Jak mu (ne)zobat

20. ledna 2014 v 6:00 |  ZPOVĚDNICE
Věděli jste, že existuje přebor ve stolním fotbálku? Dokonce mistrovství světa!
Mirek se tomuhle sportu věnuje na nejvyšší úrovni, takže já už to vím. Že jde vůbec o sport...

Já to taky párkrát v minulosti zkoušela, to jsme se vždycky se Zuzkou někde cinkly a šly
někoho vyzvat. Byly jsme silný tým; vzpomínám, jak s námi byla největší sranda...

Každopádně nás to bavilo a o to u piva šlo.

Nedávno jsem si prohlížela naše letité album fotek. Je nám tam asi tak dvacet a vymetáme dízy
a mejdany. Přesněji řečeno vymetáme po mejdanech, protože ty se obvykle konaly u nás...
Ještě přesněji - Zuzanka vymetala, Janička spinkala.

A najednou, co to nevidím! Koukám na fotku, kde stojíme nad domácím stolním fotbálkem
a hrajem proti Martinovi a dalším kámošům.

No jo, dyť my měli vlastně doma fotbálek!!!

Hned jsem volala Kiki a ptám se jí, kde je mu konec.

I přesto, že jí bylo v dobách naší největší slávy deset, věděla, kam se stůl poděl.

"Je ve sklepě a máma na něm má kytky," odpověděla mi.


Nebudu Vás napínat, další den měl přijet Mirek a já měla pro něj doma velký překvapení...

Zřejmě Vám nemusím povídat, že stoly, na nichž se hrávají ta mistrovství, jsou velké, pevné, moderní,
kvalitní atd. Tenhle stolek je plastový, pomenší, lehký a roztomilý...


Postavila jsem ho doprostřed obýváku a vyzvala svého hosta, ať vejde - že mám pro něj překvápko...

"TA DÁÁÁ!!!" Rozhodila jsem slavnostně rukama zpoza té parády, když nahlédl do dveří.


Chystala jsem se na dvě varianty jeho reakce. Buď se totálně rozesměje a hrát se nebude, protože
je namachrovanej a NA TOMHLE JAKO FAKT NE, anebo to vezme sportovně (!) a normálně
si zahraje v rámci možností stolu. A mých. To jsem si přála víc.
Očekávala jsem ale spíše tu první reakci.

"Co to proboha je?!" Usmál se nevěřícně.

Vysvětlila jsem mu v kostce, kde se to tam vzalo (takže příběh o třiceti až padesáti větách, počínaje mou
a ségřinou hráčskou kariérou), a závěrem jsem položila dobře sestavený a závažný dotaz:

"Zahraješ si mnou?"

Řekl JO!

A i když stále nevěřícně zkoumal ty plastové panáčky a hledal náležitosti, které zcela chyběly, jako nějaké omotávky
na madlech, či co, vypadal potěšeně.
A já si vůbec neuvědomila, že jsem udělala něco kvůli němu.

My na to totiž hrajem.
Kdo s koho, já se toho snad nezbavím...

Chlapi mají, kdoví proč, neustálý zájem mě pokořit. Oni mi totiž z ruky zobat nebudou! Věří, že jsem na to zvyklá,
ale oni nejsou každej! Takže pozor, holčičko!

Netvrdím, že nemám o zvýšenou pozornost zájem, ale ani já přece nezůstávám chladná!
Fotbálek přivezu, no!


Pár dní na to měl Mirek nějaké to mistrovství v Praze.
Večer jsme potom měli spolu sraz v centru, ale vůbec netušil, kdy skončí.
Prý zhruba v deset.

Když se tou dobou neozval, vydala jsem se pomalu na cestu. Autem pochopitelně.
Z Dejvic směrem na Kačerov, kde hrál. S navigací v mobilu. No co! Byla sobota, jelo se mi dobře,
a on by sockou do centra putoval strašně dlouho...


Najednou jsem přijela do cíle.
Před klub, kde se hrálo.

Plno mladých lidí, kluci i holky. Venku postávaly partičky, žilo to tam.

A já tam v autě.

Najednou mě polila vlna trapnosti. Já pro něj fakt přijela a čekám tu na něj?!

Kurva, to přece nemůžu!

Mohlo by mu to dokonce vadit...

Tak jsem zařadila zpátečku.

Říkám si, že domů nepojedu, ale někam přeparkuju, abych nebyla tak na ráně.
Tak jsem zajela na parkoviště za roh. A tam jsem půl hodiny dřepěla v autě.
Na mou esemesku, jak to s ním vypadá, nereagoval.

Ok, takže je noc a já čekám v autě před klubem na svýho kluka, aniž by se o to prosil,
aby nemusel jet sockou a byli jsme dřív spolu. Neni to moc?

Nastartovala jsem a popojela na ještě o kus vzdálenější parkoviště.
Když v tom zavolal...


"Teď jsem konečně vypad´, tak jdu na bus."

"Já jsem tady," špitla jsem.

"Kde jako?"

"No... přijela jsem pro tebe," řekla jsem opatrně.

"Fakt? A kde stojíš?"

"Na parkovišti o ulici vejš."

"Tak sjeď dolů, před ten klub," zkusil to.

Ale to teda zase ne! To už by bylo moc :)



Takže jsem ho nechala ten kopeček vyšlápnout, a když přicházel, uvědomila jsem si, že jsem si to představovala
daleko hůř. Že vyjde s nějakou partou kámošů, ještě líp kámošek... budou opilí a nechutně veselí. A mladí...


Přišel úplně sám, řekl, že nevyhrál, a že je rád, že jsem tam.
Fakt?

"To víš, že jo, jsi hodná. Jak seš tady dlouho?"

"Asi pět minut...," zalhala jsem.

"Tak to ses trefila úplně akorát!"


No jasně! :)

Chtěla jsem to ještě zlehčit oznámením, že jedu zrovna kolem, ale radši jsem už nic neoznamovala.
Moh´by mi to nesezobnout a pojmout podezření, že zobu já...
Naprosto mylné, protože já jsem úplně jiná! To pozor, chlapečku!
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 20. ledna 2014 v 7:38 | Reagovat

Marně si vzpomínám, jestli už Míra dostal povolení na blog nebo ne. Protože tady se pravda vždycky ukáže! :-D

2 Rockytka | 20. ledna 2014 v 8:33 | Reagovat

Dostal povolení dostal :-) a bude tebou ještě více okouzlen Janicko! Ty jseš totiž ten nejoriginálnější originál mezi ženami!! :-D
Mimochodem fotbálek jsme dostali loni k Vánocům a je k pivu či vínu jak dělanej!!! ;-)

3 Adlik | 20. ledna 2014 v 12:56 | Reagovat

Ty seš tak roztomilá Janinko! :-D

4 Verča | E-mail | 20. ledna 2014 v 18:12 | Reagovat

Je normální, že se tu zas culím jak měsíček na hnoji (ne, že bych někdy měsíček na hnoji viděla, ne že bych při svý slepotě vůbec nějaký měsíček viděla), ale když se to říká...
Jednoduše řečeno: jsi skvělá a Mirek může být rád, že mu zob... ehm, chtěla jsem říct: že se tak staráš.:)

5 Marie | 20. ledna 2014 v 18:23 | Reagovat

Nejdřív jsi mu měla dát do ruky detektor-tvá sportovní aktivita je na prvním místě,až potom za odměnu fotbálek.

6 niternice | 20. ledna 2014 v 19:50 | Reagovat

Dostal povolení, ale pár článků mu prý stačilo, aby nechtěl dál číst. Nějak mu to nesedlo :)
Takže vycházím z toho, že není mým čtenářem... Aspoň jsem při psaní svobodnější, opak by mohl znamenat problém pro Zpovědnici...
Jsem ráda, že jsem Vás pobavila, a že můj počin hodnotíte kladně. Je otázka, jak dopadnu. Já na ty "hry" fakt nejsem :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.