Bejvalky a zoufalky

7. února 2014 v 9:14 |  ZPOVĚDNICE
Dnes pár postřehů z uplynulých dní...
Aneb něco o zoufalosti.

Ještě bylo potřeba doručit Zdeňkovi několik drobností, co u mě při stěhování nechal.
Cestou z práce, někdy po půl jedenácté večer, jsem mu volala, že se s tím tedy stavím.

"Janičko, já už jsem dvě hodiny ve večerce," řekl mi do telefonu.

Zarazila jsem se a rychle si snažila představit, co může takovou dobu všechno nakupovat.
Asi jedině všechno...

"Tak nic, já přijedu jindy, až budeš doma," řekla jsem opatrně - blázni se nemají plašit,
to znám z osobní zkušenosti. Vzpomínám, jak mě jednou máma hnala z pole, že už na to nevidim,
a já tak přišla o největší poklad všech dob, protože to tam všude pískalo a druhý den mi to místo už nešlo najít...


"Ale ne, už končíme. Přišel jsem normálně nakoupit, seznámil jsem se s pani, co tu prodává,
začali jsme se bavit, vyprávěl jsem jí svůj příběh, i o Elence, no a ona mi slíbila, že mi bude nechávat pečivo, co se neprodá, ta je hodná, viď?"

UF...

Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, vybavil se mi citát.


A brzy nato se mi dojem, že můj bývalý partner je skutečně zoufalý, potvrdil.
Založil si totiž blog.

Pokud vím a jak ho tak znám, neumí si založit blog.
Tak jak to, že to kurva zvládl?

Mně s tím před lety pomáhali známí...

Nejen, že si tedy založil blog, on napsal i článek.
CO ŽE?

Zoufalý článek. Nebo líp, řádky plné zoufalství.
Jestli mu to vypisování se bude pomáhat, a já myslím, že bude, nemusím se o něj bát.
Navíc bych řekla, že psát po večerech je lepší, než trávit je ve večerce :)


Byli jsme u těch bejvalek, o článek zpátky.
Povídám, že to je druh žen, co snad nikdo nemá rád. Kromě mužů...

A to byl právě ten problém.

Kamarádka mi vyprávěla, že se v nějaké nevinné debatě nad stolem, dostali s přítelem
až k . K jeho ex.

Stručně ji prý popsal - princezna s vlasy až na zem.

Scarlet málem vyletěla z kůže.

Jelikož si ji už dřív tajně prohlížela na facebooku, věděla, že minimálně ty vlasy dost přehnal.
O to víc ji jeho slova popudila.

"Hovno princezna! A žádný vlasy na zem!" Vykřikla zoufale.

A víte, co na to on?

"Jestli chceš hanit moji bývalou, tak se nemáme o čem bavit."

Srdce Scarlet se vyhouplo až někam do krku a tlak až do oblak...

Dál už mi nemusela nic vykládat, živě jsem si to dovedla představit.
Mně se tohle stát, tak snad puknu vzteky a mým jediným přáním v tu chvíli
by bylo zašlápnout HO jako mravence. Pokud neodvolá!

Její přítel neodvolal, a tak se ponížená Scarlet rozplakala.
Sice neodvolal ani potom, ale aspoň viděl, co způsobil!


Pokud jde o bejvalky, tak ideální zbraní proti nim, je čas.
Vztah po pěti letech už jejich vliv, stejně jako vzpomínky na ně, značně oslabuje.

Tedy, když vztah funguje.
Mám kamaráda, jehož přítelkyně i po pěti letech na jeho ex nesmiřitelně žárlí.
Jelikož on se s ní vídá...

To moji bývalí, nyní dva, zatím stálé partnerky nemají.
Buď po mně už nemůžou najít adekvátní "náhradu", což se vůbec nedivím,
anebo ani nechtějí... Což se vůbec nedivím.

Až jednou chtít budou, budu TA BEJVALKA já.
A bude se na mě žárlit.

A Zdeněk řekne tý nový: Nehaň Janičku, jinak se rozejdem!
A Martin to taky řekne tý nový.
To bude dobrý!

A ony budou bulet, jako před pár dny Scarlet, ale holt mě budou muset vstřebat.
Aniž by tušily, že z mý strany vůbec nic nehrozí...

Ale neni náhodou zoufalý, chtít být postrachem budoucích žen svých expartnerů?


Jedna bývalá, která dlouhou dobu strašila ze snů Kiki, totiž Danova bývalá,
způsobila svého času zoufalost Kiki.

Jmenovala se (jmenuje se!) Lucka. A Martin, když se Kiki s Danem dali dohromady,
vyjádřil Danovi respekt slovy: Jsi LUCKY MAN!

Jakože Anglicky "šťastný muž". Jenže... vidíte to v tom? :)
A tak Kiki řádila.

A já jednou, kdysi dávno, řádila, když mě Martin vezl domů z kina.
Naší ulicí právě procházela jeho bývalá. Můj velký postrach.
Protože to bylo asi půl roku po našem seznámení.

Šla prostředkem ulice a my kvůli ní museli jet strašně pomalu.
Povídám mu, ať na ni zatroubí.
Jenže nechtěl.

Chtěla jsem to udělat sama, jenže mi chytil ruku.
TO SNAD NE!

Nakonec milostivě uhnula a my ji pomalu míjeli.
Jenže Martin ji nepozdravil, a to říkal, že zůstali přáteli.

Povídám: "Proč jsi na ni teda aspoň nemávnul, vždyť ona zdravila?"

Jenže prý mě nechtěl popouzet.
Já na to, že mě popouzí víc, když dělá, že ji nezná, a zatím se s ní přátelí.

A tak jsem ho vytočila, že prudce zašlápl brzdu, já se rozmázla o čelní sklo
a ona, znovu nás míjející, se konečně dočkala jeho pozdravení.

Nebylo to dobrý :)

Od těch dob mi naštěstí žádná bejvalka v žaludku neležela.
A doufám, že jedinou hrozící bejvalkou budu já.
Až jednou Zdeněk vyleze z večerky a přestane psát blog...
Prostě až přestane vykazovat známky zoufalství.
Které dosud vykazuji já :)
***



Kdo byste měl zájem navštívit Zdeňkův projekt, tak zde.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 7. února 2014 v 10:55 | Reagovat

Viděla jsem takový film: "Bejvalek se nezbavíš". Nebyl špatnej ...
Jinak ale s těmito exempláři mám své zkušenosti, některé se na dlouho podepsaly na oběti samotné, některé se mstily mně, no užívala jsem si dosyta. Radši už nikdy více ...

2 Rockytka | 7. února 2014 v 11:03 | Reagovat

Jojo bejvalky jsou podivná sorta a často velmi neodbytná a v hlavách chlapů hluboko zaseknutá! Speciálně ty budeš zaseknutá navždy! :-D

3 Kiki | 7. února 2014 v 11:47 | Reagovat

Taky dobrý , ale "BLOG DNE" patří zaslouženě Zdeňkovi!:)))

PS: kurva Janičko! vždyt to čtou všichni z opery a ty se o tom takhle vesele tady vypisuješ,to se mi snad zdá:)

4 Blanka | 7. února 2014 v 12:03 | Reagovat

Bejvalky z hlavy nelze nikomu vygumovat... A zvlášť ne blbými otázkami :-D V tomto případě platí "Mlčeti zlato"

5 Marie | 7. února 2014 v 13:23 | Reagovat

Teda to je bejvalek a kolik jich ještě bude,ale lepší bejvalka než milenka.

6 Andy | E-mail | Web | 7. února 2014 v 19:22 | Reagovat

líbí se mi jak píšeš, a co se týče blogu Zdeňka, píše docela hezky, stejně tak, jako ty, od obou se mi to hezky čte.
Achjo, moc nevím, co k tomuhle článku říct, snad jen, že bývalky jsou zlo. :-? Vždycky se podívám na ty nádherný NÁDHERNÝ holky a říkám si "proč je vlastně semnou?!"
ale teď už je to jedno
protože neni vlastně už ani semnou
jehehe
třeba na mě taky bude někdo jednou žárlit
třeba

7 niternice | 8. února 2014 v 16:29 | Reagovat

Děkuju! Pokud jde o ty bejvalky, tak nás skutečně nepřestávaj´pronásledovat. Leda nemít chlapa, anebo bejt jeho první :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.