Cukr a exoti

9. července 2013 v 20:29 |  Zpovědnice
Před naším obchodem plakal chlapeček.
Plakal tak moc, že se to nedalo poslouchat.
Křičel pořád dokola: "Já chci domu! Já chci domu!"

Babička s dědou se ho snažili utišit, ale marně.
Tak mu vytočili mámu, ale ani tu nepustil ke slovu,
stále jenom opakoval to svoje "Já chci domu!"

Měly jsme s Kiki slzy na krajíčku - jsme teď takové přecitlivělé,
obzvlášť pokud jde o děti.
A tak moje sestra popadla dlouhou karamelovou čokoládu,
kterou mi chvíli předtím koupila a vyběhla z krámu.

Můj dezert mu podala a pohladila ho se slovy, aby už
neplakal.

"Jak budeme v letadle, tak se určitě uklidní," předjímala babička
a vnuka upomenula, aby poděkoval.

"Já jsem poděkoval a CHCI DOMU!!!" Ječel nanovo.

Kiki se vrátila za mnou a já ji pobídla, ať mu tu čokoládu laskavě
zase sebere, když to nepomohlo. Já si jí budu vážit víc! U kávy...


Byla jsme si celá sourozenecká parta, včetně partnerů, posedět nad pivem,
kde jsme probírali svá trápení.
Zuzka už by ráda miminko, jenže nemá ani chlapa. Předběžně uvažuje
i o umělém oplodnění... Anebo že by jí někdo děťátko snad daroval...
Ona se o těch možnostech ještě úplně neinformovala, tak neví, že to
není legální...

Do toho přišel barman se ptát, jestli nám nikomu nic nechybí.

"Mně chybí chlap! A taky děloha k pronájmu...," začala Zuzka výčtem svých tužeb.

"Mně sebevědomí!"

"Pevná vůle!"

"Prachy!"

Přidávali jsme se postupně všichni a kluk jenom koukal, co jsme to za exoty.
Přitom to byl taky exot.
Několikrát na nás zapomněl s objednávkou a teď se taky zrovna netvářil,
že by tuhle další mínil nějak řešit...



Sem tam, namísto do Billy, zajedu do vzdálenějšího Kauflandu.
To když mi okoukaný sortiment mého "klubu" nestačí - zpravidla po výplatě.

Onehdá jsem tam objevila kostkový cukr Bridge. Znáte ho? Určitě ano...

Tvary jak z Mariáše; srdce, pika, káry...

Neodolala jsem.
Já totiž málokdy odolám čemukoliv, co mi připomíná dětství a dá se to koupit.
Dá se to koupit mnou.

Doma jsem ho tedy vysypala do misky a tu postavila na stůl.
Zdeněk si po chvíli všiml:

"Jé, tenhle cukr měly vždycky tety a babičky!"

Přesně tak. Taky ho mám spojený s babičkou,
a úplně přesně vím, že my jsme ho doma nikdy neměli.

Možná proto bylo u babičky vždycky líp...

S dědečkem nás rozmazlovali, brávali na dovolenou
a dovolili úplně všechno...

To pak stačí vidět jejich cukr a člověk má pocit,
že si nese domů z Kauflandu tu největší pohodu,
jakou umí vytvořit jenom babičky a dědové.

A ten malej exot tam bulí, že ho berou k moři.
I s mojí čokoládou...
***
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 panta | 9. července 2013 v 20:44 | Reagovat

Přesně tak, spratek s čokoládou. Neví co má a ještě moře. Tak ho měli nechat u vás v obchodě, ja bych se starochama klidně letěl.

2 kiki | 9. července 2013 v 21:00 | Reagovat

:)) kdyz on  byl takovej malinej a roztomilej. a  pak mi musel chudacek pri tom vzlykani podekovat,jak ho babicky hecovaly aby pekne podekoval. byl fakt uplne  vyrizenej. rekla bych, ze kdybys janicka vtahl az za pasovou kontrolu a postavil ji pred fakt,že nelze jit domu zpatky a  tim letadlem proste poleti,udela scenu jeste vetsi:)  a taky by  volala mamince:D  ale  janicce  bych cokoladu neprisla  dat:D  to bych si teprv rekla,ze ta je spratek  rozmazlenej:)))

3 niternice | 9. července 2013 v 21:10 | Reagovat

Takže takhle mi ji dát jenom tak, to jo, ale abych se uklidnila před odletem, to ne! Tak ještě, že nikam neletim! :)

4 Martin | 11. července 2013 v 6:32 | Reagovat

Jooo, ty kostky cukru si taky pamauju. Tata si je hazel do kafe u babicky (kde jinde) :-)

5 Verča | E-mail | 11. července 2013 v 17:38 | Reagovat

Vždycky jsem hledala pádný důvod proto, proč bych nemohla být barmankou... teď už ho vím.:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.