Zpátky na stromy!

15. července 2013 v 6:00 |  Pojednání - archivní články na různá témata
Poprvé jsem dotykový telefon dostala loni k narozeninám, ale velmi brzy a velmi ráda
jsem ho věnovala Elence, která ho využívala po svém.

Našim jsem tvrdila, že ho potřebovala, tak se holt musím spokojit se svou starou Nokií,
ale pravdou bylo, že jsem s ní byla spokojená dávno, narozdíl od toho dotykáče...

Kolikrát se jenom člověk přemáčknul a volal někam, kam nechtěl...
Kolikrát marně hledal v seznamu lidí, co vůbec neví, jak se mu dostali do telefonu,
když je sotva zná...
Kolikrát vytáčel čísla, aniž to měl v úmyslu a neukončil hovory, které ukončit v úmyslu měl...

Zkrátka pro vztek mi byl.
Tehdy jsem se ještě domnívala, že je to mnou. Že jsem nepřizpůsobivá a konzervativní.
A levá.

Pak si koupil dotykáč Zdeněk.
Od té doby jsem každou chvíli slyšela: Krám jeden blbej! Zlatá Nokie!

Ty pudeš, ti řikám, ty vole!

Ty už mě neser, co ty seš zač?!

Končim s nim, s křápem!


Má ho stále a i já ho znovu mám. Opět dárek, našim mě bylo líto...

Ono to jako není tak zlý. Dá se. Ale není to ani ono.
Jistě, má to své výhody a víc funkcí a možností...
Člověk se zdráhá udělat krok zpátky - doléhá na něj pocit, že to snad ani nejde,
že to by bylo proti přírodě...

Holt takový je vývoj. Ten nezastavíš.

Na starém telefonu jsem měla zprávu napsanou hned, cvik byl znát,
v seznamu kontaktů jsem se bezpečně vyznala a hledané číslo bych vytočila
i po slepu - doslova, zatímco ten dotykáč opracovávám tak nějak stále.

Než napíšu zprávu, než ji okleštím do co nejmenšího počtu znaků, aby to tak netrvalo,
ale přitom dávalo smysl, než najdu adresáta...

Už jenom ty budíky! Kolik jich tam je, deset?
Jako by do teď člověk chrněl na všech frontách... Aspoň já si tak trochu připadám.

Podtrženo sečteno, Nokia je pryč, ale vzpomínáme.

Nedávno jsem poznala člověka, který si na svůj Iphone mezi řečí taky postěžoval.
Potěšilo mě, že to někdo další cítí stejně.

Jenže on mi za pár dní psal, že to udělal.
Prodal ho a vyndal ze šuplíku svou starou Nokii. A pak psal dál a víc a rychleji
a já ani nestačila odpovídat, jak mi to nešlo...

A včera mi psala jedna moje kamarádka, že se necítila dobře, a tak opustila
veškerou moderní technologii, včetně počítače, a strávila uplynulý týden v přírodě.
Bez svého dotykáče.
Se svou starou Nokií...

Nemohla jsem tomu uvěřit. Tak ona taky?
Ono to přecejenom jde?
Ten krok zpátky...

"Zpátky na stromy a bude nám líp!" Provolala kamarádka své nové heslo.

Prý si krásně vyčistila hlavu a uvolnila se, stres odplul po řece a najednou bylo
i na manželské něžnosti víc času...

A já tomu úplně věřím.
Mám totiž v hlavě pár nedávných utkvělých obrazů (ne představ), kdy máme
se Zdeňkem oba volno. Jsme spolu doma, každý u svého počítače, on s filmem,
já s blogem a místo po naší pravici okupují naše drahé polovičky - AJFOUNI...

Občas takhle procitnu, rozhlédnu se kolem a realitu si očima vyfotím. To když ji bezděky někdy hodnotím,
aniž vím proč.

Druhý takový obraz mám z Billy, kde jsem nakupovala s kamarádem.
Loktama tlačíme každý svůj vozík před sebou, abychom mohli ťukat...

Míjíme regály, z nichž možná něco potřebujem a jedem dál a dál, aniž bychom
měli čas nakupovat.
Přitom jsme nakupovat přijeli.

"Podívej se na nás," prohodil pobaveně.

Podíváme se na sebe a dochází nám, jak vypadáme.
A jak nevnímáme.
Každej sám na celý planetě...

Tak jsme ty svý frajery uklidili a teprve se ocitli v obchodě....

Hlavně ať nikdo nepíše, nevolá!


Někdy to taky intenzivně cítím. Jak to svazuje a omezuje a stresuje...
Všechno, od mobilu po internet.
A že by bylo líp bez toho. I času víc.
I lásky.

Přesně, jak psala kamarádka.

Se závěrečným přáním, ať se mám jednoduše.
Moc se tak chci mít.
Jenže mít se jednoduše je dneska strašně složitý!
***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Robka | E-mail | Web | 15. července 2013 v 6:47 | Reagovat

S telefonem jsem se nikdy nespřátelila; ten, co mi koupili rodiče k narozeninám jsem vykoupala v minerálce a stará synova Nokie skončila mým přičiněním v záchodové míse - ovšem narozdíl od toho nového stále jede a i když je značně odřená, tak jsem si ji přivlastnila. :-)
Ale ten první obraz, ten mívám před očima taky. Syn hraje hry, já s blogem.... Taky si občas říkám, že nás technika svazuje a dělá z nás malinké roboty, omezené a závislé na elektřině.

2 leniile | Web | 15. července 2013 v 11:16 | Reagovat

Jsem o několik let mladší a svůj telefon využívám jen na poslouchání písniček. Telefonování nemám ráda a když něco fakt potřebuji napíšu stručnou SMS. Mám dotykový telefon a nestěžuji si. Je to už starší model (budou to 3 roky, co ho mám) a nemá tolik funkcí.
Zatím slouží a dokud bude, tak to bude moje zlatíčko, na který jsem zvyklá a s těžkým srdcem se ho bude vzdávat.

3 Aailyyn | Web | 15. července 2013 v 12:06 | Reagovat

Vyměnila jsem svůj starý Ericsson, se kterým jsem byla mnoho let spokojená, za dotykáč teprve až když mě stávající telefon opustil. Nerada a ještě jsem si na dotykáč pořádně nezvykla. Přestože už ho používám téměř tři roky, pořád mi moc nevyhovuje. Ale nemám se k čemu vrátit, starý telefon se rozbil. No a nové nedotykové telefony se pohybují vesměs v sumách, které buď nejsem ochotná za mobil dát nebo jsou to okleštěné přístroje pro důchodce.

4 m. | Web | 15. července 2013 v 12:11 | Reagovat

Ono to neni zase tak složitý. Já mám už asi osm let starej samsung, on je teda už tak špatně funkční, co do tlačítek, že ho používám jen velmi zřídka a už dávno jsem se naučila místo zdlouhavýho datlování na několik zpráv víceméně tweetovat jen to nejdůležitější. Jsou s ním nervy, že se t nedá popsat, a přitom je to stará technologie. Problém není v novosti nebo starosti, ale prostě v nefunčkních věcech. Já se s takovejma věcma nestresuju. Pokud něco nefunguje nebo mi to nedělá dobře, konec. Stejně tak když sedím v Itálii na terásce vily, datluju do notesu jen dokud mám co datlovat. Jakmile přestanu a zvrhne se to v brousení po facebooku, zavřu to, vypnu to, zvednu oči a čumím. Ježiš, dyť já jsem v Itálii 8-O

Vypnout je potřeba. Nemusí to bejt na furt, ale ty žrouty času a nervů tak nějak obecně omezit a už si je nepustit do života. Pokud toho ajfouna nechceš, proč prostě nebýt upřímná k příbuzným? Proč jim prostě neříct:"Děkuju, já vím, že to myslíte dobře, ale mně to radost nepřináší a neumím to používat. Jestli mi chcete pomoct, radši..." a něco si už dosadíš 8-) Já to tak řeším už pár let. Všem příbuzným dávám dlouho před narozeninama a vánocema vědět, co si pod stromečkem nepřeju a co mi fakt radost neudělá. A oni si pak na to dají pozor a všichni jsou happy.

5 Taychi | E-mail | Web | 15. července 2013 v 12:22 | Reagovat

Já mám normální Sonny Erricson, bezdotykový a jsem spokojená. :)

6 Zoey | Web | 15. července 2013 v 15:17 | Reagovat

Měla jsem typický Vodafone bezdotykový, prostě ten od firmy, dnes se už nevyrábí. Pak se mi tedy parádně rozbil, a dostala jsem nový dotykový, se kterým jsou ale jen potíže, seká se, no hrůza. Nakonec přestal taky fungovat a ten můj starý miláček se spravil! Jsem nadšená :-)  :D

7 Lianna Ellusive | Web | 15. července 2013 v 15:49 | Reagovat

Já mám Sony Ericsson, normální "briketku", Cedara. Kupovala jsem jej tak dva roky zpátky a počítám, že mi tak 8 let vydrží. Stará Nokia vydržela nějak tak a potřebovala pouze vyměnit baterku. A kdyby náhodou, Nokia ještě naštěstí normální cihličky vyrábí:-).

8 Luné | Web | 15. července 2013 v 19:38 | Reagovat

S tímhle světem je to složité.. Avšak tvé hořkosladké povídání se četlo nádherně :)
Není nad dopisy, pryč s mobily!

9 Rockytka | 15. července 2013 v 20:34 | Reagovat

:-D  :-D  :-D
Pořád je mi fajn a lehce jednoduše. Akorát na me lidi blbě čuměj, kdyz to pádýlko vytáhnu.
Určitě jenom záviděj!! ;-)  ;-)  ;-)

10 Tenisák | E-mail | Web | 15. července 2013 v 21:06 | Reagovat

Mám starou motorolu a nic jiného bych asi již nechtěl. Ale je mi jasné, že budu muset kupovat nový telefon. Co si asi kupím? :-D

11 Bebe | 15. července 2013 v 22:25 | Reagovat

Já nikdy neměla svůj dotykáč.. vždy jen pučený přítelovo či kamarádek... Svůj SAMSUNG už mám přes 4 roky! Už sem ho zníčila mnohokrát.. Padá mi na zem.. vyprala jsem ho... Spadl mi do wc přes týden mi nešel ale nakonec mi šel...Ať žije můj mobil

12 Biby Loves ♥ | Web | 15. července 2013 v 22:26 | Reagovat

Ja úplne súhlasím. Ja mám tiež Nokiu takú novšiu ale je to tiež taká, nie dotyková... NAJLEPŠIE! :)

13 Teeda | Web | 16. července 2013 v 4:16 | Reagovat

Já to říkám pořád. Zlatá stará dobrá pevná linka. :)

14 Tai Todd | Web | 16. července 2013 v 12:10 | Reagovat

Dotykáče jsem takynikdy nemusela. Navíc jsem roky věrná jedné značce a jiné telefony jsem ani nechtěla. Měla jsem všeho všudy tři, dva z toho vyjíždějící a do křemíkového nebe šly spíš už z vlastní vůle a ne proto, že bych chtěla nový telefon. Před půl rokem jsem si teda pořídila na půl dotykový, dnes už je problé sehnat telefon s tlačítky, ale nakonec jsem si koupila s querty klávesnicí a jsem šťastná, píšu na něm v podstatě poslepu a mobil zase nevyužiju tolik ( jen ty sms a volání), aby mi nějak vadilo, že je z části dotykový.

15 Nausy | E-mail | Web | 16. července 2013 v 17:11 | Reagovat

Proto se modlím, ať má sladká Nokie se mnou vydrží ještě spoustu let! Párkrát jsem si půjčila od kamarádek a přítele dotykáč, když se mi vybil mobil a potřebovala ještě někam napsat. Připadalo mi, že to trvá hodinu, než jsem jsem se dopracovala k odeslání SMS. Na Nokii to je otázka minuty. Tehdá jsem se zařekla, že dotykáč nechci.
Když jdu ven s kamarády nebo s přítelem, mobil hodím na dno tašky a vytáhnu maximálně, když mi někdo volá. Vím moc dobře, kolik nám moderní technologie kradou času, ale už se bez nich tak nějak neobejdeme :)

16 JiHei - Fotografie | E-mail | Web | 16. července 2013 v 20:47 | Reagovat

Moc pěkně napsáno... :-) Také mám dotykový, celkem dobře jsem se s ním popasovala, smsky jsem ale dřív psala rychleji. A mobil celkově jsem vyřešila radikálně. Prostě ho vypínám kdykoliv chci a na jak dlouho chci. Nejdřív vznikal zmatek. Je mrtvá?? Někdo jí ukradl mobil??? :-D A pak si postupně všichni zvykli. Co jiného jim taky zbývalo :-) Je to totiž MŮJ mobil. A sloužit má především mně ;-) A dřív nebyly mobily žádné....a taky jsme žili ;-)

17 Džastkánkova familka | 16. července 2013 v 21:14 | Reagovat

Já na stromech válím těsto,házím manedelinky bramborové do těěsta ,taky jezdím na děcké tříkolce,hahahah,tak co curve?

18 Marie | 16. července 2013 v 23:50 | Reagovat

A zase jsem spam.

19 randy | Web | 20. června 2015 v 13:46 | Reagovat

egua bank pujcka pro cizince 8-O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.