Jakubovi

11. listopadu 2015 v 10:00 |  Dnes - jednorázovky
Někdy se stává, že to, co nechcete, aby se někomu doneslo, se mu donese... Ale už méně častěji se stane, že mu to donesete sami... To je zřejmě jen má výsada...

Několikrát se stalo, že jsem já nebo Kiki byla poznána někým cizím někde na veřejnosti a bylo to vesměs příjemné.
Mimochodem, která moje čtenářka poznala minulý týden Dana v nějakém pražském klubu a oslovila ho, když byl zrovna naštvanej, že mu místo jeho kabátu šatnářka vrací cizí bundu? :)
Nejen z tohohle důvodu jsem při psaní celkem opatrná a dávám si bacha, co a jak budu vyprávět, někdy volím i smyšlená jména, namísto skutečných...
A nějak jsem měla dojem, že okruh svých čtenářů znám. Respektive, že vím, kam můj blog dosah určitě nemá.

Takže tohle je jedna linie, co vedla k průseru...

Druhá začala tím, že jsem já začala pracovat před lety v obchodě s módou, jak víte. A to jenom proto, že jsem byla
doma s Elenkou a v krámu šéfovala Kiki, tak mě vzala na brigádku a pak jsem tam už, vlivem okolností, zůstala... Především z počátku jsem si v tomhle "světě" připadala jako cizák, co nestačí zírat, jak jsou ty bohaté paničky povrchní, co řeší a kolik utrácí za co... Tak jsem své zážitky, jak z Jiříkova vidění, glosovala v Zápiscích z butiku, které mi sloužily jako taková terapie - aspoň někomu to říct, jak je ten svět módy marnivej...

A taky jsem rozdala pár pseudonymů, aby se případní dotyční nemohli poznat, ačkoliv to bylo jen pro sichra. K nim se tohle nikdy nedostane... MYSLELA JSEM SI...

Třetí linii vedoucí k průseru představuje klasický příběh o tom, jak Vám někdo nesedí, protože máte pocit, že je snad z jinýho světa - dokud ho nepoznáte líp. A pak naopak, začnete ho mít rádi a původní domněnky jsou ty tam. Už se k nim nevracíte, je to prostě takhle, ten člověk je skvělej, mýlili jste se...

Akorát nějak zapomenete, že jste si dělali tyhlety poznámky... opět moje výsada, ano... A jednoho dne, když je přátelství v plném proudu, zjistíte, že Radim, dekoratér výloh, jak jsem jeho pozici nazvala, jelikož jsem nebyla ve své módní prostotě schopna zapamatovat si její ofiko název, celou tu dobu všechno čet´. Všechno.

Všechno prostě.

:)


První dojmy: KURVA

Musim se podívat, co jsem tam o něm psala za hovna.
Nemám na to, si to číst. Nechci to radši vědět.

Kurva.


A to se s námi baví? To šel Kiki na svatbu? To nám šil těhotenské mikiny? O čemž jsem mimochodem pak tady psala nějak takle:
Ušil nám mikiny, nemohly jsme se nasmát, jak jsme v tom vypadaly, jak velryby...

Pěkný, že jo? :)


Ačkoliv v té době už jsme byli přáteli a za mikiny jsme s Kiki byly rády, takže tyhle poznámky se netýkaly jeho práce. Ty se týkaly nás, protože jsme byly ve finální fázi těhotenství a tudíž prostě obrovské. Neslušelo nám nic... Ale tohle číst, nemohlo být pro Radima příjemné... Přestože ty mikči dobře posloužily velrybám :)

A jelikož takhle jsem psala, že zákulisně přezdíváme některým klientkám a jelikož Radim je spojen s vedením té značky, co ji prodáváme, mohl nám, díky mé prostořekosti, třeba i zavřít krám... To ale neudělal, nechával si vše pro sebe a s námi se přátelil, jako by nic. Bral si z nás jen to, co jsme mu netajily.
Mimochodem, tohle bych strašně ráda uměla.
Vycházet jen z toho, co druzí projevují přímo mně a ne z řečí, ... anebo z toho, co si přečtu, že o mně píšou na svých stránkách... Kurva :)


No nic, tenhle článek je věnován Jakubovi, kterýho žeru, protože je jinej, než ostatní, umí se chovat, srší energií a dokáže skvěle vyprávět příhody z butiků i odjinud... A to, že má šikovný ruce a umí naaranžovat šátek tak, že se modlim, aby ho zákaznice nechtěla zkoušet, protože bych ho už za Boha tak neuvázala, je jenom jeho bonus.
My si to někdy s Kiki fotily, jak to tam udělal. Abychom to tak udržely, po nájezdu Korejek a dalších hrabošek...
Tedy, ehm, pardon... :)))))


Samozřejmě, že v době, kdy se můj názor na Jakuba změnil, jsem nesedla a nezačala to spisovat na blog. To by byla nudná butikovka :) Každopádně, ani jsem nemazala staré články. Nenapadlo mě, že by se k blogu dostal.
Stejně by bylo pozdě. A víte, jak ho přede dvěma lety (!) objevil?
Někdo z jeho známých dal odkaz na fb...

Tři linie se protnuly a průser byl na světě...


Naštěstí Jakub dokázal všechno přejít, což málokdo umí. Připomněl mi Marka Darcyho z Bridget, jak našel její deník plný doslova hoven o sobě a šel jí koupit novej...


Takže poučení pro mě: Nedělat závěry, než druhého nepoznat...
O zákaznicích jen dobře
A když už, tak bejt obezřetná ;)



S omluvou, Jana



PS: Když jsem Ti na svatbě říkala, ať neodjíždíš, myslela jsem to vážně, protože jsem se těšila, až se spolu nalejem! ;)
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 11. listopadu 2015 v 10:16 | Reagovat

:))))) jeste furt je mi trapne!:) jkub je nejlepsi a ps: musis zobat ten adventni kalendar, at jdem konecne na tu prochazku:))))

2 Radim | 11. listopadu 2015 v 17:27 | Reagovat

Znáte ten pocit?...
Jednou přijdu do práce a šefová mi říká - klient si bude otevírat novej obchod na letišti a přijde jeho dcera na zaučení. Prej jí  máme všechno vysvětlit…
Skvělý - milionářova pipi dcerunka bude řídit novej obchod. Klasickej scénář. A tak přišla…
“Kristýno, můžu Vás poprosit jestli byste mi popsala tenhle kabát?” v rámci popisování produktu… “Ehm, no vidím hnusný žlutý kabát…neforemného střihu”.
…tak a jsme totálně v prdeli :D :D :D :D :D :D

To bylo naše první shledání s Kiki…čím jsem chtěl navázat na to, že když někoho poznáváme tak se někdy chováme jinak než jak jsme zvyklí…Někdy to bývají předsudky, někdy možná zkušenosti, které asi formují+deformují vnímání lidí…nicméně tady není potřeba žádná omluva Jani!!! :)
Nikdy si nepsala nic urážlivého, ani nic co by nebyla pravda…a pravda nakonec bývá - asi to co lidi nejvíc sere ;) včetně těch šílenejch mikin ve velikosti velryba a pletvák….grrrrr.a to mě sralo, protože jinak jsem fakt!!! šikovnej…

Je pravda, že jsem na Niternici narazil náhodou, při bloumání na fb…a až teprv po pár řádcích mi docvaklo o co jde…a tak začala dlouhá doba, kdy jsem se těšil na každý nový článek…Vlastně, když jsem si tak všechno potají četl a nahlas se u toho smál, tak jsem si říkal, jak je fajn být součástí tohohle všeho…protože — tohle si nikdo nevymyslí :)
Když mi bylo nejhůř tak jsem si dokola a dokola projížděl řádky o tom jak si rozflákala půllitr v řece (to byl ten článek kde ses vysmála tomu vozejčkáři? ;) nebo…jak si ujížděla autem - lesem co nejrychleji, abys nezapadla do bláta…to jsem se málem pochcal v posteli, tak to bylo napínavý…a smál jsem se i sám nad sebou…jak si musela vylejt a pak znova naplnit plastový láhve - což byl btw. krásnej příběh, ten kterýho ses zhostila s pokorou… (která si myslím chybí hodně lidem) a když dorazily mušle a talíře, tak si na ně nevěřícně koukala, dokud jsem je nešoupl na stůl a do police — však jaro je tady! :)

a ano, za ty léta jsem se poznali…trochu víc.a tak na sebe nemusíme koukat s předsudky…jednoduše, protože se máme rádi. A to je ten pocit.

Těším se moc na tvou knihu!!!!!!!!!!!!

PS : Kiki ušla neuvěřitelnej kus cesty…jsem si jistej, že hnusnej kabát neformného střihu - prodá bez mrknutí oka a ještě k tomu je to rozšířenej prodej, protože k tomu klientce nabídne multia nebo multib anebo aspoň rukavice ;) …na to že to měla být tatínkova dcerunka, která nic neumí :)))) tak mě teda vytřela zrak. Protože je vlastně škoda, že vlastně nikdo nevidí, co všechno Kristýna umí a zvládá…

a PS2 : Jani, ne MaxMara doopravdy neprodává kabáty z vlků……

:))))))

Radim (dokonce jsem si na čas změnil jméno na fb…což mi psal můj kamarád Radim, jestli mi nestřílí a co to má znamenat…??? — ale to fakt nešlo vysvětlit... ;)

3 renuška | E-mail | Web | 11. listopadu 2015 v 19:04 | Reagovat

[2]: Tak mám pocit, že si tady někdo koleduje o založení svýho vlastního blogu :-D Radime, směle do toho, čteš se skvěle!!! (Obzvlášť ta pasáž o močení do peřin mě pobavila :-D)

Jani, jsi skvělá, upřímná, přímá, co na srdci, to na klávesnici - takže je vlastně všechno oukej :-)

4 Raja Luthriela | Web | 11. listopadu 2015 v 19:22 | Reagovat

A proto já už málokdy píšu ve svých článcích něco o mých známých. A když, tak jsou to "člověk A, a člověk B.

5 Veronika | 11. listopadu 2015 v 20:37 | Reagovat

JakuboRadim je borec! Usmívala jsem se od začátku až po posledního smajlíka!

Jani, vidíš to? Nejsem sama, kdo se těší na každý nový článek :)  a teď i na knihu, přiznám se, ty články jsem moc nečetla, já raději knížku v ruce, proto se teď těším až vyjde a já si ji hned koupím.

A vůbec, Kiki začátek byl nejlepší :-D

6 VÁLKOVÁ | 11. listopadu 2015 v 21:36 | Reagovat

Dobrý den, Jano, to jsem byla já :) Nenapadlo by mě ho oslovit, ale když už máme to stejné příjmení a stojíme frontu na šatnu tak jsem prostě musela :) Tímto se mu omlouvám za mé otravovaní.
Ani já vás neznám, ale moje kamarádka, která chodila na základní školu s vaši sestrou, říkala, že máte hezký blog a ať si vás někdy přečtu. A tak si váš blog "někdy" čtu pravidelně dva roky.

7 niternice | 11. listopadu 2015 v 21:45 | Reagovat

No Jakube, tys tu napsal článek :) taky mě napadlo, že by se ti možná hodil blog. Přimlouvám se za něj, protože fakt tvoje příhody z butiku stojí za to. I z vlaků a autobusů, musim říct:))) no ale musel bys bejt inkognito kvuli zákaznicím...to já znám;)
Děkuju za všechna ta hezká slova, mám radost že to takhle dopadlo:)

A vám ostatním taky díky:)  knížka ale neni z mýho života, je to uplně jinej soudek, tak snad se bude líbit.
Jo a Kiki začátky..:)ale ač byla prodejem a vyrobními nebo jinými zákulisními technikami netknutá, od začátku to byla trefa do černýho. Práce pro ni na míru.

8 Kiki | 11. listopadu 2015 v 21:54 | Reagovat

:)))))) vsechno se tu hezky cte!:)))a pro p. válkova:))dana to neotravovalo! Naopak rikal, ze byl neprijemnej, protoze se mu v satnach snazili vnutit nejakou sportovni bundicku, zatimco on si konecne usetril a koupil kabat nedavno. Takze byl proto rozhozenej:)))  Jinak ho pobavilo, ze byl poznan:-)

A Radim je nejlepsi;-)

9 niternice | 11. listopadu 2015 v 21:55 | Reagovat

Taky Vás zdravím, tak to je moc milý, co píšete :) děkuju! Určitě jste ho neotravovala, spíš polichotila...byl zvědavej, kdo ho tam poznal, ale prý zrovna řešil, že mu vnucujou cizí svršky...:)))
Já se tedy upřímně divim, že jste ho poznala, jste dobrá. Pozorná čtenářka:))) moc děkuju, že jste mi o sobě dala vědet, to mě vždycky potěší a povzbudí k pokračování.

10 Verča | E-mail | 12. listopadu 2015 v 12:41 | Reagovat

Jani jsi úžasná a lidi jako Jakub to prostě poznaj.:-)

11 niternice | 12. listopadu 2015 v 19:55 | Reagovat

Děkuju :) Nejúžasnější jsou mí čtenáři ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.