Poporodní plán

17. ledna 2015 v 23:02 |  ZPOVĚDNICE
Na večer jsem si udělala svou zdravou kávu, vitakávu, že nad ní chvíli posedím, než se probudí Adriánek.
Dneska poprvé spal u otevřeného okna a snad díky tomu jsem o něm 4 hodiny nevěděla. Nebo nemusela jsem vědět
- kdyby nepřijela neohlášená návštěva...

Kiki, Zuzka a Dan.

Povídám jim: "Takhle se chodí po návštěvách? Bez ohlášení?"
A oni na to, že je to snad jedno, ne. Stejně jsem pořád doma...

Snažila jsem se jim vysvětlit, že jsem mohla mít svý plány. Program, svůj.
Třeba si jít lehnout. Což bych sakra potřebovala. Jenže nezalezla bych, ani kdyby nikdo nezazvonil. Do takový zimy, co jsem Aďovi udělala v ložnici, to leda jít spát v kabátu...

Takže spánek jsem si zabila dřív, než to udělala návštěva. Aspoň jsem stačila odstrojit stromek. Už to chtělo.
Sice pod ním spává kočka, ale holt si bude muset najít jinou přírodu.

Když jsme u přírody, koupila jsem si čaj "lipový květ" a hned s prvním douškem přišlo léto. Je mi jedno, jestli lípa kvete jindy. Já měla léto.
To někdy i v noci, když na chvíli větrám, připadá mi, že musí bejt horká letní noc, protože slyším ptáky.


A jak máme akvárium a v něm vzduchování, tak to tak zvláštně bublá a hvízdá, až to někdy taky připomíná ptačí zpěv.
Kiki se mě ptala: "To jsou ryby nebo ňáký ptáci?"
A já na to: "Ryby. Ale pouštim jim tam ptáky."

My se se ségrama smějem takovýmhle hovadinám, víte...


Nakonec jsem byla ráda, že holky přijely. Moc se teď nevidíme. A moc se teď nesměju.

Ukázala jsem jim, jak si Adínka zručně přehazuju a jakou polohu má moc rád. To když ho podeberu pod bříškem a zvednu ho. Jako by létal. Tak to má rád.
Mirek mu vždycky říká, aby si nemyslel, že je Superman.
Tím je totiž on...

Když šel nedávno na jeden pracovní pohovor, vzal si pod svetr tričko s tímhle svým oblíbeným hrdinou.
Povídám, že to snad ne...
Ale prý právě že ano. Tak jsem to dál neřešila.
Zato Mirek na gauči dumal, co jim tam bude o sobě povídat.
A nakonec na to přišel: "Jsem Superman," ukázal triko z pod svetru a hodil přesvědčivej pohled doprostřed pokoje.

Jestli to tam skutečně řekl, tak to na ně zapůsobilo, protože tu práci dostal.
Holt Supermanů není nikdy dost...

Já to vím a proto Adriánka přetáčím ve vzduchu na bříško, aby si zvykal.

Když to viděl Dan, okřikl mě: "Nedělej mu to! Ten si určitě řiká - ještě jednou mě ta kráva přetočí, tak se balim a jdu pryč. Beru odsávačku a pleny a zazvonim na první zvonek. Adrian, čtrnáct dní, rodnej list tady a tady všechno, co ke mně potřebujete..."


Když se hodně směju, nejčastěji podobným kravinám, tak mě ještě bolí jizva.
A je ještě jeden moment, kdy zabolí. To, když se u zrcadla točím v pase, abych si viděla na zadek.
Jestli už je menší.

Mirek říkal, že na zadek by se zatím ještě nedíval...

A holky říkaly, že břicho nemám tak zlý, sice trochu vytahaný a převislý, jako starý báby ve sprchách,
ale že to bude dobrý.

Z mýho pohledu jsem si totálně zkazila postavu. Probudit se takhle jednoho dne v minulosti, kdy jsem byla svým tělem posedlá - protože takový období jsem taky měla, tak jednoduše zešílim. Sama se divim, čím to je, že stojím před zrcadlem a jsem celkem v klidu. Možná si nepřipouštim, že by se to nespravilo. Anebo se mi spíš proměnily priority.
Přesto se to musí spravit!


To Kiki se tolik nespravila...
Má měsíc do porodu a ještě pořád pracuje. Prý se říká, že kdo se dost v těhotenství hýbe, má snazší porod. A tak dokonce běhá, když se zapomene.
A taky tančila. To když slavili chlapečka, tak si vyhodila z kopejtka. A lidi se prý rozestupovali, jak z ní šel strach...
Báli se totiž, že na tom parketu porodí.


Pokud jde o její porod, rozhodla se, že neponechá nic náhodě a v porodnici se dá ubytovat "nadstandardně".
Potíž je v tom, že takový VIP pokoj mají na oddělení pouze jeden, a tak v případě, že bude obsazený, nebude možné jejímu požadavku na soukromí vyhovět.

Pokud by taková nepříjemná situace nastala, má Kiki plán B.
Bezprostředně po porodu odjíždí domů...

Prý je to možné, pochopitelně na revers. Si tedy myslím já.

Dál má v plánu (v porodním plánu), vrátit se nejpozději po šestinedělí do práce. Zrovna se doprodávají zbytky staré kolekce a rozjíždí se nová sezóna (jako každý rok 2x), a tak myslí, že by neměla chybět. Znáte ten pocit nepostradatelnosti...
Já taky ne.


I když, možná bych ho mohla mít... Donáší se mi, jak se na mě bývalí kolegové ptají, a že mě pozdravují. Jenže se nikdy nedovím, kdo konkrétně, jelikož si to nikdo nepamatuje.
Kiki mi tuhle psala, že mě pozdravuje krátkovlasá pani.

"Začala na mě mluvit nějaká lesba na hajzlech a mně až po minutě došlo, že tě zná..."


Ona mě svými zkazkami dokáže vždycky pobavit.
A nejen těmi. A nejen mě.

Když se balila do porodnice, protože nechce nic ponechat náhodě, pořídila si novou tašku. Kabelu od své oblíbené značky, totiž Victoria Secret.
Do ní vložila pár nezbytností, jako svůj hřeben z limitované edice a bryndáček Dior, který dostala od kamaráda - módního gurua. Což nasvědčuje tomu, že skutečně nebude kojit, jak nedávno předeslala, protože to, mimo jiného, bolí. Což můžu potvrdit.

První dva týdny jsem se téměř svíjela bolestí, která jako blesk zasáhla celý tělo, kdykoliv se Pů přisál. Palčivá bolest projela až do hlavy a morku kostí. Nepřehánim.

Když byla v té době na návštěvě Zuzka a byla právě doba kojení, koukala na ten můj projev a úplně se zděsila: "Co to má znamenat? Takhle se kojí?" A pak se rozesmála a já s ní, ačkoliv jizva ještě bolela dost. Zdaleka ne však víc, než kojení...


Že prý kojení posiluje vztah matky a dítěte. Já se tomu smála. Kojení je hlavně zdravý pro dítě, vztah si udělaj i bez něj, tvrdila jsem.
Ale jak jsem pak byla nucena každé tři hodiny podstupovat tu nesnesitelnou bolest, tak jsem ten názor začala chápat jinak. Náš vztah opravdu sílil. Z mojí strany ovšem.

Prostě jsem k tomu chlapečkovi přilnula a vysvětluju si to podstoupenou bolestí. Možná bych k němu ale přilnula i tak.
Možná je vysvětlením příroda.
A doufám, že mi příroda taky pomůže přečkat ve zdraví tu strašnou únavu, kterou způsobuje přerušovaný spánek.
A že kvůli mé podrážděnosti, která je důsledkem, nedojde na partnerskou krizi.

Nevím, jak to máte vy, ale já, když jsem strašně ospalá a nemám vidinu nápravy, propadám zoufalství a snadno se naseru...


Ve schránkách jsme před pár dny našli upozornění, že budou v domě prováděny odečty měřičů tepla.
A to od horních pater směrem dolů. Mezi jednou a šestou odpolední.
My jsme v přízemí, a tak si říkám, že přijdou v šest.
Nemohla jsem jenom pochopit, že si dali hodinu na jedno patro o dvou bytech. Asi to maj s přestávkama, ani by mě to nepřekvapilo.

Jenže v jednu zvonek.
Já v noční košili a zrovna jsem v posteli kojila.
Mirek šel otevřít a pustil dovnitř chlapa, co šel odečítat.
Volám, ať si nesedá k televizi (Mirek), ale je chlapovi za zadkem.
Mirek na to, že nemám mít obavy, že v koupelně nám pán určitě visící dupačky neukradne.
Co že? Odpor?

"Okamžitě běž za nim!"

"Klid..."

A za chvíli jsem měla chlápka v ložnici. Přijít o týden dřív, viděl by, jak se tam svíjim bolestí. Asi by se vyděsil.
Dneska už to kojení v podstatě nebolí.
Jenže chlap se bál i tak. Opatrně a bleskurychle proběhl ke kamnům a hned zase pryč. Asi dobrej počtář.

A já si všimla, že má boty...

Co že?!

"Jak to, že se nezul?" Řvala jsem z ložnice.

Mirek mi to nedovedl přijatelně vysvětlit - byla to jeho chyba - nestál u pána, kdyby ano, všiml by si, jak se nezul...


A vůbec, co si člověk neudělá sám, to nemá. Bejt já ta, co jde otevřít, proběhlo by to takhle:

"Jdete nějak brzo, ne? Dvakrát je tu v domě psáno, že začínáte nahoře, máte za tim výkřičníky, tak co je tohle za pořádek?"

On by něco zablábolil, což ostatně blábolil i Mirkovi: "Jste první na ráně..."


A vidět, že se neobtěžuje zout, no já bych ho hnala.
"Vy se jako nezujete? Děláte si prdel? Včera jsem celej byt vytírala! A mám tu novorozence!!!"

A i kdybych kurva neměla, tak se tu prostě budeš zouvat, jasný?!

A tak jsem dostala vztek. Že to Mirek nechápe a nedohlédl na to vyzutí.
A že na mě teď kouká, jako na magora...

Chtěla jsem (potřebovala jsem) si dát ještě hodinku spánku, až Adriánek usne, ale namísto toho jsem byla nucena jít vytírat.
Ať vidí, jak mi přidělal práci...

Jenže mop se za pračkou nějak zasek´a kýbl se vylil... A nešel mi sundat ručník, takže jsem ho vzteky servala i s věšákem. A ten i s hmožděnkama...

Hergot, já mám sílu, pomyslela jsem si. Ale co teď? Co až to uvidí Mireček?


Tak jsem se tam rozbulela. A on přišel, objal mě, podal mi čaj, donesl si šroubovák a bez řečí věšák zase pověsil.
Holt Superman, no...
Musím se sebou něco dělat!



Můj poporodní plán:

Příliš se nesmát (nevztekat, nebulet)
Nedívat se na zadek (svůj)
Snášet bolest při kojení (posilovat vztah s Půem)
Zhubnout zadek a posílit břicho
Spát, jak to jen půjde
Stát se superženou


Kiki porodní plán:

Obsadit nadstandard/podepsat revers
S nikým se nepaktovat
Nezašpinit si svou VS tašku
Neztratit Dior bryndák
Nekojit
Vrátit se do krámu, co možná nejdřív



Nemohla jsem si vzpomenout, jak se jmenuje ta značka, co už je úplně pasé a out.
A co ji Kiki taky dřív nosila.

Zeptala jsem se jí a ona mi ji připomněla. Ale ať to prý nikam nepíšu, protože právě
nedávno něco od té značky dostala a přijala to, protože dotyčný netuší, že tohle už prostě ne...

Ona je shovívavá ke svým přátelům a my k ní - má totiž teď to období před proměnou priorit...

Ovšem neznamená to, že až se jí to otočí, bude úplně v cajku.
Já o tom vím svý... :)
+++

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 18. ledna 2015 v 1:46 | Reagovat

:)))))))) Jani, kdybych se neznala,myslela bych si, ze jsem ultra krava:)))))) takhle si myslim obcas, ze jsem krava, ale tenhle clanek tomu dodava to slovicko ultra:)))

Prehanis!! Rikala jsem, ze po sestinedeli chodit do kramu kontrolovat! Jen kontrolovat! Az v srpnu zase na sichticky!:))))  uz jsem si zjistovala, miminko si muzu brat sebou! - nepotrebuje ID kartu!:)

2 Kiki | 18. ledna 2015 v 1:48 | Reagovat

A bricho mas fakt v pohode, necekala bych, ze muzes vypadat tak v pohode po 3 nedelich:)) vzdyt,kdo te znama a chodil si kontrolovat jak vypadas chvili pred porodem, musi souhlasit:D

3 Barča | 18. ledna 2015 v 23:10 | Reagovat

Znáte ten pocit nepostradatelnosti? Já taky ne.... tak to mě dostalo:) .... ....

4 Veronika | 19. ledna 2015 v 21:12 | Reagovat

Tak já  můžu nadstandardní pokoj jen doporučit, po prvním porodu jsem kápla na skvělou holku, dost jsme se nasmály a nakecaly, kolikrát i do noci. Pustili ji o den dřív jak mě, přesunuli mi tam jinou paní, která byla ale neuvěřitelná pipina, v noci rožlé všechny zářivky, neustále dítě překrmovala z flašky, takže chudák holka pořád plakala a blinkala, do noci ji hrála televize... no stačil jen ten jeden den a už jsem věděla, že jakmile půjdu rodit po druhé hned si budu žádat nadstandard. To Vám byl klid :-D
Jo a Kiki, kdyby náhodou měli plno, u nás se to dá ukecat i tak, že Vás dají samotnou na pokoj ;-)

Janičko a krásný článek, tolikrát jsem se zasmála :) Nééééé, že by jste byli pro smích :-D  :-D  :-D

5 Marie | 22. ledna 2015 v 9:18 | Reagovat

Super plány a malej je kouzelnej.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.