Zápisky z kuchyně: Přešlapy

29. května 2014 v 18:09 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Dneska si budu stěžovat.
Otevírám k tomu bonbonieru.

To vaření se mi stále nedaří...

Dát maso na gril - může to bejt vůbec problém?!
Kvůli nedostatku brambor jsem vařila špagety. K masu. No a co, že jo.
Masíčka pěkně propečená jsem dala na talíře, k tomu tatarčičku.
Špagety, ať si každý nandá z mísy sám.

Nandala jsem si první a teprve v tu chvíli si všimla nehezké kombinace špaget s tatarkou.
Nejen, že nehezké, ale hlavně nevhodné tedy.
Zapřela jsem se a dala se do toho.
Maso nešlo ukrojit, ale kdyby na mě Mirek jenom koukal, nic by nepoznal.
Tak jsem se snažila působit svěže, spokojeně a radostně...

Jenže on měl svou porci špaget s tatarkou a dvěma podrážkami, a nějak se mu na mě nechtělo
hrát, jak si pochutnává.

Proč by to taky dělal, že jo.
Namísto toho se nasral, s definitivní platností mi zakázal vařit. Pak snědl suchý špagety
a já si konečně mohla dovolit, nejíst tu svou hrůzu taky...


Další den, když si zase vařil špagety - protože nezapomněl, že já do kuchyně nesmím,
dostala jsem nápad, že bych přichystala aspoň domácí omáčku, namísto toho věčnýho kečupu.
Nesouhlasil a míchal si své nezkažené špagejtle dál.

Měl jenom kraťasy a já si ho prohlížela, tajně, zezadu.
A pak obdivně povídám: "Ty máš ty záda tak hezky vyrýsovaný..."


Šel si vzít tričko a řekl, že už nebude chodit bez něj.

Když si na to vzpomenu, cpu si do pusy tri čokoládový bonbóny najednou.
Jsem snad ňákej otravnej čumil nebo co?!


Do toho mi volá máma, že babička nechala nahodit maštal, kterou jsem loni začala předělávat
na sklípek. Vzpomínáte?
Pracně jsem otloukávala zdi, abych se dostala na starý kameny, který obnažený vypadaly
úžasně. Asi jako Mirek, ale nevzpomínám si, že bych jim to říkala...


To bylo řečí, že si tam můžu dělat, co chci. A pak si to předělaj stejně podle svýho,
klasika.
Ve svém rozčilení jsem byla uklidněna, že až v létě přijedu, můžu si to zase omlátit.
To určitě!
To mě musej mít za úplnýho idiota, jestli se domnívaj´, že budu chtít každej rok tlouct kladivem do zdi
a znovu a znovu objevovat krásu kamenů.


Napadlo mě, co by mi asi tak řekla babička, kdybych se jí svěřila, že letos objevuju krásu svýho muže.

To nemůžeš, chválit chlapa, jak vypadá! To on má chválit tebe!

Řekla by nejspíš.
A já bych jí dala zapravdu, protože to vím - jen jsem zase zapomněla!

Lhala bych jí, že to běžně nedělám a v hlavě by mi běžel ten remix mnou vyřčených uznání, obdivných úžasů,
a otevřených úst... Asi hodinovej remix podobných situací.

A taky jeho rozpaky a jeho zahalování se.

Tohle mě teď přišlo na čtyři bonbóny...

Když si přiznám fakta, dožeru to celý.


Neumim vařit a furt na něj čumim.

Tak. Bonboniera prázdná.


Ráno po snídani jsem vracela máslo do lednice.
Snídaně jsou tak snadný - jenom se namaže něco na něco a je to...

Najednou, jak jsem přibouchla dvířka, jako by něco unikalo.
Ne mně, to totiž málokdy poznám, ale uvnitř, v ledničce.

Takový syčení jako by.

Tak ji zas otevřu a najednou na mě cáká pivo.
Takovej čůrek tam stříká z plechovky. Já ji něčím propíchla.

Abych situaci zachránila, popadla jsem duchaplně skleničku, otevřela plechovku a pivo z ní přelila.

Donesla jsem mu půllitr napěněnýho piva do obýváku, a než se stačil zeptat, o co jde,
oznámila jsem mu, že vím, že teď pivo asi nechtěl, ale že jsem ho probodla, tak jsem mu ho prostě musela
nalejt...

Zíral na mě a já čekala nějaký drsný resumé.

Dočkala jsem se.

"Tahle tvoje nehorázná neschopnost..."

Rozesmála jsem se, než to stačil doříct. Přišlo mi vtipný, že jsem nehorázně neschopná.

Nejenom neschopná, ale nehorázně.

A že mi to říká ten, který by mě měl obdivovat. A já se před ním cudně zahalovat.
Měl by se mě ptát (když zůstanu u vaření), co jsem to tam přidala za tajnou ingredienci,
jak se mi taková lahůdka povedla... A mluvit o mně všude v superlativech.

Tak, jako náš dědeček o babičce.
Jé, kolikrát jsem z jeho úst slyšela, jaká je to báječná kuchařka!
A ať se od ní učíme...

Jenže, jak teta Blanka minule správně podotkla, naše babička vždycky razila heslo pro své potomky, jímž
nás odháněla z kuchyně:
"Ještě se v životě navaříš! Ještě se něco namyješ nádobí! Běž si radši hrát... (lehnout, snít...:))

A tak chudinka vaří dodneška a my dodneška sníme.
Třeba i celou bonbonieru na posezení, když tak počítáme svý přešlapy...
+++



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zrzečka | E-mail | Web | 29. května 2014 v 18:16 | Reagovat

Mnam bomboska :) :*

2 Sarinka | Web | 29. května 2014 v 18:21 | Reagovat

Mňam :3 A nemaj obavy že sa ti varenie nedarí :) Myslím, že trochu praxe to spraví :)

3 Adlik | 29. května 2014 v 22:51 | Reagovat

Tak mě napadá typ na vánoční dárek pro Mirka - kurz vaření! :-) dáš to jako dárek - takže se z něj SAMOZŘEJMĚ bude radovat a ještě budeš mít ve finále doma uvařeno a on taky :-D pohádka! :-D ale musím teda říct, že to u Vás doma začíná nabírat na obrátkách.... ;)))))

4 renuška | Web | 30. května 2014 v 8:01 | Reagovat

Já se z vás picnu, Jani! Ale tak každý začátky jsou jinak dlouhý a jinak těžký, třeba se Míra jednou dočká svíčkový od Janinky ... a třeba taky ne. Ale příště špagety fakt bez tatarky, to musí bejt humus :-!  :-D
PS: Tak mě napadá - jestli ty ses vůbec s tím svým mužem rozdělila aspoň o bonbon?

5 Marie | 1. června 2014 v 4:53 | Reagovat

Jani ta tvá kombinace ingrediencí mě fascinuje.Ale ty to máš teď povolené,Míra to nechápe ,nemá toho tučňáka tam kde ty. :-D

6 Zuzana | 3. června 2014 v 11:39 | Reagovat

Nejvíc se směju, jak se někomu podaří propíchnout pivo v ledničce :D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

7 Verča | E-mail | Web | 4. června 2014 v 19:14 | Reagovat

No jestli takhle budeš pokračovat i nadále, budeš si pak muset u zapisování svých kulinářských zážitků muset koupit bonbonieru dvoupatrovou... minimálně.:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.