Zrcátko

16. října 2013 v 18:04 |  Zpovědnice
Stala se mi taková věc, a to, že mi ulétlo zpětné zrcátko z auta.
Za jízdy. Někam pryč, do tmy.

Pochopitelně ne jen tak samo od sebe...
Psala jsem totiž esemesku.

No a krátce nato, co jsem sama sebe napomenula, že by se mohlo něco stát,
zavadila jsem o nějaký sloupek nebo co.
Zrcátko se mi zaklaplo, tedy ten držák, a sklíčko najednou nebylo.

Tak jsem to nechala zaklaplý a jela dál. Mobil jsem odložila a chytla se za čelo.
Do prdele! To jsem ale kráva!

Po chvíli jsem si s radostí uvědomila, že mi není zas tak všechno jedno, jak jsem myslela.
A tak to mělo i své světlé stránky, tahle příhoda.
Nemilá.

Já mám totiž auto čerstvě servisované. Jak se říká mezi námi, automobilisty.
Neboli řidiči :)

Psala jsem Vám, že mi ho táta dával v srpnu kompletně opravit k narozeninám.
A že jsem léta jezdila s navázaným zrcátkem, co mi někdo ulomil.
No a tak jsem měla celé dva měsíce zrcátko fungl nové...

Ten chlápek ze servisu mi z toho starého zrcátka zachoval jen to sklíčko, vozím ho v autě,
kdyby něco.

A víte, jak beru ty léky, co se po nich zapomíná a nesepne to kolikrát, když by mělo...

No tak já se svěřila Martinovi, co mám zase za potíž, a že o tom zrcátku, jak uzná, nemůžu nikomu říct.
Uznal a nové mi objednal.

Balík přišel, přinesla jsem ho domů, taková krabice to byla, vycpaná polyesterem, aby zrcátko
zůstala po cestě celé, no a že mi ho Martin další den tajně opraví...
Zdeněk o tom ovšem věděl.
Proto si nedokážu vysvětlit, proč tam ta krabice ráno už nebyla.

Martin přijel, dali jsme si kávu, a pak že na to vlítneme.
Krabice nikde, tak píšu Zdeňkovi, kampak mi to zrcátko shoval...

On byl totiž ve škole, tak jsem musela trpělivě čekat na odpověď.

Než se uráčil, zřejmě tedy, než jim zazvonilo na přestávku, protože on neporušuje školní pravidla,
tak jako já ta silniční, napadlo Martina, že mohl tu krabici považovat za odpad a vyhodit ji.

"To určitě ne, věděl, že uvnitř je to zrcátko," bránila jsem svého muže.

Přesto jsme se zašli k té popelnici podívat. Jen tak, než Zdeněk odepíše, pomalu,
procházkou...

"Jestli nemáš kliku, tak to tam hodil a popelnice budou vyvežený," prohodil Martin.

Připravovala jsem se na nejhorší. Vím, jak to mám s klikou...

Došli jsme k přeplněným popelnicím a hned na vrchu byla TA KRABICE.

"Co je tohle? Neni to ono?" Sáhl pro ni Martin a začal otevírat.

"Jo, je...," nevěřila jsem svým očím.

Vytáhl zrcátko a krabici zase zahodil.

Ten ať se těší, až přijde ze školy. Zaracha dostane! Běželo mi hlavou.

Martin měl během pár minut hotovo. Zrcátko jako nové. Už se nemusím bát potkat tátu.
Anebo slepičí prdelky - mé sestry.

Před pár dny jsem kryla to inkriminované místo vlastním tělem, když se táta
pro něco stavoval. Měla jsem to pro něj právě v autě, tak jsem měla velkou kliku (!),
že pršelo, byla tma a on má pár dioptrií...


Na tohle všechno jsem při zkoušce nového zrcátka myslela, když Martin povídá:

"Můžeš mi říct, co je TOHLE?!"

V ruce držel zrcátko.

To samé, které mi přišlo poštou.
To, které mi pan ze servisu zachránil z toho starého, utrženého.
Abych ho měla v autě jako náhradní, kdyby něco.

"Jo! To mám náhradní... Kdyby něco...," blábolila jsem.

"Kdyby co? Ne třeba, kdyby to, co se stalo teď?!" Huboval mi kamarád...

"Myslíš třeba, kdyby mi Zdeněk zrcátko vyhodil?" Zkoušela jsem zmírnit svou blbost, která mě v jeho očích
nadnášela.

"Ne, myslim, kdybys zrcátko ztratila!"

V tom přišla zpráva od Zdeňka.

"Já ho vyhodil!"

"Vy jste se hledali," prohodil Martin a odjel.

Zdeněk se omlouval, prý myslel, že krabice je už prázdná.

Musel se hodně divit, že jsem v klidu. Že mu nic nevyčítám.

Protože i kdyby tu popelnici vyvezli a krabice byla nenávratně ztracena, já náhradní zrcátko měla.
A dávno. Dřív, než jsem ho potřebovala.

Otázka je, za jak dlouho by mě na to kdo upozornil.
Protože Martin by ho u mě v autě skutečně nehledal.
Nenanapadlo by ho, že jsem až tak blbá :)
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rockytka | 16. října 2013 v 20:56 | Reagovat

Až tak blbá nejsi Jani. Spíš roztomilá!! :-D :-D

2 Humbert-humbert | Web | 16. října 2013 v 21:18 | Reagovat

To je krásný článek  ze života! :)

3 Marie | 16. října 2013 v 21:28 | Reagovat

No to bych nepřežila,tak dlouho bez zrcátka.Kde bych se těch pár dní zhlížela při výstupu z auta.Vše dobře dopadlo a to je hlavní.Já tvrdím,že nejsem blbá,ale roztržitá,ale nevim jestli mi to okolí žere.

4 renuška | Web | 17. října 2013 v 7:41 | Reagovat

Jani, za to můžou tvoje vlasy ... mám to taky tak :-D

5 Jitka | E-mail | 17. října 2013 v 13:02 | Reagovat

Mám takový dojem, že se s tebou  v životě nemůže nikdo nudit. Dokonce ani ty sama. Ráda si čtu tvoje životní peripetie, jsou mi docela blízké!

6 Verča | E-mail | 23. října 2013 v 23:14 | Reagovat

Nenanapadlo by ho, že jsem až tak blbá :
)A já furt, co máme společnýho.:-D
Jen bych tomu radši říkala skleróza, to zní lip.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.