Rodinné perly III

7. května 2015 v 22:26 |  Hlásnice (bonus pro přátele)
J.: Tak to spočítej, já to z hlavy nevim. Nejsem tak bystrá, jako ty.
Mirek: To nejsi no. To je málokdo.
(Nato vstává od stolu a jde směrem k žehlicímu prknu, u kterýho stojim.)
J.: Nemusíš mě za to jít ňuňat.
M.: Já jdu vyhodit papír do koše...


Dan (u ohně): Je tu někd topivo?
Tom (zvedá se ze židle): Já ti dojdu natočit!

Mirek (prohlíží dlouhé rozčilené zprávy v mobilu ode mě): Kdybych přečet tolik knížek, kolik tys mi napsala románů, tak bych byl sečtělej jak hovado ty vole.

J. (pozvala k obědu strejdu): Už nesu sůl!
Strejda: Jo a vem s sebou všechno koření, co cestou najdeš!

J.: Adriánek má dneska svátek!
Mirek (na synka): Jo? Tak dobrý den!

J. (cestou autem, když se Mirek na poslední chvíli něčemu vyhnul): Co to bylo?
Mirek: Tam byl ňákej hmyz, na tý bílý čáře.
Prostě něco většího to bylo, jako krtek nebo takovej nějakej zmrd.


Olinka (ruská kolegyně z butiku): Já miluju vašeho karpa. Kapra víš. U nás karp, u vás kapr.
J.: U vás karp jo? Co blbnete?

Babička: Ona je mladá! Kolik jí může bejt? Kolem sedmdesátky...

J.: Co řikáš na ten citát?
Martin: Na jakej?
J.: Poslala jsem ti ho před chvílí...
M.: Jo aha. Ja myslel, že je to vtip. Málo vtipnej.
J.: Je, ale má hloubku.
M.: Tak ten je hlubokej jak Olgy výstřih.

Babička: Dneska je hezkej den. Dneska se jim vyved´.

J.: Kolik je?
Mirek (evidentně kecá): Půl osmý.
J.: Kecáš!
M. (ukazuje mi displej): 17:40. Kurva. Chytrej telefon mi to má splnit ne?!

Martin (nad obědem v letištní restauraci): Já jsem nechtěl tohle.
Já jsem chtěl pečeni na zázvoru se zelím a pak tam přijdu a reknu ptáčka.

J.: Já jsem takovej smolař.
Mirek: Musíš dycky počítat s tim nejhoršim.
J.: I při posílání balíku??
M.: Pokud jde o tebe, dycky.

Kiki (v reakci na článek "Z našeho Kocourkova"): A už máš tu knihu? Chápu, asi ještě ne. Loupání pomerančů mi přijde taky vždycky nekonečný!

Kiki: Ten blog je starej jen pět let? Mně to přijde jako věčnost, co mi řikáš: Musim dopsat, musim napsat...

Mirek mi vypráví, jak si kolega nosí lahodný obědy a svačiny od manželky, až mu to závidí...
J.(přeřeknu se): A chtěl bys taky takový kolegy, co si nosí... ty obědy?
M.: Já takový mám, Janičko! A musim se na to dívat...

Mirek: Musíme najít tu ponožku. Kam ji schoval?
J.: To je záhada, no.
Mirek (hledá): To je.
J.: Ty rád řešíš záhady?
Mirek: Ne, ale co nám zbejvá...

Martin: V ZOO maj malýho hrocha. Štěně nebo tele... nebo jak se tomu řiká.

J.: Ta melta neni úplně rozpustná, že ne.
Mirek: Ale zas neni úplně nerozpustná...


Kiki (loupe pomeranče, aby mi udělala smoothie koktejl, zatímco já jí vyprávím o dokončujících pracech na knize): Loupání pomerančů bych přirovnala k psaní tvý knížky. Musí to bejt stejně votravný.


Babička: Život uteče strašně rychle. To si člověk myslí, jak dobude svět a nakonec je rád, když vychová děti a udělá si pořádek ve věcech...

Jane (projíždí nový programy v TV): Dělaj si prdel? Tolik sportovních kanálů... To se tolik sportuje?

Kiki: Teď počkáme na mámu Violí. Vlastně na babičku, máma jsem já!

Mirek: Janičko, dneska se musíš vyspat, protože já už nemůžu bejt s takovou fůrií.

babička: Kolik knedlíků?
J.: Dva!
babička: Aspoň tři ne?
J.: Ne, to bych dopadla!
Mirek: Janičko, ty už jsi dopadla...


Mirek: No tak dobře, uklidni se, já to vypnu, sednu si s tebou a budem si prohlížet ty fotky. A budeš šťastná. A já ne.

Mirek: Vidělas to?
J.: Ne, jsem teď zahleděná do sebe.
Mirek: Konkrétně?
J.: Zrovna si řikám, jak mám pěkně tvarovaný nožky.
Mirek: To myslíš jako ironicky?

Dan: Jak Kiki nemá ten telefon, tak je to taková pohoda. Nic tam věčně nevyzvání, už se i bavíme...

Mirek (dá mi los za dvacku): Máš tam něco?
J.: Hmm, vyhrála jsem dvacku.
Mirek: Tak jsme si zahráli zadarmo.
J.: To byla teda hra...

J. (Mirečkovi): Dneska jsem doma - nemáš pohodu!

Zdeněk: Máš svetr...
J.: Jo, mám. No a?
Zdeněk: Já chtěl říct hezkej, ale neni.

J.: Pamatuješ, jak jsme jeli lanovkou na Petřín?
Mirek: Jo.
J.: A já se hrozně bála, ale styděla jsem se ti to říct.
Mirek: Ne nestyděla!
J.: Ale neřekla jsem ti to tak moc, jak moc jsem se bála.
Mirek: No... neřeklas to jednou...

Mirek: Už mu hnědnou vlásky, všimla sis toho?
J.: Ne. A nesnaž se. Bude to modrookej blonďák. ...i když oči už nemá tak jasně modrý...
Mirek: Já jsem trpělivej...

Mirek (když se večer do oken ozývá křik): Asi nějaká studentská párty, že bych se přidal?
J.: Já si zrovna řikám, že na ně zavolám policii...

Kiki: Asi podám žalobu.
J.: Na koho?
Kiki: Na koho asi! Niternice beze mě by byla NICternice!

Táta (pozval nás na jídlo do restaurace a při placení by to rád dal přesně): Nemáte někdo pětistovku?
Kiki: Ne. A nezkoušej tady ty triky.

babička (komentuje okolo jedoucí holky na kole): To je Polná. I když, ta je veliká na tu Polnou. To ještě nebude vona...

J.: Mirečku zavři ty dveře, než s nima práskne průvan!
Mirek: Já kvůli tomu musel vstát s Půem!
J.: Neměls ho v ruce!
Mirek: Tak jsem ho ale měl plnou hlavu!

Kiki: Dane nestůj za mnou, je to nepřirozený.
J.: Spíš nepříjemný, ne?
Kiki: Ne, nepřirozený, protože ti může vrazit kudlu do zad.

babička: Nechceš si Mirku přečíst tady ty noviny?
Mirek: To je samej inzerát!
babička: No to je, tam ti píšou, co ve městě kde je a neni...

J.: Já vařim strašný blafy...
Mirek: Protože nevaříš srdcem.
J.: Právě, že jo!
Mirek: Tak proto vaříš blafy...

J. (když se Adínek kroutí a tlačí, až rudne): Takovýhle trápení má furt!
Zuzka: Já myslim, že se netrápí, ale normálně sere.

Mirek: Svět musí bejt v rovnováze. Včera jsem byl moc milej, tak dneska můžu bejt trochu despota.

Kiki (čte náležitosti nutné ke křtu dítěte): Kmotr dítěte musí být minimálně biřmován. Na to serem, ne? Nestačí nakecat knězi, že Zuzka biřmovaná je?


Mirek (při sledování videoklipu): Už to můžeš přepnout, už to končí.
J.: Nekončí, ještě půl minuty.
Mirek: Mě tady ta půlminuta už nebaví.

J. (píše sms mámě, když měl Adriánek zácpu): Mám mu dát jíst? - jíst se predikcí opravilo na kost...

J.: To je žena Waldemara Matušky.
Mirek: Koho? Bohuše Matuše?
J.: Neřikej mi, že ho neznáš! Waldemara Matušku.
Mirek: Voldemorta?

Kiki (když jí J. píše během hokejového mistrovství): Myslíš, že mám čas na obecný plky?

Kiki (když jí J. vypráví o svých starostech): Počkej - mám na čele napsáno PORADNA?

J.(píše sms z porodnice): Přivez dupačky.
Mirek: Co jsou dupačky? Nějaký dupací boty?

J. volá mamince po příjezdu z porodnice, zvedne to Kiki: Maminka mi šla pro Fantu, co votravuješ?
Jestli můžu colu a kafe, když kojim.
Kiki: Ty můžeš jenom vodu a čaj, ještě nějaký otázky?
J.: Hmmm, super. Tak nic.
Kiki: Dobrý, čau.
J.: No a nepřijedete taky na návštěvu? Co? Zájem už opadl?
- Tů tů tů...

Kiki (v reakci na škodolibost těch, co mně přišli říct, že Adriana teď má operní pěvkyně): Čekám, kdy mi někdo z tvých známých přijde říct, jestli vim, že tak už někdo před pár stoletíma pojmenoval hudební nástroj...

Dan (o kolegyni): Ta už je starší, já se na ni díval, už má ty stařecký kruhy pod očima.
Kiki: Dane, ty se na ni nemáš co dívat!

Mirek: Já si na střední podepisoval známky sám.
jeho máma: Já si říkala, že mě nějak nezatěžuješ...

Kiki (na Štědrý večer): Nečum na ten fotbal Tome!
Táta: Ale on tam byl!
Kiki: Děláš si prdel? Když jsi tam navíc byl!

Kiki (Tomovi): Ty se zase pobleješ, jako loni. Taky jsi celej den nežral a pak jsi sežral čtyři řízky a všechno jsi vyblil.

Kiki (pokračuje): Kde je ta cola?
maminka: Venku.
Kiki: Tak, Tome... Ne tuhle, tu načatou!
maminka: Ta je tady v kuchyni!
Kiki: Tak dobrý Tome, můžeš se vrátit z venku!

Těhotná Kiki (Tomovi): Sáhni na břicho, teď se hejbe.
Tom: No jo, kurva!
Kiki: Dojal ses?
Tom: Hmm, na chvíli.

Kiki (nad pivem): Tak Jani změňte to jméno... Bylo by lepší jiný.
J. (čte nápis na podtácku): Dokonalé není třeba měnit, to je znamení!
Kiki: Já myslim, že jsi moc všímavá...


maminka: Můžeš si Tome převlíknout to tričko? Prej ho máš okousaný.
Tom: Nemám.
Zuzka: Má. Má jedno tričko na tejden. Než ho zas sežere.

Táta: Proč házíte okurky po zemi?
Kiki: To jí spadlo z čela.
Tom: Já to snim.
Kiki: Prosim tě! Měla to na čele!

maminka: Chcete někdo kyselou okurku, dokud stojim?
Kiki: Dokud stojíš, kdybys mi dala salát...


Mirek: Někdy mi parkování jde a někdy nejde. Když to jde, tak se zrovna nikdo nedívá...

Kiki: Ale AIDS je nevyléčitelnej, že jo?
Dan: To má bejt hloupá otázka nebo pokus o vtip?


Kdo tady chcal?
Já ne.
Tys ještě nebyla na hajzlu?
Ne, já se vychcala ve sprše - Každej chčije ve sprše.
Jako já taky, ale snažim se víc na záchod.


Mirek: Já se těšil na zralou ženu a ty jsi zatim mladší, než já...

J. (Kiki mě posílá pro sváču): Musíš mi dát peníze. Já zapomněla, že už jsem je všechny utratila.

Mirek: Já to na tobě vidim.
J.: Ne, to se ti špatně zobrazuju.

Martin (o Zdeňkově tátovi): Vim co prožíval.
Zdeněk: Nevíš, on byl na vozejku, takže byl menší, než chtěl bejt. Vlastně klesnul o polovinu.

Mirek: Už jsem si normálně v jedný chvíli říkal, že na to kašlu a budu chodit do bordelu.
J.: A jak to dopadlo?
Mirek: Našel jsem si tebe.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 praguenation | 23. května 2015 v 21:42 | Reagovat

NAPROSTO DOKONALE,  PÍŠE SÁM ŽIVOT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.