Schíza

4. prosince 2013 v 22:30 |  ZPOVĚDNICE
Říkám si, měla by se ta témata trochu střídat.
Trocha módy, trocha vesnice a chlapů, a trocha mojí paranoii... (Fakt dvě i?)

Proč mě nezaráží, že píšu o paranoie aspoň tak, jako to slovo po stránce jazykové?
Netuším. Asi už jsem JI přijala jakou součást svého života.

Lepší, než se každý den divit a nalhávat si, že to bylo naposled...
(Co jsem utekla před kýchajícím zákazníkem v Bille, co jsem se vyhnula
tunelu a jela raději jinudy, co jsem vyhodila Sáru z polštáře, protože bych mohla ve spaní
vdechnout chlup, co jsem nepila colu, kterou mi natočil podezřelý Libanonec,
co jsem si šla vymýt čočku z oka, když jsem si do něj sáhla - ne rukou od hlíny, ani jedu,
prostě jen rukou nečerstvě umytou - anebo čestvě neumytou...).


Kiki tvrdí, že už mi hrabe. A že mám navíc schízu.


Je pravda, že si povídám pro sebe. Anebo se to aspoň tak jeví.
Já si vždycky (kdysi) říkala, že ten, kdo si něco pro sebe mumlá, nemůže
bejt normální. Všímala jsem si takových jedinců na ulici, kolikrát i v tramvaji, metru...
Jako by tam byli sami.
Pusa jim jela, v lepším případě naprázdno, v tom horším se dalo i leccos vyslechnout.
Ale pochopit ne... Možná kdyby člověk znal kontext. Anebo okolnosti.
Konkrétně třeba, kdy se mu to stalo...

To mně někdy v době, kdy jsem se ocitla na mateřské.
Začala jsem si v Bille hlasitě odůvodňovat výběr jogurtů.
Proč tenhle ne a tenhle jo. A že s temihle se mají jít vycpat, případně si je někam nacpat...

Ano, tehdy to začalo.
Byla jsem příliš zabrána do své úlohy pečující matky. Shánčlivé lvice, která potřebuje nakrmit
své mládě. A běda, jak se jí někdo připletl do cesty...
Jé, já se u těch regálů i hádala kolikrát!
Jenom Vám už neřeknu, o co šlo...

Zato teď.
Tuhle mě Kiki nechala na sebe čekat v obchoďáku. Že si jen přeparkuje.
Jako postavit mě před hračkářství, to může jen Kiki. Která ví, že si poradím!

Nejdřív jsem ho ignorovala.
Jenže nutkání vejít a trochu tomu jít naproti čelem, jak vůbec není mým zvykem,
bylo náhle silnější.
A tak jsem vešla.

A co nevidím!
Hračky se skoro vůbec nezměnily. Od loňska.

"Vidíš, tohle všechno máš doma... Tuhle žábu, tohle skládání, tohle zatloukání, i tuhle rybu...
...A co je tohle? To si dělaj srandu, ne? Tady se jim normálně prochází prase? To snad ne..."

Elenka se diví a rozhazuje rukama.
Vždycky jsme byly na stejné vlně. Viděla to stejně.

"Můžu vám pomoct?" Oslovila mě slečna, co za mnou přišla k praseti.

"Neee, děkuju...," řekla jsem konečně nahlas.


A v tom mi došlo, že se vlastně slyším celou dobu...


A kdo by mě sledoval, pomyslel by si nutně, že jsem úplnej magor.
A dost možná si to někdo pomyslel.
Ale tak mohla jsem mít třeba v uchu handsfree, ne?
Ok, prostě pro okolí magor.

Jenže tady právě hrajou roli ty souvislosti!
A já zpětně přehodnocuju všechny ty samomluvky, co jsem jich kdy potkala...
Těch pět.

Protože oni to vůbec nemuseli povídat sami sobě!
A to je přece jiná - to přece shovívavý kolemjdoucí uzná...
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 panta | 4. prosince 2013 v 23:01 | Reagovat

Buď klidná panto, občas mám podobné stavy a necítím se jako blázen.Prostě jsme se ocitli ve světě, kde s námi Elenka je dál, jako by nikdy neodešla a vše jelo dál. Já to tak i nastavené chci mít, protože jinak bychom se zešíleli.

2 renuška | Web | 5. prosince 2013 v 7:38 | Reagovat

co k tomu napsat? Příště, až někoho takového potkám, který bude povídat do prázdna a s "nikým", vzpomenu si na Tebe. Protože dotyčný možná skutečně má komu co říct ... co na tom, že tam ten druhý pár uší zrovna není ...

3 Kiki | 5. prosince 2013 v 8:47 | Reagovat

Mně se ted uplne  vybavuje ta Billa, drogerie.. vždycky sis tam něco mumlala pro sebe, nebo mluvíš na akvarijní rybičky, to je taky  úlet:)

Každopádně, naštěští to není tak častý a bude to zase dobrý:)  najdem na to nějaký prášečky:D:)))))

PS:  mám tě ráda i se schýzou!:)

4 Marie | 5. prosince 2013 v 19:58 | Reagovat

Tak to já si melu svou často,ale připadám si před sebou normální.Možná okolí to nechápe,občas na mě blbě čumí.Optám se v ordinaci,možná mi daj nějaký zobání.

5 niternice | 6. prosince 2013 v 2:56 | Reagovat

[2]: O to mi slo... :)

Dekuju za reakce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.