Propad

14. října 2013 v 20:46 |  ZPOVĚDNICE
Nemůžu psát. Snad to brzy poleví a nezůstane mi to.
Prožívám nějaký "propad", takže s práškem proti úzkosti vstávám i uléhám, a to už dva dny.

Prohlížela jsem si Elenky videa a fotky, snědla dvě balení brambůrků a několik hodin v kuse
dřepěla na gauči. Bolí mě kostrč.
Máme nový gauč a není na celodenní vysedávání. Ačkoliv psali, že je vhodný na každonoční spaní.

Zdeněk mi napustil vanu a na jejích okrajích zapálil svíčky.
Jedna z nich nebyla čajová, ale velká voňavá.

I přesto, jakou mi dopřál pohodu, v pohodě jsem se necítila.
Bulela jsem a prožívala pocity, jako paniku a úzkost a dojem, že já nejsem já,
že můj život je film, na který koukám někde v nepohodlném křesílku studeného kina.
A že chvílemi ani nehrajou.

Říkám si, kde ta moje Elenečka je...
Pořád tatáž otázka, co mě přivádí k šílenství.

A kde je vůbec děda?

Vzpomínky mě přenesly do dětsví, kdy si nás babička s dědečkem nejvíc rozmazlovali.
Kéž bych se tam mohla vrátit. Na pohodlný gauč jejich bytu, na němž nám dědulka loupal oříšky
a učil hrát šachy.

Tehdy byl ještě život v pořádku.
Takhle jsem si to říkala a přitom bulela.
A pak jsem si vzpomněla - vždyť mám pořád ještě babičku!

Najednou jsem dostala strašnou chuť ji slyšet. Vytočila jsem ji, z té vany, telefon jsem si položila
na ucho a zavřela oči. Něco hezkého mi říkala a já jen poslouchala. Její hlas mě uklidňoval.
Vyprávěla mi, že zašívala ručníky. Na některých už byly díry, jak je má léta.
Možná jsou to ještě ty, na nichž jsme si se Zuzkou onehdá hrály na "pláž".
To jsme napustily vanu, nechaly otevřené dveře do chodby, tam rozložily ručníky - protože tam byla pláž.

Kde jsou ty časy.

Chtěla bych být jako babička. Taková nefilozofující hospodyňka.
Co život bere takový, jaký je a jak jde.
Jde dál a plno věcí je potřeba.

Já jsem ráda, když cítím potřebu "napsat blog".
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rockytka | 14. října 2013 v 21:23 | Reagovat

.... a Elenka sedí u tvého ucha z druhé strany telefonu a taky poslouchá i když jí nevidíš. Je tam.!

2 Kiki | 15. října 2013 v 0:17 | Reagovat

Rockytko,to jsi krasne napsala...

Presne tak Janicko. Ja taky... Presne jako ty,je to asi 2 dny zpatky premyslela.. Kde je ten dedecek,vzdyt mi jeste pral k 18nactym narozeninam a tyden na to "zmizel"... A taky to neni tak dlouho co mě učil němčinu a matiku a vozil mě na diskotéku do Třeboně a čekal na mě a holky do třeba tří ráno v autě. A taky to není dlouho, co houpal a choval si elenku. Strašne si preji aby se tohle cely vratilo... Jenze... Dedulka si prozil cely krasny zivot,Elenecka tu sanci nedostala na poprve a dostane ji urcite ted a vrati se. Uvidis. Dedulka se taky narodi,mozna uz narodil.. hrozne bych chtela. nase Elenecka se nam vrati,chce to cas. Musis tomu verit a byt otevrena jejim znamenim a ze jich neni malo..

3 renuška | Web | 15. října 2013 v 7:44 | Reagovat

Jani, když mi odešel můj nejmilejší děda, bylo mi čerstvě třicet - to ještě dojel na oslavu, řídil si tu svoji modrou stodvacítku a byl prostě skvělý. A pak to šlo ráz na ráz a najednou se narodila neteř, jeho vnučka a měsíc na to děda taky "zmizel", jak psala Kiki. Trvalo to snad rok?, dva?, než jsem se s tím za pomocí jedné úžasné paní dokázala smířit. Nakonec mi slíbila, že od té terapie, kterou jsme společně završily určitým aktem, budu na dědu vzpomínat už jen s úsměvem, bez slz, budu ho vidět v té nejlepší formě a spokojeného, protože on se tak teď opravdu má. Přestanu ho držet tady u nás a nechám ho svobodně létat. Moc dobře vím, že si mnoho lidí kvůli tomu ťukalo na hlavu, ale zároveň jsem si jistá, že děda o mě ví, hlídá si mě a i ostatní vč. babičky.
Tvůj děda i Elenka o Tobě taky vědí, taky si Tě hlídají a kontrolují, jak s Kiki prodáváte koaly a jak taháš další výfuk z hlíny a jak zachraňuješ myši ... a garantuju Ti, že se chechtají Tvým příhodám stejně tak jako třeba já nebo kdokoliv jiný, kdo Tě tak rád čte a vůbec kdo Tě má tak rád :-)

4 Martin | 15. října 2013 v 10:50 | Reagovat

[3:]Krasne napsany.
Je treba, aby uteklo jeste hodne vody, nez budes zase v dusevni pohode.

5 Marie | 15. října 2013 v 19:44 | Reagovat

Na prarodiče vzpomínám často.Někdy s úsměvem,někdy se slzamy v očích.Máš skvělou rodinu,podrží tě když bude třeba.A babičky si užívej,všechno je tak pomíjivé.

6 niternice | 15. října 2013 v 23:28 | Reagovat

Jste moc milí všichni, děkuju! I za Vaše pocity z těhlech záležitostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.