Navzdory práškům

22. listopadu 2013 v 21:01 |  ZPOVĚDNICE
Objednala jsem si dvě věci. Oblečení a skříňku.
Shodou zvláštní náhody stály obě zásilky stejně.
A protože pořád beru své léky, tak jsem na tu první zásilku zcela zapomněla...

Obojí dorazilo ve stejný den.

Byla jsem v práci, když volal pán, že za deset minut bude před barákem se zásilkou za čtyři tisíce.

Á, konečně komoda! Po měsíci...

Volala jsem rychle Zdeňkovi, aby se nachystal s penězi,
a ať pána poprosí, jestli by to i složil, samozřejmě za příplatek. Jsme oba leví...

Vždycky mám ráda, když všechno dojednám a všichni vědí, co mají dělat. Konkrétně Zdeněk tedy.
Když všechno šlape, když mám hotovo.
Šla jsem si uvařit kafíčko a nebejt v práci, tak snad hodím nohy nahoru.
Dobře Kiki, vzpomínám, že jsem to jednou udělala i tam...

Když za dvacet minut telefon - "Tady je přepravní služba, vezu vám zásilku za čtyři tisíce, budu tam do hodinky, ano?"


"A co to teda přivezli teď?" Zarazila jsem se.
"To netušim...," zasmál se chlápek rozpačitě.

Volala jsem Zdeňkovi.

A ten hned spustil: "Přivezli ti ňáký hadry, žádnou skříň!"

"A byly už složený", dodal ironicky.


"Jo moje oblečení! Já na něj úplně zapomněla! - Tu skříň vezou teď!"

"Přivezou toho ještě hodně?"

Vlastně ani nevim...

Když jsem přijela domů, stály tam tři krabice a v nich komoda. Prej hoši z PPL nábytek nemontují,
hlásil mi Zdeněk.



Martin a Zdeněk mají společnou jednu věc. Kromě útrap se mnou.
Oba trápí reflux jícnu.
To se vrací žaludeční štávy a je to nejen otravná, ale taky nebezpečná záležitost.
Když se to neřeší.

A co už kluci společného nemají, je právě přístup k tomu řešení.
Jeden řeší, druhý ne.

Martin k nám přijel, aby zmontoval tu komodu.
(Google praví, že zde je možné S i Z...).

A při montáži vyprávěl, jak úžasného doktora na ten žaludeční problém má.

"On mi klidně řekne, že kdo se bojí dát si zkontrolovat žaludek, tak je u něj debil."

"Ať si o mně myslí, co chce, já nikam nejdu," ozval se Zdeněk.

"Ale na tom nic neni, prostě ti zavede kameru do trávicí trubice a zase ji vyndá...," vysvětloval Martin.

"Mně nikdo nikam nic zavádět nebude!" Snažil se to Zdeněk uzavřít.

"Posledně mi vyprávěl, že tam měl nějakou pizdu - takhle to fakt řekl, která si to vyrvala z držky, hodila
to po něm a odešla, jako by jí provedl kdoví co," líčil Martin příběh svérázného pana doktora.

A pokračoval: "Přitom k němu prý chodí i jeho kamarádi a klidně na něj vystrčí prdele, aby se jim tam podíval,
když je něco trápí. Anebo i netrápí, prevence je taky důležitá! Třeba kontrola prostaty..."

A pak se rozpovídal o tom, že podle slov pana doktora, člověka nemusí vůbec nic trápit a přitom může mít
skrytý problém.

"On tam má na nástěnce takovou mapu trávicího ústrojí, kde jsou vyznačený všechny potíže, co můžou
v týhle oblasti bejt. A já se ho ptal, jestli když mě trápila jenom tahle jediná, znamená to, že jinou nemám.
Ale prej to neznamená... Člověku může bejt cokoliv a vůbec o tom neví," zakončil to.

"Seš si jistej, že víš, komu to povídáš?" Zeptala jsem se v narážce na svou paranoidní hypochondrii.

"A jéje!" Chytil se Martin za pusu.

Pozdě.

Takže se, namísto Zdeňka, objednám já.
Prostatu mi kontrolovat nemusí, ale jinak aby to vzal zgruntu.

Protože se Zdeňkem to nehlo - jeho nervy bych chtěla mít...


Na něj zazvoní pošťačka, aby mu dala balík pro sousedku shora, která má prý dítě,
tak aby nemusela na poštu, (a aby listonoška nemusela nahoru) a on to vezme a sám pak ty schody vybíhá.

Ne hned, až dám impulz. Do té doby kouká na film, předávka počká...

Přijedu z práce a povídám, CO TO TADY ZAS LEŽÍ?!
Protože mě tohle dráždí. Nevzpomínám, kdy já nemusela s nemocnou Elenkou pro něco na poštu.

Popadnu vztekle zásilku a házim ji za dveře.
V tu chvíli Zdeněk vybíhá.

Tak aspoň něco pro zdraví, tenhle běh.

Jenže pak si nalije Jamesona a hodí nohy na stůl.
Má hotovo.

Martin pak taky, jenom já mám pořád plný ruce práce, všechno to dění kolem sebe ohlídat.
Navzdory práškům.
Paní doktorka má nápad, zkusit je po Novém roce vysadit.
Zatím prý nemám nic velkého řešit. Ani rozhodovat, natož třeba překopávat si život nebo tak.

Tak mám pocit, že po Silvestru hodím nohy na stůl já, protože už nebude co posrat :)
***



Krásný víkend Vám všem!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Martin | 23. listopadu 2013 v 8:45 | Reagovat

Prej přivezli ti hadry a už byly složený :-) a po Silvestru už nebude co posrat :-) Ty mě fakt bavíš :-)

2 Marie | 23. listopadu 2013 v 17:32 | Reagovat

No ty musíš být v balíku,když dovezli tolik balíků.

3 Kiki | 23. listopadu 2013 v 18:59 | Reagovat

Omyl! To jsou mesice setreni!:) mesice setreni,janicka to aspon umi... Ja absolutne vubec,musim do toho dorust...snad nekdy:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.