Zápisky z kuchyně: Kuchařská výpomoc

25. května 2014 v 19:55 |  Zápisky z ... (Butikovky už nět zděz)
Už jsem se nemohla dívat na to, jak si Mirek pořád vaří ty polévky z pytlíku.
Mně teda chutnaj, to zase jo, ale všichni víme, jak to s nimi je...

Což mi teda, na druhou stranu, vůbec nebrání je jíst, když už si nějakou přichystá.
Tedy MU JE JÍST.
Ujídám mu tajně.
Tak mi to šmakuje nejvíc.
Naběračkou přímo z hrnce a klopit to do sebe...


Tuhle si udělal houbovku, kterou jsem pak (po čuchu) našla na plotně, když zalezl do sprchy.
Já přiběhla se lžící a tajně jsem ji celou snědla.

Když jsem naklápěla hrnec, abych nenechala vůbec nic, projel mnou palčivý dotaz.
Jestlipak už měl?!

Zaklepala jsem na něj a s neutrálním tónem v hlase se ho zeptala: "Mirečku, ty už jsi měl tu polívku?"

"Jo!" zavolal zpátky, "možná ji pak ještě dojim".

"No, to nedojíš...," špitla jsem pro sebe a byla fakt ráda, že stihl aspoň ten talíř před koupelí.



Tahle příhoda mě přimněla, uvařit velký hrnec polévky. Mirek sice říkal, ať to radši nedělám, ale čeho se bojí?!
Pórková to bude.

Podle internetovýho receptu úplně snadná...


Nakoupila jsem potřebný ingredience a hned jsem se do toho pustila.

Mirek se vzbudil po noční, právě když jsem nadávala, že nemám mouku.
Moli ji sežrali.
A pak taky, že nemám vejce. Který sež..snědl on, když jsem se nedívala.

Teď to skoro vypadá, že doma jíme tajně...:)


Posílala jsem ho na nákup, ale nechtělo se mu.
Tedy pro tu mouku byl, ale pro vajíčko už nechtěl.

"Prosim tě, pojď, zazvoníme na nějaký sousedy, oni ti to vejce daj´!" Zbláznil se úplně.

Jsme v Praze, ne někde na vsi, abych si se sousedy tykala a vycházela vstříc :)


Jenže si vzal do hlavy, že mi předvede, jak je to možný i tady, popadl mě, postavil před protější vchod
a rval mi ruku na zvonek.

Promítlo se mi pár obrázků z minulosti, jak na sebe s touhle milou sousedkou řveme, respektive já na ni,
aby nerušila noční klid, když se spí (to jsem měla ještě Elenku), od kterýžto doby mě místo pozdravu
přehlíží, v horším případě mi pustí vchodový dveře přímo doprostřed ksichtu, když náhodou vcházím do baráku po ní...


A teď otevře a já budu chtít vejce...
To bych se musela snad jedině uklonit a odprosit ji, a za to teda žádná polívka nestojí! :)


No nic, došla jsem si na nákup sama.

Celá hodina a půl povyku kolem kastrolu vyšla vniveč v momentě, kdy jsem usoudila, že v solničce je už jenom
špetka soli a otočila ji tam celou.

Najednou, jako by se z ní sypal celý kopec soli, hora soli!

Zkrátka jsem to přesolila a bylo po všem.

Protože, když já něco zachraňuju, bejvá lepší se na to ... :)
A když mě napadne vařit, je lepší jít se najíst do restaurace - a ušetřit.
Mirek to tušil.


Do polévky jsem přidala další litr vody.
Od slanosti to pomohlo, ale pórek se někam ztratil, to jedno vejce taky,
a když jsem přidala smetanu, polévka byla jakási mléčná.

Mléčná s občasným žloutkem. Na pohled nevábná, přesto jsem servírovala.

Mirek se ošíval a po pár lžičkách mi to přestal jíst.
Prý si počká na druhý jídlo.
Který nešlo pokazit - karbanátky z předem ochucenýho mletýho.


Kiki nedávno dostala nápad, že bude dělat rodinné "prostřeno". Po vzoru televizního pořadu.
Občas pošle nějakou fotku svýho kuchyňskýho výtvoru, aby nás navnadila, zlepšuje se...

Mirek natajno vyfotil mou polévku a poslal ji k dobru.
A když pak přidal svrchu spálený a uvnitř růžový karbanátky, tak nás ze hry vyloučil...



Další den jsem měla od vaření pokoj, jelo se k jeho mamince na oběd.
Tou samou dobou vezl na oběd ke svý mamince i Dan mou sestru Kiki.

Psala mi potom, že jídlo ještě nemá, je v kuchyni (její potenciální tchyně), a Dana prý napadlo,
aby by jí šla pomoct.

Prý jestli by udělala aspoň takovýto to gesto a nabídla se.

Kiki mi tu situaci rozehrála do telefonu.

"Já jí řeknu: Mohla bych vám pomoct? A ona mi řekne: To jsi hodná Kiki, tak dosmaž ty řízky.
No a to já neumim, že jo, takže bych tam chvíli stála, jako idiot, a pak bych špitla: A prosim vás,
jak to přesně myslíte?"


Říkala jsem, že se ve vaření zlepšuje? :)


Když prý tenhle možný scénář nastínila u stolu Danovi, sebral se a šel do kuchyně nabídnout se s pomocí sám.
Kiki psala, že se angažuje přes psa. Jako, že ho hladí a tak... To majitelé zvířátek rádi vidí...


Já se taky pokaždý nabízím Mirkově mamince s pomocí.
Pokaždý mě odmítne.
Když jsme teď čekali, až bude mít hotovo, četla jsem Mirkovi o tom Kiki chvilkovém dilematu.
A pak povídám:

"Tak já se taky skočim nabídnout, stejně zas nebude chtít..."

A zavolala jsem polohlasně do chodby větu: "Můžu vám pomoct, ne jo, tak dobře."


Mirek na mě koukal, a tak jsem rychle popadla jejich kocoura a pořádně jsem ho pomazlila... :)
+++
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marie | 25. května 2014 v 20:13 | Reagovat

Vy jste fakt nefalšovaný ségry,Vám nic neříká to,že láska prochází žaludkem.Ale super jsem se pobavila-kuchtičko!!!!!

2 Kiki | 25. května 2014 v 20:33 | Reagovat

:D pobavila jsem se:)))

A to prostreno bude muset pockat... Zatim jsem u palacinek a tak.. Ted se mi poprve povedly nerozvarene spagety s omackou ze skla,takze asi tak:)))

Kazdopadne,rada bych okomentovala tu "vodu v taliri",pokud chces tak polevku... Co Mirek poslal do nasi spolecne konverzace:))) Predstavte si jak vypada vana po vykoupani... Tak po 2 lidech... Docela spinava voda,ze jo? Taková nasedla... No a ted do toho pridejte  pepř a kus plavajiciho vajicka:))) po porku ani pamatky:)))
Tak tak to vypadalo:)) Mirek s mym komentarem naprosto souhlasil:)))

Kazdopadne, hecla si me a taky zkusim porkovou polevku. Ve stredu!:) o volnu...a dam ruku do ohne za to,ze bude vypadat stejne ....jako ta tvoje..jelikoz jsme sestry,ze...:)))

3 Veronika | 25. května 2014 v 20:47 | Reagovat

:-D teda holky :-D
Co tak recepty s postupem krok za krokem?

4 Adlik | 25. května 2014 v 22:32 | Reagovat

No to je zase hlína :-)))) Víš Janičko, je tak neuvěřitelně osvěžující, jak bezprostředně píšeš, jak si na nic nehraješ... taky to nemáš zapotřebí, seš úplně boží přesně taková, jaká seš! Díky za to, fakt pecka :-)

5 Verča | E-mail | Web | 25. května 2014 v 23:30 | Reagovat

No luxusní! Parádně jsem se pobavila. Jen doufám, že vás nenapadne, otevřít si místo případného dalšího butiku restauraci.:d

6 Anička | 26. května 2014 v 8:09 | Reagovat

No vy jste holky hospodyňky :-D
Pamatuji si historku mého bývalého, který nechal svou tehdejší přítelkyni u babičky doma s brambory a lančmítem a odešel spolu s ostatními pracovat na pole. Ji požádali aby uvařila brambory a osmažila lančmít k obědu. Když se vrátili, našli ji uplakanou sedět u stolu, že to neumí.
Tehdy (bylo mi 16 jí asi 23) jsem si říkala, jak někdo může neumět uvařit brambory, ale po Vašich kuchařských zážitcích už se snad nedivím ničemu :-D
Ale nebojte holky, než se vdáte, to se třeba naučíte :-P

7 Blanka | 26. května 2014 v 18:20 | Reagovat

Jani a Kiki, moc jsem se pobavila! Předpokládám, že je to nadsázka a pokud ne... Vaše maminka kdysi vyprávěla, že její maminka (vaše babička) ji odháněla od domácích prací slovy "ještě se nauklízíš a navaříš..." Měla pravdu. Jen je tam malý rozpor v tom, že ve vašich letech už došlo na babiččina slova a vaše maminka vařila a uklízela jak divá! :-D

8 Jan | 28. května 2014 v 7:35 | Reagovat

Tak myslím, že otřepané pořekadlo "než se vdáš, tak se to naučíš" tady jednoznačně platí, protože ono "naučení se to" vlastně podmiňuje to "vdaní se". Je to zkrátka nutná podmínka, jinak se holky nevdají :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.