Všechno jak má být

5. ledna 2014 v 23:51 |  ZPOVĚDNICE
Možná se zlobíte, jako Kiki, že jsem Vás nechala pár dní bez článku...


Pro samé randění nemám čas na psaní!
Jako v právě uplynulý víkend...

Namísto spisování jedu lanovkou na Petřín a pak šlapu schody až nahoru na rozhlednu. A to lanovkou
zásadně nejezdim, pěšky nechodim a už vůbec ne nahoru, kde mívám závratě.

Asi se mnou není něco v pořádku.
Že to víte dávno? Mně to napadlo až teď :)


Čím dál míň jsem ochotná ztrácet čas čímkoliv nebo s kýmkoliv, co nebo kdo mě nebaví, nezajímá, nic nedává...
Dumám, jestli se ve mně zase nebudí ta důchodkyně. Ale zřejmě nikoliv, protože nemám (tentorkát) potřebu
své okolí moralizovat.



Volalo mi cizí číslo, tak to vezmu a tam BLA BLA BLA, Citibank a velice výhodná nabídka pro mě.

"Nezlobte se, ale já na to nemám čas," byla jsem zprvu milá.

"A kdy vám teda můžu zavolat?" Zeptal se dotěrný mladík, který mou výmluvu nepochopil. Nebo pochopit nechtěl.

"Co třeba nikdy?!" Opáčila jsem taky otázkou, jenže on mě šokoval další...

"A proč?"

Urychleně jsem se rozloučila (aspoň myslím), a hovor ukončila.




Mirek mi říkal, že na mě jeho sestra s maminkou byly nějaké zvědavé, a tak je v žertu napadlo,
že by zašly před ten barák, kde jsme byli v sauně, a oslovily by nás třeba jako jehovisti...

Vypadá to, že se jedná o stejnou krevní skupinu, prostě naše lidi, protože u nás podobné nápady probíhají
také. A také se naštěstí nerealizují. Vtip má zůstat vtipem...

Protože by mi pak těch jehovistek bylo líto, kdyby byly neodbytné... :)

A to by pak mohlo být líto Mirkovi.
Zatímco mě by ani nenapadlo, jak důležité setkání to možná je.
Je to zajímavé.
Ono nakonec každé setkání může být důležité, předem nikdy člověk neví. Ale jak říkám, já se poslední dobou
projevuju tak, jako že vím. Nemůže, není...


Ráno mi tloukla Kiki na okno. Vzbudilo mě to, tak jsem ho otevřela a ona na mě, že chce klíček od krámu.
Bezmyšlenkovitě jsem jí ho donesla.
Pak, že účet od županu, co jsem jí nadělila pod stromek ve špatné velikosti. I barvě. Prostě všechno špatně.

Donesla jsem účtenku a ona, jestli dneska budu potřebovat auto.
Zakroutila jsem hlavou, že ne a šla pro klíčky...


Později mi psala, že mě vyzvedne a pojedu ten župan vyměnit s ní.

Ale mně se nikam nechce! Protestovala jsem.
To máš smůlu, nepojedu sama! Protestovala ona proti mému protestu.

Dobře, ale budeš řídit, nemám náladu jet takovou dálku!
Nebudu řídit!

Vždyť sis půjčila moje auto!
Ale už ho nechci!

Nakonec můžu bejt ráda, že si pro něj nemusim někam přijet. Třeba někam na nějaké odstavné parkoviště, které
Kiki míjela, když jí to auto zrovna přestalo bavit. Myslím, že to parkoviště by byla ještě ta lepší varianta.
A ta nejlepší je nakonec realitou - auto mi vrátí. A budu jí řidičem...

Ona se taky zrovna nezdržuje s těmi, s nimiž si nemá co říct.
V tom nákupním centru jsme stály pod schody, a že vyjedem o patro výš na zmrzlinu.
Dolů proti nám právě scházel mladík, který na Kiki hned radostně volal:

"Jééé! To je náhoda! Ahoj Kiki!"

A ona si ho prohlédla od hlavy k patě, a pak mu významně sdělila: "Ahoj. Já musim nahoru."
A vyrazily jsme.

Pochopila jsem, že se s ním nehodlala bavit. Pochopil to jistě i on.
A kdyby ne, definitivně to poznal, když jsme se vracely zase dolů. Šel totiž znovu proti nám.

"To je zase ten kluk!" Vyhrkla Kiki a otočila hlavu do zdi.


Prý bývalý spolužák.
"Stačí, že je trapnej na facebooku, nemusim ještě osobně...," vysvětlila mi konečně.

A pak jsme kupovaly každá nějaké ty nutnosti domů. Prášek na praní, chléb...

Kiki se zasekla u regálu s vejci.
Zuzka totiž svého času psala diplomku na téma slepice.
A to studovala práva.

Šlo o práva slepic.

Když jsme její práci tehdy četly, zařekly jsme se, že vajíčka už jenom od nosnic chovaných na podestýlce.
Ne v klecích. Ty se mají totiž strašně špatně.

A jak tak Kiki zkoumala vejce, míjel nás obtloustlý chlápek...

"No ne, to je krásná dáma! Já jsem Bruno, můžeme se poznat?!" Spustil na celé vaječné oddělení, až se za mnou lidi
otáčeli, a vnucoval mi svou obrovskou ruku k seznámení.

"Bruno!" Opakoval mi znova. "A jste Češka nebo Ruska?"

To jako nemusel.
I v krámu se mě zákazníci často ptají. A to nenosim cop, ani lišku, natož óvčinu.
I když, podle Kiki, jsem i bez tak nevkusná dost.

S úsměvem jsem Bruna obešla, aniž bych mu odpověděla a Kiki, když mě potom s platem vajec od nosnic z podestýlky doběhla, oznámila mi, že tohle mi mělo zvednout sebevědomí.
Ačkoliv prý nejsem namalovaná, tak jsem se mu líbila.

Jenže já namalovaná byla.


Na chvíli jsem se Kiki ztratila a zalezla do knihkupectví.
Potřebuju diář.

Taky si zapisujete každou maličkost?
Já jsem na to takřka ujetá.

Jak to nectím při setkávání s lidmi, tak při znamenání událostí ano;
člověk nikdy neví, jaký zápisek se stane důležitým.

Probírala jsem se již uloženým kalendářem z uplynulého roku.
Já si totiž archivuju diáře od roku 2006. Jsem magor?

Listovala jsem tedy listy toho nejhoršího roku, jaký jsem prožila.
Však víte.
Ze zápisků z posledních několika měsíců je ale patrné, jak pookřávám.
Jak nabírám druhý dech. Ačkoliv to tak zatím necítím, moje paní doktorka by měla radost...

Další den, kdy mi nenapsal ani jeden chlap, je za námi!
Tonda neškemrá!
Počet můžu 3

Ta, která se snaží za každou cenu utéct svému smutnění, se obklopuje muži a měla by jich i deset,
jen aby odvedla bolestivé myšlenky...

Z toho diáře křičí zoufalství.
Tak rychle koupit nový!


Kiki jsem našla v kabince toho krámu, kde mi prodali ten nemožný župan.
Zkoušela si šaty.
Prý letních šatů není nikdy dost. A tak začala s jejich nákupem už dnes.

Něco jsem jí vyprávěla, ale jelikož její sebevědomí narůstá pohledem do zrcadla na sebe v krásných šatech,
moc mě nevnímala.

"Nejsem v nich tlustá? No, povídej dál...," vyzvala mě, aniž bych odpověděla.

"Neni to moc? Pokračuj klidně...," prohlížela se ze všech stran.

"Klidně povídej... Jaký jsou lepší?"

Zatáhla za sebou závěs k dalšímu převlečení.


Asi se mnou nehodlá ztrácet čas...



Tak aspoň, že ho se mnou zatím ztrácí Mirek, který se narodil, když já dostala první pusu za školou v křoví.
Nenarodil se v křoví - tam jsem dostala tu pusu...

Teoreticky jsem ho mohla vozit v kočárku.
Když jsme se spolu na tohle téma smáli, vzpomněla jsem si na svou někdejší zásadu: NIKDY mladšího!
Nevím proč, ale u mě ode dávna platí to pořekadlo o odříkaném chlebu.

Teď mě tak napadá, že asi nebudu jediná, protože jinak by to pořekadlo jaksi postrádalo smysl.
Tak je asi všechno, jak má být.

Ze tří mužů zbyl jeden, v lednici jsou vejce z podestýlky, na stole nový diář, Bruna dál neznám, nohy mě bolí z toho výšlapu a výhodnou půjčku od Citibank jsem nevyužila.
A Kiki má nové letní šaty a neztratila ani minutu času s trapným spolužákem.
A jelikož ani s mým vyprávěním ne, dozví se až teď, že jsem byla na Petříně. Až úplně nahoře...!
***
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 6. ledna 2014 v 7:11 | Reagovat

Já ti dám ráno!:)))  když jsem si od tebe půjčovala  všechny  ty  věci včetně auta, protože moje je  díky mýmu řízení v  servisu (  mimochodem tvoje auto by taky  potřebovalo do servisu, pro pobavení bys  někdy  mohla  přiložit fotku tvýho "opečovávanýho auta":)) ... no každopádně bylo po obědě asi 13:00! a já si dovolila na tebe  zazvnonit!:)
A když jsme u toho auta, proč taky se nepodělit o tvé "neztrácení " času:))  Jako když ti táta nechal k narozeninám komplet opravit  auto za několik tísíc a stará se ti o něj a poslal tě před 14 dny na benzinku dofouknout si pneumatiky,ale marně. včera zase zjistil že jezdíš na uplně prázdných a zničila sis tak znovu  ta kola, co ti nechal v srpnu opravit:) tak tvoje včerejší odpověd na otázku jestli si tam byla "  neee, nebyla já to nepovažovala za důležité"  ho velmi pobavila až řekněme nasrala:))))

A mám taky něco k šatům...:)))  taky sis jedny  koupila! a vyprávěla si nějakej holej nesmysl,kterej si ted už napamatuju, protože jsme obě byly zažraný do zkoušení letních šatů!:)

PS:  opravdu by to chtělo foto auta:)))

2 Marie | 6. ledna 2014 v 7:49 | Reagovat

Tak to je vážný,až na Petřín hmmmmm.Tam jsme taky jednou potkaly jehovistky-snad,aspoň to říkaly.Loví všude,proč ne před saunou.A Bruno jo,u vajec,taky dobrá seznamka.Prostě jsi žádaná.

3 Verča | 6. ledna 2014 v 10:00 | Reagovat

[1]:Ale Kiki ráno je relativní pojem.:D Já mám třeba zrovna teď půlnoc a za chvíli jdu spát... anebo až po večeři? No, to se uvidí podle toho, jestli si v menze objednám nějaký oběd.

Náhodou, výšlapy jsou fajn, když nikdo nežene. Hovory s neodolatelnými nabídkami, pravda, už daleko méně, ale tak člověk se alespoň pobavil.:D Tebe sice Kiki moc nevnímala kvůli šatům, ale mi se občas stává, že někomu něco vyprávím a po deseti minutách zjistím, že ten člověk už dávno odešel.:D
Co se věku týče: většinou jej beru jen jako číslo. Rozumím si totiž s lidmi různých věkových kategorií a kdybych se nechala svazovat předsudky, přišla bych o spoustu zajímavých kontaktů.
Jo a co Mirek říká na detík?:-)
P.S Ty máš sice téměř vždy zajímavý názvy článků, ale tento se mi obzvláště líbí.:-)

4 niternice | 6. ledna 2014 v 20:12 | Reagovat

To je dobrý, zjistit, že posluchač odešel :) To mi dělá Kiki furt!
Předsudky se snažím nemít, ale většinou si stejně nakonec říkám: Cos jako čekala?! :) Ale tohle je něco úplně jinýho! (To Kiki moc ráda slyší - možná proto odchází :))
Foto auta možná...
Mirek a detík se ještě neviděli...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.