Nedivte se ničemu

15. ledna 2014 v 2:24 |  ZPOVĚDNICE
Na okně v ložnici máme takovou plechovku, ve které jsou drobné cizí mince. Eura, rubly, dolary...
Je pěkně těžká, proto ji využívám, když při odchodu do práce otevírám okno Sáře. Zarazím ho touhle plechovkou, aby se neotevřelo celé a moc nám domů nefoukalo.

Je to pár dní, co mi Kiki líčila opilého Dana...

"Normálně shodil stromeček v obýváku! No hrozný."

Řekla jsem jí na to, ze Zdeněk posledně shodil dokonce sám sebe, když si
svlékal džíny.


A ráno mě pak probudil celej vyplašenej, jak překotně vstává z postele.

"Co je?"
"Zaspal jsem!" Vysvětlí mi a otevírá okno, protože Sára chce ven.

Plechovka letí z parapetu...

Na podlahu se s ohromným rachotem sypou všechny ty mince.

"Kurva!" Nadává Zdeněk, ale kupodivu to nechává tak. Je totiž posedlý úklidem (viděno tedy z pohledu bordeláře).

Běží ke skříni a po tmě se v ní přehrabuje.

Pak běží do koupelny a zase zpátky.

Za chvíli všeho nechá, skříň zabouchne a povídá: "Já jsem pičus, dyť jdu až na noční..."


Jenže to není celý příběh...

Než Zdeněk znovu usnul, sesbíral poctivě všechny ty drobné. Postěžoval si mi při tom, že v pantofli donesl dvě mince do koupelny a jednu do obýváku. Že takový příšerný ráno dlouho nezažil.

Když jsem ráno vstala já, a vešla do obýváku, zaleskl se mi pod nohou nějaký ten peníz.
Sehla jsem se pro něj a s radostí zvedla pěťák.

Vedlejší produkt Zdeňkovy ranní nehody. Štěstí pro mě.
Jestli se to ovšem počítá.
I když, co je doma, to se počítá, no ne?

Nevztahuje se to ale na platnost toho, co se doma vysloví.
Rozhodně.
Mirek mi pustil film, co přivezl.
Po deseti minutách říkám, že mi to připadá, jako sračka.

"Máš pravdu. Ja zapomněl, že seš starší, než všechny holky, co jsem měl, takže
na tebe musím s jinýma filmama... Mám tady ještě Tahle země není pro starý..."

Prosim?

Možná bych tu nakonec měla i něco o tom svém mládí.
Jsem tak mladá, že mám stále pocit, jako bych byla v rozpuku.
A když se mi Mirek svěřil, že mi neřekl o číslo kvůli mému vzhledu,
nýbrž kvůli sympatiím, urazila jsem se.

Stejně tak mě dostala máma, když se mě ptala, jestli nejsem nemocná...
To mě ráno vzbudila Kiki (ok, stejně by Vám to zase práskla, takže to bylo v jednu),
ať hned jedu za maminkou, podívat se, jestli se jí něco nestalo. Prý nebere telefon.

Zkoušela jsem jí volat taky, ale Kiki měla pravdu. Nebere telefon.
Tak jsem sedla do auta a jela k našim.
Nenamalovaná, hladová... Ale to šlo pochopitelně stranou...

U nich před domem jsem vyběhla z auta, palcem stiskla zvonek a držela ho.

Po chvíli maminka otevřela.

"Já si řikám, kdo je tak drzej, že takhle dlouze zvoní, a to ty!
- neni ti nic?" Prohlížela si mě zkoumavě.

"Mně?!" Vyhrkla jsem nevěřícně. "Snad tobě, ne? Ty nebereš telefony, tak jsem ti přijela na pomoc..."

Maminka si mě znovu tak shovívavě prohlédla... Ten pohled znám. Jako na retarda.

Pochopitelně jsem jí svou návštěvu vysvětlila, takže retard byl v tu ránu z Kiki, která akci zpunktovala.
Maminka měla totiž mobil na tichý režim. Kdyby ne, nedověděla bych se, že nenalíčená vypadám
nemocně...

"Já myslela, že za mnou jedeš, protože je ti nějak zle...," líčila mi později nad kávou své dojmy
po otevření dveří. Které umocnil ten dlouhý zvonek.


S pěťákem pro stěstí v kapse mám ještě jeden zážitek, je z krámu.
Těsně před zavíračkou vešla opilá dáma, a že chce utratit zbytek korun.
Jako těch českých.

Vybrala si šátek, a šlo se k pokladně.
Zatímco já balila, ona řešila svůj zlomený nehet.

"Nemáte nůžtičky?" Zeptala se mě.

"To nemáme..."

Nato se zadívala na stojan s propiskami a povídá:

"Podejte mi ten řezák!"

"Tohle?" Ujistila jsem se, že skutečně myslí řezák na koberec.
Myslela.

A za chvíli už si s ním řezala nalomený nehet.
A já tam stála a dívala jsem se.
Zabaleno jsem dávno měla, zaplaceno mi taky bylo, tak jen dodělat
manikůru...

I když, mohla bych si to všechno přebrat taky tak, že zažívám samé zajímavé
věci.

Mirek se obhajoval tím, že tu zemi, co není pro starý, napsal jeho nejoblíbenější spisovatel.
Proto mi to chtěl pustit...

Taky jsem jednoho kdysi měla v krámu.
Vzpomínáte? Chlápek, co vešel, poprosil mě o tužku, vytáhl blok, rozložil ho na pultě a psal.
Bez jediného slova jsme tam proti sobě stáli a psali. Já blog. Netuším, co on.
Ale teď si tak říkám, co když to byl zrovna ten tenhleten, a jak mě zahlédl, napadl ho konečně titul
toho filmu... Uviděl mladici a hned se zrodila myšlenka, že tahle země prostě není pro starý...

No co, mohlo to tak bejt!
Neříkejte, že byste se u mě ještě něčemu divili...:)
***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 15. ledna 2014 v 7:35 | Reagovat

Já bych se tedy nedivila ničemu. Přijde na to, jestli - když to ten spisovatel psal a byl tebou DOZAJISTA ovlivněn při hledání názvu díla, tak jestli jsi v tu chvíli měla u sebe taky nějakou minci pro štěstí. Třeba by z toho mohl bejt docela dost dobrej film :-D
No a jinak, mezi námi, opět skvělý čtení, Jani ♥

2 Blanka | 15. ledna 2014 v 9:56 | Reagovat

My se ale vůbec nedivíme... :-)

3 pavel | Web | 15. ledna 2014 v 11:12 | Reagovat

To víš že se nedivím. Poslední rok se nedivím ničemu. ;-)

4 Marie | 15. ledna 2014 v 11:26 | Reagovat

No já se teda divim,samé divné věci se ti dějou a mě nic.To bude tim,že nemám pěťák a krabici s rublama.

5 tudutu | 15. ledna 2014 v 21:57 | Reagovat

Mne poslednich par clanku, neurazte se, pripada, ze pisete jen pro to, abyste psala. Ve smyslu mechanicky tukala do klavesnice, hazela vety a myslenky jak syrovy maso na panev...plesk plesk plesk...ale jaksi pod ni nehori plaminek. Nebo elektrika. :-) Nebylo by lepsi se na to prozatim vykvajznout a zkusit to znovu za cas?

6 Hanka | 15. ledna 2014 v 22:22 | Reagovat

[5]:Já si právě myslím že o tu "syrovost" tady jde!..A Jani,mě se to čte pořád krásně :-)

7 Kiki | 16. ledna 2014 v 9:32 | Reagovat

A co by tím získala? Kdyby začala psát za čas? Jako až zase upadne do depresí a mohla psát smutný články? Já myslim,že ted když je stastná  a zamilovana, tak je naopak nejlepší čas na to psát a tu vnitřní konečně snad zase radost šířit dál. To je teda muj nazor. Jen tak dál Janičko!

8 panta | 16. ledna 2014 v 11:13 | Reagovat

Článek je opět veselý a plný zážitků a moc se mi líbí! Jen ke komentu Tydlyduma: Blog a to konkrétně tento blog, má v názvu Niternice, což znamená Niterné a zážitky co blogerka píše, pochází z nitra, ať někdy smutné, tak veselé. Co zrovna cítí, tak píše a není to právě o tom? Tak Tudutu všem! :-)

9 Marie | 16. ledna 2014 v 13:07 | Reagovat

Jani,néééé abys začala psát nějaké bludy podle tubidubidu.Nám se to tu tak líbí, ať si jde tubidubidu číst jinam.

10 Blanka | 16. ledna 2014 v 13:44 | Reagovat

[6]: Souhlasím...

[7]: Přesně - "a co by tím získala?"

11 Zuzka | 16. ledna 2014 v 16:08 | Reagovat

Docela by mě zajímalo, co tududu v životě dokázal, že si dovolí tímto způsobem hodnotit něčí umění. Až bude mít tudutu tolik fanoušků, tolik pozitivních ohlasů na to, co dělá a především tolik odvahy, aby se podepsal pod svůj názor, pak si může kritiku dovolit. Každopádně i kritika by měla mít úroveň...

12 Kiki | 16. ledna 2014 v 16:28 | Reagovat

:D:D:D:)))))))

Zuzko, tys to rozsekla:D:))))

13 niternice | 16. ledna 2014 v 22:37 | Reagovat

Mockrát děkuju za podporu!!

14 Ondřej ;-) | 19. ledna 2014 v 20:12 | Reagovat

Milá Jano, čtu vás dlouho a prohlašuji, že píšete trvale tak, že mě vždycky zaujmete. To, že se pokaždé neválím smíchy (vaš psaní často o smíchu není)nebo necítím stejně kvalitu textu je buď o mně, nebo o tématu, které mě někdy zajímá víc a někdy míň. Je to naprosto normální a myslím, že osvědčená kvalita vašeho psaní snese i tu kritiku a nebojím se jí.Je to blog a blog je jako život, blogger píše, co se mu zlíbí a jak se mu zlíbí a to je na tom to zajímavé. :-) Rozhodně nesouhlasím, že plamínek nehoří :-)

15 Ondřej ;-) | 19. ledna 2014 v 20:14 | Reagovat

No ... a tak jsem se rozrušil, že jsem udělal dvě interpunkční chyby, tak kritici, do mě!!!!!!! :-D  :-D  :-D

16 Ondřej ;-) | 19. ledna 2014 v 20:15 | Reagovat

Souhlasím, že by se každý měl podepsat... jako třeba já :-D

17 niternice | 19. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

:) Bloger píše, co se mu zlíbí a blog je jako život... To se mi líbí! Díky za trochu čerstvého větru do mého plamínku.
A za uznání, protože tu kritiku nedávám, ani druhým... Jsem ráda za stálé čtenáře, pro takový píšu nejradši. Jiní mě nemůžou chápat :)

18 Ondřej ;-) | 20. ledna 2014 v 11:24 | Reagovat

A navíc máte básnické střevo, jak vidno... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.