Někdo to rád jinak

31. prosince 2013 v 1:35 |  ZPOVĚDNICE
Můj nový vztah a první cesta do Loun. Za ním.
Prý mě vezme do vířivky, do sauny a na jídlo.
Znělo to velice lákavě. Těšila jsem se.

Ten den ráno někdo zvonil. Dvakrát, jako pošťák.
Zdeněk byl línej vstát, já taky. Ale zároveň jsem byla zvědavá na tu poštu,
takže jsem vstala a běžela ke dveřím.

Za nimi ale nikdo. Otevřela jsem lítačky, abych mrkla ven, a hned jsem je zase zavřela.
Zase ona. Ženská, co několikrát do roka zazvoní, abychom ji pustili do sklepa ke kotli.
Potíž je v tom, že kdokoli nemá klíče a chce z nějakého důvodu do baráku, zvoní výhradně na nás.
Na přízemí.

Tahle paní mi v létě tvrdila, že příště už určitě bude mít klíč.
Zase kecala, nepustím ji.

Zalezla jsem zpátky do postele a Zdeněk se ptal, co přišlo.

"Nic, ženská z energetiky," odvětila jsem.

"A proč zvoní dál?" Zeptal se po chvíli, když se zvonek ozval znovu.

"Protože pořád ještě nemá klíč!" Vykřikla jsem a přikryla si hlavu. Chtěla jsem ještě spát.
Ať jsem fit na to odpoledne s Mirkem...

Zdeněk to po chvíli vzdal a šel si dělat kafe.
Tak jsem vstala taky. Když jsem si vyčistila zuby a oblékla se, ženská tam ještě čekala.

Ještě jednou zazvoní a otevřu jí. Ale něco si vyslechne...

CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Vyběhla jsem ze dveří, mladici, která si odpoledne bude užívat s mladíkem ve vířivce, jsem nechala
doma, ven jsem poslala svou důchodkyni. Zasloužila si ji...

"Co chcete?" Spustila jsem hned, jak jsem otevřela.

"Dobrý den, Pražská energetika, jdu ke kotli, děkuju...," oznámila mi odměřeně a už se drala dovnitř.

"A kde máte klíč?" Opřela jsem o futro.

"Nedali nám ho, já za to nemůžu, mladá pani..."

Nechtěla říct stará?

"A co byste dělala, kdybychom nebyli doma?"

Mlčela a rozhazovala rukama.

"Vzbudila jste nás! Tyhle vaše způsoby fakt nechápu!" Uvolnila jsem dveře a šla jsem zase domů.

Už neřekla nic, ani se neomluvila, tak jsem za sebou významně zabouchla. Dveře od bytu,
ty od vchodu stačila včas zachytit.

"Ty seš zase v ráži, co?" Volal Zdeněk z koupelny.

"Tys to slyšel?"

"Jo a se mnou celej barák. Ale dobře´s jí to řekla. Maj si to pořešit," dal mi zapravdu a tím jsme se
s tou starou a důležitou dámu ve mně pro ten den rozloučili.

Blížila se druhá a s ní čas mého odjezdu.
Nasedla jsem do auta, naladila Blaník a vyrazila.
Ještě, než jsem se dostala na hlavní, zkoukla jsem se ve zpětném zrcátku.
A najela na obrubník. Nechápu, že se to kolo hned prorazilo...

A už vůbec nechápu, proč Martin nebere telefon.
Ani Kiki.
Jenom Zuzka. Od té nechci pomoct s výměnou pneumatiky, chci její auto.
Jestli bych si ovšem troufla ho řídit - zamyslela jsem se, než jsem ji vytočila.
Na automat nejsem zvyklá... No, snad bych to nějak dala. Stejně mi ho asi nebude chtít půjčit...

"Ano?"
"Půjčíš mi auto?"
"Ne."
"Já si to jenom ověřuju..."

Pak mi dala dobrou radu. Vykašlat se na Louny a radši si pořešit svůj vůz.

Do toho volala Kiki, tak jsem to s tou starou, důležitou dámou ukončila.

"Čau Kiki, potřebuju auto a hned!"
"Naser si!"
"Né, vážně, za hodinu mám bejt v Lounech!"
"Tak si pro něj přijeď."
"Sockou?"
"Jo, sockou!"
"Hovno, přivez mi ho!"
"Polib si!"

S Kiki máme vybraný slovník. Tímto náš dialog skončil. Pak zavěsila.

Chvíli jsem bezradně seděla u prasklé duše a tupě na ni zírala.
To se může stát jenom mně.

V tom zavolala znovu Kiki:
"Já ti to auto teda vezu, ale nesnášim tě!"

To nějak přežiju, hlavně ať se dostanu do Loun...

Za deset minut zavolal Martin s otázkou, co hoří.

"Louny!" Vykřikla jsem a pak jsem mu stručně vylíčila situaci.

"Tak to máš blbý, já jsem v sauně. Dám si ještě jednu patnáctiminutovku a pak pojedu kolem, tak se můžu stavit...,"
nastínil mi svou verzi pomoci.

"Taky jedu do sauny a mám tam ve tři bejt!"
"To nebudeš, i kdybych přijel hned."
"Stejně přijeď hned."
"A Mirek umí vyměnit kolo?"
"Myslim, že jo," zamyslela jsem se nad podivnou otázkou, protože Mirek je v Lounech...
"To je dobře, protože jinak bych ti řek´, ať se na něj vykašleš a najdeš si takovýho, kterej umí. Nejlíp všechno.
Protože mě už to nebaví! A už jedu...," dodal a zavěsil.

Následným telefonátem jsem potěšila Kiki - sice už vyjela, ale ráda se vrátila zpět do pohodlí svého kanape.

Za chvíli byl u mě Martin. Nejlepší kamarád a správce všeho mého. Od mobilu, přes počítač, skládání nábytku,
montáží a oprav všeho druhu, až po auto.

Už řadu let, protože Zdeněk na technické záležitosti není.

"Máme hever?" Zeptal se v úvodu.
Pokrčila jsem rameny.
"Takže nemáme..."

Podrbal se na hlavě a v tom přijelo auto s nápisem NEHODY.

Martin se na mě podíval: "Ty seš takhle zasranej klikař, jo?"

"Asi jo, ale nevěděla jsem o tom..."

Chlápek vystoupil, podal Martinovi svůj hever a pak se ho ptal, jak se mu tohle povedlo.

"To se ptejte tady," odkázal ho Martin na mě.

Já se blbě uculila, a tak se mě na nic neptal.

Když v tom přece: "A tohle jste si taky odřela teď?"

"Ne, to je starý," mávla jsem rukou nad odřeným bokem.

"Tak aspoň, že máte vzorně přezuto," pokýval uznale hlavou.

"To mám, ale z loňska," prohodila jsem.

"S vámi se člověk nenudí, co?" Poznamenal řečnicky, přesto mu to Martin potvrdil.

Když bylo hotovo, vydala jsem se konečně na cestu. O hodinu později, ale přece...
Cestou jsem se nemusela nijak zvlášť soustředit na trasu, protože z Dejvic do Loun se jede pořád rovně,
a tak jsem měla dost času kochat se okolím.
Kladno, Slaný... Taky jsem tam jezdívala. Ale nikde jsem neprožila nic, na co bych si ještě dneska vzpomněla.



Když jsem o hodinu později vstoupila do místnosti s tou vířivkou, stolkem, židlemi pro dva a soukromou saunou, nemohla jsem uvěřit,
že něco takového existuje. A že o tom nevim.

Možná jsem to nemusela říkat nahlas.

Stejně, jako že jsem nikdy nebyla v sauně a rozhodně tam nepůjdu, protože nechci umřít horkem.
Vzpomněla jsem si totiž, jak jsem kdysi a kdesi do nějaké nahlédla a v ní nešlo dýchat...

Přesto mě přiměl to zkusit a šlo to. A bylo to dokonce fajn.

Později jsem mu předvedla svůj apetit, když jsem si v restauraci dopřála dva chody, a znovu ho šokovala ještě
o fous později, když jsem mu v baru nad koktejlem oznámila, že jsem nikdy nepila Mojito.

"A mělas vůbec někdy kluka?" Zeptal se mě udiveně. Protože páry spolu totiž chodí do privátních vířivek, sauny a taky na koktejly. Chtěl tím říct.

Myslím, že spolu taky lítají k moři a jezdí na hory. Ale to bychom si mohli odpustit.
Jinak můžu dělat všechno, co se dělá. Když to nebude nuda.

Kiki se Zuzkou to taky dělají. A na mě vždycky divně koukaj´, když se přijde na něco, co mimo mě každý zná.

Ale jsou i záležitosti, co znám jen já a ony ne. Aniž by o to tedy stály...

S Tondou jsme v létě pili pivo na venkovské tancovačce, pluli na loďce pod hvězdami a svítili petrolejovou lampou, kterou bohužel považoval za neromantickou, a tak ji napříště nahradil už jen svíčkou...
Ale to už zná každá.

Myslím, že těm dřívějším takovou moderní romantiku nedopřál. A že i na ty hvězdy se spolu dívali jinak.
Jestli vůbec dívali.
Možná, jako moje ségry na Mojito.


To Mirek se asi saunoval s každou, řekla bych.
Nevadí mi to. Rozhodla jsem se, že když už nemůžu bejt jediná, budu aspoň nejlepší.

Možná můj výkřik při pohledu na teploměr v té sauně byl trochu mimo tenhle koncept...

"Co že?! Tady je sto stupňů?! Chci okamžitě pryč!"

Ale když mě uklidnil, že jenom šedesát, že tou stovkou jen končí stupnice, zůstala jsem klidně dál sedět.

Nakonec je to možná i tak dobrý koncept. Když už se mnou nezažije nic, co by nezažil s jinou, pak ta exotika musí jít ze mě!



"Ona je pravá blondýna," špitl Martin bokem tomu z Nehod. "S ní si člověk fakt užije!"
"To znám, mně tam taky jedna taková sedí," mávl do svého vozu na svou spolujezdkyni, která si právě zapalovala cigaretový filtr...
***
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marie | 31. prosince 2013 v 9:11 | Reagovat

U vás je od rána veselo.Jeden zážitek za druhým s důchodkyní i s mladou slečnou.Je dobře,že jsi blondýna,jinak by to byla nuda.Tvé zážitky by vydaly na knížku,tak to zkus.Já ji beru.

2 Míša | E-mail | 31. prosince 2013 v 12:13 | Reagovat

Dobrý den. Jani, čtu Váš blog od samého začátku a už několikrát jsem chtěla reagovat, ale dnes jsem se konečně odhodlala. Jste skvělá a Vaše příběhy jsou někdy až neuvěřitelné. Prožívám s Vámi to špatné a s o to větší radostí pak i to dobré a veselé... Jani, přeji Vám i všem Vám blízkým, hodně zdraví a pohody v novém roce. Už teď se těším na další příběh... ;-)

3 Kiki | 31. prosince 2013 v 12:35 | Reagovat

:)))) opravdu,to se muze stat jenom tobe:)))

Ale melas tam pripsat,ze me reakce byly receny s nadsazkou!:)

A Miso,vitam Vas  tady:)! Janicka ma rada komenty a reakce,vzdycky mi po vydani clanku vola a rekne mi at napisu koment:)  takze budu rada,kdyz nebudu jedina. Jsem rada za Marii,ta me kolilrat nahrazuje super komentama!:)

Preji vsem Janiccinym ctenarum taky vsechno nejlepsi do noveho roku,hlavne zdravi a jen to dobre!:) - a zadne podobne situace co se stavaj Janicce,protoze ty jsou nekdy opravdu pekelne:))

4 Martin | 31. prosince 2013 v 13:12 | Reagovat

I já přeji všem čtenářům pevné zdraví a štěstí v novém roce. Lidé v tomto čase často bilancují a hodnotí rok uplynulý a přemýšlí o změnách. Já bych rád za tímto rokem udělal tlustou čáru a nikomu nepřeju trápení, které potkalo mé přátele. Z celého srdce přeju jim i všem dobrým lidem jen to nejlepší. Buďte na sebe milí a mějte se rádi. Sem tam se zastavte a uvědomte si, co doopravdy má v životě cenu. Nespěchejme tolik životem. Žijme ho. Šťastný rok 2014!

5 Kiki | 31. prosince 2013 v 13:42 | Reagovat

PS: narazela jsem na situace viz praskla pneumatika atd..:)

6 Veronika | 31. prosince 2013 v 14:35 | Reagovat

Taky bych chtěla popřát Janičce a její rodině, přátelům a taky čtenářům, krásný Nový rok plný lásky, důvěry, tolerance, pochopení a hlavně zdraví!!!
Martinovi všechna čest, opravdu Jani, nejlepší kamarád k pohledání! A troufám si říct, že ne všichni nejlepší kamarádi by toto pokaždé udělali!!!
Martin má právdu!!! (myslím konec jeho komentu) :-)

7 Lucie | 31. prosince 2013 v 17:10 | Reagovat

Jani, Vás blog jsem objevila teprve nedávno, ale od té doby ho čtu skoro denně. Ten dnešní článek nemel chybu :-) a vůbec píšete hrozne čtive - připojuji se k Marii, kdyby byla knížka tak ji beru ;-) Přeji Vám do nového roku jen samé vesele zážitky a hodně zdraví Vám i cele Vaši rodině.

8 Marie | 31. prosince 2013 v 18:38 | Reagovat

Jani,přeji tobě,celé tvé partě a celé rodině,krásný Nový rok 2014.Ať se vám všem splní všechna přání.

9 Blanka | 31. prosince 2013 v 19:14 | Reagovat

Jani, přeju vám do nového roku jen takové příhody, které se dají popsat s humorem...
Zdravím Kiki a spol.!

10 niternice | 31. prosince 2013 v 22:48 | Reagovat

Zdravím nové čtenářky a děkuju za každý milý koment, i za všechna ta krásná přání! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.