JO!

23. února 2015 v 14:18 |  ZPOVĚDNICE
Teda řeknu Vám, napsat při svém současném záběru článek, začíná být nad mé síly.

Poslední dobou píšu na etapy. Protože jsem ta "super žena" a jako taková jsem zavalena domácími povinnostmi...
Už jsem si dokonce říkala, že to snad zabalím, protože prostě buď a nebo. A tohle už je spíš to nebo. A mně kompromisy nesvědčí. Takže abych psala článek deset dní, to radši nic...

Kdykoliv se stane, že už mám jakš takš hotovo všechno, co jsem musela nebo chtěla stihnout, včetně dezinfekce povrchů, mám touhu zasednout k počítači.
Jenže mi to červík nedovolí. Ten, co hlodá v mý hlavě a říkává: "Snad uvaříš Mirečkovi večeři, ne?"

Chvíli se s ním hádám, vykrucuju se, že neumím vařit a že mám taky právo sedět, ale nic naplat, on vítězí.

Přecejenom mám někde hluboko zafixováno, že ženská vaří chlapovi večeři.
Asi jsem ten nepříjemný pocit zdědila po babičce.

Takže zkrátka, ten čas, který bych mohla věnovat svýmu koníčku, dobrovolně odevzdávám ve prospěch vztahu.
A tak se přihodilo, že než jsem stihla dopsat aktuální zážitky, Kiki porodila a rázem už aktuální nebyly.
A to přenášela!

Psala jsem Vám tam o tom, jak jsme spolu byly v Motole na prohlídce. Ona na poslední předporodní a já na šestinedělní. Objednali nás na stejný den. A na ten samý den objednala doktorka i Adriánka na kontrolu v šestinedělí, a tak zatímco my jsme seděly v čekárně mezi těhulemi, maminka tlačila kočár do vysokého kopce u nás za domem.

Já jí říkala, že k naší doktorce jedině autem, i když vzdušnou čarou je to kousínek.
Ale ona chtěla ten kopec pokořit. A možná taky mě, která tvrdila, že se to nedá...


Jako obvykle jsme s Kiki drbaly ostatní nastávající matky, obzvlášť jednu, co vypadala jako přelud,
a když bylo hotovo, listovaly jsme bulvárním časákem. Zrovna tam zase probírali Hanychovou a jejího Prachaře.
Kiki platonickou lásku.
Proto ostatně Agátu nesnáší.

A každou chvíli vyšla sestra, aby zavolala další.

Jenže nějakou Novákovou volala marně. Už to málem vzdala, když vyskočila paní s ondulací (ty matky jsou čím dál starší), a s omluvou, že se zamyslela, šla dál.
Smály jsme se tomu. Jak moc zamyšlená asi byla, když nereagovala na svý jméno.


Mně pak volal Mireček, a tak si Kiki o tom svém idolu četla dál sama.
Když v tom zavolali paní Prachařovou.


A najednou koukám, že Kiki se zvedá.
Prý se zasnila...


Když se na večer vrátil Mirek v práce, zalezl hned do sprchy. A za chvíli zvonek.
Táta se stavil podívat na Adriánka.
A protože jsem už neslyšela téct vodu, a protože chodba je hned vedle koupelny, domnívala jsem se, že Mirek slyší, že někdo přišel.

Vzala jsem tátu k postýlce, kde jsem mu předváděla vykrmeného synka, když v tom mezi nás nakráčel Mireček úplně nahej.

Hned se zarazil a rychle vycouval. Prý si to pak vyřídíme.
Ale nejdřív jsme se mu vysmáli...


Na Valentýna jsem měla být s Půem sama. Byl turnaj ve stolním fotbálku, totiž.
Když jsem měla námitky, tak mi to nepomohlo. Bude mi prý všechno vynahrazeno.
Když to teda potřebuju slavit...

Kiki si na mně pochopitelně smlsla, jako výsměch mi poslala odkaz na song Kráva, který zpívá Barbora Poláková.
Znáte ho?
Jenže záhy už na mou situaci přestal sedět, neboť kytku jsem dostala!


Někdo mi pak psal a padl dotaz na náš valentýnský program.
Přistihla jsem se, jak si hodlám něco vymyslet. Abych udělala dojem a nemusela s pravdou ven.

Sice jsem vymyslela (a poslala) větu: "Bude letos takový alternativní", ale vzápětí si říkám: Co to tady hraju?
A dopsala jsem:
"To znamená NA HOVNO."

Tím jsem konečně pochopila pravý význam slova alternativní.


Mirek se nabídl, že mě v noci zastoupí s krmením. Že udělá sunar.
To by bylo báječný! Radovala jsem se nad vidinou prospaných aspoň pěti hodin v kuse.

Odbyla třetí a ozval se koníček. Pů totiž jaksi řechtá, když se budí.
Ovšem já spala dál, s vědomím, že se na tohle zařechtání vzrušovat nemusím.

Jenže pak jsem slyšela, jak se pokakal. Pootevřela jsem oko.
Mirek se rozhlížel po ložnici. Co kurva dělá, proč ho nepřebalí... "Co hledáš Mirečku?" Zívla jsem.

"Roušku," odvětil a já šla měnit plenku...

A dovysvětlím, proč se rozhlížel. Vzpomínal, kde máme zásuvku s léky...


Na jednu stranu ho to šlechtí, že jako typický chlap není na tomhle šuplíku životně závislý - kapičky, náplastě a tak, ovšem na stranu druhou jsem se zase nevyspala.


Ale už jsem se naučila fungovat i tak. Klidně jsem vyrazila na procházku :)
V jednom z těch krásných dní, co teď byly, jsme se vydali do toho kopce za domem a já byla vyřízená ani ne v půli cesty.
A to kočár tlačil můj Pepek.

Nechápala jsem, jak to maminka mohla vyšlápnout. Kdyby nepřinesla zprávu a objednávku na příště, podezírala bych ji, že to vzdala a jen obešla blok.
A jestli tedy nevzdala a poctivě vyšlápla, tak že má určitě TAKY kýlu.

Protože mně, přestože jsem kočár netlačila, se udělala boule na břiše. Hned si říkám: Že by pooperační kýla?
To snad ne!

Fofrem jsem se objednala k doktorce. Dala mi termín až za týden.
Což nevadí, kýla se prý nemusí řešit hned. Leda by prý bolela - psali na netu.

A tak další den už bolela.
Jaká náhoda.

Táta říkal, že tohle řeší chirurg, ne "obvoďák".
A maminka (bez kýly) říkala, že mi pohlídá Aďu.
Protože mně když něco je, tak to ví celá rodina.

Vzpomněla jsem si, jak kamarád Martin mluvil o svém skvělém chirurgovi, k němuž teď, po pádu na lyžích, pravidelně dochází.
Dal mi adresu a doplnil, že pan doktor vypadá jako Štěpán Šafránek z Básníků.
Už tam běžím!:)


Posadila jsem se do čekárny a když vyšla sestra, podala jsem jí průkazku pojišťovny.
Ona se na mě zadívala a zvolala:

"Já vás znám! Já čtu váš blog!"

Co to...

Pán, co seděl proti mně, si mě zkoumavě prohlížel a já od té chvíle zkoumala zem.

Když mě pozvali dál, viděla jsem za stolem doktora Šafránka.
Jen Martin zapomněl dodat, že asi tak po dvaceti letech.
Ale byl to on!

A zatímco mi vyšetřoval břicho, sestřička se mě zeptala, kdy bude další článek.
Rozpačitě jsem jí svěřila, že ho píšu už týden a ona odvětila, že se vždycky těší.
A když mi pochválila synka, doktor už to nevydržel a povídá:

"Vy se znáte?"

"Ne, to je taková celebrita," zasmála se a já si vzpomněla, jak jsem Vám posledně psala o těch soukromých minutách slávy...

Cestou domů jsem cítila, jak mě tenhle zážitek povzbudil k vytrvalosti, i když času je fakt málo.
Tímto tu sestřičku zdravím a děkuju :)


V té době byla Kiki ještě těhulka a asi pátým dnem přenášela.
Psala mi, že jestli dneska neporodí, tak už neví, co pro to ještě má udělat, protože pořád doma uklízí.
Prý se jim v noci vrátila kočka celá od krve, a tak ji - s podezřením na autonehodu, vezli na veterinární pohotovost.

Dan jel prý tak rychle, až to s Kiki na místě spolujezdce házelo.
V ordinaci se ukázalo, že Chanell byla skutečně jen od krve a nic víc jí není. Za dva tisíce se to ukázalo.
A za další tři jim bylo nabídnuto její celonoční pozorování, zda se něco neprojeví později.

Na to Kiki řekla, že ji bude pozorovat doma a odjeli.

Další epizodu měli se psem, který se nemohl vysrat. A tak ho příštího dne za sedm set vysrali na veterině.
Pes pak dělal, kudy chodil a Kiki zase jenom uklízela.

Večer mi psala, že z těch příhod typu Kočka, co ji nepřejelo auto, snad skutečně porodí.
No a ráno se skutečně jelo, tentokrát s ní.
A Dan směl být za sedmset pět u toho :)


Nakonec ho to ale stálo trochu víc, což jsme nikdo nečekal, protože se rozhodl při té příležitosti požádat Kiki o ruku...

Měl to v plánu před porodem, jenže nakonec zahnal myšlenku, žádat ženu v kontrakcích.
A tak to udělal potom. Když už měla Kiki jejich malou Violku na prsou.

Popsala mi to takhle: "Klekl si a zeptal se, jestli si ho vezmu, že chce být rodina. A já, od krve, že JO..." :)
+++










 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča | E-mail | Web | 23. února 2015 v 19:16 | Reagovat

Mlsně tady nakukuju, (píše nevidomá:-D), už několik dní a konečně jsem se dočkala! Taky onu sestřičku zdravím a děkuji ji, protože kdyby měla v tomto měsíci skončit druhá má oblíbená blogerka, vyhodím veškeré zásoby kafe, což mě spolehlivě oddělá.:-D

Kočka Chanell mě pobavila, stejně jako věta o psovi, který se za sedm stovek vysral na veterině. Díky bohu, že ta má fenečka sere zadara, protože vezmu-li v úvahu, jak často koná velkou potřebu, byly by to fakt velké výdaje.

Kiki, gratuluji k Violce. Je to dost neobvyklý jméno a upřímně: když všude potkávám ty malinké Elišky a Nelinky, jsem ráda za nenásledování jmenného stereotypu. Jméno Eliška a zvláště pak Nela se mi moc líbí, ale všeho s mírou, řekla bych... Jo a rovněž gratuluji k originální žádosti o ruku.:-)

Janičko, i kdybys článek datlovala dvacet dní, věz, že já si na něj velmi ráda počkám... ale jen těch dvacet - měsíc už by byl moc!:-D

Mějte se krásně, maminy.

2 Lucie | 23. února 2015 v 19:16 | Reagovat

Dobrý večer Janičko,
moc děkuji za pozdrav:-))),s tím Šafránkem máte pravdu,ale víte jak moc je na to hrdý:))))říká mu to každá druhá ženská...Doufám,že jsem vás neuvedla moc do rozpaků,pak jsem si říkala jestli jsem nebyla moc vlezlá,ale já vám  to musela říct,že to tu čtu a to už alespoň 3 roky,je to pro mě jak droga..každý týden nakukuju jestli už je nový článek..
Ještě jednou moc,moc gratuluji Kiki ke krásné holčičce,bude s Adriankem skvělá parťačka...
PS:jo celebrita pro nás jste:-))) 8-)

3 Rockytka | 23. února 2015 v 19:25 | Reagovat

janičko sice jsou pauzy mezi články trošičku dlouhý, ale čekání se pokaždé vyplatí!!!
A hlavně příběhy ze života Adriana a Violy a jejich skvělých, krásných, vtipných maminek budou jistě ohromující!!! Obzvláště skvěle napsaných tebou Janičko!!! Nemůžu se dočkat!!!! :-D

4 Martin | 23. února 2015 v 19:45 | Reagovat

K těm komentářům už není moc co dodat. Taky se vždycky těším na další díl téhle telenovely, kterou píše tvůj život a ty nám ji tak poutavě servíruješ. Je škoda že na to nemáš víc času, protože už teď vím o dalších novorozeneckých hláškách o které čtenáře jistě nepripravíš. Ale aspoň se můžeme těšit na další pokračování. :-D

5 Anička | 23. února 2015 v 20:46 | Reagovat

Taky jsem se nemohla dočkat.
Přistihla jsem se, že jsem i trochu naštvaná, že vlastně nevím, co se u Vás děje :-D Asi jsem si Vás nějak moc připustila k tělu ;-) Jako by se se mnou přestala bavit kamarádka :-D
Ale neberte to jako výčitku, sama jsem si pak vynadala, že jsem už fakt prdlá :-D
Kiki vypadá na fotkách naprosto báječně. Moc Vám oběma mateřství svědčí, jste tak krásné maminky :-)
Přeji Violce a mamince do života mnoho radosti a zdraví.
A Vám oběma ať Vám to stále tak klape a jste veselé sestry :-)

6 Marie | 24. února 2015 v 9:25 | Reagovat

Janičko piš,piš,piš.Violka je úžasná,tak jako Adik.

7 niternice | 24. února 2015 v 10:08 | Reagovat

Tak ze to o sobe "Safranek" vi, to me dostalo :)))
Stejne jako nastvani, kdyz se nevi, co se u nas deje :)))))))
Jsem rada, ze mam tak vtipne ctenarky a rada pro Vas pisu...kdyz je cas.
Dekuju za vsechna prani a mile vety!!!

8 Kiki | 24. února 2015 v 13:14 | Reagovat

Takze Jani: mas tu chyby! Hned v nadpisu clánku, ten se ma jmenovat "Ano!":))) - hned vysvetlim

Za druhe, za kocku, kterou nesrazilo za pozorovani a jeji "zfetovani" 5000kc a platili jsme 3000kc, ale je to je vedlejsi:)

Zpatky k výtce č.1!:) Dan si klekl a zeptal se me a já pod vlivem rajského plynu a od krve rekla "ano!":)) prece si to netrenuju takovou dobu abych pak rekla humpolácky , "JO"!:) Jo se na zadost o ruku nerika! To jsem ti jen napsala ve zprave, chapes!:) takze Ano ano ano:)))

Jinak dekuji vsem za gratulace a tesim se, az Violka se uvidi s Adou:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.