Kdo se má líp

2. září 2013 v 11:58 |  ZPOVĚDNICE
Sice jsem mluvila o zážitcích z chalupy, ale nemám jen takové.
Můj víkend totiž začal oslavou narozenin mé sestry Zuzky...

Vždycky, když ona něco slaví, pozve celou rodinu na večeři.
Když slaví kdokoliv jiný, zve nás všechny táta.

Jenže pozvánky od Zuzky jsou jiné.
Ona se totiž vyzná a nespokojí se jen tak s něčím.

Takže klasickou českou kuchyni jsme nemohli čekat.
Tím ale líp! Aspoň člověk taky okusí nějakou specialitku,
ke které by jinak nepřišel - když se stravuje doma. Anebo
po pizzeriích...

Kdo někdy sledoval "Pohlreicha", tak ví, že světovým trendem
v pohostinství jsou malé porce, zato více chodů.

Říkala jsem si tehdy u telky, že to zní dobře.
Akorát, že člověk asi utratí spousty peněz, než se nají.

Ale to dnes nemusím řešit.
Takže moderní večeře může začít!

Jako předkrm jsem si vybrala chobotničky se salátem.

"Dej si FOAGRÁÁÁ!" Nabádala mě Zuzka.

"Copak to je?" Ptala jsem se neznale.

"Luxusní kachní paštička, do toho se zamiluješ!"


Jenže já jsem už nějakou dobu zamilovaná do chobotniček.
Konkrétně od 14 let, kdy jsem je u moře jedla poprvé. A naposledy.

Když nepočítám konzervu.

Když to přinesli, užasla jsem. Na velkém talíři ležely
tři kusy chapadla. Jednoho. Šlo přitom skutečně o chobotničku, nikoliv
chobotnici.

Teď si říkám, jak divné je to slovo... chobotnice.

A salát? Tři lupínky obtočené kolem zelené olivy.

Za minutu bylo po všem.

Tak druhý chod!


Cambala. Mořská ryba, o které jsem v životě neslyšela.

Každopádně teď nám ji tady nabízí číšník ve fraku a tvrdí, že je
zaručeně čerstvá, výtečná a obrovská. Pro tři lidi.

Dala jsem si říct.
S kamarádem Martinem, který je zároveň naším rodinným přítelem,
téměř až sourozencem, jsme do "rybí" party už třetího nepřizvaly.
Pořádně se naboucháme!

Když ten předkrm jako by vlastně nebyl.
Navíc člověk celý den hladověl, jak se těšil...

Přinesli cambalu.
Opravdu velkou rybu, velikou.
Na stříbrném podnosu.

Číšník nám ji nejprve i s tím tácem šoupl pod nos.
Já popadla vidličku, že si ji jako přetáhnu na talíř,
ale on ji odtáhl.

"Já ji naporcuju sám!"


"On vám ji vykostí, víš," špitla mi Zuzka.

Teda, to je servis!
Tak paráda. Zatím jsem dopila colu a pak pozorovala toho číšníka
při práci. Obratně vytáhl páteř a strhal z ryby kůži.
Pak chvíli dlabal a už dával na talíře.

Zamrzelo mě, že daleko větší kus ryby si zase odnášel zpátky
do kuchyně. Kdo by to řekl, že tolik z ní se nejí?

Mezi mým nabroušeným rybím příborem přistála porce takřka dětská.
Martinova nevypadala vydatněji.
Ještě, že k tomu byla celkem dlouhá bageta...

Zuzka si decentně pomlaskávala nad decentní porcí čehosi
luxusního, a všimla jsem si - protože já už měla talíř dávno prázdný,
že kouše víc a dýl, než bylo nutné. Aspoň pokud jsem mohla tak
na pohled posoudit.
Zřejmě pro pocit plnosti...
Možná to je potřebný fígl k návštěvám moderní kuchyně.
Možná je to dokonce princip!

Objednala jsem si zákrm. Tedy zákusek.

Velkou porci zmrzliny zalitou karamelem.


Víte, jak vypadá miska na vajíčko na hniličku?
Taková malá, ve tvaru vajíčka...

Škoda, že se do ní nevejde ani pořádný kopeček zmrzliny...

No a ten karamel?
Tři útlé proužky někomu ukáply na talíř...

Lháři! Ryba pro tři, velká zmzrlina...

To jsme se zase najedli!

Závěrem nám bylo rozlito šapmaňské na přípitek oslavenkyni.

Zakryla jsem si dlaní sklenku, abych dala najevo, že nebudu.

Nepovažovala jsem za nutné, vysvětlovat proč.
Ostatní byli jiného názoru.

"Je na práškách," prozradila sestra číšníkovi, který mě obešel.

Pak někdo zahvízdal, ale když jsem se podívala, už jsem zahlédla
jen ruku padající od jeho spánku do klína.

"Proč si nemůže myslet, že jsem třeba těhotná?"

"To nás nenapadlo...," odvětila má tlupa.

A když se ti mladší z nás trošku napili, přišlo na přetřes
téma Kdo se má líp, zda muži, či ženy.

Já se nezapojovala, zato bedlivě naslouchala.
Vyšlo jim, že nejlíp se mají krásné ženy.
Po nich krásní muži, pak muži škaredí a nejhůř, že jsou na tom
škaredé ženy.

"Chlap nemusí rodit," byl nejčastější argument pro jejich vítězství.

Jenže ono šlo nakonec spíš o to, kdo se má hůř, než líp,
takže fakt, že nerodí, jim nakonec body ubíral.

Zrovna tak jako to, že si obecně mohou víc dovolit.
Společnost jim leccos toleruje.

Taky se nemusí bát v noci venku, můžou se klidně porvat...
S tím ale Martin nesouhlasil, protože se prý pere nerad.

Zkrátka nepřipustil ani na chvíli, že by společnost ženy
jakkoliv diskriminovala.

A tak Zuzka vytáhla argument neotřesitelný.

Totiž, že chlap, který střídá ženy, je borec. Narozdíl od ženy.

A do ticha uvedla i příklad, aby nebylo pochyb:

"Já když se vyspala se všema tvýma kámošema, tak jsem
byla za kurvu."
A bylo to.
Hůř se mají ženy.


Jelo se k našim na dort. Trochu se najíst.
A nabrat pár kil do zadku a stehen. Pokud jde o ženy.

Jenže to není diskriminace společností, nýbrž přírodou.
A pokud jde o ni, tak bych mohla vyprávět, jak jsem na vsi, coby
děvečka z Prahy znevýhodněna!

Povíme si zítra...
***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Rockytka | 2. září 2013 v 15:39 | Reagovat

Hmmmm, čtu a kručí mi v břiše víc než kručelo před otevřením počítače, takže jdu vzít za vděk namazaným rohlíkem!!!

2 Marie | 2. září 2013 v 18:19 | Reagovat

To jste se tedy nacpali,takové drobky na talíři není nic pro mne.Ještě,že jsou maminky, ty nás dostatečně nakrmí.A chlapům,těm je hej ,oni neroděj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.