Díky!

24. února 2014 v 13:53 |  Dnes - jednorázovky
Jani, dnešní článek mě opět rozplakal. Je mi to s Elenkou strašně moc líto. Pamatuji si ji, když ležela vedle našeho syna na JIPu. Pamatuji si i Vás, jak krásně jste se o ni starala. Spolu jsme nemluvily, jen jednou, když jsem malému zpívala Když jsem já sloužil, jste říkala, že to je i Elenky oblíbená. Jinak jsme tam obě byly samy pro sebe se svým strachem o ty naše malá srdíčka. Také si vzpomínám, jak jsem Vám tehdy záviděla. Až se za to teď stydím. Pořád jste se snažila přivést Elenku znovu k mluvení, že už to pěkně uměla. Tehdy jí bylo něco přes 2 roky, našemu malému o pár měsíců míň. A já pořád čekala na to, až mi řekne mami. A čekám vlastně ještě pořád. Jeho srdíčko se naštěstí stabilizovalo, ale přibyly jiné diagnozy a boj pokračuje. Ale uvědomuji si, že mám obrovské štěstí, že ho vůbec mám. Váš blog čtu už dlouho, až z něj jsem zjistila, že váš tehdejší pobyt na kardiu v Motole byl jeden z mnoha. A taky jak statečně Elenka bojovala. Moc bych vám chtěla popřát do budoucna už jen samé krásné události, abyste se brzo dočkala nového děťátka a měla snad i znovu radost ze života. Když vím, co jste vše s Elenkou absolvovaly a co všechno jste pro ni dělala, musím smeknout. Přeji jen to nejlepší a taky spoustu dalších krásných článků pro nás věrné čtenáře.


Milá Martino, předně Vám moc děkuju za krásný mail. Já si Vás bohužel nemapatuju, o to víc mě udivuje, že Vy si vybavujete Elenku a dokonce i mě. Těší mě to, stejně jako Vámi popsané, jak jste nás vnímala. Protože já mám tu situaci v paměti jinak...
Jezdila jsem na noc domů, protože na JIP není možné přespávat - za což jsem byla ráda... Protože mi věčně chyběl spánek, a tak jsem měla (z dnešního pohledu odpornou) radost, že mám noci pro sebe. To za prvé.
Za druhé, návštěvy byly možné od deseti a já nejednou přijela v půl jedenácté... Žádný spěchy... Elenka byla právě probraná po několikaměsíčním umělém spánku, takže opravdu zapomněla mluvit, i sedět, i chodit... Na to ani neměla sílu.
Prvních pár dní se mnou nekomunikovala, ani neverbálně. Ignorovala mě celé dny, co jsem u ní proseděla. Nelze si ovšem představovat starostlivou matku ve smyslu "ani se od ní nehnu"... Bohužel.
Odcházela jsem si na kafíčka a cigaretky... I když ve chvílích, kdy usnula.

Tři dny mě odmítala, přehlížela mě, zřejmě mi dávala za vinu své utrpení. Byla taky ještě celkem oblbnutá po všech těch tlumidlech.
A čtvrtého dne jsem přijela pozdě. Někdy před jedenáctou. Dobře se spalo.
Viděla mě ve dveřích a poprvé projevila emoci. Rozplakala se.
Od té chvíle mě už nepustila, už jsem byla zase její...
Ale, jak myslíte, že se zpětně hodnotím?
Jsou věci, který si člověk nemůže odpustit sám.

I když ano, když už jsem u ní byla, věnovala jsem se jí naplno...

Jenže si zasloužila víc, a to nejen tehdy ode mě, ale od života. Hlavně dobrej konec a školku a děti a hry a všechno, co jsme si plánovaly, že bude, a na co se tak těšila.

Přesto, Michale, nemůžu souhlasit s tím, že život je svině. I přese všechno to tak necítím.
Svině můžou být lidi (i já), a snad se jednou, nakonec, všichni dovíme, o co tady (na světě) šlo.

Věrní čtenáři prominou, že se další den zabývám tím samým. Je to rok a ještě pořád někdy nevím, kudy kam,
jak moc si přeju, aby tady ALE OKAMŽITĚ byla zpátky.


Děkuju Martině za ten smutně krásný mail, jsem ráda, že jsem aspoň okolím nebyla vnímána tak ostře, jak se vnímám sama. Kéž se mnou Elenka byla spokojená.
Děkuju Michalovi, i Cherry za vzkazy, i Vám dalším, co jste mi psali, a to i do komentářů. Za to, že na Elenku pořád ještě myslíte a mě, že tolik podporujete. Jako byste tušili, že pomáhá, nebejt sám ani s trápením, které nemá řešení...
***



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Praguenation | 24. února 2014 v 14:37 | Reagovat

Janicko, moc krasny a zaroven smutny mail, tak i tva reakce. Nesmis si nic vycitat. Byla si ta nejstarostlivejsi a nejlepsi maminka co znam. Vycitky tohoto typu nejsou na miste. Vim jak si se za Elenku umela rvat, do krve. Kazdy musi pochopit, ze jsi z toho potrebovala obcas un.

2 Praguenation | 24. února 2014 v 14:41 | Reagovat

uniknout na to sve cigarko a kaficko. Byla si ta nejlepsi maminka na svete. Elenka to vedela a moc te take proto milovala. Diky za to, tobe.

3 renuška | Web | 24. února 2014 v 14:54 | Reagovat

Jani, co blázníš? Proč se omlouváš za to, že píšeš o své Elence? Ona je Tebou a Ty jsi jí, jste v sobě napořád ...
Nevěřím, že by někdo, kdokoliv, kdo o svém děťátku takhle krásně píše, kdo ho tak vroucně miluje, mohl pochybovat o své lásce a vyčítat si chvilky odpočinku. Ty byly potřeba pro načerpání energie, pro jakési vnitřní znovuzrození, abys pro Elenku byla stále čerstvá, připravená ... El nepotřebovala chodící unavenou ženskou, ale čilou a láskyplnou maminku a tou jsi jí byla na 100 %. O tom jsem prostě přesvědčená ♥

4 Martina | 24. února 2014 v 15:11 | Reagovat

Tak tedy přemůžu stud a odepíšu taky veřejně :-) Jani, není zač děkovat. Naprosto Vás chápu ve Vašich výčitkách. Sama je moc dobře znám. Se synem je potřeba každý den hodně pracovat a já už to někdy odfláknu a pak se na sebe zlobím. Člověk by chtěl udělat maximum. Ale někdy to je nad jeho síly. I proto jsem Vám to napsala, protože já tam viděla obětavou maminku. A troufnu si napsat, že v Elenčiných očích jste byla ta nejlepší. To, co jste zažívali, by málokdo zvládl tak statečně. Jsem moc ráda, že vás email v tak těžkých dnech potěšil. Nebudu Vám psát, abyste byla silná, to Vy jste. Ale nebuďte na sebe tak přísná. Co jsem sama viděla a taky tady četla, byla jste moc dobrá maminka. A určitě zase jednou budete. :-)

5 Marie | 24. února 2014 v 16:39 | Reagovat

Z toho co píšeš je cítit,že pro tebe byla všechno na světě.

6 Anička | 24. února 2014 v 16:44 | Reagovat

Včera jsem z článku byla tak zdrchaná, že jsem ani nemohla napsat.
Ale chtěla jsem Vám Janičko říct, že jste skvělá máma. Jednou to třeba sama uvidíte, že jste nebyla tak hrozná, jak si myslíte. A jednou, za hodně dlouho, Vám řekne i Elenka, až se znova setkáte, že jste pro ni ta nejlepší maminka na světě.
Sama si ani nedokážu představit jak Vám asi bylo a je. Mě jen ta představa naprosto ochromuje.
Držte se, přeji Vám hodně sil na překonání tohoto náročného vzpomínkového období. Moc na Vás myslím :-)

7 Kiki | 24. února 2014 v 16:49 | Reagovat

Janičko,

Já mam taky vycitky... Veliky vycitky,jednou jsem rekla Zuzce at si s ni jde hrat ona,ze me se nechce.. Na chalupe. Strasne toho lituju,chovala jsem se jako krava totalni. Lituju,ze jsem ji nebrala vic na vylety,ze jsem nejezdila casteji na navstevy,kdyby vedela co se stane,jsem u Vas denne.  

Ale jsem si jista,ze Elenka by nas nikdy za nikoho jinyho nevymenila a ted myslim nikoho za nikoho. Mela nejlepsi maminku na svete,nejlepsiho tatinka,babicky,dedecka a strejdy s tetama. Mela nas nejradsi na svete,milovala nasi spolecnost stejne jako my jsme milovali jeji.  Ty jsi jako maminka byla pro ni nejlepsi,stejne jako zdenek tatinek,vzdyt to vis.

Jinak dopis od pani Martiny je krasny a drzim Vam palce s chlapeckem,at se jeho diagnozy jen zlepsuji. Je strasne krasny cist,ze melo Elenku tolik lidi rado... Ona si to zaslouzila. Jeji povaha byla neskutecna.

8 praguenation | 24. února 2014 v 17:18 | Reagovat

Je tu mnoho nadhernych a dojemnych komentu. Je uplny zazrak, jak nas Elenka vsechny spojuje. Na to musime myslet. Je tu s nami dal a nikdy nezmizi. Pokud to bude takto dal.

9 Adlik | 24. února 2014 v 17:46 | Reagovat

Děsně se mi chce něco napsat, ale ani nevím co... to co člověk cítí úplně uvnitř se asi ani slovama popsat nedá... snad jen - je neuvěřitelný, úžasný a dojemný, kolik krásna dokázal vytvořit jeden malej človíček, za tak krátký čas... probudit v lidech okolo sebe to nejlepší...ve vztahu k sobě, ve vztazích obecně... a navíc, pokračuje to dál... umím si představit ty výčitky a zpytování svědomí, ale já jsem si naprosto jistá Janičko, že lepší mámu mít Elenka prostě nemphla... a když Ti to píše i "cizí" člověk, jistě vnímáš, že na tom něco bude... ;-) Paní Martina to napsala nádherně...

10 Verča | E-mail | 26. února 2014 v 16:31 | Reagovat

Přesně jak psala Kiki. Elenečka měla kolem sebe ty nejlepší lidi. Každá máma, pokud své dítě miluje, je pro něj tou nejlepší. Ty děti to vědí... stejně jako to nepochybně věděla i Elenka.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.