Plno zábavy (pro jiné)

16. září 2014 v 21:30 |  ZPOVĚDNICE
Budete se divit, ale v uplynulém víkendu jsem nezažila moc zajímavého.
Nejzábavnějším zážitkem byla extravagantní módní přehlídka babiččiných kožichů v podání modelky Kiki...
Ale pěkně popořádku...


Ve víkendovém plánu bylo vyorat a sesbírat brambory. Na chalupě.

Mirek se původně domníval, že je ze země vykopeme motykama, protože tak jsme je do teď
skutečně kutali, když si nás babička poslala.
Ale to se vždy jednalo o pár brambor k aktuální spotřebě. Ne o sklizeň úrody...

Asi proto byli naši jeho vtipem tolik pobaveni.


Jenže nakonec z velkých zemědělských plánů nebylo nic.
Totiž celý víkend propršelo.

Aspoň na houby jsme se v tom dešti vydali, aby se nesedělo v chalupě.
Pro mě, která se snaží hubnout, anebo aspoň víc nepřibrat, je každá nuda za pecí úskalím
v těchto snahách...


A houby rostou - věděli jsme od lidí z facebooku.
Jenže tam, kde jsme byli my, už spíš odrůstaj´.

Jelikož mně už dělá problém ohýbat se, sbíral Mirek. Jenže málokterou nakonec uložil do košíku,
jak byly promáčené a kolikrát nahnilé.
Takový houbaření mě nebaví.

A když jsme si nakonec našli lepší zábavu v mlází za lesní cestou, ozvalo se troubení.
Zrovna holt to houbaření přestalo bavit i ostatní a naháněli nás do auta.
A tak Mirek aspoň rychle utrhl ten mladej hříbek, co při tom našel...


Po zbytek dne si nás babička vykrmovala a táta napájel pivečkem ze soudku. Co mělo téct k tomu polnímu sběru...
To se ví, že já a Kiki jsme dostaly jen pomálu. Je to škoda, nikdy mi pivo nechutnalo víc, než když ho nesmím.

Večer pak dávali Princeznu ze mlejna, tak jsme zakotvili na gauči u pohádky. Stejně mám na ni dlouho chuť. Chtěla jsem ji ukojit Třemi bratry, ale Mirek nechtěl. Nevěřil obsazení.
To já na pohádky ještě věřím, ač o osm let starší, a tak jsem ho nakonec přemluvila... Což byla velká chyba, ale k tomu se dostanu.



Příštího dne, zase v dešti, jsme se šli projít. Jen kousek za vesnici.
A tam, hned u cesty, obrovský béžový klobouk... Bedla jako talíř. A zdravá.
A to babička říkala, že sem každý domorodec vyběhne na houby.
Jenže tahle houba byla tak velká, že jsme ji napoprvé taky přehlédli...

Babička nám ji hned usmažila jako řízky. Málem jsme se o ně porvali.
Kousek čerstvé přírody do žaludku, to je moje.

Proto jsem Mirkovi schovala pepř, co si přinesl. Zatímco si skočil ještě přidat kaši.
Abych byla ještě chvíli u koryta sama...
A když přišel, dosedl a začal se po pepři shánět, byla jsem škodolibě ráda, že myslí, že je vůl :)
Nechala jsem ho vrátit se do kuchyně, naházela do sebe pár řízečků a pepř mu teprve přiznala.
Říkala jsem, že hubnu? A napadá mě víc otázeček, co by Vás mohlo teď napadnout - namátkou - Říká se tomu láska? :)



Domů jsme odjeli dřív, než víkend skončil, přestože zbytek rodiny se chystal znovu do lesa. Zase v dešti, na to se můžu vykašlat... V Praze je přece jenom víc co dělat, v tomhle nečasu.


Například kino v dešti láká...
Tři bratři! Já slyšela plno pomluv na adresu téhle nové pohádky.
Původně jsem ji proto netoužila vidět, ale když on ten Svěřák a Uhlíř jsou taková záruka kvality, pro mě... Aspoň co do textů. A po klidné a vlídné pohádkové atmosféře už nějaký čas prahnu...

Přesto se mi to hned od začátku nezalíbilo, nechytlo mě to, nelahodilo to mýmu sluchu, ani oku,
a na mysl se mi dral pocit, že je to plitká slátanina tří různých pohádek, které měly zůstat třemi různými pohádkami - a taky že naštěstí zůstanou, i když pro tuhle chvíli se je někdo snaží křečovitě a prvoplánově spojit a mě to nebaví.
Do téhle nálady mě film uvedl moc brzy na to, že Mirek nehodlal ze sálu odejít.
Prý jsem ho k tomu přemluvila, tak ať dřepim a koukám.
Otráveně jsem s sebou plácla zpátky do židle.

Otočila se na mě holčička z řady před námi.

"Nečum," sykla jsem směrem k ní.

Mirek se na mě podíval.
Ale jinak mám děti ráda...


Nějaký dědek vedle přes uličku se pořád chechtal. Ačkoliv nebylo čemu.
Opravdu nebylo.
To já přežívala na popkornu. Než se mi celá druhá půlka vysypala pod nás.
Mirek se na mě zase divně podíval.

A pak ještě jednou, když jsem při závěřečných titulkách prohlásila, že to byla hrůza.
Prý nemám ostatním kazit zážitek. I když jinak se mnou souhlasil.
Někdy mám pocit, že ten starší je on.



Potom mi cestou po nákupní galerii položil velice galantní dotaz:
"Chceš se jít podívat na nějakej pytel tady?"

Chtěla jsem a jeden všekryjící jsem hned oblékla.
A další den přišel do krámu bývalý kolega, aby mě pozdravil a podíval se, jak mi roste bříško.
Prý slyšel, že dost.

A když odešel, Kiki se vyklonila od kasy a zeptala se mě, jestli chci přeložit, co mi přišel ve skutečnosti říct.
Chtěla jsem...

"Že seš tlustá jako prase, že to tu už o tobě koluje, tak se přišel podívat, jestli je to pravda."

To Kiki mi takhle občas něco přeloží. A i zákaznice umí odhadnout. Většinou správně...
Ale mě odhadnout neumí! Proto se mých nápadů bojí.
Vždycky, když končí dřív, klade mi na srdce, abych se v obchodě moc neangažovala. Leda tak vytřít a něco přežehlit, žádné předělávání regálů a vystavování věcí jinde nebo jinak. Zkrátka žádná vlastní aranžmá...

Když jsme měly ještě slevy na poslední kousky z letní kolekce, dala jim jen malý, skoro nepatrný prostor v zadní části místnosti.
A pak se to má doprodat!
Napadlo mě, že by se to naopak vystavilo dopředu, zimní móda má čas...

Jenže mi to nedovolila a jelikož blokovala počítač, začala jsem se nudit.

Zadívala jsem se na její vlasy a dostala nápad, že jí je zastřihnu. Stejně nikdo nechodí...

"To tě kurva radši nechám předělat ten krám, než abys mi sáhla na vlasy!" Spustila hned celá vyděšená.

Ale někdy ji přece neposlechnu a její zákaz poruším.
"Neříkej jim, že se tenhle kabát ještě neprodal, to je odradí!" Radila mi, když jsem (opět) sršela nápady, jak prodat.

A pak tam nebyla, paní ten kabát okukovala a já to řekla.
"Ještě žádná ho nekoupila!"
A ona ho koupila.
Určitě to bylo tím!

A tak Kiki nezbylo, než mě pochválit, i když kroutila hlavou, jak je možný, že mi to vyšlo...


No a pokud jde o obyvatele mého rostoucího bříška, stále nemáme jméno. Lidi už se ptají, jenže
my se ne a ne shodnout. A možná je to dobře, protože nám do toho aspoň nemůže nikdo mluvit.

Ale to jsem Vám nechtěla říct. Chtěla jsem říct, že se na toho kloučka těším.
A protože nemá jméno, říkám mu prostě synek.
Na chalupě jsem mamince vyprávěla, že se mi o něm v noci zdálo.
Byla jsem se synkem u zubaře a on mě zlobil, protože mi nechtěl říct, jestli ho ten zoubek bolí.

Vyprávěla jsem jí to proto, že ona mi některé sny dovede vyložit.
Přeložit je do reality. Asi tak, jako Kiki mě uvádí do obrazu, ohledně toho, co mi kdo vlastně chtěl :)


Maminka pravila, že některé sny o zubech jsou špatné a jiné ne...
Víc ji ale zaujal ten synek. To jméno by už rádi slyšeli.
Babička myslí, že by to měl být Mireček po tatínkovi, jakýpak s tím štráchy.
Já ale nejsem příznivcem děděných jmen. V tom se s Mirkem naopak shodujem.



To Kiki s Danem se na jméně pro jejich "asi holčičku" shodli dávno, a když šli společně na houby, říkali, že jedou za ní. Protože ona teď je přece ještě na houbách... Jak vtipné! :)

Jenže na rozdíl od ní se potřebovali vybavit do mokra a to byl problém, protože oni dva nejsou vlastníky holinek a nepromokavých bund. A tak se obrátili na babičku, aby jim něco vyštrachala ve svých skříních...

A babička jim začala snášet. Od kožichů po kabáty a bundy po dědovi, i strejdovi. Nechyběly liščí límce, ani kapuce, ve kterých se Kiki hlava dočista ztratila. Vypadala jako Rumburak, co může vzít s sebou do pohádkové říše celé zástupy lidí...

U její módní přehlídky jsme se náramně pobavili. Ona Kiki takhle na vsi, a mezi svýma, není žádná fiflena. Móda jí může políbit šos.


Možná i ty vlasy by mi v tu chvíli dovolila jí zkrátit. Jenže to už jsme byli na odjezdu.
Za lepší zábavou.
A dopadlo to stejně, jako když jsme na první pohled přehlédli tu velkou bedlu, jak jsme ji tam nečekali.
Oni totiž z lesa posílali spoustu houbařských fotek - evidentně našli ten, kam chodí naši facebookoví přátelé, a byli samý úsměv a legrace.
Prostě to, co "naši" Tři bratři poskytli jen dědkovi přes uličku...
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Adlik | 17. září 2014 v 21:53 | Reagovat

Hahaaaaaa :-D  :-D  :-D  Kiki překlad mě rozsekal, to neni možný, takovýhle dvě prdlý stvoření pohromadě:)))) každopádně skvělej zase celej článek, hlášek a vtipně zformlulovanejch postřehů ix. Moc ráda Tě Janinko furt čtu. Navíc mám jako bonus, že Tě u toho úplně vidim a slyším , což je taky pecka:)). Vlastně takový speciální kino to pro mě je :-D  no boží..... ;-)

2 niternice | 20. září 2014 v 7:39 | Reagovat

Adinko moc děkuju, dycky mě potěšíš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.