Drobečky sesterských legrací

2. ledna 2014 v 22:49 |  ZPOVĚDNICE
Kiki dostala k Vánocům tablet. A přitáhla si ho do práce. Říkala jsem si, kdoví jak na něm pracuje, když do toho furt čučí.
Ale vůbec jsem si tu její práci neuměla představit...

V poledne si posteskla, že nemá na kávovar.
Ona se chudák na Vánoce vydala z peněz, dokonce nadělila kávovar Zuzce, a teď
sama nemá...

Najednou povídá, že k zákaznici musím jít já, protože ona sází mrkev.

Hrála hru!
Celý pracovní den sázela mrkev a celer. Zadávala pokyny a animovaní zemědělci makali.

"Tak, teď to budou sázet dvě hodiny. Do tý doby mám čas," oznámila mi.



Naši si k Ježíšku nadělili 3D televizi. A jelikož já jsem opravdu zaostalá, netušila jsem, že tohle vůbec lze mít doma v obýváku. Jednou jsem byla ve 3D kině,
bude to dobrých deset let a vím, že všude kolem mně pluly rybičky...

A teď mi Zuzka podává brýle, ať s ní mrknu na film.

Posadily jsem se do křesla a já čekala, co se bude dít.
Přestože jsem věděla, o co jde, ačkoliv spíše teoreticky, ty efekty mě překvapily.
Najednou proti mně vylítla frkačka (ta za kačku) a já s sebou trhla, až jsem málem z toho křesla sletěla.

A od té chvíle proti mně pořád něco lítalo a vystřelovalo, a já buď uhýbala, anebo se kochala
a přála si na všechny ty bublinky sáhnout. Prasknout je...

Ptám se Zuzky, jestli to takhle lítá i na ni.
Odpověděla mi suše, že to lítá na každýho, kdo se dívá.



V krámu se nám stala taková menší nehoda. To u nás zrovna byla Zuzka na návštěvě, když jedna zákaznice umazala svetřík.
Kiki, která se právě sestře v něčem předváděla, mě s ním poslala k umyvadlu - tedy ven z obchodu, abych skvrnku zaprala.

Já si zas lítala hlavou v oblacích (zvládám to i bez 3D brýlí), a jak jsem ten obleček
vynášela ze dveří, zahoukal hlídací panel, protože svetřík měl na sobě bezpečnostní kód.

Vyděsila jsem se a rychle se otočila na Kiki.

"Neukradla´s to, v pohodě!" Otočila se za mnou s nevěřícím výrazem v očích.

"Ty ses lekla, žes to ukradla?" Zeptala se mě Zuzka. Úplně vážně.

Zakroutila jsem hlavou, jako že absolutně ne - byl to jenom instinkt!

Přesto se na sebe holky divně podívaly.


A pak si u nás Zuzka nakoupila.
Jsou s Kiki rozhodlé, že se zbaví všeho neznačkového a svou skříň uvolní značkovým kouskům.
Já se k nim nepřidám, do mý skříně patří skvosty ze sekáče.

Vzpomínám, jak jsem kdysi dávno koupila "z druhé ruky" krásný tričko a věnovala jsem ho Zuzce.
Bylo fakt dobrý, líbilo se jí, a ráda ho nosila.
Jednou jsme někam jely spolu metrem a ona ho měla zrovna na sobě.

"Jé! Ty máš to tričko!" Zajásala jsem.
"No jasný, je pěkný," pochválila můj dárek.

"A to stálo jenom čtyřicet korun!" Podotkla jsem v dobré víře, že se bude shánět po tom kšeftu.

Jenže ouha...

"Prosim?" Vyvalila na mě oči, "já mám na sobě tričko za čtyčicet korun?"

Od té doby ho nosila už jenom na chalupě.
To Kiki by ho nenosila ani tam.



Na Silvestra jsme u nás doma pořádali mejdan. Děláme ho každý rok, je to naše tradička.
Na pozvánky jsem napsala, ať se hosté vesele obléknou.

A zpátky mi přišlo od Zuzky: "Co že? Člověk tady utratí tisíce za značkový hadry, aby už nebyl dál vesele oblečen, a teď tohle!"


S překvapením jsem je pak pouštěla do dveří - obě dvě měly na sobě laciná trička z New Yorkeru, tuším. Možná z Takka. Nebo z HM, kdoví.

A přišlo jim to veselé :)


A mně zas přišlo veselé, jaký se mi podařil kousek.

Každý měl přinést něco nepotřebného do tomboly. Něco, co mu doma překáží.

Zuzka mi podala dárkovou tašku překrytou šátkem, drahým, značkovým, a že prý pod ním jsou ty drobnosti do tomboly.

Odnesla jsem si to do ložnice a drobnostem, jako například koženým rukavicím, jsem přidělila čísla.

Martin měl pak číslo pět, tak jsem mu je přinesla.


"To jsou moje rukavice!" Ozvala se Zuzka a koukala na mě zas divně.
"Ty jsem si tam odložila pod ten šátek...," dodala zničeně.

Protože Martin jí je nechtěl dát.

Prý leda čenžovat s ní bude.

A tak, aby je Zuzka získala zpět, přišla o sadu piv limitované edice.
Ta se Martinovi stejně šikla víc, než dámské rukavičky.



"Běž za pani, já už mám na kávovar, tak ho musim koupit!" Vysílala mě Kiki zas druhý den k zákaznici.

"Akorát nemám chleba," řekla potom, ale já na to jenom:

"Tak si zasaď obilí a upeč si..."

"To by dost trvalo, potřebujem něco večeřet," prohodila a sunula můj bochník k sobě.

Bochník, co jsem si byla koupit v Bille, abychom měli co snídat.

"Co děláš?" Snažila jsem se jí ho sebrat.

"Vždyť řikám, že nemám chleba. Tak běž domů dřív, ať si stihneš koupit. Já si pak s Danečkem dám s timhle chlebem vajíčka..."
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 3. ledna 2014 v 8:22 | Reagovat

Tak teď mi řekni, co mám komentovat, když tady na mě valí jedna příhoda za druhou. A jedna je lepší než druhá a všechny dohromady mě opět baví a rozesmávají. Vy jste to srandisti ... tak mě napadá, právě mám na sobě svetr z Takka a legračně si vůůůůbec nepřipadám :-D.
PS: K večeři asi taky budeme mít chleba s vajíčky, ale slibuju, že si koupím svůj :-D

2 Adlik | 3. ledna 2014 v 10:01 | Reagovat

prej "Ty ses lekla, žes to ukradla?" :-D hihii

3 Marie | 3. ledna 2014 v 10:41 | Reagovat

Jani ta 3D mě taky dostala,čuměla jsem jak dement,proč zravna na mě to lítá a zrovna já to mám chytat.Od chleba mám sousedku,brnknu a je doma.

4 Hanka | E-mail | 3. ledna 2014 v 23:31 | Reagovat

Kiki chápu te!!! Taky hraju!!
Janicko píšeš snad cim dal tím lepe!!!
Krásný novy rok :-)

5 Rockytka | 6. ledna 2014 v 14:26 | Reagovat

Jojo, Kiki farmaří!!! Jako kazdej kdo dostane iPad. Mě to vydrželo něco přes měsíc. Teď už mě baví jen číst Niternici :-) ;-)

6 niternice | 7. ledna 2014 v 0:09 | Reagovat

Ooooo!!!;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.