršula si byla jistá, že se paní normálně posrala. Ale tím spíš přece potřebuje nový kalhoty!


"Vaša cena jesť... peť seť jevra... charašo?" Nedala se proto odradit od prodeje a pokračovala s pocitem, že jí její počínání bylo tak nějak "posvěceno" :)

"Charašoooo," schválila cenu Ruska, aniž by zřejmě tušila, o co jde, a byla požádána o kartičku, a prodej tím byl úspěšně dokonán.

A hned na to byla zavolána ostraha, která právě procházela kolem, aby si smradlavou cestující převzala.
Hned pochopili, že má pořádně nakoupíno... :)



Někdy se procházející ostraha, či policie hodí, jindy moc ne.
To třeba, když někdo zapomene v obchodě tašku. Je zásadou číslo jedna, obzvlášť na letišti, se zavazadla nedotýkat, přivolat policii a ustoupit do bezpečí - i s kolemjdoucími...
Jenže pro obchod tahle lehkovážnost zákaznic znamená zatáhnout roletu a přijít o případný kšeft.
A to se přesně nedávno stalo.

Ruska, která rozhrabala krám (ten vedlejší tedy, cizí), tak si nakonec vybrala jednu věc. A že se vrátí s prachama, co si jde vybrat... Berem karty! (oni berou...), ale neslyšela na to. Bylo tudíž jasný, že to byla výmluva a už se nevrátí. A zřejmě by se skutečně nevrátila, kdyby nezapomněla igelitku.

Prodavačka si toho všimla později, a tak její volání už dáma neslyšela. Zato ho slyšela procházející hlídka. A hned konala své... Na první pohled bylo vidět, že uvnitř igelitky jsou nějaké dárky, mobil, pas. Jenže pravidla jsou pravidla, musel se volat pyrotechnik. A prodavačka byla vyzvána, aby zavřela krám a šla čekat před něj.

Já s tou holkou pak mluvila, všechno mi to vyprávěla. Prý se tam zrovna chystala nakoupit nějaká bohatá panička v norkovém kožichu snad - ona se v těch kožešinách taky moc nevyzná, takže kdoví, jestli to nebyl nakonec třeba velice módní vlk, ale jistý je, že jí, chudák, musela sdělit, že maj´zavřeno... A přišli o kšeft.

Tak tam tak stála, s tou policejní hlídkou, a společně odháněli zákaznice, čekajíc na pyrouše. Dočkali se brzy, přišel krasavec v černém, vyloženě krasavec, co ti budu povídat - říkala mi ona, a ten ji vyzval, aby vytáhla mříž a pustila ho dovnitř. Sama musela i nadále zůstat vně.

No, a tak tam něco štrachal v té tašce, poléval to vodičkama v rozmanitých flakonech, co si přines v kufříku, úplná alchymie, až se najednou přiřítila ta Rusanda.


A vběhla mu tam. Za nim. Policajti ji chtěli zadržet, slovně, ale ona jim nerozuměla. Běžela ke svý tašce a ten pyrotechnik se najednou zvednul od práce a sputil na ni... něco Rusky zkrátka, úplně plynule, ta prodavačka mu nerozuměla skoro nic, jenom odvodila, že jí vynadal a tašku jí nedá, dokud ji nezkontroluje. Ona škemrala aspoň o ten pas, že jí prej uletí samaljot, ale byl to tvrdej chlap, neoblomnej, a tak ji vykázal zpátky za polovytaženou roletu. O kterou se pořádně praštila do kebule.

"Dobře ti tak," zamumlal za ní a hned si zas dřepnul a pokračoval v kontrole.

Ona si drbala rostoucí bouli a pořád na něj volala, ať si všechno nechá, že jí jde jenom o pas.

Nereagoval, tak to zkusila na policajty, jenže oni jí nerozuměli, tak ji ignorovali a ta prodavačka jí sice rozuměla, ale ignorovala ji taky. Kvůli ní přišla o kšeft. Ale zato má v krámu takovýho fešáka... No dobře, co jsme si, to jsme si...

Netrvalo dlouho a mladík vyhodnotil igelitku jako bezpečnou pro let. Vzal ji a nesl jí to ven - a přitom se pořádně praštil do kebule...


Holčina hned začala roletu vytahovat, což měla možná udělat hned, jak zahlásil, že má hotovo a je to OK, ale byla nějak myšlenkami jinde...
Ale stejně si pomyslela: Dobře mu tak...
On se na ni totiž ani jednou nepodíval :)
- Dobře jí tak! ;)


A teď krátce pár zápisků z dalších jiných obchodů...

Natrefila jsem v jednom lacinym hračkářství na takový obrovský, plastový mikrofony, který jsem myslela, že jsou na baterky. Tak to zkoumám, zapínání nikde, tak jak to funguje?
Nápis ECHO MIKROFON... Tak jsem to zkusila.

"Hu," nejdřív tiše.

"Hu," hlasitěji a třetí hu už bylo s ozvěnou, ale to už jsem koukala do očí pánovi, co právě vešel do téhle uličky a slyšel mou zkoušku mikrofónu...
Bylo mi před nim blbý, to koupit, ale už jsem viděla, jak se s tim Lojovinka a Violinka vyblbnou...
Tak jsem to vrátila a pak se pro to vrátila...

Doma jsem zjistila, že je to vůbec nebere, tak hlavně, že jsem vzala dva.
Ale ten náš, modrej, slouží dobře na mý improvizovaný ukolébavky...

Maminka ti zpívá... abys zavřel očička... dříííííív, než skončí písnička..... abys zavřel očička svýýý, dříííív, než písnička skončííííí....


Taky na poště jsem byla. Odeslat tu "nakladatelskou smlouvu". Snad poprvé mi cesta na poštu nevadila a neodkládala jsem ji na později, anebo rovnou na neurčito...
Hned ráno jsem vzala Pucflíka do kočáru a frčeli jsme.

Myslela jsem si, že nejvíc lidí tam bývá odpoledne a na večer. Ale v deset dopoledne, je správná odpověď. A podotýkám, že nikoliv jenom důchodci... Dlouhý fronty u všech okýnek. U jednoho ne, tam seděla zakyslá bába a prohlížela si nás zpoza svýho skla. A druhý, co ji před námi chránilo, byl nápis "POUZE HROMADNÁ PODÁNÍ!"


Zajela jsem do jedný z front, nijak zvlášť jsem si nevybírala, spíš která byla po ruce, no a jako na potvoru, zrovna ta nejpomalejší.
Nikdy to nedělám, že bych se dala s někým do řeči. Ale jak jsem tam tak stála a sledovala tu výměnu lidí u vedlejšího pultu, jak to tam odsejpá, jak právě odešla ta, co přišla asi půl hodiny po mně... Nedalo mi to a otočila jsem se na bábu za sebou.

"Tenhle přišel asi hodinu po mně," sdělila jsem jí.

A ona se hned chytla. Ani jsem nečekala, že by ne. Ačkoliv, když jde o mý štígro, mohla mě klidně poslat někam a nemohla bych se divit...

Ale řekla: "Já vim, jsme v nejhorší frontě."

A já zas: "Já si vždycky stoupnu takhle blbě!"

Ona: "Já taky, já taky..."


Takže jsem se uklidnila, že si ten zákon schválnosti nezasedl výhradně na mě, jak se mi mnohdy už zdá.



Do třetice mých pochůzek. Lídl a to jenom proto, že je blízko našich, kde jsem byla a proto, že tam maj asi tunovej pytel semínek.
Já je ještě pořád zobu. Už je to rok, co mi máma dala první sáček...


Tuhle, když jsem je do sebe sypala ve skladu, uchechtla se kolegyně, čtoucí si nápis na nich: "Na dozdobení pečiva!"

Hele, hleď si svýho...


No tak v tom Lídlu teď, jsem si do košíku naházela pár těch pytlů...
A samozřejmě další zboží.
A jdu ke kase - tentokrát přede mnou jeden člověk. A všude jinde celkem fronta. To jsou slepí nebo co? Cha chá!

Vítězoslavně jsem všechno vyskládala na pás a hnedle jsem byla na řadě. A sakra, už to vidim...

Kluk, dlouhý umaštěný vlasy, nepěstěnej plnovous, trčící obočí do všech stran, i přes oči, nechutný zuby, dlouhý nehty s černou špínou za nimi, a bílej beďar na nose. Kurva...

Málem jsem mu to mléko vzala z ruky, ale strašně se mi nechtělo, udělat tam poprask.
Takže jsem jen tiše "trpěla" a sledovala, aby se něčeho nedotýkal zbytečně víc, než je nutný...

A pak se to stalo. Naslinil si prst a sáhl po tom pytli slunečnicových semínek, aby ho namarkoval.

Co to kurva děláš? To nevíš, že si to sypu rovnou do držky?!!!!

Vůbec jsem nepochopila, proč to udělal, možná viděl, jak na něj znechuceně čumim, ale já byla znechucená!


V Lídlu jsou vůbec divní lidi. Proto říkám, že jsem tam jela výjimečně. Potraviny asi dobrý, akce určitě taky, ale nejvíc přeludů mám ve sbírce odtamtud.


Ještě mám jeden příběh, a ten je z našeho obýváku...
Kočka nám pochcala sedačku.
On jí totiž Lujzíček otočil kadibudku vchodem k lesu - k Ivanovi zády, tudíž nemohla na malou a zřejmě taky naschvál, jako ten nechuťák z Lídlu, to udělala na gauč. On nám teda gauč nepochcal, on mi jen oslintal semínka, to jsem asi špatně vystavila větu...

Nezbylo, než si pozvat firmu na čištění čalounění.
Přijel chlap s obrovskym luxem a že se do toho dáme.
Potřebuje naši vodu.

Zalezl do koupelny a začal neumětelsky odmontovávat hadici od sprchové hlavice. Potřeboval úzkej proud vody, ne sprchu... Jenže nám akorát tu hadici vyrval, a tak se úzkým proudem vody nyní my sprchujem...

Vynadala jsem mu slovy: "To nejde oddělat, víte..."

A on mě poprosil o vodu z varné konvice.

Tu vůbec nerada dávám z ruky, převařuju v ní Lojínkovi kojeneckou...

Tak povídám: "Já vám to tam sama naleju..."

Ale on na to: "Dejte to sem! To je moje práce...," a už to tam lil...

Měl ruce od nějaký dezinfekční tablety, což byla až do teď věc, kterou jsem v sobě řešila - a od teď to bylo
hned závažnější...

Otevřel víko, vstrčil dovnitř prst a pravil: "Vy jste mi dala teplou?"

Já: "Ne...," a řekla jsem to úplně rezignovaně.

"No proto!"


Dobrý no, to se mě nemoh předem zeptat...


Pak čistil a čistil a stejně ten kočičí zápach cejtíme dál...

Vyprávěla jsem tuhle příhodu mámě a ona mi pak, pobaveně, položila jednu doplňující otázku, kterou prokázala, jak dobře mě zná.

"Kolikrát jsi potom tu konvici vyvařovala?"


To je co? :) Musela jsem se smát, jak jsem profláklá. I když jsem si u nich myla pytlík semínek, bylo jí určitě jasný, že mi na ně někdo sahal. Já bych skutečně ráda někdy rodinu překvapila a řekla: "Dyť je to jedno, nic se nestalo, to snim/vypiju/přežiju...
Ale nějak si nemůžu pomoct.


Šestkrát, mimochodem...
***



Dneska se mi pořád nahrávaj´fotky na ležato, už nemám čas to řešit, tak si asi natočte telefony a počítače... :))))))




Přelud z letiště, paní z Bejrútu s chlupatýma nohama




Tahle zákaznice (naše) byla naprosto nepotenciální...

Úlovek Kiki...


A jedeme z nákupů - za ta srdíčka jsem byla rodinou téměř pranýřována! :)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Satninka | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 13:25 | Reagovat

Článek mě tak chytl, že jsem ho jedním dechem přečetla. Strašně ráda poslouchám nebo čtu takovéto příběhy z práce. Sama jsem toho na brigádě  v pekárně zažívala dost. Bezkonkurenčně nejlepší byla paní prodavačka, co by prodala i díru v ponožce, s opilou ruskou... :-D

Satninka

2 renuška | E-mail | Web | 17. listopadu 2015 v 13:40 | Reagovat

Jani, ty jsi prostě borka, fakt že jo! Už jsem to tady psala víckrát, ale smíchat jabka s hruškama a k tomu přihodit ještě okurky a rajčata, a furt je to k jídlu, pořád je to k smíchu ... to fakt umíš jen ty. O kus víc se zas těším na knížku :-)

3 Niternice | 17. listopadu 2015 v 17:43 | Reagovat

No děkuju, děkuju :) to me tesi!
Akorat doufam, ze v knizce nepletu paty pres devaty:)))

4 samaraanvil | Web | 17. listopadu 2015 v 20:39 | Reagovat

Ty šupinatý boty jsou boží :-)

5 Martin | 17. listopadu 2015 v 21:37 | Reagovat

Nejlepší je Luiz. Dneska jsme se hodně skamarádili. :-D

6 Marie | 19. listopadu 2015 v 9:05 | Reagovat

Ten je kouzelnej CELÁ MAMINKA!!!!!!

7 Adlik | 23. listopadu 2015 v 19:39 | Reagovat

Jo taglé! Proto čištění tý sedačky :-D
Janičko, mně to Tvý psaní prostě neomrzí. A že už je to pár let, co v tom jedu :-) i když někdy čtu s malým zpožděním... 8-)

8 niternice | 24. listopadu 2015 v 21:33 | Reagovat

Děkuju/spasiba Vam! :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.