Linda

13. března 2015 v 18:14 |  ZPOVĚDNICE
Na návštěvě u našich jsme se sešly všechny tři ségry. Babička poslala svý jedinečný koláčky, a tak jsme zobaly.
A Zuzka pak poukázala na mý břicho. Že ho ještě pořád jaksi mám.

No ano! Mám! Protože jsem po porodu! Hájila jsem se, ale Kiki je po něm taky a kratší čas, přesto má břicho menší.
Něco jim nehrálo.

Prý se moc cpu, určitě.
Na svou obranu (že tedy použiju oblíbenou frázi Mirečka), jsem se vytasila se svým cvičením...

"Dělám každej den dřepy!"
"Jo? A kolik?" Zajímaly se jízlivě.

Mirek odpověděl za mě: "Deset..."
Taky nějak jízlivě, to znělo...


Na to se všichni rozesmáli, i naše máma a já pochopila, že jim to přijde málo.
Ale přece nepůjdu přes moc...



Někdy, když v noci dávám Adínkovi pít, udržuju se bdělá brouzdáním po internetu. Vyhledávám si různý kraviny, od inspirací do domácnosti, přes bulvární články, co mi na ně posílá odkazy Kiki, anebo třeba účesy...

Linda Vojtová, naše úspěšná topmodelka, mě zaujala právě svým účesem, s nímž byla vyfocená na nějakém serveru.
Ona žije v New Yorku a do Prahy přiletí jen někdy.
A mně se ty její vlasy natolik zalíbily, že jsem si prohlídla na googlu hned několik jejích fotek.
Chvíli jsem obdivovala její krásu a pak si Adriánek odkrknul a šli jsme zase spát.



V našem okolí žije plno bab. Kromě mě, tedy. A když se udělá jenom trochu hezky, srocují se nám pod okny a drbou. Beze mě ovšem...

Já se nesdružuju. Já zavírám okna i dveře...

Ležíme s Adriánkem v posteli a kojím ho. Najednou zvonek. Povídám KAŠLU NA TO! Je osm ráno, co kdo otravuje?!
Kojím syna a to má přednost.

Když najednou - klepání na okno. Tak to už je nehoráznost!

Zkontrolovala jsem mobil, který mívám přes noc ztišený, jestli se mi zas nepokoušela dovolat Kiki. Ona je taková přepadovka. Ale žádný zmeškaný hovor, Kiki to neni. Máma má klíč a Mirek je v práci. Není to nikdo důležitej.


Tak proč ten NIKDO nedá pokoj a ťuká dál...


Odtrhuju Půovu tlamičku, zandávám prso a nasraně otevírám okno.
Tam chlápek. Naštěstí ne ten, co se posledně zajímal, jestli netýráme dítě.


"Dobrý den, vy jste jediná v baráku!" Oznámil mi.

No a jako co?

"Je tu nějaká havárka v kabelech," pokračoval.

"No, to je hezký," okomentovala jsem tu skutečnost.

"Funguje vám pevná linka?" Přešel konečně k věci.

"My ji nemáme!"

"A internet?"

"Ten jo...," ztrácela jsem trpělivost a určitě to mohl (a měl) poznat z hlasu.

"A funguje?" Zariskoval dalším obtěžováním, že vybouchnu jak sopka.


Ale zachovala jsem klid. K překvapení sebe samé jsem mu nabídla, že to hned zjistím.
Sahala jsem po telefonu, ale on najednou spěchal ke svý partě, co na druhý straně ulice čučela do nějaký díry,
a mně řekl jenom: "Pro odpověď si přijdu!"


Prosim?

Jestli má pocit, že teď znovu Půa přisaju a na jeho zaťukání zase odtrhnu, tak to se teda plete...
Zjistila jsem, že wifi běží a hned šla zpátky k oknu. Zakřičela jsem na něj z plných plic:

"Fungujeeeee!"


Neotočil se, neslyšel. Jeho škoda, už neotvírám. Jdu kojit.



Za patnáct minut klepal na okno. V duchu jsem dala šanci, aby toho nechal.
Jestli zaklepe ještě dvakrát, tak něco uvidí...

Poprvý, podruhý... Odkládám synka, uklízím prso, řítím se k oknu, který prudce otevírám.


"JÁ KOJIM!!!!!!!!!!" Zařvala jsem mu do ksichtu.


Dal ruce vzhůru, jako bych byla ozbrojená a odstoupil několik kroků vzad.
Pak se omluvil a já už klidným hlasem řekla, že internet funguje. Na to se uklonil a odporoučel se.


Kdykoliv někdo zvenčí řeší něco v našem domě, anebo má třeba jen pro někoho zásilku, kdo není doma, zvoní na nás. A těžko je to odnaučit, když je to pokaždý někdo jinej. Leda vyvěsit nějakou ceduli...


Tuhle jsem si na sebe otevřela okno, protože mi bylo horko, jak pilně jsem dělala ty dřepy a procházela paní, která je zdejší milovnicí zvířat. Zná mou kočku a zná všechny živočichy v okolí. Tuším.

Vydejchávala jsem tu svou "desítku" a ona na mě mávla. A zastavila se. Kruci.


"Ten ptáček je hezkej!" Zavolala na mě celá rozesmátá a já odpověděla velmi afektovaně: "Ále, to je jenom taková blbost..."


Ptáček keramickej, z Třeboně. Za dvě kila. Já ho tehdy, pod vlivem horkýho letního dne, strašně chtěla, tak teď visí na mříži a dělaj na něj holubi.




Protože Praha je plná holubů, Dejvice nevyjímaje. A ty jsou taky samý auto, hluk, smog, autobus, tramvaj, lidi, nedopalky a hovna. Hrozně nerada jezdím s Půem na procházku. Přesto jsme byli, ovšem s cílem. Vyzvedávali jsme fotky.

Cestou jsme projížděli třemi autobusovými zastávkami a zhluboka nasávali cigaretový kouř. A poslouchali smích puberťáků a cinkot tramvají. Sirény sanitek a drnčení aut po dlaždicích. Když jsem zajela do parčíku, hned jsem málem najela do výkalu. Kdoví čího. A je to úplně jedno.

Psala jsem o svém znechucení Kiki. Že kéž bychom byli na chalupě, kde je tak krásná příroda! Bez lidí a aut.

Skoro každej, na koho jsem se podívala, byl nějak divnej nebo rovnou nechutnej. Plive po zemi, hulí, chlastá na ulici, řve do mobilu, má nemožnej outfit nebo účes...

Datlovala jsem tyhle stížnosti do esemesky pro Kiki a už jsem kočárkem vjížděla do naší ulice. Když v tom proti mně Linda Vojtová.


Umíte si představit můj výraz. Poznala jsem ji hned a bezpečně, jednak podle tváře a toho účesu, a pak, šla v doprovodu svý matky, s níž byla na jedný z těch fotek, co jsem si prohlížela.

Chvíli jsem postála s otevřenou pusou a když prošly, prohlížela jsem si ji ještě zezadu. Ta je štíhlounká...
Bezděky jsem se ujistila, že ten knoflík u mých džínů vážně nejde dopnout.



A tak se to ukázalo zas. Kdykoliv dojdu k přesvědčení, že něco je jenom černý, ukáže se opak. Mezi šedivý lidi byla vpuštěna kráska nesmírná, abych pochopila, že inspiraci můžu nalézat i tady, v Dejvicích. Nejen v noci při kojení a nejen na chalupě, mezi rybníky.



A tak už dělám těch dřepů padesát! To na vsi, kde bych i ven chodila v teplákách, bych neviděla důvod. Natož důvod, nedat si babiččiny koláčky...
+++
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness | Web | 13. března 2015 v 18:43 | Reagovat

Krásně napsané! :-)

2 Veronika | 13. března 2015 v 23:09 | Reagovat

Janičko, ty mě neustále bavíš :D Chudák chlap, no co chudák, nemá otravovat!
Mám to stejně, mít tak někde chalupu, co chalupu, domek někde u lesa na samotce...to by byl ráj... 8-)

3 Marie | 15. března 2015 v 9:02 | Reagovat

Raději klid než účes,který sluší asi jen jí.V Praze mě stačí  dva dny v roce,bohatě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.