Život

28. dubna 2014 v 12:12 |  ZPOVĚDNICE
Stalo se několik věcí, které na sebe nijak nenavazují.
Jak to tak v životě bývá...


Znovu jsem po roce začala koketovat s cigaretami. Štve mě to, ale momentálně s tím nemůžu nic moc dělat. Kiki, když u mě našla krabičku, bez milosti ji vyhodila.
Příště zas. A znovu.
Nebo jsem našla prázdnou krabičku a v ní vzkaz: Nejsi ve stresu, takže tohle nepotřebuješ!

A pak jsem se vrátila z oběda, a zase na mě koukala tak významně.

Povídám: Je mi to jasný...
A ona na to: Nezbyl ti ani zapalovač!

Ona ho zašlapala do země. Prostě ho rozdupala.

Ale jak tohle má fungovat?!


Taky jsme byli na chalupě.
S Mirkem, s Kiki a s jejím Danem.
Táta kluky pořádně zapřáhnul, vynášeli ze sklepa přepravky plný brambor,
určený k zasetí.


Přijel soused s traktorem.
A na dvoře stála maminka a já s Kiki a ty naše kluky jsme sledovaly...

"Je potřeba zasíc pažit," utrousil najednou ten traktorista, když upil z lahváče.

"Co prosim?" Dotázala se máma, protože mu nerozuměla.

"Zacíc pažit, povídám. Nevíte, co je zasíc nebo pažit?"

"Jo zasíct pažit! To už jsem dávno neslyšela!" Smála se a zemědělec si pak zavolal
Dana, a dal mu následující pokyn:

"Poslouchej, až nastartuju, tak tady chytneš to kolo a budeš s nim točit, dokud nezačnou tajihle
tim propadat brambory, jo?"

A ukazoval někam mezi kabinu a valník.

Dan se na nás vyděšeně otočil a šel zjišťovat, co se po něm vlastně chce.

"Tohle jo?"

"Povidám kolo! A ty mi ukazuješ tyč!" Rozčiloval se děda.

"A má ten traktor vůbec techničák, když jsme u toho...," dobíral si ho Dan, ale dověděl se,
že ani espézetku. A ať se nestará a točí...

A jelikož Mirek ještě naše pořádně nezná, seběhl pak za tátou znovu do sklepa, aby s ním
prohodil při práci pár slov.


"Kde je?" Ptala jsem se, když zmizel.

"Šel za nim," mrknul na mě Dan. "Dal jsem mu pár typů...," usmál se světácky, protože on už si našeho tátu dávno získal...


Byli jsme hledat a našli minci. Krejcar z roku 1859. Náš zatím nejstarší objev.
A taky knoflík, jehož původ nám zůstává utajen.

Cestou domů jsem přejela kočku.
Jela jsem rychle, a když vběhla přímo pod kola, nemohla jsem už nic.
Bylo mi hrozně, v jednu chvíli jsem ji viděla čilou a zdravou, jak někam běží,
a pak najednou bum a konec.
Znovu se mi připomnělo, že z minuty na minutu může bejt všechno jinak.


Pak jsme byli na nákupu a domů jsem si přivezla tulipány a ještě nějaké modré kytičky,
které jsem si hned přesadila do truhlíku.

Přestože bydlíme v přízemí, máme okna dva metry vysoko.
Když jsem dřív osazovala truhlík, musel mi ho někdo z venku podat do okna, odkud jsem ho skrze mříže převzala a zvenku ho umístila do stojanu.

Povídám venku Mirečkovi, aby šel pod to okno a truhlík mi podal, že prostrčím ruce mříží a vezmu si ho.
Doběhla jsem domů, otevřu okno, a tam už truhlík, usazenej ve stojánku...

"Jaks ho tam dal?"
"Normálně jsem ho tam vysadil. Měřim dva metry...," připomněl mi a já ho musela jít obejmout.
Aspoň si na něj sáhnout, jestli je skutečnej... Prostě zas jedna z těch chvil, kdy k němu obdivně vzhlížím :)


Pak jsme čistili minci a knoflík.
Už taková běžná rutina... :)


Dostala jsem bezva příležitost, totiž zapracovat na svém rukopisu, který si dávno přeju vydat.
Teď by to bylo snad možné. Jenže se mi rozbil počítač. Prostě najednou. A text uvnitř...
Možná to nemá bejt.

Moje ségra Zuzka by mi na to řekla: "Jak nemá bejt? To se s tim jako spokojíš? Tak to dej opravit
a prostě to dotáhni!"

Jako bych ji slyšela.


Poprvé v životě jsem se zúčastnila křtu knížky. Napsala ji Mirkova maminka a pozvala i mě.
Přestože jsem tu knížku zatím nedočetla. Mám takový období, kdy nemůžu číst. Respektive soustředit se natolik, abych se dostala do děje a dala se pohltit.
Přitom knížka má úspěch a je všemi chválená, stejně jako její talentovaná autorka.

Správně odvozujete, že to ona mi podala pomocnou ruku. Můj text četla a nějak v něj věří.
To mě povzbuzuje. Akorát, že se rozbil ten počítač...


Po návratu z chalupy si Kiki s Danem plánovali, že si udělají krásnou neděli.
Jenže to nedělní ráno se Dan dověděl, že jeho nejlepší kamarád, co ho zná od dětství,
má nějaké černé myšlenky a ztratil chuť žít.
Hned se za ním rozjel, jenže bylo pozdě.
Kluk mezitím vyskočil z okna a zabil se.

Ano, z minuty na minutu může bejt všechno jinak.

Kiki mi psala, že Dan je v šoku, že mu to asi nedochází.
A že mu šla koupit cigára, aby si zakouřil. Po letech.
A pak ho odvezla zpátky na venkov, aby si pročistil hlavu.

Aneb Jak se dělaj kuřáci...

A všude ve zprávách pak vyšly články, jak mladý sebevrah ukončil svůj život
skokem z okna. A fotky z jeho facebooku, co bez ostychu ukradli. Aby měli o čem psát.
A lidi si řeknou, že to je hrozný, a svět se točí dál...


A za mnou do krámu přišel Martin, což je zase můj nejlepší kamarád,
který naštěstí deprese nemá, a když mě viděl v kožených kalhotách, tak povídá:

"Tys dneska přijela na Harleyi?"

A taky říkal, že mám pěknou košili. Že takovou má taky.

Prostě mi to dneska asi moc sluší.
Kéž bych se tím trápila...
***
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin | 28. dubna 2014 v 12:25 | Reagovat

Svet se nezastavil pro dedulku, ani pro prejetou kocicku, ani pro Danova kamarada a konec koncu, z globalniho hlediska se nezastavil ani pro Elenku.
Nekomu se za vterinu prevrati zivot naruby, vsechno je najednou jinak, ale Zemekoule si jede dal svym tempem.

2 Marie | 28. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

A to je život,věci se prostě dějí,někdy hop,jindy trop.Ale tobě to sluší pořád.

3 Rockytka | 28. dubna 2014 v 20:09 | Reagovat

Jojo, taky mi to hlava nebere, že když někdo odejde, nic zvláštního se nestane. Zrovna jako na Velikonoční pondělí, kdy odešel skvělej mladej člověk a talentovanej umělec. Celej tejden jsem koukala kolem sebe a nechápala, že je vše při starém a nic se ani na vteřinu nezastavilo! ...a svět se točí dál.....

4 Verča | Web | 5. května 2014 v 12:27 | Reagovat

Jednou jsi nahoře, jednou dole... a já si tak říkám, proč teda člověk, jako třeba já, pořád touží po nějakém konstantním štěstí, po věčné spokojenosti. Hrozně moc bych chtěla smířit se s tou proměnlivostí života, smířit se s tím, že se ne vždy budu cítit skvěle, ale zatím marně.

5 redias | Web | 5. října 2016 v 18:53 | Reagovat

půjčka online štíty ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.