Krejcar, hmmm

12. dubna 2015 v 15:17 |  ZPOVĚDNICE
Poslední dobou se nám poštěstilo, dostat se každý týden aspoň jednou na pole. A to nejsme na chalupě. Jak jsem už zmiňovala, naši bydlí na okraji Prahy, a tak je do polí, co by dup...


Na chalupu ale taky brzy pojedem. Je tam přece jenom víc vyžití. Samozřejmě jak pro koho...

Zeptala jsem se: "Kiki, nechceš vzít Violku a jet s námi taky na chalupu?"
A ona odpověděla: "To opravdu nechci, děkuju za lákavou nabídku..."


Byl Velký pátek a to, podle pověsti, Země vydává své poklady. Letos jsem si na to nemyslela, připomněla mi to DÍKY BOHU maminka. Jenže já neměla s kým vyrazit. Mirek pracoval a sama si přece jenom do opuštěných míst netroufám... A tak jsem byla celá zkroušená, že letos zase nic. Ono to totiž skoro nikdy nevyjde.

Ovšem další den, Bílá sobota to byla, mi to Mireček vynahradil. Po předání Půa našim, jsme vyrazili.

Ještě před odchodem jsem na mámu houkla:
"Půjčim si rejč, jo?"

A z jídelny se ozvalo: "Tuhle větu bych mámě nikdy neřekla!"

Nechám Vás klidně hádat, čí to byl hlas...



Už se nám skoro nestává, abychom se z pole vraceli s prázdnou.
Chodili jsme po krásně zoraném, rozlehlém poli a protože jeden detík jsme si nechali na chalupě, měli jsme teď jeden dohromady. Střídali jsme se, jeden táhl rýč a druhý hledal. Já, když nehledala, sbírala jsem kameny. Připadaly mi zvláštní. Našim ne, když jsem jim je vyskládala na zahradní stůl - nechápu.

Myslela jsem na včerejší den. Jestlipak se tu všude válely mince, anebo jiné poklady, co Země jindy ukrývá?
Bylo mi přece jenom trochu líto, že jsem neměla možnost to zjistit.

A pak jsem narazila na zaječí stopy. Možná to byly srnční, anebo ještě jiný, ve zvířeně se tolik nevyznám...
Jako rozeznám zajíce od srny... :)


Zkrátka a dobře, já se po těch stopách vydala. Protože jsem si uvědomila, že jestli Země může něco vydat, pak těžko sama od sebe. Leda prostřednictvím svých aktivních pomocníků... Možná krtka, možná kance... jehož stopy to taky klidně mohly bejt...


Docházela baterka v detíku a to on pak vždycky blbne. Hlásil poklad tam, kde nebyl. Takže jsme se něco nakopali.
A teprv, když nás to přestalo bavit, protože když uděláte metrovou díru a začne to prozměnu pískat vedle ní, jednoho to otráví. Tím jedním byl tedy Mireček, já tím druhým - zapáleným hledat i přes falešné signály...

A tak se šlo k autu. Už jsem hledala jen tak zběžně a najednou zas vysoký tón, tak jsem koukla do hlíny a vidím tam válet se minci.

"Mirečku, podívej!" Ukázala jsem mu pod nohy.

Hned ji sebral a začal čistit. Krejcar z roku 1816. Fantazie se mi rozehrála na plné obrátky.

Taková hezká mince, zachovalá... A jak ležela jen tak v hlíně! To asi ta zvířátka - anebo traktor. Ale nikdo mi nevymluví, že tu leží od včerejška...

Stejně by mě zajímalo, co dělají mince v polích...

Ještě v autě jsem se podívala na internet a zjistila, že tenhle peníz má dneska hodnotu asi tak dvou stovek. K nevíře. Tak starej a tak nedoceněnej...
My si ale svý poklady schováváme. Pečlivě je skladujeme v krabici, kde má každý nález svůj sáček s popiskem.

Jak to probíhalo u mých rodičů, když jsme se vrátili a krejcar ukázali, asi tušíte.

"Já pro tohle nemám pochopení...," hleděla mi do dlaně Kiki. Se stejným výrazem nakoukla i Zuzka, i když ta si aspoň později na můj popud prohlédla fotky nejcenějších českých mincí - co je hledám...


Tom, co přiletěl na Velikonoce domů, aby dělal dveřníka příchozím, se hned mezi futry ptal, co jsme našli. A krejcar uznal slabikou HMMMMMM.

Maminka si nepřála krejcar na stole. A nechtěla mi půjčit misku na salát, v který bych minci očistila. Tzn.naložila do octa.
Ale prohlédla si ji a podivila se okolnostem jejího nálezu - že se tam ten krejcar jen tak povaloval.
Jestli věří, že ho včera vydala Země, k tomu se nevyjádřila. Možná můj dotaz přehlušil křik Adriánka, který už měl hlad. Ale já chystala odvar pro minci!

Táta se taky podíval, ale víc ho zajímalo, kdy kluci složí ty špalky na zahradě...
Musí bejt všichni tak strašně praktičtí??



Jelikož bych ráda naše šance na hledačský úspěch posílila, vyhledávám si, ve volných nočních chvilkách (když krmím) různé informace, co by se daly využít. Staré mapy jsou na nic. To by leda musely být překresleny novými. Tedy dvě mapy v jedné. Aby vynikly rozdíly. Navíc ty historické nejsou přesné. To nějaký kronikář vzal tužku a nakreslil plánek... Čárka sem, čárka tam, bez měřítka, popisky staroslověnštinou... A dneska si to lidi věší na zdi, jako ozdobu. I my.

Ale pro hledače to neni nic. Našla jsem jinou pomůcku. Cesty.
Kde dřív bejvaly a dneska už nejsou. To se zjistit dá. A tak to po nocích studuju. Znovu jsem v nalezených textech zabrousila do světa loupežníků, ono to k sobě má totiž blízko. Na starých cestách úřadovali...

A já jsem na ten středověk vysazená. Ráda o něm čtu, ovšem s určitou nevýhodou. Já mám asi něco s pamětí, protože si za Boha nepamatuju fakta. A to nejen letopočty. A tak se dávám znovu a znovu fascinovat těmi samými příběhy, co už kdysi... Z tohohle důvodu jsem si například zakoupila dvakrát tu samou knihu.

Bylo to na chalupě, když jsem jedno léto navštívila blízký antikvariát. Našla jsem tam, ke své veliké radosti, kroniku toho kraje a hned jsem ji musela mít. Tehdy do ní zvědavě nakoukla jak maminka, tak i babička. Když jsem se s tímtéž úlovkem vrátila z města napřesrok, už tak zvědavé nebyly. Ne na obsah kroniky. Víc je zajímalo, proč mám druhou. A já jim to ani nevěřila...

Domnívám se, že nebýt momentu, kdy se na mě obě dívají, jako na retarda, byla bych schopná přivézt si tu knihu i do třetice. Ještě, že na vtipné situace mi paměť slouží dobře...


Dočetla jsem se v té knize, teď už Vám nepovím, jestli v té první nebo ve druhé, že kolem toho města, kde jsem ke knihám přišla, loupil za svých mladých let Jan Žižka. A on je mou vůbec nejoblíbenější historickou osobností. Možná to víte, já si totiž nevzpomínám, jestli jsem Vám to už psala. Já toho o něm stále moc nevím. Jednak se o něm moc neví obecně, především tedy o té jeho mladé životní éře (té loupežnické), a pak, ta moje paměť...

Jednu větu z té kroniky ale nezapomenu: "Číhal v hrachovině u cesty a čekal na rožmberský vůz..."

Od té doby já hledám tu hrachovinu u cesty. Proč by tam ještě nemohla růst? A taky tu cestu, hledám. A pak taky zbytky cenného obsahu toho vozu. Možná bych to, když jde o detektor kovů, měla vzít z opačného konce...



To pole za našima pořád dává. Tak se tam vracíme. A pokaždé odjíždíme s mincí. Sice pokaždé s málo cennou, ale vždy hledačsky uspokojeni.

Já se navíc v těch polích dobíjím. Jako by z toho prostoru, plného hlíny, přímo sálala pozitivní energie. To Kiki se jezdívá dobíjet do obchodních center...
A doporučila mi totéž, když mě viděla v teplákách a s hlínou za nehty.

Dokonce mi pár nových hadříků sama zakoupila. I maminka. Ta mě konzultovala s babičkou, a ta mi pak volala, abych se podívala na teleshoping, kde často propagují legíny s džínovým vzorem. Dokonce troje za jednu cenu - nekup to. Ona mi je nechce nekoupit k svátku.
Jestli ovšem řeknu, že se mi líbí.

Zatím si ale říkám, kéž by mi radši dovolila, rozkopat jí zahradu... :)
+++


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča | E-mail | Web | 12. dubna 2015 v 22:51 | Reagovat

Gratuluju ke krejcaru!

Jste s Kiki jako já se sestrou - jako oheň a voda. Ty jsi ten oheň, (zapálená pro poklady), a ona voda, (vlnící se před zrcadly v kabinkách butiků).:-)

No a ta poslední věta, ta to zase celé zabila.:-D

Jako už tolikrát:
díky, Jani.

2 Kate | Web | 13. dubna 2015 v 6:40 | Reagovat

Ahoj,
tohle je fakt úžasnej blog :)
Jestli můžu poradit, tak koukněte sem http://jdem.cz/br2pj5 .
Super obchod, naposled jsem vyhrála boty :D

3 Blanka | 13. dubna 2015 v 20:00 | Reagovat

Jako vždy výborné... Musím ale přiznat, že nejvíc mě zaujaly na fotce s mincí ty papiláry - úžasný! :-D

4 Martin | 16. dubna 2015 v 9:06 | Reagovat

Super. Díky tvojí paměti máš zajištěno, že tě do konce života bude všechno překvapovat a budeš se stále učit, což je, jak známo, doporučováno k procvičování mozku a udržování jeho dobrého zdraví a rozvoje. Tzn. že tvůj mozek se sám postaral o to, aby se mohl stále učit a tudíž nezestárne. Takové mozkové perpetum mobile :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.