Brambory, kamení a světlo

15. září 2015 v 23:01 |  ZPOVĚDNICE
Každé září, už víc než deset let (pokud mi paměť slouží), mívá naše rodina společnou polní aktivitu. Totiž sběr brambor.
Za chalupou máme nevelký pole a na něm trávíme třeba dva dny, než je hotovo. Čím víc se nás sjede, tím pochopitelně ubívá práce rychleji a končíme dřív. Osobně mi připadá, že to zvládáme čím dál rychleji, ze dvou dnů jsou dvě dopoledne, a to ještě necelá. Mám pocit, že tentokrát jsem se na tom poli skoro ani neohřála, jak to bylo "co by dup" - což je takový překladatelský oříšek... :)

A to se mě maminka po druhé pauze ptala, jestli mě taky pálí stehna. Prej je ten sběr super posilovna. Říkám si, že dělám asi něco špatně.
Ale pak jsem viděla, jak u toho stojí ona a pár dalších a došlo mi, že se k tomu umím jenom pohodlněji postavit... K vlastní škodě.

Ono za ta léta si už člověk mohl najít nějaký ten svůj styl. Někdo dřepuje, někdo klečí a někdo se shýbá, jako třeba já.
Letos jsem zaregistrovala, že Kiki má novej styl. Rozkročeno doširoka. Dokonce se zdálo, že je stabilní.

Když Mirek poprvé slyšel, že máme tuhle rodinnou tradičku, která ani jeho nemine, neměl páru, jak sběr brambor probíhá. Zděsil se, že každej dostane motyku a půjde kopat a vykopané hned pak sbírat a sklízet...
Tehdy to naše strašně pobavilo.

Je to naštěstí mnohem snazší. Přijede soused na traktoru a brambory vyorá. Válej se pak v řádcích a na nás je, jenom je prostě naházet do kýblů. Z kýblů pak přesypat do pytlů a z těch pak do sklepa, čemuž se říká uskladnění (a odkud si je dle aktuální potřeby vozíme do Prahy).

Každý má svou roli, na tom našem poli...
Táta na svém malém traktůrku odváží plné pytle na dvůr. Dan od nás bere plné kýbly a snáší je k pytlům, do nichž je přesypává. Ale oba jsou zároveň i sběrači. Jako my ostatní, co před nás jsou házeny prázdné kýble a my je jen plníme a plníme a plné necháváme za sebou a jdem dál, kde už čeká další prázdný kbelík...

Nevšimla jsem si, jak se Kiki přemísťuje kupředu. Jestli drží pozici a poposkakuje, nebo dá nohy k sobě a normálně si popojde a pak zas rozkročí...

Za zmíňku stojí naše babička. Letos jí bylo 79 let a pořád je plnohodnotnou sběračkou. Maminka ji sice z pole odhání, říká jí, aby šla radši hlídat (Půa a Violku, co letos spinkali na cestě ve svých kočárcích - loni byli vlastně taky na cestě...), ale ona je k nezastavení. Dokonce zvládala obojí, hlídala i sbírala.

Od prvopočátků s námi vždy sbíral i Tom. Ale co studuje v cizině, málokdy mu vyjde v daném termínu, že má ještě volno před odletem. Zato pravidelně se k nám přidává tátův bratr. Zkrátka, kdo z rodiny touží po "bio" bramborách, ten si přijede nasbírat. A jinak je to i pomoc našim, aby to nedělali týden...

Máme ještě jednu tradičku. Ta probíhá v týhle tradičce. Totiž, že se mě Kiki z nějakého důvodu snaží přeprat a vyválet v hlíně. Byl rok, co jsme se víc rvaly, než sbíraly. To jsme jedna druhou nešetřila. Hlínu jsme měly všude, trsy bramborové naťě jsme si strkaly za tepláky i do podprsenek... Skončilo to přetrženým řetízkem a několika škrábanci, a to nám to ještě odpískala máma.

A letos jsem na nějaký válení se v poli neměla náladu. Asi jsem nechtěla bejt jako prase, když mám v celodenní péči Lujze, kterej když spí, já mám volno. Který věnuju teď bramborám. Proč se zbytečně špinit víc, než je nutný? A nutný jsou - při mém stylu sběru - jen rukavice...
A taky boty, protože holiny jsem prostě nenašla.
Až na poli jsem v nich zahlédla Kiki... Ona je hrozně drzá... No uznejte sami, v nestřeženém okamžiku mě klidně povalí mezi bramborové řádky a juchá, jak mě dostala. Volám: "Mamí!!!!" A ona se ještě víc směje: "Mamí, mamí! Mně je pětatřicet a volám si na pomoc maminku!"



Těšili jsme se na odpoledne, že vyrazíme na houby, jenže pak někdo řekl, že nerostou, tak z toho sešlo. Já se ale nerada vzdávám akcí, na které se těším. Obzvlášť, když mám pocit, že by stály za to. Zkrátka, tušila jsem, že rostou.
Naložila jsem Adínka do kočárku a jela na konec vesnice, kde začíná les a kde jsem zahlédla hezké kytky.
Rostly hned zkraje, pár kroků od cesty, když v tom mou pozornost odvedla pěkná, mladá bedla.
Někdy to udělám, že houbu vydloubnu i s podhoubím, které pak za chalupou zasadím. Je to vlastně taky taková moje každopodzimní tradice (jedna z mnoha), a jsem v ní hodně vytrvalá, na to, že mi ještě nikdy žádnej hřib nevyrost...

Z téhle bedly ovšem nečekám hřib, ale bedlu. Pro pořádek...
A pro ten musím taky dodat, že ani hřib by mi z ní nevadil :)


Takže rostou. Jenže já si dál a hlouběji do lesa netroufala, a tak to sesbírá někdo jiný. A že tam těch chatařů je!

Další můj "tajtrlík" je sběr kamenů. Ale velkých, hezkých. Když je zorané pole, je jich tam plno. Obzvlášť, je-li po dešti. To se lesknou a mají takové barvy, že jim lze jen těžko odolat. (Když jste ujetej na kameny).

U nás v rodině další takovej není, proto vždycky slyším: "Netahej mi to sem už, dyť se jich támhle válí hromada!"
Ale nedám si říct... Strejda se mě zastal: "Kamenů není nikdy dost!" Akorát, že se při tom smál, a tak ho podezírám, že to nemyslel vážně. Takovou pravdu, přitom... :)


Naplnila jsem kočár, tedy tu spodní přihrádku nad kolečky a co se nestalo. Jako by měl najednou Lojínek metrák! Já nemohla jet dál, navíc v tom blátě. Připomnělo mi to, jak jsme párkrát podcenili terén a zapadli autem na nějaké polní cestě, když jsme jeli hledat. Většinou jsme si sami nepomohli a museli volat pomoc.
Já teď ale pomoc nevolala.

Že bych stála u kočárku, snažila se jím pohnout a přitom řvala: "Pomóc! Pomóc!" :)))
Tak to už bych byla učiněnej magor...

A to zatím nejsem. Neříkám, že jsem odhodila pár těch krasavců, to zas ne. Já přidala na síle a - ohlo se kolečko. Kruci!

Naštěstí jsem ho nějakým pohybem nohy (kopnutím) zase napravila a jelo se dál...


V noci jsem měla další nepříjemný zážitek. Už jsem psala, že v týhle vsi se někdy po půlnoci zhasíná a rozsvěcí až nad ránem, a tak je celou noc naprostá tma. Ale taková, že by se dala krájet...

Takže když jsem šla v noci v týhle tmě na záchod, málem jsem v chalupě zabloudila. Já si záměrně nerozsvítila, protože jsem nechtěla vzbudit Půjínka, ani babičku.
V jednu chvíli, při opatrném průchodu obývákem, jsem si už říkala, že bych si posvítit fakt potřebovala.
A v tom se to stalo. Celý pokoj se osvítil. Úplně jako kdyby někdo stiskl vypínač. A hned nato podruhé... Protože se hned zas setmělo.
Ta vteřina, dvě, ale úplně stačily, abych se ve tmě zorientovala a ujasnila si, jak daleko to ještě mám ke dveřím. Hodně mi to pomohlo, přesto jsem si uvědomovala, že to světlo nebylo normální.
Ohlížela jsem se, odkud to mohlo být. Kdo to mohl způsobit. Jak se to KURVA stalo, že se tu najednou svítilo, ale na nic jsem nepřišla. Jedno je jistý, nezpůsobilo to projíždějící auto, jak napadlo maminku. Ani blikající telefon, jak se mi ráno snažila namluvit babička. Ale ani lustr to nebyl. A já tuhle záhadu dosud nevyřešila.

Akorát jsem se potom tak bála, až jsem nemohla už znovu usnout. Musela jsem si paradoxně svítit, aby se nemohlo rozsvítit samo...
Říkala jsem, že magor nejsem? :)

Málem jsem se jím tu noc stala, tím učiněným, protože jsem se nemohla uklidnit a měla tendence z postele volat o tu pomoc... To by se u nás na letošní "bramborový" víkend nezapomnělo... :)
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Baruschka | E-mail | Web | 15. září 2015 v 23:22 | Reagovat

Postoj u brambor?
Naši teda nemají vlastně žádnou techniku, ale políčko je poměrně malé :-)
Letos jsem odnesla pletí.
Mám pocit, že maminka si pěstovala slimáky v nějakém žabinci.
Brázdy blízko u sebe a keříčky tak vysoké, že lechtají na intimních místech :-)
Týden jsem měla problém s chozením, po osmi hodinách v rozkročeném předklonu :-)
Ale sklizni jsem se letos vyhnula, moje děti už jsou všechny ve škole.
A přeju dobrou chuť, takové brambory s láskou vykopávané vždycky musí chutnat skvěle, že?

2 Lesní tráva | E-mail | Web | 16. září 2015 v 2:47 | Reagovat

U nás taky houby rostou a doufám, že na mě do zítřka nějaké počkají. Naštěstí už žádné pole nemáme, jen zahradu... No a ani na tu mě nikdo nedostane - na to, jak mám ráda přírodu, tak práce v ní mi ani trochu nesvědčí :-D A taky mi většinou domácí bio brambory nechutnají :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.