Krtek z Myšigenu

12. října 2013 v 21:41 |  ZPOVĚDNICE
Usínáme, povídáme si, když v tom si všimnu stínu za oknem.
Nevyděsilo mě to, byla to kočka.

V noci na pátek hlásili příchod zimy. Ale i kdyby ne, nenechala bych ji tam.

"Pusť Sárinku...," naléhala jsem na usínajícího Zdeňka, kterému se už zvedat nechtělo.

Když jsem mu pohrozila, že kvůli němu Sára umrzne, nevydržel s nervy a zvednul se.

Už dávno se neptá, proč si to či ono nezařídím sama. Ví, že jsem líná. A taky mě trochu rozmazluje...

Jakmile otevřel okno, uslyšela jsem žuchnutí, to jak Sára seskočila na podlahu ložnice,
no a po chvíli, když už byla v obýváku, jsme slyšeli nějaké zapískání.

"Co to bylo?" Ptám se.
"Snad ne myš... Trochu to tak znělo," maloval čerta (anebo myš) na zeď Zdeněk.

Ale vzhledem k tomu, že Sára po chvilce skočila za mnou do postele, jako obvykle,
usoudili jsme, že žádnou myš nepřinesla. To by se jí totiž věnovala a na spaní by neměla
ani pomyšlení.

A tak jsme - konečně - poklidně usnuli.


"Vstávej!" Nahmatala jsem po tmě Zdeňka.

"Eeee, co je?!"

"Slyšíš to?" Vztyčila jsem prst, aby se soustředil.

Šustění a škrabkání za postelí...

"Myš," koukli jsme na sebe.

Pak jsem koukla na hodiny, bylo půl páté. Když jsme vstávali...

Došla jsem si na záchod a nechala otevřené dveře do chodby. Někdy se nezavírám,
hlavně takhle v noci.

Tentokrát se to vyplatilo.

Jak tak čurám, proběhlo chodbou cosi černého. Nějaký flek, šmouha.

"Zdeňku! Tak myš šla za mnou, ale minula koupelnu a běžela do kuchyně," hlásila jsem.

"Asi má hlad," ozvalo se spolu s blížícími se kroky.

Sešli jsme se u linky a společně sledovali, jak myš snídá ze Sáry misky.
Byla až roztomilá, jak tam tak papkala a vůbec jí nevadilo, že není vítána.
Ani zvána.

(Dolils mi ten džus?
Janičko, já ti ho tam přinesl!
Zrovna píšu o tom, jak mě hezky rozmazluješ, tak si to nepokaž...
No dobře, tak ti ho teda doleju...
No musíš si tu chválu zasloužit!)

Zpátky k situaci...

"Co s ní?" Ptal se Zdeněk.
"Musíme ji nějak odchytit, no."
"A že ta Sára si jí ani nevšimne..."
"Ona šla zas ven," oznámila jsem mu.

Bylo to na nás.
Rozhodli jsme se pro odchyt do krabice.
Myška byla zalezlá pod Sáry miskou a já chystala návnadu.
Kostičku sýra!

A pak jsme mlčky čekali, až se zase osmělí a vyleze ven.
Určitě ucítí tu myší delikatesu, vleze do krabice a bude vyhráno.
Pak už ji jen vyneseme ven a můžeme jít zase spát...

Po chvíli jsme se opravdu dočkali.
První vykoukl čumáček. Dlouhý a špičkou nosíku nahoru, čenichající do všech stran.
Bylo zřejmé, že lahůdku cítí.

Chvíli chodila podél krabice, jako náměsíčná, ale pak si to znovu namířila
k Sářině misce, postavila se na zadní, aby dosáhla a napila se mléka.
Než jsme se vzpamatovali, byla zpátky pod miskou.

Odchyt se zdál zdlouhavý a únava nás přemáhala, a tak jsme vytvořili prozatímní opatření.
Přiklopili jsme myšku i misku nákupním košíkem, který náhodou vlastníme (opravdu
jsme ho tehdy nevrátili jen omylem...) a šli jsme spát.

"Vyřešíme to později," houkl ještě směrem do kuchyně Zdeněk.

"Jídlo a pití tam má...," počítala jsem starostlivě, jestli je o ni zatím dobře postaráno
a Zdeněk se rozesmál, že jsme ji vlastně chtěli jen pohostit, takhle nad ránem.
Aby nás, jako hostitele, později u nich v Myšigenu nepomluvila.

Ulehli jsme a já si vzpomněla na to, co se o kočkách myšilovkách říká.
Že když páníčkovi přinesou myš, pak se s ním dělí o potravu.
Když dokonce myš živou, pak mu chtějí dopřát zábavu v podobě lovu. Je to pocta největší!

Se Zdeňkem jsme se ale shodli, že nás Sára asi špatně zná...
A že doufáme, že neběžela pro další.

"Hele a neni von to krtek?" Zaskočil mě Zdeněk otázkou, když jsme si ještě před spaním prohlíželi její
fotografie. (Fotografie pro Vás!)



Vzbudili jsme se v deset. No dobře, tak v půl jedenáctý... Vzpomněli jsme si, že máme
nějakou práci - ulovit snídani.

Stínu za oknem jsme si prozatím nevšímali. Přece jen nám bylo té maličké líto.
Navíc už se trochu známe...

Na první pohled vypadalo všechno stejně, jako když jsme časně z rána zhasínali.
Kočičí miska přiklopená košíkem. A myš skrývající se pod tím vším.

Měla se tu jak v klícce, nic jí nechybělo - jídlo, pití a výběh...

Jenže jak teď dál?

Pomalu jsem nadzvedla koš.

Je pod miskou a určitě celá ustrašená. Je potřeba ji nějak podebrat...

Dlouhá vysouvací krabice od bot - nosím si je z krámu, aniž by se mi hodily.
Až teď.

Celou misku jsem opatrně vsunula do krabice. Ale hodně pomalinku, aby myšinda stačila
přešlapovat. Nerada bych jí zlomila nožku nebo tak něco.

Když po pěti minutách bylo jasné, že nám už nikam nezdrhne, podala jsem krabici Zdeňkovi.

"Tak a běž!"

Beze slova odešel ze dveří. Sledovala jsem ho z okna.
Dřepl si do trávy a pomalu z krabice vyndal misku.

"Ona tam neniiiii!!!!"

Volal na mě, až se soused, co právě odemykal dům, otáčel.

To má Zdeněk obzvlášť rád, když někdo zírá, zatímco on se nachází v nějaké choulostivé situaci.
Což vypouštění myši rozhodně je. Navíc, když tam žádná myš není...

"Jak neni???" Nemohla jsem tomu věřit. Vždyť jsem ji do tý krabice osobně nabírala...

Tak takhle nás milá myš vochcala.

Jak se dostala z pod toho koše?
Jestli se nepodhrabala, jako že ne, (krtek to tedy nebyl), tak se musela
protáhnout jednou z centimetrových skulinek. Víte, jak vypadá nákupní košík...

Od té chvíle jsme ji už nespatřili.
Ale protože nám o sobě dává vědět prostřednictvím malých černých bobečků,
které nacházíme, můžeme klidně spát.
Daří se jí dobře.
***

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 munieca | 12. října 2013 v 23:31 | Reagovat

Milé...

2 Marie | 13. října 2013 v 12:50 | Reagovat

Sárinka byla určitě spokojená,že jste si všichni pohráli,zalovili a dobře to dopadlo.Myška i ona stráví zimu v teple domova.

3 Adlik | 13. října 2013 v 14:13 | Reagovat

Nene! :-D já se zase bavim, fakt... :-))

4 renuška | Web | 14. října 2013 v 7:19 | Reagovat

Táto mámo, v komoře je myš ... a proto do tý komory (rozuměj sklepu) posílám děti, muže mého, prostě kohokoliv statečnějšího než jsem já. Poněvadž já se myší bytostně štítím a bojím a vůbec je nemám ráda. Natož je zachraňovat O_O  :-!  8-O

5 Verča | E-mail | 23. října 2013 v 23:04 | Reagovat

Pobavili jste mě... Taková normální rodinka, no.:-D
Jsem ale ráda, že o tom jenom čtu, protože já ty myší hlodavce moc nemusím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.