Těhotná málo i moc

25. listopadu 2014 v 13:23 |  ZPOVĚDNICE
Mám před sebou posledních pár šichet v krámu, než se s chutí uvelebím doma na gauč.
Mirek se moc těší, že už se nestane, aby byl doma sám... :)
Říkala jsem Vám, že Dan takovým dnům říká BéKáčka? To jako, že dny Bez Kiki, víte.
Taky mu brzy skončej´...


Abych poslední pracovní dny neměla úplně jednoduché, zavítalo pár stálých zákaznic, z nichž některé se chodí častěji jen pokochat a pomazlit s módou, než nakupovat.
Zpravidla vyžadují naše plné nasazení, rády si o oblečení povídají, zkouší, hladí ho a dávají se v něm chválit.
A taky ty jednotlivé kousky zasvěceně komentují.
To je něco pro mě...

"Ten kabát je naprosto nadčasovej!"

"Tohle je na mě příliš KEŽL!"

"No ty kalhoty maj´ DRAJV!"


Když jsme u toho obě s Kiki, tak to ještě jde. Ona ví, co dáma míní, takže konverzaci přebírá.
Pokud jde o to chválení, když Kiki už nemůže, každá řeknem půl věty. Anebo na střídačku.

Tuhle se jedna nemohla rozhodnout, jaká bunda jí sluší víc, jestli zlatá, anebo modrá.
Stály jsme u ní obě a měly rozhodnout za ni. Jenže ať jsme řekly jakoukoliv, ona pořád váhala.
Po dvaceti minutách, kdy je před zrcadlem pořád střídala, se znova a s úplně vážnou tváří zeptala:

"Tak jakou?"

Jelikož jsme jí dávno a mockrát názor řekly - obě Vám moc sluší, ale ta modrá asi o trochu víc...,
nevydržela jsem a povídám, že je to na ní.

"Když já právě nevim..."

"My už jsme vám řekly, teď se musíte sama rozhodnout."

"Jsem nerozhodná...,"

TY VOLE...


Nic, prostě jsem řekla Kiki, že necháme pani přemýšlet a tím jsem jí hodila záchranný kruh, v němž mohla bezpečně doplout do zázemí.
Jenže ona šanci nevyužila a nechala se dámou vtáhnout do dalšího kola úvah o tom, která ze dvou bund je ta pravá.


"A podle katalogu se k těmhle kalhotům hodí tenhle svetr, přitom to by člověk vůbec neřekl, že jo? To by se neodvážil zkombinovat...," uvažovala, bohužel nahlas, zase jiná.

A bohužel ve chvíli, kdy už Kiki večer odešla.
Nesnášim tyhle konverzace. Je mi úplně jedno, co je v katalogu a co tam kdo kombinuje. Ony na to dají, tak prosím, ať se podle návodu odívaj´, ale ať si o tom se mnou nepovídaj´!


To víte, že se snažím zapojit a aspoň vypadat, že mě to taky bere...

"Ten svetr je naprosto nadčasovej," soukám ze sebe naučenou frázi a hned se napomínám: Co to tady kurva melu?

"Ale že jo? Ten vzor je opravdu natolik nadčasovej, že to k tomu holt jde, no. Ale člověka by to fakt nenapadlo."

"To ne, no...," přiznávám.


Kdyby tak věděla, jak strašně mi to je jedno.
A čím víc se blíží porod, tím víc...


Do toho mi přijde zpráva od Kiki, že se jí nedaří, nekousat si nehty.

Je to takový její zlozvyk od malička.
Pomáhá si gelovými, ty kupodivu nehryže.
Ovšem celá problematika umělých nehtů jde taky mimo mě...

A dál od ní čtu: "Budu muset zase na ty gelový, protože vůbec nevim, kdy můžu čekat tu žádost o ruku. A moje největší noční můra je, dostat prstýnek na prst s okousanym nehtem!"


TVOJE NOČNÍ MůRY CHCI MÍT!!! odpovídám rozladěně, zatímco zákaznice zkouší nadčasový svetr.



"Ty nevíš, jakej je to komplex! Pak někomu ukazovat snubák na ohryzanym prsteníčku!" Pokračuje Kiki, ve snaze mě přesvědčit, o velikosti svýho problému.

A já se začínám podezírat, že nejsem úplně normální, když se do toho za Boha nedokážu vžít.


Mám na mysli to označní jejího "problému" noční můrou. Protože chuť dobře vypadat samozřejmě chápu. S tou žiju přirozeně taky...



Mirek mě doprovázel na kontrolu a já už nejsem schopná jít svižně. Spíš se vedle něj valím.
A najednou proti nám ženská, co na něj zírala už dobrých sto metrů předem a nespustila z něj oči, dokud jsme se s ní neminuli.

Povídám: "Viděls to? To snad ne!"

Neviděl to. Prej.
Asi nechtěl mít problémy :)


Zato já rozhodně viděla.
Ta drzá koketa mě úplně přehlížela. Jako bych tam nebyla. Přitom mě taky zkoukla, i to jsem viděla.
Jenže takovým tím pohledem: To nic, to se nějakej soudek vedle něj kutálí...


Byla jsem tak rozhořčená, že jsem se okamžitě rozhodla, hned po porodu, mít figuru jako dřív.
Kiki mi často cituje modelky, co se na bulvárních stránkách chlubí tím, že nepřibraly ani deko navíc, a že všechna ta případná těhotenská kila nechaly na porodním sále.
Přesně to se chystám udělat.
Snad bude mít synek těch dvacet...


Protože moje noční můra je (z těch povrchnějších tedy), že mě ženský nebudou brát vážně.
Ne Mirek! Ženský! :)


Zatím u nich nemám respekt ani v té čekárně plné těhotných.
Mirek se tam rozhlédl a konstatoval, že břicho mám ze všech nejmenší.

Super, ani tady nic neznamenám...

Mínil to jako pochvalu - že jsem ze všech nejmenší do všech stran.
Ale zrovna TADY si přeju bejt pořádná! A sklízet obdivné pohledy.
Jenže to vypadá, že dvacetikilové děti se narodí všem ostatním kolem...


A tak budu muset asi snad cvičit nebo co.
Ale to je ještě daleko.
Nejdřív je potřeba přežít císaře.

V tom na mě vyskočil titulek na Centrum.cz, kde ho rozebírají a nározně popisují. Je tam taky video...

To jsem si možná neměla pouštět.
Vy ale můžete, jestli Vás to nečeká.
A jestli jo, tak si místo toho udělejte radši nehty...
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zuzana | 25. listopadu 2014 v 14:52 | Reagovat

Ty voe Jani.... POZDĚ!!!
To´s mě nemohla varovat už o pár hodin dřív??? Čeká a na nehty jsem teda místo toho jít měla... chjo! :-!

Ale zase jsi mi jinak dodala optimismus ;) :-D

2 m. | Web | 25. listopadu 2014 v 15:08 | Reagovat

Mně pomohly umělé nehty a zářivé laky, hlavně červený. Ten vypadá ožmoulanej tak blbě, že mě to naučilo na něj bejt fakt opatrná :) Jedna má známá řešila tenhle problém se svou dcerou. Tatínek to nakonec nevydržel, odvedl malou na záchod a tam jí strčil ruce do vody v míse. Sice byla čistá, nicméně zafungovalo to tak, že se holce pak už hnusilo strkat si je do pusy (i když je měla samozřejmě stokrát umyté) a už si je nikdy nekousala.

Taky mi dost pomohlo používání sypkého suchého šamponu na vlasy. Já se v nich totiž často přehrabuju, ten šampon, když se špatně vyčeše (což se mi stávalo pořád), zůstává za nehty a chutná jako mýdlo. Člověk nemá vždycky šanci jít si někde uprostřed přednášky ve škole umýt ruce, tak jsem prostě musela čekat do přestávek, než to "mýdlo" budu moct vymýt, a to taky člověka naučilo nehlodat.

Ty zákaznice bych zabila. Neměla bych na ně trpělivost. Tohle je důvod, proč nevydržím v takové práci, nesnáším lidi, co řeší naprostý sračky a ještě tím obtěžujou druhý lidi. Musela bych na ně začít řvát, ať si zaříděj nějakej život, ať maj něco skutečnýho, o čem mluvit, nebo tak něco :D

3 Kiki | 25. listopadu 2014 v 20:50 | Reagovat

Jani:D hezky clanek:)))  prej snad ma dvacet chlapec:)))))) to moje ma uz taky dost.. Hruza!

Ale musim Te opravit, Dan se nemuze dockat az z Letiste vypadnu,protoze to mu prave konecne zacnou Békáčka... Ono je fakt,ze nekdy je to dost,kdyz jsme spolu v praci na stejnych smenach a pak i mame stejne volno a ja se na nej lepim porad.. Nema to lehky:))))

A co se tyce nehtu, voda ze zachodu me rozesmala, ale ja nejsem uplne pintlich takze po poradne umyti bych se do toho dala
Asi zase:))) a problem je,ze ja si je kousu a trham. Mam je tak slaby, ze jdou trhat. Ach jo. Je to to strasny. Stydim se. Jeste ted verejne. Meli by jste mi vsichni napsat jaka jsem ostuda a treba by to mohlo pomoc:))) ale ja uz mela obdobi,kdy jsem mela svoje nehty da se rict "hezky" a obcas jsem schopna tahle obdobi opakovat, ale pak prijde vzdycky nejakej stres nebo neco a proste jedu v tom znovu:(

4 Verča | E-mail | Web | 30. listopadu 2014 v 13:51 | Reagovat

[3]: Na posílení nehtů pomáhá buď čaj z natě přesličky rolní, anebo se dá v lékárně pořídit čaj zvaný křemíková bomba. Pije se to šest týdnů, ale nevím, jestli by ti větší množství křemíku nevadilo v těhotenství. Myslím, že ne, ale příliš se v tom nevyznám. No a na samotné kousání prý pomáhá kyselý lak na nehty, ale já slyšela už i případy, že někoho nejen, že neodradil, ale ještě mu chutnal.:-D
Chce to asi vytrvalost. Vymyslet si třeba způsoby, čím se zaměstnat, když si uvědomíš, že si nehty koušeš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.