Můj syn je sexy chlap...

22. června 2015 v 18:24 |  ZPOVĚDNICE
... A mýmu muži nechutná - TAK CO JÁ DĚLAT MÁM?!


Tak našemu Adriánkovi (Lojovi, Půovi a tak dál) už je půl roku. Jsem překvapená, jak to letí. Jizva na břiše ještě sem tam zabolí, s kily navíc ten půlrok nic moc neudělal - že prej je to snad na mně nebo co, a únava z nevyspání se stupňuje. Zato ten malej chlapeček je čím dál větší, silnější, krásnější...

Zachytili jste v televizi reklamu na Old Spice?
Zpívá v ní nějaká Číňanka mezi bowlingovými koulemi, že její syn je sexy chlap, tak co dělat má...

Nechci říct, že můj syn je přímo sexy chlap :) Ale zpívám mu to. Sice máme nějakých dvacet let čas, do naplnění tohohle jeho osudu :))), ale ať si oba zvykáme.

Jen si nejsem jistá, jestli mi ta doba postačí na to, abych se uklidnila a našla v sobě ochotu, "dát ho" nějaké ženě. Mladé a krásné - co třeba nebude umět vařit... Brrrrrrrr, už teď jsem se skoro osypala.
To budu na jeho svatbě vypadat... Obzvlášť, jestli já v tý době už nebudu kočka, jako že to skoro nejsem už teď, tak to bude hotový...

Ideálně budu muset odvést svou pozornost jiným směrem, abych novomanžele moc neprudila :)
Předpokládám, že tou dobou budu mít víc času, takže budu psát (budou-li mi oči, ruce a hlava sloužit), což by mě mohlo udělat spokojenou - protože když je člověk spokojenej, tak prudí míň... Jistě, některej vůbec, ale natolik spokojená já asi nikdy nebudu :)

Případně budu podstupovat terapii zaznamenáváním svých závistivých a jiných nehezkých pocitů do nějakýho deníku a ten si budu pečlivě schovávat - aby ho syn nenašel... protože to každýho bude strašně zajímat...
Anebo se budu přežírat, ale to bych mu nepřála, protože to nebudu spokojená zcela určitě.



Ale už rychle zpátky do přítomnosti... v níž se sice přežírám taky a taky spokojená nejsem, ale jeho mám ještě pořád jenom pro sebe :)

Jedno dejvické vydavatelství mělo den otevřených dveří, a jelikož mě tohle prostředí zajímá, vydala jsem se tam. Pochopitelně s ním!

Výtahem jsme vyjeli do podkrovního bytu obyčejného činžáku a tam zazvonili. (Já zvonila...).

Otevřela nám paní a pozvala nás dál. Zavedla nás ke kulatému stolu, kolem něhož sedělo asi pět bab, tak jsme s Lojem přisedli.
A řeč byla o knihách. Leželo jich tam všude plno, ale samý kuchařky. Jedna bába vysvětlovala, že teď je jejich vydávání trendy. I jejich kupování.
Další členka redakce se dala slyšet, že román by už nekoupila, že ten si stačí půjčit. Zato kuchařku... Tu každá chce mít svou.

A já si prohlížela všechny ty tituly s názvy jako: Vaříme z bylin, Jíme kvítí, Kuchařka první republiky, či tak podobně a měla jsem z nich pocit, že jsou všechny stejný. Ne snad obsahem, ale podtextem. Že se zrodily právě z té současné popularity kuchařek na knižním trhu.

Všechny obrazové, barevné, samá květina, samá ozdoba, a nikoliv jen samý recept, ale taky příběh nebo jakási autorčina zkušenost příhodná tématu. To teď frčí.

Kdejaká bába - protože báby většinou umí vařit, teď píše kuchařku.
Faktem ale zůstává, že tenhle žánr je prý dlouhodobě nejprodávanější vůbec. A hned po kuchařkách detektivky. To jsem někde četla.

Já bych si tedy knihu receptů, ani jiných "rad" nekoupila, protože všechno je to k mání na internetu. Mám tudíž opačný názor, než ta, co by nekoupila román. Ale názory teď stranou.

Teď sedím s pěti tlustýma bábama nad dvaceti kuchařkama. Jak se to pro Boha stalo?
A jsem tu jediná návštěvnice. Minimálně tedy v tuto hodinu.

A poslouchám vyprávění o tom, že kromě knih vydávají taky deníky pro miminka. Modré a růžové, aby do nich rodiče zapisovali pokroky a důležitá data svých novorozenců.

"Teď budem vydávat zelené, protože plno lidí si o ně píše. Chybí jim na trhu neutrální barva, protože mnohdy kupují diář jako dárek s předstihem, kdy se ještě neví pohlaví miminka..."

Hned mě napadla otázka: Kdo si píše do vydavatelství o barevnou verzi čehokoliv?

A hned na to mi naběhla odpověď: Já jsem asi divná.
Nemám potřebu Půovi cokoliv zapisovat. To jsem si odbyla u Elenky. A stejně mě to bavilo pár měsíců, pokud šlo o pokroky. Ale abych dávala dělat fotky a vlepovala je do kolonek: Tohle je máma, to táta a tohle jsem já - když jsem se narodila - když mě vezli z porodnice - když jsem se poprvé doma koupala - když za mnou přišla první návštěva - a to jsou oni...


Některá z žen si všimla, že Loj mi sedí už hodinu nehybně na klíně.

"To je takhle hodnej, jo?"

"Jasně," zalhala jsem. Byli jsme totiž zrovna nastydlí a bez energie - tedy on. Já nikoliv. To pořád jenom takhle říkám, že MY. Protože zatím se jedná o MY! A bude tomu tak, než začne používat Old spice...

Druhá žena dodala: "No - že je hodnej, to první děti bejvaj. To druhý vám přeju!" Připojila škodolibě přání.

Ušetřila jsem ji a neřekla jsem suše, že tohle je mý druhý.
Ačkoliv si o to koledovala...

Radši jsem se pomalu rozloučila a vyrazila s pospávajícím synkem domů.
Bez kuchařek, přestože jsem měla jedinečnou příležitost si u nich všechny ty knihy koupit se slevou.

Jak říkám, recepty jsou na netu!
Takže jsem si hned jeden našla a ukuchtila Mirečkovi večeři. Až se vrátí, aby si pošmákl.
On je totiž velkej (sexy chlap), tak se v jídle nesmí šidit.
Potíž je v tom, že jen tak něco mi nesní...

A tak to při společných obědech z mý plotny vypadá tak, že nadávám, že se v tom zas šťourá a nakonec si jde dát sušenky, než aby to snědl, když je to tak dobrý... Což dokládám svým vylízaným talířem.

Jeho původní upřímnost, kdy mi prostě na rovinu a do očí řekl, že je to hnusný, vyměnil pro můj následný smutek za jinou taktiku. Že už nemůže, případně nemá hlad vůbec. Ta ale pokulhávala, protože bez jídla dlouho nevydržel a byt je malý, takže se s čínskou polévkou neschová...

Ale teď se zdálo, že se konečně karta obrátila a začalo mu "u mě" chutnat".
Večer sice neměl hlad (jen chuť na párek), ale příštího dne měl aspoň navařeno. Já byla totiž na záskoku.
Když volal, připomněla jsem mu, že oběd má v lednici.
Prý je rád.

A pak jsem přijela domů a nějak jsem si na to vzpomněla:

"Měls to maso s omáčkou?"
"Jo!"
"A jaký to bylo?"
"Docela dobrý!"

Nakoukla jsem do hrnce, kde ještě trochu zbylo.
A Mireček mi ode dveří hlásil, že jde se smetím.

Zpozorněla jsem. Nevím přesně proč, jen intuice mínila, že to není jen tak.
Většinou totiž odpadky vynášíme, až cestou někam. Ne jen tak sólo.

Jenže víc, než divnej pocit, jsem v tu chvíli neměla. Šla jsem koupat Adriánka a v tom mě to napadlo.
Že on to vyhodil, abych myslela, že to sněd´ a teď odklízí stopy?!

Hned jsem na něj uhodila: "Mirku! Proč jsi byl s tím košem?"

Koukal na mě.
To jsem to vzala za špatnej konec...

"Že tys tam hodil to jídlo?" Zeptala jsem se bez omáčky, (jejíž zbytek jsem právě likvidovala).

Zas koukal, jako bych se snad zbláznila. Proč by to kurva dělal...

"Jasně. A nechal jsem ještě něco v hrnci, aby to nebylo nápadný, že jo...," namítal, ale já musela jedině souhlasit.

"Přesně tak."

A pak už mu nic nepomohlo. Vzala jsem si do hlavy, že to právě tak udělal a že to je teda vrchol.

Dál trval na tom, že jsem blázen.
Tak jsem to potvrdila, protože jsem mu oznámila, že se jdu podívat do toho pytle, co právě vyhodil do popelnice.
Když to tam nebude, tak budu mít jistotu, že

- moje jídlo se dá žrát
- můj Pepek se mě nebojí
- ALE jsem blázen :)


"Tak prosim tě klidně běž," kroutil Mirek hlavou, když jsem se obouvala.

Začínala jsem si připadat, jako magor. V jeho očích, i ve svých. Ale pocit, že to tam fakt najdu, byl silnější, než pud sebezáchovy...


Vyrazila jsem. Do popelnice!!!


Teď někoho potkat, tak by mohl vzniknout zajímavej dialog:
Kam jdeš?
Ále, do popelnice.
Proč?
Podívat se, jestli tam můj chlap nevyhodil ode mě oběd...

Přesto jsem odhodlaně kráčela dál. Když v tom na mě volá z okna:

"Vrať se!"

Ztuhla jsem. CO ŽE????????


Otočila jsem se.
Zavolal to znova.

"Pojď zpátky, prosim tě...," žádal mě shovívavým tónem, "nedělej tady sousedům divadlo," zkoušel to ještě zachránit...


"Vono to tam je, viď?" Měla jsem jasno.

"Pojď domu..."


Na jednu stranu se mi ulevilo, že můj šestej smysl funguje. A že jsem se nemusela v tom bordelu opravdu hrabat. Dokonce jsem si nebyla jistá, jestli by k tomu vůbec došlo, kdyby nezavolal. Možná bych usoudila, že jsem fakt přehnaná a vrátila bych se.
Holt ztratil nervy moc brzy :)


Ale ten to teda schytal!
Přesto mi docházelo, že je to taky moje vizitka...

Můj chlap se mi bojí říct, že to jídlo je úplně hnusný a vymejšlí šílený způsoby, jak se ho nenápadně zbavit. A možná nebyl rád, že mý vyprávění o návštěvě dne otevřených dveří skončilo tak, že jsem si žádnou tu kuchařku nekoupila.

Otázka je, jestli by si nějak polepšil, kdybych příště vařila z květin...

Ale aspoň by nevznikla taková škoda, dal by to prostě do vázy a bylo by...:)
***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin | 22. června 2015 v 18:56 | Reagovat

Ha ha ha :-D
Na tvém místě bych se bál,  že za dvacet let potká Loj osmnáctku, která BUDE umět vařit.  Přinejmenším v porovnání s tebou, když to tak slyším :-D A že laťka není moc vysoko, to je patrné ;-)
Ale neboj. Určitě nebude tak vtipná,  takže jestli chceš Loje co nejdéle udržet doma, zlepši to vaření a koukej mu vyplnit knížku.  Nic naplat,že tě to nebaví.  Jeho BUDE zajímat kdy řekl první slovo a jaké.  A že mňam to asi nebude že? :-D A kdy přišel s první boulí a kdy udělal první krok a všechny tyhle věci. :-)

2 baruschkasf | E-mail | Web | 22. června 2015 v 19:37 | Reagovat

Teda, normálně to nedělám, normálně napíšu normální komentář a tím to hasne, ale dnes...
Víš, to jen že se Tě pokouším trochu uklidnit :-)
Můj syn je taky sexy chlap, už v šestnácti a já si uvědomila jednu důležitou věc.
Popsala jsem jí tady: http://baruschkasf.blog.cz/1505/puberta
(Jo, to, co normálně nedělám :-) Normálně nenechávám odkaz na můj článek)
Držím palce :-)
A pokud tomu Tvému nechutná, neboj se ho zeptat, jak by to uvařil on :-)
Já se od toho svého taky spoustu naučila :-)

3 Blanka | Web | 22. června 2015 v 20:30 | Reagovat

A proto u nás vaří chlap :D

4 all-is-magic | E-mail | Web | 22. června 2015 v 20:58 | Reagovat

Jej, z té reklamy já nemůžu :D Můj malý brácha na ní strašně rád tancuje a směje se jí :)

U nás doma vaří mamka, pro sebe si vařím občas sama a většinou jsem to já, kdo experimentuje. A většinou to všem chutná :D Jsem navíc vegan, takže jsou příjemně překvapení, že i bez masa, mléka a vajíček se dá "kouzlit" :)

5 Blanka | 23. června 2015 v 7:14 | Reagovat

A i kdyby bylo první slovo fuj, tak kluka vyplněná knížka nechá v klidu... Vím o tom svý. Nejdůležitější je vtipná matka! :-)

6 mengano | E-mail | Web | 23. června 2015 v 14:23 | Reagovat

Možná byste si s Mirečkem mohli koupit labradora. Ten sežere absolutně všechno, klidně i punčocháče. Mireček by nemusel jídlo vyhazovat do koše a ty bys byla mnohem klidnější, když bys nemusela lustrovat popelnice :D

7 Marie | 25. června 2015 v 21:17 | Reagovat

Kuchařky a knížky erotické jsou nej.Super článek kuchařko,akorát vař z nějakýho lepšího blogu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.