Přes noc třicítkou

1. ledna 2014 v 20:22 |  ZPOVĚDNICE
Kdykoliv si s babičkou posteskneme, "jak čas letí", bývám deprimována.
Ona je totiž pesimista, ale optimistický.
Že to nejde?

Třeba jí povídám o tom, jak mi dny v práci rychle utíkají. Ani se nenaděju a mám padla. A jedu zase domů.
A ona na to řekne: To víš, že jo, to ti uteče... Všechno ti uteče a najednou budeš v důchodu, jako já... A začne se smát, ale tak smířlivě, vyrovnaně...

"Život proběhne a člověk je hnedle starej a je rád, že je", říkává třeba. Nevím proč, ale mám pocit,
že jenom mně. Ačkoliv do filozofa má naše babička daleko, aby mě napadlo s ní nějaké ty své
duchovní otázky rozebírat. Ona je praktická žena, shánčlivá hospodyňka, zkrátka pragmatická babička se selským rozumem.

Nedávno vzpomínala, jak mě učili jezdit na kole - a že to bylo před chvílí. A to má teda pravdu!


Když bylo Kiki asi osmnáct, což není tak dávno, měla takový tajný sen - po vzoru toho filmu, stát se přes noc třicítkou.
Nemohla jsem to pochopit. Ona mi záviděla!
Že jsem samostatná, že žiju sama, protože já tehdy sama žila a byl to nejlepší čas mého života,
že nemusím žít podle našich, že můžu kamkoliv a kdykoliv a s kýmkoliv...
Je pravda, že tehdy jsem téhle svobody hojně využívala.
Oproti dnešku, kdy netuším, proč bych s kýmkoliv a kamkoliv, notabéne kdykoliv chodila...

To Kiki musela hlásit doma všechno, vysvětlovat známky, žadonit o kapesné, předstírat, že se učí, když si četla Elle, pomáhat našim... Ne, to kecám, to jediné snad nikdy nemusela :)

Jelikož měla už pár let diskoték za sebou - konkrétně dva, měla pocit, že už má dost užito a je na čase se usadit.
Povídám jí tehdy, ať neblázní, že jí nic neuteče, z toho světa dospělých. Složenky, děti, manžel, starosti, povinnosti, stereotyp, šeď...
Vůbec se neorosila, chlupy se jí nezježily, chtěla to!

Krátce nato mi dokonce začala brát časopis Marianne, protože se jí zalíbil podtitul, že život začíná ve třiceti. Byla přesvědčená, že to je pravda. A ona je...

Jenže těch dvacet má taky něco do sebe, a i kdyby ne, tak s tím holt nic neudělá!

Kéž bych se ráno vzbudila a bylo mi, kolik tobě... Blábolila někdy.

Vzpomínám, když bylo mně, kolik jí a zrovna jsme se Zuzkou odcházely na dízu. Ona tam stála v pyžámku u dveří a nechtěla nás pustit. Prej nemáme nikam chodit a radši si s ní jít hrát na krám. Nebo na Dádu. Zkrátka na cokoliv, jenom zůstat doma.

Tehdy jsme se jí strašně vysmály, pamatujem si to všechny tři do dnes. Ale že by z toho Kiki měla trauma, to zase ne. To spíš my - když se to za deset let otočilo a ona s námi nehodlala trávit ani jeden večer, natož ten silvestrovskej!

Možná jsem Vám tu historku už psala, jak jednoho dne přijela se svou bandou kluků na chalupu
a měli mejdan v garáži. A taky u bazénu. Byli všude. Ona a třicet zajíčků.
Dobře, tak jenom šest - ale líp mi při té vzpomínce neni...

Byl pozdní večer, zřejmě lásky čas, přestože si Kiki nějak nemohla vybrat, a my se Zuzkou bulely u nějakýho romantickýho filmu. S mámou. A s babičkou.

Ze tmy pod okny se ozýval smích a výkřiky a taky šplouchání vody, až se v nás probudila touha se přidat.

Vylezly jsme na zahradu a z přítmí zápraží je nenápadně sledovaly.
Kiki se nechala obletovat, dolévat si sklenku, krmit se jednohubkami, polévat se vodou...
A taky nastavovala ouško k nějakým důvěrným šepotům, překrývaným neopotřebovanou chlapeckou dlaní...

"Hele, proč ty tvoje ségry tak čuměj?" Slyšely jsme najednou ten důvěrný polohlas.

A pak, když se na nás celá společnost otočila, jsme teprve zjistily, že už nestojíme v zákrytu přístřešku, nýbrž metr od jejich stolu. A že fakt čumíme.

Kiki nás v tom ale nenechala a ledabyle odvětila: "To voni takhle čuměj normálně."

A dál si nás už zase nikdo nevšímal.
Ne, nepřizvali nás.

Tehdy se nám, tuším, poprvé promítla ta sranda, co jsme měly z malé holčičky, která se nás snažila zaujmout víc, než disko... Vrátilo se nám to, jak bumerang.



Jak šel čas, začala Kiki tomu svému věku přicházet na chuť. Škola skončila, osamostatnila se,
byla na tom, jako my, jen o deset let mladší. Když její život začal.
Že by se Marianne mýlila?

Nedávno jsme na to zase vzpomínaly. Na to, jak si přála, stát se přes noc třicítkou.
O co všechno by přišla, kdyby se jí přání splnilo.

A Kiki dala ruku na srdce: "Ještě, že to kurva tehdy nevyšlo!"


Však ono to brzy vyjde...
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kiki | 1. ledna 2014 v 20:35 | Reagovat

:)))) do dneska si pamatuju,jak jsme nekam odchazela...a loucila jsem se s tebou a zavidela jsem ti ! A ty ses mi posmivala:) mne bylo tehdy 15 a tys mi rikala ze porad nejsem ani mlada:) a ja ti rekla,to ti bylo tech krasnych 27 "lepsi byz za 3 roky mlada,nez za 3 rokx stara":)))

Je to usmevny.kazdopadne strasne to leti! Na svoje 16nactiny si pamatuju velmi dobre,to jsem od tebe dostala scuj prvni parfem,poroucela jsem si od maminky co k snidani.ze to nemuzou byt proste vajicka na moje narozeniny a taky me martinek poradne zlil!:) poprve:)

Vratila bych se vcase... Ale stacilo by mi to do prosincr minulyho roku... To bylo nadherny. Ale ja verim,ze zase bude a nse elenka motylek se vrati.

2 Anička | 1. ledna 2014 v 22:49 | Reagovat

Sákryš a já teď fakt nevím jestli se smát nebo brečet.
Třicítka se víc než rychle blíží a mě to děsí. Do nedávna jsem si furt připadala na dvacet - že se podle toho můžu furt ještě chovat jako praštěná holka. A najednou? Narodil se mi syn a najednou zjišťuju, že mi brzy bude třicet a... Budu stará!
Ale jo, jedno plus to má - konečně na mě chlapi na občasných večerních akcích nedělají cukrbliky a nesnaží se mě sbalit jako mladou milenku :-D

3 renuška | Web | 2. ledna 2014 v 8:16 | Reagovat

No safra - je mi třicetšest (a půl :-?), cítím se mladá, ale přitom klidná, rozumná, "moudrá". Jasně, ještě chvíli budu chytat životní zkušenosti do sítě, ale vracet čas bych asi nechtěla. Ono všechno má svoje a nikde není napsáno, že ani žena po třicítce nemůže být obletována muži tak, jako Kiki byla na chalupě ve společnosti mladíků. Jen ten průměrný věk bude někde jinde, ale o tom to přece VŮBEC není ... :-D

4 Marie | 2. ledna 2014 v 8:32 | Reagovat

Pravdu má babička,ten čas tak letí,že za chvíli jseš v důchodu.A proto,užívejte života,dokud to jde.I když i v důchodu se můžeš rozšoupnout.

5 ninadobrev28 | Web | 2. ledna 2014 v 15:09 | Reagovat

Ahoj :) máš krásnej blog! :) Nechtěla by jsi semnou spřátelit?? :))

6 Blanka | 2. ledna 2014 v 16:40 | Reagovat

Tak abych to shrnula. Obletovači opravdu zůstávají. Jen s přibývajícími lety jich část odpadne (pro celkové opotřebení), část začne obletovat v jiné věkové kategorii a nakonec zbyde malá část, ze které si už nelze vybrat...
To nechci strašit! Život zas tak rychle neutíká a dá se toho stihnout... :-)

7 Adlik | 2. ledna 2014 v 18:17 | Reagovat

hltám každej článek... ten mix humoru, hlubších úvah a všech těch specialitek, které jsou u Tebe tak charakteristický, je prostě návykovej :-)

8 Verča | E-mail | 4. ledna 2014 v 16:14 | Reagovat

[7]:Je tak krásné, když někdo něco vyjádří za vás a to tak přesně, že se vůbec nemusíte snažit.:D
Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.