Zápisky z chalupy: buřty s oblohou

27. června 2014 v 16:45 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Vůbec mi nevycházej plány.

Myslíte, že jsme pluli po rybníku na člunu? Kdepak!
Myslíte, že jsme stanovali na hrázi o Svatojánské noci? Ne.
Myslíte, že jsme byli na výletě v šumavském pralese, o kterém jsem si přečetla na internetu a zatoužila ho navštívit?

Člun jsme nafoukli na dvorku pomocí přibalené pumpičky, kterou jsem kupodivu zvládla obsluhovat.
Což znamená, celá ufuněná pumpovat tak dlouho, než se člun vzedmul a získal podobu obrázku na krabici.
Zajásala jsem a hned do něj ulehla. A hned zase vyskočila, protože guma byla celá rozpálená.

Musím se přiznat, že jsem nenafoukla celý, jen polovinu. Jen vnější část, vnitřní komoru, jak se odděleným ventilkům říká, pořešil Mirek elektrickou technikou.


Víkend končil a přišli naši, ať se prý jdem koupat, že odjížděj a bazén u nich na zahradě osiří...

Podlehli jsme a člun odložili na později.
Bylo na něj stejně příliš horko...


A Mireček si to svlažení a skotačení v bazénu bohatě zasloužil, protože o víkendu byl zapřažen do práce, sotva jsme ráno vstali.
Psala jsem, že mu chci připravit nevšední zážitky - a na to jsem si vzpomněla, když jsem ho
viděla nosit klády a motorovou pilou z nich dělat polena, která pak štípat a přenášet jinam...


Později se připojil i Kiki Daneček, když konečně vstal. A Kiki mu v závěru dne řekla, že nemakal dost, jak ho tak sledovala.
Ohradil se, že to neni pravda, ale ona namítla, že jen říká, jak to viděla.
My je totiž pozorovaly. A pivo jsme jim nosily...
Ráda bych jim dala rozhřešení, jenže já měla oči jenom pro svýho Pepka...


Večer naši grilovali a jelikož já se rozhodla nežrat tolik, neopekla jsem si špekáček, jako ostatní.
Opékala jsem Mirkovi.
Ten se s tátou a Danem díval na fotbal a my, ženy, venku pekly.
Takový podivný plán to byl...

Kiki měla opečeno první. Shodila zčernalý buřt na talířek, kydla hořčici a připlácla chlebem.
Odnesla Danovi a už tam zůstala. Může ji mít rád. Chtít jako přidat...

Já opekla dva najednou, aby Mireček neměl hlad. Kydla jsem dva druhy hořčice, krajíce chleba pěkně naaranžovala a kolem dokola vyskládala rajčátka.

Odnesla jsem mu to, ale Dan se zvedl z opěrky křesla a vyhrkl: No co to má bejt? Kiki! Kde já měl kurva oblohu?

Maminka mu vysvětlila, že takhle vypadá talíř po půl roce lásky a ten jeho po třech. Holt.

Bez nároku na přídavek.
A než se tomu dodivil, já dávno pekla další...



V neděli ráno byla k snídani kachna se zelím.
Babička chystá to, co si přejem.
Jenže si přála Kiki a Dan. Stačili to dřív.

Abych to uvedla na pravou míru, jednalo se o oběd, jenže když se vstávalo v poledne, byla
to prakticky snídaně.

Mirek, zvyklý na režim sportovců, se zdráhal uvěřit, k čemu že to zasedá.
Navíc když ve džbánku před sebou našel pivo.

Jelikož já nepiju (jenom žeru), tak jsem si došla na kopřivy a že si udělám náš oblíbený kopřivový čaj. Pijem ho rádi, protože je zdravý.
Tahle věta mou rodinu u stolu pobavila a Mirek byl politován.

Měli za to, že si se mnou chudák nesmí dopřát pivo po ránu (ani v poledne) a že mu (já bláznivka) ordinuju byliny.
A mají za to stále, protože je při tom rád nechal...


Ve skutečnosti jsme ale ve vzácné shodě. Představte si, my několikrát denně zjišťujem,
že myslíme na stejné věci. Dokonce máme stejné neduhy a zvyky, názory a touhy, chutě a potřeby...

Posledně mi na gyndě zjistili krevní skupinu, aby ji zapsali do těhotenský průkazky.
Dávno ji znám, protože už jsem těhotná byla, je to AB RH +

Když jsme seděli v Třeboni nad rybou, připletla se při placení Mirkovi pod ruku jeho průkazka
dárce krve. Vytáhl ji a povídá: Takovouhle mám krevní skupinu...

A tam stálo AB RH positive.

Užasla jsem, ale nakonec jsme usoudili, že nás ta shoda vlastně nepřekvapuje.

Přesto je jedna záležitost, která je jen mou specialitou. A to srabáctví.
Zatímco on si představovat vyplout na člunu někam doprostřed našeho největšího rybníka
a tam z něj skákat do nejhlubších vod, já měla spíš vizi nástupu "suchou nohou" někde u příhodné hráze, plutí s ostražitým pohledem do všech stran (kdyby něco) a suchou plavbu zakončit zrovna tak suší. Rozhodně se tedy nepotápět mezi jihočeskými sumci, kteří bývají až několikametroví...
Já prostě úplně vidím, jak nějaké takové parybě skočím na hřbet a on se po mně ožene a utkáme se v nerovném boji, který přirozeně prohraju...

Jenže Mirečka nelákala suchoplavba, která by byla vhodná i za podmračeného počasí.
A jelikož do konce našeho týdne bylo už vesměs jenom takové, člun jsme nechali na příště...
Ale abychom ho aspoň zkusili, vymysleli jsme kompromis.

Já se plavila na sucho, on s občasnými ponory. Totiž v bazénu.

Ano, člun byl téměř stejně dlouhý i široký, takže o plavbu věru nešlo, ale pohoupáníčko na vlnách přecejen bylo. To on mi ho zajistil, jak se tak pokoušel kolem si trochu zaplavat...





Typicky letní aktivity, jako jsou vodní radovánky, se tedy úplně nekonaly, jahod bylo taky jenom pár, zato několik typicky venkovských záležitostí bylo.
O tom, jak jsme navštívili kravín a jak těžké je dneska sehnat mléko přímo od krávy, si přečtete zase zítra.
Stejně jako o honění srnce... A leknutí zajícem. Požaháním kopřivami. A počuráním se strachy. Tedy téměř. Protože něco je, něco prostě je, to Vám řikám...
Ale teď abych to odlehčila, taky jsme byli hledat. Na svatého Jana, kdy země vydává své poklady.
Kdybych to bejvala dovykopala, což by znamenalo další půlhodinu kutání, měli bychom další drát... :)
***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin | 27. června 2014 v 17:31 | Reagovat

Teda nechci se holedbat, ale jelikož tě trochu znám, tak já jsem to věděl, že z těch plánů nic nebude. To by se totiž muselo vstávat za prvního kuropění (ano, ten termín jsme tady už brali) a ne až s poledními zvony. Jinak dobrý. Těšil jsem se na výživnější historky. Jo a jak jste s Mirečkem stejní... To se taky dobře bavim. Zvláštní. Chce to, co chceš ty. Kde jen jsem to slyšel. Tak ať vám to vydrží :-D

2 Veronika | 27. června 2014 v 20:39 | Reagovat

Já už se nemůžu dočkat dalších příběhů :) a závidím Vám to tam, v tom dobrém samozřejmě ;-)

3 Verča | 28. června 2014 v 16:10 | Reagovat

Srovnání talířů by asi mělo býti smutné, ale já se výborně bavila.:d
To souznění je super, jen doufám, že se netýká i vaření, protože pak bych, bejt tebou, kojila hooodně dlouho... nejlépe až do doby, než dítko nastoupí do školky a smrt vyhladověním bude tedy zažehnána.
Jsem ráda, že jste si to užili a těším se na další historky.

4 Marie | 28. června 2014 v 19:39 | Reagovat

No ty jseš šikulka,ta obloha  se špekáčky musela být mnňamózní.Super dovča.

5 renuška | Web | 2. července 2014 v 8:36 | Reagovat

Boží reportáž, jen co je pravda. Taková odlehčená, prázdninová, voňavá po buřtech i po  bláznivých dobrodružstvích. Včetně těch "mořeplaveckých" :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.