My, plešounek a módní kritička

3. dubna 2015 v 16:57 |  ZPOVĚDNICE
Chystala jsem se s Půem na tříměsíční prohlídku. Vím, že je napřed, umí věci, na který má ještě čas.
Je to prostě náš malej génius...

Třeba smích. Já četla, že až koncem třetího měsíce se mohou rodiče těšit na první úsměv. A přitom nám tři teprve budou.

Mirek mi sice zkazil radost vysvětlením, že třetí měsíc končí výročím třetího měsíce, že jím třetí měsíc skutečně teprve nezačíná, takže ten smích je tu akorát, ale já si myslím svý. Máma to pozná.
Plácá ručkou do hračky, co mu visí nad hlavou! Prostě - doktorka bude unešená.


Do toho mi pípla esemeska.
Kiki. Mně totiž nikdo jinej nepíše.
Nějakej inzerát na módní redaktorku, mi poslala. Nechápu proč. Já a móda? Ehm...


V čekárně u doktorky jsme zase nebyli sami. To samo o sobě věští problémy. S mou permanentní nenáladou
na rozmazlený děti a na ambiciózní krávy v čekárnách...

Jako vždycky jsem si dala Adriánka, kterýmu kromě Pů přezdíváme taky třeba Loj nebo Lujz (jsem taky kráva) na pult a měla jsem oči jen pro něho.
Tak jak to, že mi neunikla matka v kozačkách, zatímco my ostatní si tam špinily ponožky o zaprasenou podlahu?!


"Nechtěla byste se taky zout?" Vyzvala jsem ji nahlas.

"Já nejdu do ordinace," štěkla nepříjemně.

"To je jedno, už tady se zouváme," upozornila jsem ji s téměř poučně zdviženým prstem a připadala si jako školačka (ambiciózní).


Nic na to už neřekla, ale zout se nešla. Naopak, začala se procházet! Došla k oknu, snad zkontrolovat svou obrovskou káru, pak zase zpátky a po chvíli znova a znova. Zkrátka provokativně pochodovala čekárnou, kde se válely děti a já byla asi fakt jediná, koho to sralo.


Ale pak mou pozornost odvedl malý kluk, co ho jeho máti položila na přebalovák vedle nás.
Měl podivně moc vlasů, na to, že šlo o miminko a mně to nedalo. Zeptala jsem se na jeho stáří.
I ke svému údivu, jelikož jinak se s nimi zásadně nedružím a děti neprobírám.

Prý tři měsíce. Hmmmmmm.
Necelý. Hmmm.
Koukla jsem na svýho plešounka. Hm.

A pak vlasatec začal plakat a ona vyndala chrastítko a normálně mu ho podala. Zarachtala mu s ním před obličejem a řekla: "Na Viléme, vezmi si hračku. Vždyť tu máš rád..."


A Vilém si ji vzal. Do obou rukou. A to mi neměl dělat.

Zkoprněla jsem.
Co to má znamenat? Tohle my neumíme!!!

Zato umíme broukat slabiku EU. A taky se už dva dny smějem. A dokonce nahlas. Jsme dopředu!
- Vždycky jsem kritizovala tenhle nešvar, označovat se za nás, když je řeč pouze o dítěti. Tak proč to teď ke všemu dělám?



V ordinaci se doktorka zeptala: "A už se směje nahlas?"

"Jasně - jak to víte?" Rozhodila jsem rozpačitě rukama. Chtělo se mi jí o tom vyprávět.

"No, už by se měl smát," smála se na Loje a on na ni a já rychle pravila: "To on už joooo... jak vidíte..."

Ty dva dny jsem nakonec nedodávala. Nepřišlo mi to najednou podstatný.



Hlavně, že vidí, že není pozadu. ON. Já teda rozhodně ne! :)
Akorát jsem doufala, že ho nebude testovat nějakou hračkou. A čekat, že si ji vezme...

Z budovy jsme se vyšourali jak spráskaní psi. Ve špinavých fuseklích. Teď tedy spíš já, než Lujz.



A když jsem celá zdrchaná přijela domů, zahájila jsem intenzivní trénink.
A volala Kiki, aby se zeptala, jestli jsem reagovala na ten inzerát.
Se fakt zbláznila?

Podle ní bych měla odepsat.
Po chvíli dohadů, kdy jsem se jí marně snažila vysvětlit, že já a móda rozhodně nejsme MY, což jsem myslela, že ví, mě ujistila, že se na článkách budeme podílet spolu, ona obsahově, já slylisticky a že to bude, s její pomocí, fajn.
A tak jsem se nakonec dala vyhecovat a ozvala se jim.

A oni mě v odpovědi vyzvali, ať sepíšu a pošlu recenzi jakékoliv módní přehlídky z MBPFW.
Co to?

Čuměla jsem na to zadání a za Boha netušila, co se po mně chce.

Kiki se rozesmála, když jsem jí to přeposlala. Ona pochopitelně věděla bezpečně. Nějaký fashion week a mercedes benz... Nebo co že.

Zkrátka, proběhl nějaký týden módy, přirozeně bez mýho povšimnutí a já teď o něm mám psát. No, tak to jo :)


Kiki vyhledala fotky ze snad stovky proběhnuvších přehlídek a sama jednu vybrala. Práci té návrhářky prý zná.
Nepřekvapuje mě to. Tak ať ji zdrbne a pošle to tam sama, tohle je přece práce přesně pro ni...

Jenže ona ji zdrbla mně. Abych si taky udělala obrázek. A vybídla mě, abych se nezapomněla podívat, jak vypadají módní recenze a co o téhle přehlídce napsali "za hovna" jiní.

"A vmis tam taky trochu hoven!" Zněla její rada.

"Čím víc hoven, tím líp. Módní snobky chtěj´ číst hovna!"


Musela jsem se smát. A pak jsem to zkusila sepsat, aspoň pro legraci... A pak se zase smála Kiki.

"Až na to, že předváděla kolekci na příští zimu a ty píšeš, že by sis v tom uměla představit svý léto a módní návrhářka neni žádná krejčová, tak je to docela dobrý," uznala.


Přesto jsem šla radši pokračovat ve výcviku Adínka.

"Na! Vem si ho! Vždyť to máš rád!" Opakovala jsem věty tý ženský, jako by to bylo kouzelný zaříkadlo. A připadala jsem si při tom jako Kiki, když se ze mě najednou snaží vyrobit módní kritičku... :)
+++
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Blanka | 3. dubna 2015 v 20:37 | Reagovat

Tak dneska jsem se poprvé srdečně zasmála(a to jsem si myslela, že už je den ztracený...)Díky!
Hezké Velikonoce :-)

2 niternice | 3. dubna 2015 v 22:41 | Reagovat

Tak to jsem rada:) Taky hezky Velikonoce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.