Když se někdo dívá

7. března 2015 v 16:12 |  ZPOVĚDNICE
Tak se nám blíží jaro, už je to znát.
Plno lidí se už chlubí naklíčenými semeny různých rostlin, no a i já se mám čím pochlubit!

Jak jsem Vám psala, že k Valentýnu jsem dostala kytku... Byla to klasicky růže. Jenže, když uvadl květ
a byl čas ji vyhodit, všimla jsem si, že ze stonku vyráží nový výhonek. Tak jsem květ ufikla a stonek píchla
do květináče ke kytce. Budu mít svou růži.
Kdykoliv se mi něco takhle nahodile poštěstí, jsem na to hrozně pyšná.

A taky mrkev, jsem koukala, že mi ve špajzce klíčí...
Ale to jsem spíš čuně, než zahradník :)


Když máme návštěvu, tak se každý rád podívá na přebalování. On je Pů takový cvalíček s faldíčky na stehýnkách, radost pohledět. A já, když mám publikum, dělám všechno poctivě, jak se vyučuje v porodnici.

Přebalit před každým kojením, otřít, namazat krémečkem...

A i my už jezdíme po návštěvách. Tedy, zatím jen k mým rodičům, kteří bydlí za humny.


A jelikož mají blízko Lídl, kde prodávají celý pytel slunečnicových semínek,
odskočili jsme si tam z jedné té návštěvy.

Tahle semínka jsem ale nemínila sázet, na ty se mi sbíhaly sliny.
Sestra Zuzka si ze mě dělala srandu, že jak se jimi krmím od podzimu, tak teď, na jaře, uvidím...
Když ono je to tak dobrý!

Dokonce jsem našla článek, že se doporučuje jíst jich "svačinový pytlík" denně.
Jsem ráda, že velikost pytlíku blíže nespecifikovali...

No ale zpět do Lídlu.
Procházíme mezi regály a já opodál zahlédla pána, co s jeho synem dřív (hodně dřív) Zuzka chodila.

Povídám to Mirkovi, když se na mě najednou ten pan otec podíval a pozdravil.
Já odpověděla - no je to dobrých patnáct let, co jsme se neviděli!

Jenže on ke mně přišel, já v rukou tu mrkev (co ji teď můžu sázet) a pravil: "To je pro křečka?"

Já: "Pro jakýho křečka?"
On: "No, jak jsme se minule bavili u kasy - že máte křečky..."
Já: "Tak to si mě asi s někym pletete..."


Mireček na mě pohlédl a já se zařekla, že už nikoho nezdravim.


Nevydrželo mi to ovšem dlouho.

Adriánek, když má hlad, tak řve. A je na mně, jak dlouho mi trvá, než přichystám dokrm, protože mé kojení mu přestalo stačit.
No a byl večer, venku už tma, když zase začal.
Já pro ten sunar běžela, zatímco Mirek otevřel okno, aby vyvětral.

A pak do té ložnice přijdu s tím mlékem a vidím, že do okna čumí chlap.

Jsme ve zvýšeném přízemí, takže se nahýbal, aby dobře viděl.

Přišla jsem blíž a jelikož pořád čuměl, povídám: "Dobrý večer..."

Odpověděl na pozdrav a odcházel.
Jenže mně to nedalo, a tak jsem za ním zavolala: "Potřeboval jste něco?" (Přitom, co by měl potřebovat v naší ložnici?)

Ale jeho odpověď mě šokovala.

"Já jenom koukám, o co jde. Jestli netrpí!"


Zůstala jsem koukat taky. A on odkráčel do tmy.
To snad ne.
Tak chlápek čuměl, jestli tu netýráme dítě...

Když jsem to tlumočila Mirkovi, který o tenhle skeč přišel, pokusil se chlapa z okna ještě dohledat. A pak si posteskl:
"To kurva nemůžeme ani vyvětrat!?"




A ještě jindy si posteskává. To, když se vrátí z práce domů, přijde za mnou do kuchyně a já klopím zrak.

"Ty ses nejdřív podívala, jestli nemám boty, že jo?" Odhadne mě a já nezapírám. Jen mě tak napadne, co bych na tuhle sebe asi tak řekla v nějakých sedmnácti. Protože tehdy jsem si byla jistá, že vím, jaká nebudu a že se nikdy nezměním...

Holt jsem přijala roli dobré hospodyňky.


"Na tebe nemusim hrát, že ho pokaždý otírám, že ne?" Ptám se mámy, když přebaluju Půa a ona přihlíží.

"Co že? No tak to teda hraj!" Okřikne mě.

A tak i roli dobré maminky, jsem přijala... :)
+++



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Verča | E-mail | Web | 7. března 2015 v 19:00 | Reagovat

No já koukám, co zajímavého jsi zase zažila. Chlap v okně by překvapil i mě. Myslím si ale, že já se s kontrolou toho, jestli mé děti netrpí, setkám ještě častěji. Teda alespoň jsem to slyšela od některých nevidomých maminek. Jedna na přednášce říkala, že si dokonce její dítě někdo chtěl odnést domů - asi jako chudáčka toulavého psa.:-D
P.S: ...A i roli skvělé spisovatelky jsi přijala.

2 renuška | Web | 9. března 2015 v 19:50 | Reagovat

Kdysi, dáááávno, když jsem chodila s tehdejším přítelem, který za mnou jezdíval a mívali jsme spolu něžné chvilky v pokojíčku, jsem jen tak mimoděk během pusinkování mrkla k oknu. Zavřenýmu. A tam chlap! Místní podivín. Sledoval nás. To byl šok. ... teď už se bát nemusím, pán se před pár lety oběsil :-/, ale na příhodu nezapomenu a tudíž ani na něho.

To jen tak mimochodem.

Ale k tématu a hlavně k poslední fotce: Jani, jsi krásná maminka a Adriánek ti moc sluší :-). Jste nádherní ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.