Žába žije!

6. září 2013 v 10:36 |  ZPOVĚDNICE


"Posledně jsem před odjezdem vytáhl žábu z bazénu... Byla tam ještě jedna,
ale ta se nedala. Takže čeká, až si půjdeš zaplavat a zachráníš ji,"

oznámil mi táta cestou na chalupu.

"No tak ta už se samozřejmě utopila, to je snad jasný...," přisadila si maminka
vyčítavým tónem.

Žába totiž nevydrží plavat tři dny. Možná ani dva. Potřebuje odpočinek na souši.
Takže maminky obava byla opodstatněná.
Už několikrát jsme z bazénu tahaly mrtvolky žab. A to je zakrytý.

Přesto jsem doufala, že tahle žába je držák a plave. Nějak mi na tom záleželo.

Pracovní program pro tuto chalupářskou misi zněl: Vyplenit babičce předzahrádku.

Došly jsme s mámou k závěru, že má strašně moc zákoutí s kytmama, na která
už nestačí. Má to zaplevelené a rostliny jsou i nevhodně rozmístěné, navíc ani neví,
kde jí co roste - zkrátka to chce začít znovu. A některé záhony zrušit úplně, nechat
je zarůst trávou a rozšířit tak dvorek. Bude to lepší.

Jel s námi i bráška Tom, který měl vyfasovat zahradnické kleště a prostříhat se
k chalupě. Abyste rozuměli, celou jednu zeď obrůstá nějaká popínavka.
Název má známý, ale snad pro ty léky si nevzpomenu.

Cestou jsme se stavovali u pumpy. Maminka celou dobu upozorňovala na to,
že je špinavé čelní sklo, že by chtělo umýt.
Taťka šel platit naftu a já si vyběhla koupit zmrzlinu.

"A jestli maj nějakou vodu!" Volala na mě máma z okýnka.

Popadla jsem v mrazáku Ruskou (jako bych jich neměla dost) a u kasy
se přeptala, kde mají vody.

"Venku v chlaďáku," nasměroval mě pumpař.


Vyšla jsem ven, ale chlaďák neviděla.

On tedy vylezl taky a rukou ukázal směrem za naše auto,
do kterého právě nasedal táta.

"Tak mami, támhle si jdi vybrat tu vodu!" Pobídla jsem ji, ale ona
na mě koukala jako na dementa. A stejným tónem mi řekla:

"Vodu na umytí toho skla - jsem myslela!"


Celá osádka vozu na mě zírala, včetně pumpaře, který pak sáhl
po kyblíku, že si to mám umejt.


Na chalupu jsme přijeli už za tmy, takže se šlo hned spát.
A ráno se jelo na houby.

"Na co to s sebou táhneš?" Zeptal se táta, když viděl, jak do kufru cpu detektor
a rýč.

"Vy budete hledat - a já budu hledat," pípla jsem.

Nebylo námitek, bláznům se prý neodporuje.

A tak jsme hledali. Brácha tedy ne, on se bojí do lesa. Tudíž tam nesmí.
Podle toho pořekadla. Hadů se bojí. Má nějakou fóbii. Zuzka zase z pavouků.
A já z výšek. Mimo tisíce jiného...

Hned z kraje lesa detektor hlásal nález.

Počala jsem kutat. Byla to plechovka.
A o kus dál drát. A později ještě jeden.
Tím to haslo.


Naši dorazili k autu s poloprázdnými košíky hříbků a já zase
jenom s detektorem a rýčem. Tedy se svou partou.

Po návratu do chalupy jsme začali drancovat babiččinu zahrádku.
Já to s rýčem dovedu...

Maminka mi vylíčila svou představu: "Necháme jí tu jenom ty růže,
ostatní půjde pryč. Líbilo se mi, jak jsi řekla, že babička začne nanovo."

A pak odešla dirigovat Toma. Kde a co ostříhat.
Když po dvaceti minutách nakoukla, jak si vedu, vykřikla zděšením:

"Tohle´s neměla! A tuhle taky ne!!! No a proč vyhazuješ tuhletu???!!!"

Bylo ale pozdě. Řekla jen růže, tak zbyly jen růže.
Naše maminka se vyznačuje tím, že neřekne všechno, co míní.
Jen naznačí. A my si máme domyslet všechna ta ALE.

Jenže nám to nějak nejde.

A tak jsem za chvíli slyšela další nářek, pro změnu nad Tomovou prací.


Ale ve výsledku jsme se všichni shodli, že je to takhle, z gruntu, nejlepší.
Ještě, aby nám dala za pravdu babička, která se už brzy vrátí z lázní...

Sousedi, co se na nás přišli dívat, si myslí, že bude zle.
Možná prý bude potřebovat lázně znovu.
Ale co, stejně se jí tam moc líbí.

Když jsem se nadřela dost, vzpomněla jsem si na bazén.
Hurá do plavek!

A v plavkách jsem si vzpomněla na žábu.
To tedy brzo.

Odtáhla jsem vstupní dvířka.
Byl cítit žabinec. Tak to je jasný, ta se chudák utopila a už se rozkládá.

Jenže pak jsem ji zahlédla. Žije!

Stála (nebo seděla?) na okraji bazénu, kam se jí nějakým zázrakem podařilo
vyskočit a snažila se najít východ. Muselo jí být horko, určitě se chudák pekla.
Á, tak proto ta vůně... (Žabí stehýnka, hmmm).

Upřímně řečeno, ta jsem okusila jednou jedinkrát. Je to pár let, co jsme si
se Zdeňkem na hrázi rybníku Svět chtěli dopřát tuhle luxusní pochutinu.
Velice drahá žabí stehýnka. A velice malá.
Okousali jsme ten ždibíček masa a shodli jsme se, že to vůbec nestálo za to.
Nejmíň ze všeho to stálo za skon té žáby.

Od té doby jsme zapřísáhlí žabovegetariáni.

Vraťme se do bazénu...
Odtáhla jsem střechu a ona se tak lekla, že skočila zpátky do vody.
Na podruhý už by se jí to nepovedlo, vydrápat se ven.
Určitě si to uvědomila hned po tom skoku.
Možná i zaklela.

Jenže to už jsem tam byla s podběrákem, takže se konečně dočkala
vysvobození.

Maminka neměla pravdu. Žába přežila.
I když o (žabí) chlup.

A tak doufám, že babička taky přežije, že přišla o předzahrádku.
A o ten... tenhleten...


"Kiki, jak se to jmenuje, co se to tam babičce pne? Nebo teda pnulo...," otáčím se na slečnu vedoucí.

"Nevim...," kouká na mě jak na magora (opět).

Ona byla včera na módní přehlídce a ne s námi na venkově.

"Ale Kiki, vždyť je to tak známý...,"

"Jak to mám vědět?! Nejsem žádnej zahrádkář! Špinavej od hlíny..."

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 6. září 2013 v 14:44 | Reagovat

Břečťan?

Vivat záchranná mise, ať žije žába!
A bábinka ať je ráda! (že vás má :-) )

2 niternice | 6. září 2013 v 16:41 | Reagovat

No jasný, břečťan to je! (Byl,
než ho Tom zabil :))

3 Martin | 6. září 2013 v 16:53 | Reagovat

To me taky napadlo, ale prislo mi to jako hadanka moc jednoduchy. Jinak jste tu zahradku nakonec opravdu "vyplenili", jak jsi slibovala v uvodu. A je pravda, ze nejlepsi je to vzit z gruntu :-)
No a Kiki to na zaver fakt rozsekla. Neni zadnej spinavej zahradkar:-)

4 panta | 6. září 2013 v 17:11 | Reagovat

Moc legrační blog panto

5 Verča | E-mail | 7. září 2013 v 15:32 | Reagovat

Jen hlásím, že i přes absenci svých komentátorských keců stále čtu a stále se výborně bavím, (což dá rozum, přece se nebudu bavit špatně, že). Jsi fakt třída, Niterničko.:-)
...a doufám, že ti nevadí zdrobněliny - mě se líbí.:-)

6 niternice | 7. září 2013 v 20:32 | Reagovat

Děkuju za tu zprávu, jsem opravdu ráda! Zdrobněliny nevadí, vadí absence komentátorských keců! ;)

7 Marie | 8. září 2013 v 10:15 | Reagovat

Měla splnit aspoň nějaký přání ,nebo se proměnit v krásnýho a bohatýho prince.

8 niternice | 8. září 2013 v 10:19 | Reagovat

To mě nenapadlo! Měla jsem ji políbit! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.