Zápisky z kuchyně starý báby

8. června 2014 v 20:36 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Po odmlce Vás zase zdravím.
Ráda bych řekla, že byla způsobena mým nedostatkem času, pro samé dovádění
a užívání si...

Jenže mi bylo blbě a zestárla jsem asi o padesát let.
Ty těhotenský nevolnosti se mě držely i celý dny. Ségry myslí,
že proto, že jsem si přečetla, že je to takhle celodenně možný...

Mireček mě po další pronaříkané noci doprovodil k doktorovi a ten mi povídá:

"Milá zlatá, jste v devátém týdnu, nevolnosti jsou běžný - ale něco vám na to dám."


Dostala jsem vitamín B, který mi kupodivu pomohl, což mě kupodivu nepřekvapilo,
protože pár dní předtím jsem si koupila nápoj s vitamínem B a po jeho vypití jsem
pocítila úlevu. Což znamená, že se mi přestalo chtít zvracet.
Takže jak pak gynekolog řekl vitamín B, měla jsem jasno.

Někdy jsem takhle přirozeně důvtipná...
Snad je to tím, že se teď cítím fyzicky stará, tak si to možná vzal za svý i mozek a zmoudřel.


Takže nevolnosti by byly snad zažehnány. Ačkoliv únava nepřešla.
Někdy usnu i několikrát denně. Když nejsem v práci, pochopitelně.

To jsem Vám třeba chtěla napsat už dopoledne, ale než jsem se k tomu dostala,
přišlo to na mě a po dosednutí na gauč jsem se nějak automaticky stočila do klubíčka
a prostě usnula.

Mirek je v takových chvílích rozpačitý.
Obzvlášť, když se chystáme ven.


Podobně do rozpaků ho taky uvádí to moje vyváření.
Tuhle mi povídá: "Prosim tě, nepiš už o tom svym vaření, kolegové se mi smějou!"

Jenže to mě heclo ještě víc, chápete, no a uvařila jsem francouzský brambory.
A co myslíte?
Zase nic...


A tak jsem se dala na studenou kuchyni. Mažu nám chleby.
Vymyslela jsem si pomazánku.
Nejvíc receptů mě napadá, když mám hlad.

To byl takhle Mirek na turnaji (ten jeho stolní fotbálek), no a já si došla na nákup.
Hlad bejvá to jediný, co mě zvedá z gauče, aniž bych protestovala.

Koupila jsem si pomazánkové máslo a chleba.
A kdybych chtěla změnu, protože do večera daleko, přihodila jsem do košíku i nivu.

A v tom mě to napadlo.
Co takhle to smíchat?!

Ale počkám s tím na Mirečka, aby o něco nepřišel...



Kočka Sára přišla o oko.
Divná věc, prostě se vrátila s okem zarudlým a veterinář řekl, že měla úraz a musíme hodně kapat.
Jenže jak má člověk hodně kapat, když je celej den v práci, že jo...

Prý vidí stíny. Což jsme prstovým testem ověřili.
Ten spočívá v tom, přiblížit prst k raněnému oku tak, aby ho nemohla zmerčit okem zdravým.
A bylo evidentní, že ho tím nemocným viděla, protože cukala.

Za pár dní ale cukat přestala...

Litovali jsme ji a v jednu chvíli se zdálo, že se její stav velice dramaticky zhoršil.
Uslyšeli jsme totiž z chodby tlumené mňoukání, a když jsme za ním vyběhli, míjeli jsme kapky krve.

To je zlý, krvácí jí oko!


Jenže ona držela v hubě ptáka.
Chudák přiletěl na okno, kde mi ještě od zimy visí ptačí zob.
Ano, důchodkyně...

No a nebyl jedinej, běžně tam posedávalo i pět sýkorek najednou a hodovalo...
Sára skákala do skla, jak ji ovládaly ty její predátorský pudy.

A pak jednou našla to okno otevřený...

Normálně bych se pro sýkorku snad rozplakala, nebýt té úlevy, že ta krev není Sáry.
Dokonce ani poloviční slepota jí neznemožňuje lovit.
Tudíž by se uživila, tudíž je nadále soběstačná.
Ne, že bych ji nekrmila, ale na tu mou kuchyni je skutečně lepší se nevázat...

Mirek to tak dělá. Původně si vůbec netroufal, vracet se domů hladový.
To se zlepšilo.
Po jednom mém chlebovém majstrštyku.

Opeče se chleba ve vejci a sýru na cibulce... Nic pro lajky...


Když jsem pak k obědu přidala palačinky a k večeři bramboráky, hodně jsem si vylepšila
skóre. Tři blafy na tři poživatiny. Na mateřství to zatím není, ale to se poddá...


No a konečně moje pomazánka ala Jane.
Neřekla jsem mu ten název. To by mi nejedl.
Obzvlášť, když viděl, jak při mixování vzduchem poletuje niva, či kousky vajec, co jsem tam
v zápalu pro věc přidala. Samozřejmě natvrdo.

Dávno jsem přišla na to, že je při vkládání do hrnce s vroucí vodou nesmím vhodit, nýbrž na lžíci
dopravit až na dno...


Úplně náhodou - podle Mirka, se mi to povedlo.
Přitom já si byla předem jistá.
Na jeho uznání jsem odvětila, že mě to napadlo včera večer.
Zděsil se: "Co že? To byl experiment?!"

Nemá rád, když nevím, co dělám.
Stačí, jak to dopadá, když vím...


Takže drazí jeho kolegové, tímto se už nemáte čemu smát, jsem mistr studené kuchyně!



S těmi stavy únavy a občasných nevolností se stávám čím dál víc asociální.
Už vůbec netoužím po společnosti lidí.
Dokonce pobyt na facebooku mě dráždí.
A když někam jedeme, tak mimo civilizaci.

Radši k rybníku z druhý strany, než z tý posekaný s přívětivým přístupem do vody a občerstvením...
Deku si položíme na vysokou trávu a holt chvíli trvá, než pod námi slehne.
Holt se pak prohlídneme, jestli nejsme samý klíště.
Holt si občerstvení berem s sebou.
Holt se brodíme kluzkým blátem na dně, když si chcem zaplavat, a holt si razíme cestu
mezi kachnama. A rákosím.
Holt něco za něco...



Naposled jsme neměli tolik času, abychom vyjeli za Prahu, a tak jsme museli vzít za vděk blízkým Džbánem.
A kupodivu, tam tráva neposekaná a ještě lidí jak na pouti.
Člověk leží na dece, sní (o svěžím mládí), a kolem pořád někdo prochází, kola vodí, psi i děti, pivo si nosí, talířem si hází, křičí, směje se, huláká, opodál bába si spodky převlíká, no fuj!
To bych já nikdy takhle veřejně...

Ještě, že nebylo tolik času a museli jsme brzy odjet.

Možná se ze mě stává ta nesnášenlivá důchodkyně, v tom jiném stavu přebírá vládu ve mně a rázem mi je tak minimálně
šedesát. A nejsem svěží fit babča, ale pěkně zabšklá babizna, co je podle ní všechno špatně,
protože se sama tak cítí.

Ale odkdy jsou takové dámy vůči sobě kritické...


Moje stařena koukala na facebook, co tak lidi zase sdílí, a během brblání nad jejich počínáním
a dotazováním se PROČ? a CO JE ZASE TOHLE? zase na férovku usnula.
Když se probrala, Mireček byl pryč, ale ona věděla, že ji neopustil, že jel jen do práce,
a tak chtěla se svou zatracenou únavou něco udělat, aby mohla něco dělat...


Okem spočinula na pěti pomerančích v míse na stole a dostala nápad.
Nadopuje se vitamínem C, ten ji postaví na ty starý, bolavý nohy.
Ne, že by chtěla jít mezi lidi, ale poklidit, vysmějčit, vyprat... Anebo Vám konečně už něco napsat.
Třeba se tím uvolní a bude snesitelnější (a snášenlivější).

Začala ždímat půlky pomerančů na odšťavňovači.
Když se pak zahleděla na tu vymačkanou kůru, uvědomila si, že přesně tak se cítí.
Jako vymačkaný pomeranč.

S jakou chutí pak vypila sklenici plnou oranžové a tolik osvěžující šťávy!


Ráda bych řekla, že jí to na ty nohy postavilo.
Ale kdepak. Jenom Vám napsala. V sedě.

Ale protože myslela, že si chystá elixír mládí, zfotodokumentovala pro Vás jeho přípravu
krok za krokem. Taková je to hodná babča.
Ovšem z úkrytu a bezpečí svého domova, z pohodlí gauče, se slepou kočkou na klíně a už jen jediným
ptákem v okně, co se lítá stokrát denně dívat, jestli už je vzduch čistej.

Ňákěj kurážnej. A akční.

Navíc závidim ptákovi...
+++




















 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Pan Olívka | 8. června 2014 v 21:19 | Reagovat

Doufám,  že jsi nechala Mirkovi taky ;-)

2 niternice | 8. června 2014 v 21:38 | Reagovat

Nevim jestli by to ode me pil, radsi aby si snad vymackal ty tri pomerance, co zbyly, sam...;)

3 renuška | Web | 9. června 2014 v 8:20 | Reagovat

Jani, tělo si říká, co chce ... a jestli to má být dvanáctihodinový spánek kombinovaný s litrem čerstvě vymačkaný pomrdančový šťávy, tak to tak je a basta fidli. Vše i všichni ostatní už se tomu nějak přizpůsobí :-D

4 Marie | 9. června 2014 v 10:42 | Reagovat

Odpočívej ,za par měsíců budeš jen vzpomínat,jak si mohla odpočívat.A studená kuchyně teď v létě bodne.Ale nás bys mohla obšťastnit časťeji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.