Vadí nevadí

2. září 2014 v 10:44 |  ZPOVĚDNICE
Někdy na jaře jsem ztratila klíček od sklepa. Kvůli tomu jsme nemohli v červenci stanovat, protože stan byl zamčený...
Já radši řeknu, že to byl ten důvod, ale mám takový pocit, že i kdybych se ke stanu dostala, postavili bychom ho a brzy zase skládali, protože bych udělala scénu, že v noci venku fakt spát nebudu...

Další svízel byla v tom, že s klíčkem od sklepa se ztratil i ten od schránky. Byly spojené.
Ovšem to v podstatě nevadilo, Mirek si totiž dokázal poradit. Pomocí šroubováku obratně otvíral
i zavíral malá dvířka kaslíku...
Mně to nešlo, ale to není nic překvapivého.



Pokud jde o nálezy, tak to u mě chodí tak, že bývají s předzvěstí.
Mluvím tedy o nálezech podstatných. Jako kočka, klíče od sklepa...

Jednoho rána se zase, jako obvykle, zobrazoval za oknem stín kočičí siluety a mně to připomnělo tu dávnou záhadu,
kdy jsem tam přesně takový stín zahlédla poté, co jsem už týden postrádala Sáru...
To jsem Vám kdysi psala a teď jsem to vyprávěla Mirkovi.

Řekla jsem si: No konečně! A rychle běžela to okno otevřít. Jenže nebyla tam.
A nebyla ani dole, ani vedle, ani nepřiběhla na zavolání... Tak co to teda bylo?
Vždyť to byla jasná ona!
Vrtalo mi to hlavou a krátce na to do toho samého okna tehdy volala sousedka,
že našla mou kočku... Že je zavřená v jednom domě a vidí ji tam za oknem, jak vyvádí...


No a podobně se ohlásilo i nalezení klíčku.
Ne tedy, že bych někde spatřila jeho stín... :)

Volalo mi cizí číslo. Zvednu to, jsem v krámu, no a tam nějaký chlap: "Dobrý den, prosim vás,
já potřebuju vědět, jakej sklep je váš. My tu něco děláme..."

Lekla jsem se, že ho budou potřebovat otevřít, protože to už jsem zkoušela a prostě mi to těmi šroubováky, ani hřebíkem nešlo...

Dodal, že mu jde konkrétně o otevření sklepa proti dveřím.
Tak ten není můj! Ulevilo se mi.
A rozloučili jsme se.


Jenže netrvalo dlouho a volala mi máma z chalupy.

"Janičko, už jsi našla klíč od sklepa?"
"Ne...," odvětila jsem zaražená. Co dneska maj všichni s tím sklepem?

"Tak to bude tvůj... Já teď jdu ze zahrady a přede dveřma ho vidim ležet. Válí se tady, jako by
ho sem někdo právě položil. Když jsem šla ven, určitě tu nebyl, to bych si ho všimla. Když má
navíc ten oranžovej štítek...," popisovala mi tu záhadu a já nevycházela z úžasu.

Co ten klíček dělá na chalupě? A jak to, že leží na zápraží, kdo ho tam najednou dal?

Nedopátraly jsme se, ale aspoň jsme se spolu zase hezky podivily. To my rády.


Mirek k tomu řekl jenom to, že je rád, že můžem po létě konečně vytáhnout ten stan.
Byla to ironie, což někdy nepoznám, ale teď jsem v ni doufala.
Holt až zase za rok, no, co se dá dělat. A to taky asi ne, s miminkem... Tak holt vůbec no.
Taková škoda...


Jeli jsme aspoň na houby. Do míst, kde žijou lidé, co dřív bydleli ve vsi, ale utekli na samotu do lesů, protože starý pán si přál vybudovat oboru s jeleny.
Jenže paní všechny úspory na stará kolena proměnila ve zlato a chlast, a on se dál jen dřel.


A mně se zdál sen. Den před velkým ultrazvukem. Doktor mi v něm definitivně potvrdil, že to bude kluk.
A ten den to skutečně definitivně potvrdil.


Ony někdy i velká přání bývají předzvěstí.
Toho, že se nesplní.



Ovšem mít zdravýho synka, to je štěstí.
Nemít stan - to nevadí! (hlavně v létě)
Mít zloděje ve sklepě - nevadí (když vezme stan)
Nemít jeleny - nevadí! (když mít dalekohled)
Mít zlou ženu - jó, to vadí, to vadí...
***
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zuzana | 4. září 2014 v 8:52 | Reagovat

:D No Jani, fuj!!!
"OnA velká přání..." :D Kde je ten Martin!!! Se fláká nebo co?! (Je to Martin, ne? ;))

A stan teď bude mít pauzu určitě několik let...to vííííš, s miminkem ;)

A so ten zloděj??? chjo... to už je jak detektivka!
Tak pá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.