Autista ve člunu

20. června 2014 v 15:10 |  ZPOVĚDNICE
Blíží se dovolená, sice jen týdenní, ale o to pečlivěji si ji plánuju.
Bude to další z mých "terapií přírodou".

Pojedem na chalupu, což Vás asi nepřekvapí, ale čemu se asi budete divit je to,
že to překvapilo mě...


S Mirkem jsme totiž úplně původně chtěli cestovat. Jenže jak jsem otěhotněla a začala
trpět těmi nevolnostmi, upustili jsme od zahraničí a upřednostnili tuzemské výlety.
Projet republiku. Zkouknout hezká místa. A že jich tu je... (Aspoň se to říká).

Protože já jsem nejspíš (kromě toho všeho, co už víte), územní autista.
Prostě posedlá jediným krajem, kde mi je nejlíp a kde mám navíc pořád
co objevovat, a každá cesta jinam mi už odmala připadá jako škoda času, který jsem mohla
strávit tam. Na chalupě.

Obzvlášť, když máme jen týden.

Jenže jak mu to říct...


U snídaně vykládal něco o Českém Švýcarsku, že je tam krásně a bla bla bla...
Původně jsem kývla, že tam určitě pojedem, ale jak se to blížilo, cítila jsem, že to nepůjde.
S věkem se moje diagnóza toho územního autisty zhoršuje. Ráda bych si myslela a tvrdila,
že je to jenom obdobím...


Tvářila jsem se tak, že okamžitě poznal, že se něco děje. V mý hlavě.
A chtěl vědět, co...

Tak jsem to vyklopila.
Bála jsem se jeho reakce, protože má pochopitelně právo
chtít jet tam, kam bylo v plánu, a vůbec, chtít jet i jinam, než k babičce... :)

Na konci svýho ufňukanýho projevu jsem uronila slzu a dodala, že navíc teď
rostou jahody u ní na zahradě...


A Mireček mi řekl: No ťuťu, to víš, že pojedeme, kam chceš...

A bylo to. Čuměla jsem, jak to bylo rychlý a že to vyšlo.
Jestlipak mi to zopakuje i za rok? To mi spíš po vzoru Kiki poví něco o tom, že letos neni loni...

Každopádně jsem měla velkou radost a na oplátku s ním šla na film, na který bych normálně nikdy nešla.
Takhle moc jsem se obětovala.



A teď se vracím k tomu, že se na dovolenou pečlivě připravuju.
Nechci totiž, aby řekl, že nic novýho neviděl, nic novýho nezkusil, nepoznal, nezažil...
A že v tom Švýcarsku nebo Americe nebo kdeže, by bylo bejvalo líp.

Na čem jsme se oba bez debat shodli (a co i já myslela upřímně), byla akutní potřeba
přírody. Maminka mi poslala esemesku, kde stálo, že se blíží svatojánská noc plná kouzel,
a tak jsem se rozhodla, že ji strávíme venku. Ve stanu totiž.

A že se nebudu vůbec bát...

Protože nepůjde o žádnej kemp! Půjde o břeh rybníka, kde si rozděláme stan a oheň
a před spaním na něm opečem rybu, co Mirek chytí holýma rukama...
Dobře, tak aspoň buřty si opečem, co si koupíme v COOPu.

A abych jeho spokojenost maximálně pojistila a hlavně, abychom si tu přírodu opravdu
na doraz užili, objednala jsem nafukovací člun.

Jelikož můj Pepek měří dva metry, dbala jsem na to, aby byl dostatečně prostornej.
Je tedy pro čtyři lidi, ale my jsme jenom dva (plus jeden, kterej zatim místo nezabere),
a tak předpokládám, že se tam krásně rozvalíme a budeme si jenom tak plout...


Do krámu dorazil designér výloh. Říká se mu ještě jinak, ale nemám buňky, si to zapamatovat.
Zkrátka ten, co vystavuje hadříčky a různě kouzlí s dekoracemi, aby přivábil módu milující zákaznice.

On je to gay a vždycky nám vykládá něco ze svého módního světa, o luxusních dopňcích,
dovolených a tak... Taky o lidech v socce, co pořád zíraj a mívaj na něj tisíce poznámek jenom proto, že nosí svou neotřelou módu. On totiž taky navrhuje a šije.

Když se zeptal, jestli nás taky nečeká dovolená, řekla jsem, že mě ano.

"Paráda, a kam Jani? Asi Čechy co? Že by výlety?" Pokoušel se mě odhadnout. Už mě mírně zná.

"Chalupa," sdělila jsem mu.

"Jasný...," pokýval a já nadšeně dodala: "Koupila jsem si člun. Takže budu plout po rybníku."

Kiki vyprskla smíchy, kdežto on se na mě podíval skoro soucitně a pravil: "Eech... Dobře..."

Zřejmě si to nedokáže ani představit. A to si zase nedokážu představit já...


Jak jsem předpokládala, Mirek měl z člunu radost.
Akorát se zajímal, jak ho převezem k tomu rybníku. Pokud ho nebudem chtít nafukovat až tam,
ale doma nějakým tím rychlým způsobem, který poskytují elektrické kompresory.

Takový drobnosti jsem ale neřešila, podstatný je, že máme na čem plout, ne!


Když jsme se vraceli z práce, přišla mi zpráva, že ho přivezou už zítra.
A přitom jsem si všimla suchého trsu kopretin, co mi ho někdo vrátil do květináče, odkud jsem
ho vyhodila, protože už nešel zachránit.

Ovšem minulý měsíc vyhodila. Do křoví pod okny. A teď je zpátky v truhlíku u vchodu.
Hned jsme se podivili, jak jsou někteří lidi fakt divní. Kdo a proč vytáhne z křoví suchou kytku,
aby ji postavil (ani ne zasadil) do truhlíku???

Mirek k tomu tématu blců podotkl, že doufá, že ten člun zítra nepřivezou už nafouknutý.

Měří totiž tři metry a podle všeho by neprošel ani dveřmi.


Ráno jsem se vzbudila a první myšlenka byla: Jé, dneska přivezou člun!
A hned jsem si představila, jak zvoní chlápek a snaží se nám do vchodových dveří vecpat
nafouknutý člun. Vyprskla jsem smíchy a nešlo to zastavit.

Mirek se rozespale ptal, co mě tak pobavilo, jenže když jsem řekla: "Kdyby nám fakt přivezli
nafouklej člun!", vůbec mi to nevěřil.
Možná je to dobře. Čím dýl mi tu (únavovou) blbost neuvěří, tím dýl bude zamilován a snad ochoten plnit přání územního autisty.
:)
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie | 21. června 2014 v 14:25 | Reagovat

U nás je opravdu krásnně a užívej si babičky dokud to jde, já už na ni jen s láskou vzpomínám.

2 Alena Esence domova | E-mail | Web | 21. června 2014 v 20:48 | Reagovat

Nádherný počtení, děkuji, moc jsem se pobavila. :-)

3 Verča | E-mail | Web | 22. června 2014 v 23:19 | Reagovat

Česká republika je nádherná. Projeli jsme ji s rodiči křížem krážem a já si teď dávám repete s přáteli jen s tím rozdílem, že namísto hotelů spím pod širákem, což je ještě lepší.:-) Tak si dovču u babičky a ve člunu užijte... zvláště když je to poslední, nebo jedna z posledních, kterou budete trávit ve dvou.:-) Pak bude to trávení společných chvil o dost jiné, avšak doufám a přeji vám, aby bylo stejně tak krásné.

4 renuška | 23. června 2014 v 10:37 | Reagovat

Souhlas s ostatními, užívej si Čech, co to jde. Je jedno,zda na severu nebo na jihu, hlavně, když budeš šťastná a spokojená a autisticky vyvážená :-).
Užijte si přírody i sami sebe a opatrujte se ♥

5 Veronika | 23. června 2014 v 14:04 | Reagovat

Nejdůležitější je být s tím s kým chceš být a tam, kde chceš být...

Apropo, jak dovezli ten člun??? :-?

6 niternice | 24. června 2014 v 9:52 | Reagovat

Máte pravdu, duležitý je s kym :)
Člun dovezli v krabici, vyfouklej, nejsou blbi.
Narozdil ode me, ktera koupi tri a pul metrovej clun a pak resi, jak ho nafouklej dostat k vode:):)

Dalsi clanek v patek, dekuju za prizen a krasne dny Vam vsem!

7 Marie | 25. června 2014 v 10:59 | Reagovat

Už se těším.

8 kata | 3. července 2014 v 9:16 | Reagovat

Ano Jani moje slova ...uživat a tešit se to co bylo těžké jsi zvladla na výbornou a jak piše Zdenda ve svém blogu .../luxus/ nikdy se člověk nesmíří s tím co bylo a vzpominky budou stale krásné držíme moooc palečky..... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.