TA věta

13. července 2013 v 16:37 |  ZPOVĚDNICE
Kiki mi vždycky, když jí něco zajímavého vyprávím - protože jiný věci se mi nedějou,
dává doplňující otázky. Jenže takové, které s příběhem absolutně nesouvisí.
Jsme na to od ní všichni doma zvyklí, a tak jí občas, jen tak pro legraci,
nějakou tu zbytečnou informaci bokem z vlastní iniciativy prozradíme.

Zasměje se, že jsme prý blbí.

Člověk jí třeba vypráví o tom, jak mi pán odmítl pohlídat tašku...

To se mi opravdu stalo!
Sedím takhle v letištní kantýně a čekám na Zdeňka.
Když přišel, napadlo mě, že bych si tašku mohla nechat na židli,
než si zajdem pro jídlo, když opodál hoduje ten bagážník...

Tak se mile ptám: Mohla bych si tady nechat tašku?

On na to, že to klidně můžu. Ale takovým tónem, že jsem zbystřila.

A kouknete mi na ni?

To rozhodně ne!

Proč ne? Zasmála jsem se rozpačitě.

Protože tady nesedim od toho, abych koukal na nějakou tašku! Zahalekal
a jedl dál.

Zdeněk mi řekl, ať ho nechám bejt a vezmu si ji s sebou.


Tuhle událost jsem ten den vyprávěla dvěma přátelům.

První poté reagoval slovy: A cos v tý tašce měla?


Připomněl mi Kiki. Ta by se určitě zeptala, kolik bylo pánovi let.

Zážitek s taškou jsem tedy napříště obohatila o reakci prvního svého
posluchače.

Zareagoval jako Kiki, že jo? Jak má takový ty svoje doplňkový věty...
Nadhodila jsem Martinovi.

A nosí brejle?

Ne, proč?!

No to je ta věta...
*

Do krámu nám přišel takový sympatický pán a když jsem se ho anglicky zeptala,
s čím mu můžu pomoct, odpověděl česky, že s výběrem dárku pro jeho ženu.

Začaly jsme mu s Kiki snášet první poslední a on vybíral.

Vzal jí kytkované kalhoty, dvě trička a růžový svetřík.
Zmínil, že jeho žena je Ruska.

Na to jsem nabídla mírně kýčovité korále z umělých květů.

Podíval se na mě a pravil, že je to sice Ruska, ale studovala v Evropě,
takže má střídmější vkus...

To ale Kiki neslyšela, protože hned jak zaslechla, jaké národnosti paní je,
běžela do skladu pro králičí kožešiny, které budou v nadcházející sezóně hitem.

Najednou byla zpátky s metrovým králíkem sepnutým pod krkem
bohatě zdobenou broží.
Moc jí to slušelo.

Marně jsem se ji posunky snažila odehnat. Už ji viděl.

Ukázal jí zdvižený palec, uznale pokýval a odešel.

Proč to asi nevzal, viď?

Zajímalo Kiki a ani netušila, že tentokrát je na TU její větu odpověď známá... :)
***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 renuška | Web | 14. července 2013 v 8:12 | Reagovat

Jani, sice nepíšu pod každý článek koment, ale baví mě všechny do jednoho. Obzvláště pak příhody tohoto typu - pro mě úplně jiný svět - prodávám sice taky, ale šroubečky, filtry, zkrátka technické záležitosti. A splést se můžu akorát tak v katalogovém čísle - zákazníci totiž zpravidla přesně vědí, co chtějí :-)

2 Marie | 14. července 2013 v 13:19 | Reagovat

Dobře jsem se pobavila.Jste sehraná dvojka,hned poznáte ,co dotyčnénu bude slušet.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.