Radek má velkej zadek

27. srpna 2015 v 22:29 |  ZPOVĚDNICE

Nevěřila bych, jak velký přípravy a hlavně nervy přináší blížící se svatba. Pro snoubence tedy především. I když i já s ní mám co dělat :)

Byla jsem u našich, když se tvořil soupis osazenstva aut. A řešil se čas hromadnýho srazu, pořadí vozů v koloně, (a jelikož se pojede přes celou Prahu a po dálnici, tak zřejmě půjde o kolonu v koloně), a taky, kdo smí vzít vlastní vůz a kdo se musí s někým svézt. To totiž podle "opotřebovanosti".
Mluvím o autě; opotřebovaní můžou klidně jet svým, pokud ho mají zachovalé :) Zato zachovalí, jmenovitě já, mám doporučeno, k někomu se přifařit...

Další, co se před svatbou dost řeší, jsou nečekaný komplikace. Ptala jsem se Kiki, proč radši nemaj´ svatební koordinátorku a odpověděla nečekaně: "Máme. Jenom se zatim neukázala."
A tak zatím všechny zádrhely řeší budoucí manželé sami. Jako třeba, že nedorazily objednaný šaty, co už jsou přitom draze zaplacený, že smluvenej kameraman se nehlásí, ačkoliv dostal zálohu, anebo třeba, že několik lidí nakonec nemůže. To bych jako lajk řekla, že je jedině dobře. Ušetří se, no ne?

A ne! Už jsou vytištěný jmenovky a různý další cedulky, objednaný jídlo a rezervovaný pokoje pro všechny hosty a vytištěn oficiální rozpis, kdo s kým kde sedí... Takže když se omluví pět lidí, může se stát, že šestej bude obědvat sám.
Tam totiž nebude jeden stůl, ale několik kulatých do kola. To "do kola" jsem si právě vymyslela, to si tak jen představuju.

Stává se i Vám, že před akcí někde, kde jste dosud nebyli, máte jakousi vlastní představu toho prostoru, kde se bude vše odehrávat a pak tam dorazíte a všechno vypadá jinak?
Já tímhle trpím už od střední. Od dob mejdanů.

Je to blbý, protože člověk se na něco naladí, už se tam vidí a pak si připadá akorát nesvůj, když je všechno jinde, než čekal. Já třeba v duchu vidím i stranu, na které stojím od nevěsty. Pravou. A na tuty se tam postaví Zuzka a totálně mě vykolejí. Doufám, že v tom zmatení nezačnu odpovídat oddávajícímu nebo tak něco.

Jedna paní povídala, že pátýho září má bejt zima. Tak já rychle vybírám ještě svetříky, bílý samozřejmě, jde přece o svatbu a hodí se nám! Hodinu sedím na netu a koukám na výběr a přikládám fotku rozešitých šatů a pak mi dojde, že vlastně asi nemám hledat v barvě bílý... Takže já si vlastně za pochodu stále ujasňuju, že já se nevdávám :)

Další svízel tvoří další najmutý aktér. D.J. na něčí doporučení, co nám má vyhrávat k tanci.
Prej se jmenuje Radek a nějak složitě se s ním vyjednává, co by hrát neměl. On je prej zaměřen na house, a jak jsem tak pochopila během tý návštěvy u našich, moc se ho nechce vzdát...
Dan později ulevil svým nervům, když v žertu prohodil: Radek - má velkej zadek... Každej někdy zarýmuje, vtipně :)

A byla u toho Kiki kamarádka, která není původem Češka a později jsme ji slyšely vykládat ostatním svatebčanům, že ten d.j. Radek má prej obrovskou prdel...



A teď k tomu, jak se s přípravou peru já. Nejvíc se aktuálně peru s myšlenkou, že bychom přece jen využili nabídky Mirkovy máminky a nechali Pucfleka hlídat. Protože představy zas předjímaj´, že to tam s nim i pro něj bude náročný. A že on se tam bude otravovat a já si to neužiju.
Navíc, abychom tam vzali postýlku, když je to s noclehem a dalších plno věcí, který jsou k péči o batole potřeba stejně na dva dny, jako na tejden...

A tím přináším komplikaci i nevěstě, která počítá se dvěma družičkama za zády, co bude každá mít v náručí děťátko...

A zatím se může těšit, že budu stát vlevo a bez Loje a říkat ANO, protože i s představou, že ho při obřadu držím, jsem se dávno sžila. Jsou to pro a proti, tomu rozhodnutí, že zkrátka ještě dumám. Taky bychom ho rádi měli na svatebních fotkách..

Svěřila jsem se mámě a ona mý dilema prozradila babičce. Říkala jsem si, že tu by to mrzelo, obzvlášť, když koupila ten obleček. Ale ona prej řekla:
"Jestli jde o tu památku na fotkách a měl by se tam otravovat, tak ho do toho oblíknem pak doma, Violku znovu taky, posadíme je vedle sebe a cvakne se to. A máme fotku ze svatby, no."

Maminka se smála, jak je babička hned se vším hotová a vůbec neřeší, že by v pozadí dětí na fotce byl obývák.
Jak už jsem říkala a říkám dál, chtěla bych bejt taky tak bez dilemat a svazujících představ.
Jakýpak komplikace a lomení rukama, že někdo nedorazí? Fotky ze svatby se daj´ udělat kdekoliv... A možná na nich konečně uvidíme i tu svatební koordinátorku :)
***



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marie | 28. srpna 2015 v 12:13 | Reagovat

Tedy to je náročný období a toho rozhodování a představ.Babička ať hlídá a ty si to užij.

2 Reny Krej. | 28. srpna 2015 v 15:11 | Reagovat

Taky radim at hlida babi. Meli jsme Olivera na kamosky svatbe a prisla jsem o ty nejdulezitejsi momenty jako treba ANO, pac borec zacal vriskat a ja musela odejit. Asi se nechtel tety vzdat a mel neco proti :-D

3 Anička | 28. srpna 2015 v 20:40 | Reagovat

A svatba je, jak jsem pochopila, v Praze?
Proč nevezmete malého jen na obřad a poté nepředáte do péče babičky? ;-)

4 Jane | 28. srpna 2015 v 21:35 | Reagovat

Metodou pro a proti jsme došli k tomu hlídání. Bejt to v Praze, tak je to jiný, ale jede se daleko a spí se tam... A přesně, jak píšeš Renčo, to je moje představa, jak by to vypadalo, takže líp tomu předejít. U babičky bude šťastnější a to je hlavní. Díky za postřehy! :)

5 Verča | E-mail | 31. srpna 2015 v 17:59 | Reagovat

Janičko, babička vám to parádně rozsekla.:-D A přesně takový postoj je pro spokojený život důležitý... teda alespoň já to tak cítím... a stejně jako ty po tom toužím... a stejně jako ty marně... zatím.:-D
Ale neboj, i my se určitě dočkáme.:-)
Krásnou svatbu vám všem přeju.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.