Učim syna chodit Aneb Na hřebíky mám ještě čas

2. října 2015 v 20:30 |  ZPOVĚDNICE
Posledně jsem udělala dobrej skutek a den na to taky jeden. Ačkoliv vlastně nevím, zda jsem někomu prospěla...

Já si nemůžu pomoct, ale tu důchodkyni v sobě prostě mám, ať dělám, co dělám. A že bych radši byla bez ní, to mi věřte. Ale když ona si nedá říct...

Byla jsem zas na záskoku v krámu a v polední pauze si odskočila do Billy. Procházím takhle oddělením sladkostí (jak držím tu dietu), když v tom vidím, jak nějakej floutek otvírá baťoh a hází do něj čokolády z regálu. Úplně bezostyšně, vůbec se nerozpakoval, že na něj koukám... A nejen já, i dalších pár zákazníků - kterým to však bylo šumák.

To mně teda ne! Hlavou mi prolítlo to školní: A VAVA! :)
Hned jsem se rozhlédla, kde uvidím personál a vida, měla jsem to k požalování jenom pár kroků. Prodavačka zrovna vybalovala pribiňáčky z krabice.

"Támhle ten pán je asi zloděj!" Špitala jsem jí důvěrně, "naházel si čokolády do baťohu!"

Slečna na nic nečekala a utíkala někam do zákulisí, odkud vyběhl šedivý děd a hned měl hošánka v merku.

Ten už byl ale na odchodu. Vchodem.

Přesně metr od vstupu ho detektiv zadržel. Jenže pouze slovně. Zřejmě fyzicky nesmí, já se v tom tolik nevyznám.

Viděla jsem (protože já to celý zpoza regálů sledovala), jak se kluk ošívá, že nic nemá, jak dotčeně kroutí hlavou a chrání si svůj vak... Nakonec se dal na cestu pryč, ale chlap mu v patách. Jak to kluk zjistil, otočil se a strčil do něj, až zavrávoral. Pak mi zmizeli z dohledu.

Zašla jsem ke kase a povídám pokladní, jestli by nechtěla zavolat tomu jejich šéfovi nějakou pomoc. Třeba ostrahu letiště (jsme v prostorách letiště, připomínám).

"Já nevim, jestli by mě slyšeli," odvětila neochotně.

"Tak já myslim samozřejmě telefonem...," zakroutila jsem hlavou nad tou prostotou.

"Já tu mám jenom mikrofon," uvědomila mě a zahlásila do něj: "Prosím pani vedoucí na pokladnu, děkuji."


Vedoucí přišla a ptala se mě, co bych ráda.

"Abyste zavolali pomoc tomu vašemu šéfovi, nebo kdo to šel za tím zlodějem. Ten do něj strkal..."

(Sama nad sebou jsem teď kroutila hlavou, ale ne nad prostotou, nýbrž nad tou iniciativou, hodné daleko vyššího věku, než pětatřiceti...).


"Ón si poradíííííí...," mávla rukou, k mýmu údivu, ta vedoucí.

"Voni nám sem choděj na ty čokolády," dodala.


Čuměla jsem. Že bych šla teda taky? :)


Když jsem se začala konečně věnovat tomu, proč jsem přišla, tedy nákupu, neuniklo mi, že šedivec se vrátil. Ženský se ho hned vyptávaly, ale mně vědět nedaly. Tak jsem aspoň stražila uši a ze rtů se snažila odezírat, ale nevím nic. Jestli ho chytli, nechytli...

To jsou poměry v tý Bille...



No a druhý příběh, ne o moc pozitivnější, mám z domova. Dvakrát za den jsem otevřela okno. Jednou, abych vyhodila pavouka, čemuž předcházel ještě jiný příběh, a podruhý, abych vyvětrala. Ale než se rozepíšu, proč jsem hned zas okno přibouchla, povím to o tom pavoukovi... K Vašemu velkýmu nadšení, předpokládám :)


Na tom chci totiž demonstrovat, v jakém se právě nacházím duševním rozpoložení. Povídám si s pavoukem.


Psala jsem Vám, že jsem začala s oblibou používat ten Sanytol, dezinfekci bez chloru, co je teď nejvíc in a nejvíc voní.
(Říkám já!)

V létě na chalupě jsem ho měla s sebou taky. Jednoho rána jsem otevřela popelnici a tam se plácalo snad milión červů. V těch vedrech se tam nějak přemnožily. Na hovínkách, asi. Co jsem tam házela v plenách. (Ne já v plenách, ale hovínka uvnitř plen - ne mých, ale Ádínkových, abychom v tom měli pořádek).


No a jak jsem tam tu spoušť nechutnou viděla, zaklapla jsem rychle zase víko a utíkala (rychle zase) pro Sanytol.
Celej vnitřek jsem jím pořádně vystříkala a čekala, co se bude dít. Nedělo se nic.

Za nějakých deset minut jsem se přiběhla juknout zas a pořád to tam žilo.

Tak to je dobrý vědět, že ta dezinfekce bez chloru fakt takhle funguje... Já tím řeším každej kout a koukám, že teda opravdu nemarním čas (a prachy) ...


Pak jsem Půjínka oblékla a šli jsme ven. Cestou, že vyhodím další hovínkovou plenu. Nadzvednu víko popelnice a co nevidím?

Chomáč červů v posledním tahu, zřejmě utvořili zespoda na tom víku něco jako roj a ten teď celej spadl mezi smetí - kam patří. A už se to tam ani nehlo.

Jupí! Takže to funguje!


Od té doby vím, že je to účinný, ale nijak agresivní (nebo jo? :)) ... Zkrátka, vytírám s tím doma dál.


A teď se konečně dostávám k pavoukovi. Co si upletl síť v ložnici vedle práhu.
Já je nezabíjím, já je když tak vyhazuju z okna. Jenom tu síť jsem mu umyla, když se odebral do tmavý skuliny pode dveřmi.

Pak jsem vytírala v dalších místnostech a když jsem měla hotovo, všimla jsem si, že ten pavouk si to štráduje mokrou podlahou z ložnice pryč.

TAK MU POVÍDÁM, trochu škodolibě: "Tak už se stěhuješ, co?"


Myslím, že Mirek mě neslyšel, anebo už to možná nevnímá...


"Tak já ti hochu trochu pomůžu...," vzala jsem ho do papíru a šla ho vyklepat z okna.


Jenže tam, přímo pod naším oknem, stojí v křoví chlap a chčije. Ach jo.

Chvíli jsem na něj koukala - promýšlela jsem, co na něj zařvu, ale nakonec jsem usoudila, že na nějaký moje kázání je moc tmavej, tak jsem radši zase zalezla.

Akorát (mu) na něm možná přistál ten pavouk :)



A to mý druhý okna otevření? Cvičili jsme s Pucflekem chození, protože on už se pouští gauče a opatrně testuje svý další možnosti, a nějak jsme se u toho zapotili. Tak že otevřu okno.

A tam stojí bába a něco nadává.

Proboha, co tam dělám?

V tom mě zbystřila...

"Zrovna se tady rozčiluju, jak to tady ženou rychle! A to tady maj´třicítku! A jedou jak blázni!
Nasypte jim sem hřebíky nebo připínáčky...," pokračovala její řeč a já kroutila hlavou (nad tou zlobou a zákeřností nehodnou žádnýho věku) a okno zase rychle přibouchla.


Mně je pětatřicet, bábo! Na hřebíky já mám ještě čas! Teď učim syna chodit... :)
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic | E-mail | Web | 3. října 2015 v 8:04 | Reagovat

Hřebíky :DD No jo, babky si vždycky umí poradit...

Já naštěstí doma s pavouky nebojuju, jenom s komáry...

2 Blanka | 5. října 2015 v 17:05 | Reagovat

Doufám, že na hřebíky nedojde...a Půjínkovi přeju jistý krok! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.