Bejkárna o rybě

16. listopadu 2013 v 20:21 |  ZPOVĚDNICE
Ráno jsem si všimla, že jedna z našich akvarijních rybiček se plácá u dna.
Po bližším ohledání jsem zjistila, že má něco s křídlem.
Nevím, proč pořád říkám ploutvi křídlo - přesně tak jsem to líčila i do telefonu Zdeňkovi.
Ale on se nad tím nepozastavil.

Zkrátka a dobře, on kdysi pořídil takové velké ryby, protože si na ně ukázal a na dotaz,
jestli má velké akvárko, odpověděl ANO, a ty jsou zlé. Tedy už jenom jedna, druhá chcípla.
Asi se přežrala křídel...

Okusují své plovoucí kolegyně!

No a tak já ráno dumala, jak já té nebohé chudince pomůžu.
Ležela na boku a snažila se doplavat si na hladinu pro kus žvance, co jsem jim tam právě
nasypala.
Víte, že rybí jídlo chutná i molům?
Aspoň maj´rybky vitamínky navíc.

Takže by to chtělo dlahu.
Něco maličkého, lehoučkého, patřičného tvaru, aby se s tím dalo pádlovat...
Napadla mě leda průhledná lepenka. Vystříhnout jí kus na míru podle té druhé ploutve...
Představila jsem si ten proces v realitě.

Vytahuju rybku podběráčkem.
Pokládám ji na papír, pinzetou natahuji zdravé křídlo a obkresluji ho. Ona drží.
Pak ji pouštím do sklenice s vodou, kterou mám po ruce, protože operace ještě neskončila.
Nachystám lepenku, vystřiženou podle šablony, a vše je připraveno.

Rybku opět vylovím, položím na papír, nemohoucí křidélko jednou pinzetou natahuji
a druhou pinzetou podlepuji.

Lepenka na mokrém peří nedrží.
Operace se nezdařila.

Ryba umírá.

Někdy mi stačí jít po nápadu do důsledků, abych poznala, jaký ten nápad je.
Většinou blbý.
Ale aspoň, že mi slouží ta představivost a nedělám psí kusy na prázdno.

Nad lepším nápadem nemělo smysl dumat, protože ryba mezitím skutečně chcípla.
Říkala jsem si, že kdybych do té "záchrany" šla, bylo by to akorát tak hotovo,
a přišel by její čas. Možná ani s křídlem nic neměla.

Pokud Vás zajímá můj zdravotní stav, tak stále celá hořím.
Možná jsem nakazila rybu.

Leccos by se tím vysvětlilo. Třeba proč tak náhle chcípla.
Kdyby hořela, byla by horečka evidentní, ale voda tomuhle faktu nedala vyniknout.


Zdeněk se vrátil z práce a nenašel mě ji oživovat.
Našel mě píšící. Jako obvykle.

"Nevim, jak to zakončit, z toho jsem dycky celá nervní!" Volám na něj.

"Tak napiš ňákou bejkárnu, dyť je to jedno!"

"To už se stalo, ale jak ji zakončit?"

"Nevim, třeba že nám chcípla ryba...," volal z chodby.


A tak ta ryba chcípla...
***
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 V. | Web | 16. listopadu 2013 v 20:42 | Reagovat

...pobavilo :-D

2 A Brunette | Web | 16. listopadu 2013 v 22:35 | Reagovat

Hmm, já bych asi na takové zachraňování ryby něměla a klavně by mě to ani nenapadlo :D

3 Kiki | 17. listopadu 2013 v 0:23 | Reagovat

Tak to jsme dve,me by to taky nenapadlo:))

4 Marie | 17. listopadu 2013 v 8:51 | Reagovat

Potvora jedna.Ona nevěděla jakou záchranou akci pro ni chystáš,jinak by to určitě dala.

5 renuska | Web | 17. listopadu 2013 v 19:11 | Reagovat

Tak ten závěr, ten je prostě bezkonkurenční:-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.