Orel a opravdická láska

19. listopadu 2013 v 17:31 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Zaujal mě jeden blog, který jsem navštívila díky komentu jeho autorky, co jsem našla pod svým článkem.
Většinou to nedělám, ale tentokrát jsem klikla a zůstala zírat. Zírat do očí dravce.

Nejdřív jsem vyprskla smíchy při představě, že bych si takhle vyšperkovala záhlaví svého blogu i já.
To byste taky zírali. Kdybyste otevřeli stránku a tam by na Vás vykoukla třeba kravská hlava.
(Namísto té mé, ehm...)

Víte, já mám dravý ptáky ráda, mám ráda tu podívanou na ně. Ne v ZOO, ale volně v přírodě.

A jak jsem tam autorce Soně napsala, kdykoliv někde zahlédnu orla, anebo káně (které od sebe nerozeznám),
běžím proti větru, plížím se, našlapuji z lehoučka - a přece vždycky uletí, než ho stačím cvaknout.
No a teď já koukám, Soňa má krásný fotky!

Pak jsem se ale rozkoukala líp a zjistila, že Soňa je sokolnicí a pták je její miláček.

Její pták, její velká láska a vášeň, její fotografie...

Hned mě napadlo, že chci taky.
Jak jinak?

Ovšem jenom představa, že oznamuju komukoliv, že si kupuju orla a budu sokolník,
mě přiměla ten nápad dál nerozvádět.

(Janička si kupuje orla!
Protože chce bejt sokolník!)

Pod článkem o tom, jak se byli proletět, se Soni nějaký čtenář zeptal, jestli se nebojí,
že jí ten pták uletí, když ho volně pouští.

Já čekala, že ho uzemní nějakým: Má čip, Mám ho na neviditelném, dvacetikilometrovém špagátku, Je vycvičenej...
Ale ona napsala, že se bojí.

Že na to myslí, že by se nemusel vrátit.
Ale že i o tom sokolnictví je.


A o tom je i láska, podle mě.

Pravá láska je vypustit milovanýho ptáka a doufat, že se vrátí. Dopřát mu. Risknout to.
Věřit v tu lásku. Nedržet, nebránit, čekat.
Je to i otázka sebevědomí.

Já takhle pouštím ven svou kočku. Doufám, že se vrátí, protože mě miluje a je jí u mě dobře.
Žijem si každá svůj život, někdy se doma jenom míjíme, ale běda, jak by jí někdo ublížil!
To bych se neznala.

Jednou ji chudinku někdo zavřel v neobydleném domě a strávila tam bez jídla a vody deset dní.
Ten člověk měl pak co dělat s policií! :)

No, a zatímco jsem si takhle dumala o opravdické lásce, psala mi Zuzka,
že se jí zdál úžasnej sen. Zuzka kupříkladu vždycky byla a je zdravě sebevědomá.

Popsala mi ten svůj noční příběh v esemesce...

Byla jsem na nějakym molu na břehu moře, kde stála nějaká budova. Asi maják.
No a najednou se z moře vynořila chapadla a začala se po tom molu sápat nahoru ze všech stran.
Tak jsem do nich začala kopat a pak, když už byla všude, jsem vlítla do dveří tý budovy a běžela po točitých schodech nahoru... až jsem po cestě narazila nějakýho vojáka. Skočila jsem mu kolem krku a prosila ho, ať mě zachrání...
On mě pevně obejmul, podívala jsem se mu do očí s takovým vděčným výrazem ve tváři a pocitem bezpečí...
Po chvilce toho ticha mi řekl s kamennou tváří: Polib mi prdel, ty píčo!


V kontextu svých předešlých úvah si říkám, no jo, no.
Možná páníček tý ukopaný chobotnice...
***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leslie739 | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 18:16 | Reagovat

:D Soňa nemá orla, je to káně Harrisovo, její blog taky sleduju. Je to pěkný si o tom počíst, když to nemůžu mít doma :)

2 Martin | 19. listopadu 2013 v 18:45 | Reagovat

No ty mě zas ničíš. A Zuzky sen jakbysmet. Hlavně se mi líbilo, že Zuzka (v tom snu) je ten typ holky, co by do těch chapadel nejdřív kopala, skálopevně přesvědčená, že je zažene. Normální holka by totiž naladila ječák a pelášila rovnou za vojákem :-D

3 Anička | 19. listopadu 2013 v 21:11 | Reagovat

Káně je krásný :-)
A Zuzčin sen úchvatný :-D

4 Kiki | 19. listopadu 2013 v 23:33 | Reagovat

Zuzčin sen mě zničil!:)

5 renuška | Web | 20. listopadu 2013 v 9:45 | Reagovat

Já teda obdivuju, jak neuvěřitelně lehce dokážeš do jednoho článku propojit ptáky s píčou :-D :-D :-D, tedy orly se snem. To jsou přece natolik odlišný věci, zdálo by se! A ono ne, Janinka si poradí se vším. A to prosím, bravurně!!!

6 Rockytka | 20. listopadu 2013 v 11:56 | Reagovat

Tak si tak čtu, usmívám se jak tady krásně píšeš o lásce, baštim u toho párek s rohlíkem a málem se tím soustem udusim, když dojdu ke konci Zuzky snu!!!!! Čoveče tvůj blog je občas životu nebezpečný! A to je na něm to nejlepší!!!!! O_O  :-D

7 Marie | 20. listopadu 2013 v 12:14 | Reagovat

To je sen jak z hororu.Orel-káně je krásný.Já mám doma žakouše,to je taky orel v trochu menším provedení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.